Atllanka

8.5.2008: Klikněte vlevo na Vyhledávání a zadejte co hledáte, např.: Mašínové, islám, rusáci, atd. Nížeji se Vám zobrazí texty slovo obsahující. Rozklikněte a vyberte si článek. Hezký den, přeje Atllanka… :) … Starší aktuality

Smrtihlav Heydrich

Kolaboranti nejsme, ale je jich mezi námi stále dost

 

Prolog: Heydrich byl tvůrcem německého policejního státu i architektem holocaustu. A nebyl to žádný oportunista, nýbrž hluboce přesvědčený, fanatický nacionální socialista. V protektorátu byl první, kdo programově, zcela s rozmyslem a strojovou přesností fyzicky likvidoval vůdčí národní vrstvu, tedy inteligenci.

 

Několik vět o Heydrichovi

Reinhard Tristan Eugen Heydrich se narodil v Halle nad Sálou nedaleko Lipska. Pocházel z dobře situované měšťanské rodiny. Jeho otec byl hudební skladatel, operní pěvec a posléze ředitel hallské konzervatoře Richard Bruno Heydrich, který svých úspěchů na poli hudebním dosáhl především díky své píli a odhodlání.

Jeho matka se jmenovala Elisabeth Anna Maria Amalia Heydrichová rozená Krantzová. Jména Reinhard a Tristan obdržel na počest hrdinů oper Amen (dílo Richarda Heydricha) a Tristan a Izolda (dílo Richarda Wagnera). Jméno Eugen pak měl po svém dědečkovi z matčiny strany – její otec Eugen Krantz zastával post ředitele Drážďanské královské konzervatoře.

Reinhard měl dva sourozence: o tři roky starší sestru Marii a o rok mladšího bratra Heinze-Siegfrieda. V dětských letech byl paličatý a vzpurný. Neměl kamarády a spolužáci se mu posmívali pro vysoký mečivý hlas a přezdívkou Icik dali průchod podezření o jeho částečně židovském původu, později vyvráceno.

Po skončení první světové války se jako 14letý mladík stal členem Freikorpsu, v jejichž řadách působil přibližně rok. Jeho účast v bojích proti bolševické revoluci v Německu však byla formální, a to především kvůli věku a nulovým bojovým zkušenostem.

Po studiích na gymnáziu se dal k námořnictvu. Roku 1922 nastoupil na důstojnickou školu v Kielu. Sloužil na křižníku německého námořnictva Berlin. Roku 1931 byl po předchozí milostné aféře byl jednou dívkou obviněn z nečestného jednání a z toho, že ji přivedl do jiného stavu z námořnictva propuštěn.

V roce 1932 založil Bezpečnostní službu – Sicherheitsdienst (SD). Roku 1934 se zúčastnil noci dlouhých nožů jako padělatel důkazů proti Ernstu Röhmovi. V roce 1939 byl pod jeho vedením vytvořen Hlavní úřad říšské bezpečnosti (RSHA).

  • Heydrich zorganizoval přepadení vysílačky v Gliwicích, která měla doložit polskou agresi vůči Německu a před světem ospravedlnit německý útok na Polsko.

V letech 1939–1941 byl rezervním stíhacím pilotem Luftwaffe, podnikl dokonce několik bojových letů, nicméně poté, co byl sestřelen nad nepřátelským územím a několik dnů nezvěstný, mu Hitler další bojové lety zakázal.

Během německé okupace Polska se Heydrich podílel na vyhlazovacích akcích proti Polákům pod krycími jmény operace Tannenberg a Intelligenzaktion, při kterých bylo zavražděno několik desítek tisíc příslušníků polské elity.

  • V lednu 1942 předsedal konferenci ve Wannsee, na které bylo dohodnuto usmrcení miliónů lidí židovské národnosti ve vyhlazovacích táborech smrti, např. Majdanek, Treblinka, Osvětim, Chelmno atd..

 

Konečné řešení České otázky

Dne 27. září 1941 přiletěl do Prahy a den nato se oficiálně stal zastupujícím říšským protektorem pro Protektorát Čechy a Morava. Stal se též ředitelem protektorátní policie a usadil se na zámku v Panenských Břežanech asi 20 kilometrů severně od Prahy. Zde sloužila Josefa Huliciusová, která byla Reinhardovou milenkou a českou agentkou v britských službách.

Okamžitě po nástupu do funkce vyhlásil Heydrich stanné právo. Nastalo masové zatýkání, popravy, odsuny do Mauthausenu a Osvětimi. Za čtyři měsíce výjimečného stavu padlo 486 rozsudků smrti. V koncentračních táborech skončilo přes 2100 Čechů. Domácí odboj byl rozprášen. Hrozným nástrojem, železným koštětem tu můj muž mete, napsala si tehdy do deníku jeho žena Lina.

Heydrich prosazoval konečné řešení české otázky. 2. října 1941 prohlásil ve větším kruhu posluchačů, že:

  • Čech v tomhle prostoru už nemá koneckonců co pohledávat a já se nebudu pokoušet předělávat tuhle českou svoloč podle staré metody na Němce.

Vystěhovat, sterilizovat, zastřelit – tak zněl plán germanizace střední Evropy. Protektor ho však svěřil pouze svým spolubojovníkům. Němci totiž právě obklíčili Leningrad, takže potřebovali zlomit český odpor a vytvořit stabilní zázemí, aby mohl místní zbrojní průmysl podpořit vedení války na východě.

Konečné řešení české otázky zapadalo do Generalplánu Ost, nacistického plánu na likvidaci, poněmčení a vysídlení příslušníků pěti slovanských národů

  • Čechů
  • Poláků
  • Ukrajinců
  • Bělorusů
  • Rusů

Čímž se měl vytvořit životní prostor pro německé obyvatelstvo.

 

Rentgen na českou rasu

Podle historika J. B. Uhlíře byl Heydrich germanizátorem českého prostoru, kde Češi neměli mít v budoucnu místo. Každý Čech by si měl, a to nejlépe opakovaně, přečíst jeho projev z 2. října 1941. Úryvky z něj by měly být v učebnicích.

 

 

Heydrich v projevu, který pronesl krátce po svém jmenování protektorem, mimo jiné prohlásil:

  • Tento prostor musí být jednou provždy a definitivně osídlen Němci. Tento prostor je srdcem říše a to nemůže strpět, jak ukazuje německý vývoj v historii, aby do něj z tohoto prostoru přicházely znovu a znovu rány dýkou.

Takzvané konečné řešení české otázky pak plánoval zosnovat přísným rasovým výběrem:

  • Abychom získali přehled o tom, kdo z lidí v tomto prostoru je schopen poněmčení, musím provést soupis v rasově národnostním smyslu. To tedy znamená, že musím získat nejrůznějšími metodami, nejrůznějšími oklikami příležitost, abych jednou ohodnotil veškeré obyvatelstvo z hlediska rasového a národnostního. Ať už pomocí rentgenu, prohlídkami ve škole, nebo tím, že rasově přezkoušíme mládež při zdánlivém uložení pracovních úkolů.

 

Smrt seskočila padákem

Dne 27. května 1942 při jeho cestě z Panenských Břežan do kanceláře jeho úřadu na Pražský hrad na něj v Praze-Libni provedli atentát českoslovenští výsadkáři Jan Kubiš a Josef Gabčík. Zprvu jeho zranění nevypadala vážně, dokonce se pokoušel pronásledovat atentátníky. První pomoc mu poskytla zdravotní sestra Marie Navarová, za což byla 29. září 1948 neprávem odsouzena k osmi letům žaláře.

Po operaci v nemocnici Na Bulovce se úspěšně zotavoval, pak se však objevily nečekané komplikace, na jejichž následky zemřel, v té době nebyla ještě k dispozici antibiotika.

  • Smrt nastala následkem poškození životně důležitých parenchymatózních orgánů bakteriemi, případně jejich jedy. Ty byly do těla zavlečeny střelným poraněním výbušninou a usídlily se zejména v hrudní dutině, v bránici a krajině sleziny a tam se pomnožily.

Podle pitevního protokolu zveřejněného českými historiky r. 2004 však přesná příčina smrti nebyla zjištěna; při pitvě nebyl nalezen žádný zánět. Spekulovalo se o mozkové příhodě (mozek nebyl pitván) nebo dokonce o otravě (toxikologické vyšetření při pitvě nebylo provedeno); bez dalších důkazů zůstává přesná příčina Heydrichovy smrti neznámá. Pohřben byl s nejvyššími poctami na hřbitově invalidů v Berlíně, dnes je již jeho hrob znám.

 

 

Německé represálie na území Protektorátu Čechy a Morava, jež následovaly po atentátu a zejména po jeho smrti, neznaly míru. Lidé byli stříleni bez soudu a vyvraždění obcí Lidice a Ležáky bylo jen jednou z epizod tehdejšího německého útlaku. Celkem bylo v bezprostřední odvetě za jeho smrt zabito minimálně 1585 lidí, což je údaj stanných soudů, celkový počet obětí bude nicméně podstatně vyšší.

  • Atentát na Heydricha byl považován za nejvýznamnější odbojový čin v okupované Evropě a měl takový ohlas, že Británie a Francie odvolaly své podpisy pod Mnichovským diktátem, který v roce 1938 Československo připravil o více než třetinu jeho území.

V celé historii druhé světové války šlo o zcela ojedinělý případ, kdy se úspěšně podařilo násilně zlikvidovat některého z vysokých nacistických pohlavárů, v tomto ohledu šlo o zcela unikátní akci. Kruté řádění nacistů, které mělo být odvetou za Heydrichovu smrt, pak v mnohém usnadnilo uznání pozdějšího odsunu německého obyvatelstva ze strany západních spojenců.

 

Smutek padl do zdí Prahy – lkali Češi nad Heydrichem

Protektorátní tisk nelze vnímat jako věrné zrcadlo tehdejší společnosti, přesto je listování 80 let starými novinami v mnohém poučné. Zarážející je například loajalita, s jakou se k úmrtí katana českých vlastenců i evropské židovské diaspory postavil jeden z vedoucích redaktorů deníku České slovo František Josef Prokop.

  • Čeho jsme se obávali a co žádný dobrý Čech, ví Bůh, si nepřál, se stalo. Zastupující říšský protektor SS-Obergruppenführer a generál policie Reinhard Heydrich přes všechnu péči podlehl zranění, které utrpěl při vražedném útoku, bědoval Prokop na titulní straně deníku.
  • Velkoněmecká říše byla připravena o jednu z nejschopnějších vedoucích osobností a Vůdci byl vyrván jeden z nejspolehlivějších a nejvěrnějších starých spolubojovníků, naříkal Prokop nad úmrtím nacistického zločince, aby vzápětí líčil, jak jeho smrt zasáhla celou Prahu i zemi: Hluboký a tíživý smutek padl do zdí hlavního města a na všechno obyvatelstvo Protektorátu.

František Josef Prokop se narodil v roce 1901 v Hořovicích a po první světové válce studoval Karlovu univerzitu i ČVUT, ani jednu školu ovšem nedokončil. Živila ho novinařina, léta například působil jako noční redaktor v Národní listech, zároveň však propadl hře v šachy a stal se předním českým šachovým teoretikem. Už v roce 1935 například vydal knihu Československo ve světovém šachu a šachové příručky psal až do své smrti v roce 1973.

Po okupaci Československa v březnu 1939 ale Prokop rozehrál podivnou šachovou partii s novými vládci země. Naprosto dobrovolně a vědomě se přidal do služeb nacistické propagandy a jeho novinové články mu brzy vynesly post vedoucího redaktora v ostravské redakci Českého slova. Tento deník vydávala před okupací Česká strana národně sociální v rámci svého proslulého nakladatelství Melantrich, které bylo činné i za protektorátu. V socialistickém Československu pak deník vycházel pod názvem Svobodné slovo jakožto orgán Československé strany socialistické.

Prokopova loajalita s nacismem se ještě prohloubila po Heydrichově nástupu do funkce zastupujícího protektora v září 1941. Spolupracoval například s důstojníkem SS Wolfgangem Wolframem von Wolmarem, vedoucím skupiny Tisk (Gruppe Presse) a jakýmsi vrchním cenzorem v protektorátu. Na Wolframův pokyn se Prokop například zúčastnil soudu s generálem Aloisem Eliášem v Petschkově paláci v Praze, tedy v sídle gestapa. První protektorátní premiér byl souzen za kontakty s odbojem a popraven záhy po smrti Heydricha 19. června 1942.

Ve svém nekrologu k poctě Heydrichovi se František Josef Prokop snažil zdůraznit oddanost českého lidu k zesnulému. A zároveň důvěru protektora k Čechům.

  • Svědectvím naprosté důvěry Zastupujícího říšského protektora SS-Obergruppenführera generála Heydricha pak bylo, že procházíval se vždy po pražských ulicích bez jakéhokoliv doprovodu. Mohl tak činiti, poněvadž dobře poznal pražský lid, a také pražský lid poznal jeho, a protože dobře věděl, že se strany domácího českého lidu nemusí se ničeho obávat. Je rovněž charakteristické, že SS-Obergruppenführer dal výslovné rozkazy, že si nepřeje žádné ochrany ze strany bezpečnostních protektorátních úřadů, napsal Prokop v Českém slovu.

Údajný až familiární vztah mezi Čechy a říšským protektorem kazil tak výhradně zahraniční odboj:

  • Taková je holá skutečnost proti ničemným tvrzením londýnského rozhlasu, že lid v Čechách a na Moravě se bouří proti jeho nařízením. Kdyby jen bývala vždycky taková atmosféra důvěry mezi uprchlými bývalými držiteli moci v Čechách a na Moravě a českým pracujícím lidem, jako byla mezi SS-Obergruppenführerem generálem Heydrichem a českým lidem v době jeho krátké působnosti v Protektorátě.

Závěr nekrologu obrátil jeho autor do budoucnosti:

  • SS-Obergruppenführera generála Heydricha nejsprávněji jednou ocení historie, ale my Češi víme již dnes, že nám nepřítel zločinnou rukou vyrval velikého Němce, který nám v budoucnosti bude těžce chybět.

 

Věřil snad český redaktor František Josef Prokop, že zrovna on by prošel přísným rasovým výběrem? Historici Prokopovo selhání vysvětlují především jeho chorobnou touhou po životě na vysoké noze, finančním zajištění a blahobytu. Čest pro něho mnoho neznamenala, proto také mohl svůj nekrolog nazvat bez výčitek svědomí Čest Heydrichovi!

Obdobné kolaborantské selhání nebylo v protektorátu výjimkou, což neznamená, že Češi a Moravané byli většími kolaboranty než třeba Francouzi anebo Belgičané. Snaha některých historiků či politiků označovat našince během okupace za národ udavačů nemá opodstatnění.

  • Neexistuje žádná srovnávací studie, která by dokazovala, že Češi byli většími udavači než třeba Britové na Normanských ostrovech, když se za války dostali do německého područí. Anebo že udávali více než Francouzi nebo Ukrajinci a Rusové na územích okupovaných nacisty, přemítá nad otázkou českého udavačství historik J. B. Uhlíř.

Podle Uhlíře se lidé ve všech okupovaných zemích chovali obdobně. Většina obyvatel byla pasivní, snažila se prostě nějak přežít. A pak se v každé okupované společnosti rodily dva extrémy:

  • 1/ aktivní odboj
  • 2/ aktivní kolaborace

Redaktor František Josef Prokop patřil ke špičce aktivních kolaborantů, přesto po válce skončil ve vazbě a vězení jen nakrátko, propuštěn byl v lednu 1948 a po zbytek života se věnoval tvorbě odborné i populárně naučné literatury o hře v šachy. Zemřel v poklidu v roce 1973.

 

Kdykoli posloužím Gestapu

Uhlíř aktuálně dokončuje vědecké zpracování spisů Lidového soudního dvora v Berlíně (Volksgerichtshof, soud zřízený nacisty pro potírání nejtěžších politických trestných činů – velezrady a vlastizrady), který poslal na smrt i stovky českých odbojářů. A v těchto dokumentech nachází i řadu důkazů o dobrovolném českém udavačství.

  • Jsem kdykoliv na telefonické zavolání k dispozici tajné stání policii, napsal gestapu jeden český novinář v říjnu 1940. Naprosto o své vůli, zřejmě ve snaze o povýšení v redakci.

 

 

Bezprostředně po smrti Reinharda Heydricha se k nějaké formě kolaboračních textů musely uchýlit všechny redakce českých novin. Ale například šéfredaktor Lidových novin Leopold Zeman tlačil na pilu snad ještě o trochu více než jeho kolega z Českého slova:

  • Ne, tisíckrát ne: není v tom ani špetka konvenčnosti a fráze, řekneme-li dnes, že český národ ve všech svých zdravých a odpovědných složkách, v každém svém jednotlivci, který má rád svůj lid a vlast, z hloubi srdce upřímně želí smrti zatupujícího protektora SS-Obergruppenführera Reinharda Heydricha, napsal Zeman v úvodníku Lidových novin a tato slova po válce částečně přispěla k jeho dvouapůlletému žalářování.

 

Paralela s dnešním Ruskem?

Zeman přitom takový úvodník napsat nemusel, i když by pak mohl ohrozit samotnou existenci Lidových novin. Byla to otázka morálního postoje – podobně jako mnohá ruská média nyní raději ukončila činnost, než aby publikovala názory loajální s Kremlem a šířila lži o nacistech na Ukrajině a podlém Západu, který ohrožuje demokratickou Ruskou federaci.

Konečně i Leopold Zeman většinu svého nekrologu za Heydricha věnoval prohnilému Západu:

  • V Praze byl onen ohavný skutek spáchán, toť smutná skutečnost, ale v Londýně byl zosnován, nastrojen a připraven. To je dnes již dokázáno nevývratně, neboť pumy i střelná zbraň, které zůstaly na místě atentátu, jsou původu anglického, v pravém slova smyslu oficiálního.
  • Kdo se dopustil zločinu, který je ve své podstatě a důsledcích i nejtěžším myslitelným atentátem proti českému národu, není zatím ještě známo, pokud jde o ty dva lidské nástroje, které se k němu propůjčily.
  • Naprosto jasné a dokázané je však jeho duševní původcovství. Je to Beneš, vtělené neštěstí a kletba českého národa, s celou svou židovskou smečkou, která dnes a denně s cynickou záměrností páše na Češích zločin tím, že se všemožně snaží rušit klidný vývoj věcí v Protektorátu a vhánět lehkověrné bloudy do záhubného protikladu proti Říši.

 

Na závěr

Jan B. Uhlíř je český historik a jediný soudní znalec se specializací na neonacismus v České republice, loni byl ale přizván i k soudnímu líčení se slovenským extremistou Marianem Kotlebou. Je znalec dějin Protektorátu Čechy a Morava i dějin Třetí říše. Je autorem či spoluautorem osmi knižních monografií a téměř 400 studií a článků v odborném i denním tisku u nás i v zahraničí.

V současné době je vědeckým spolupracovníkem Památníku německého odboje (Gedenkstätte Deutscher Widerstand) v Berlíně a zkoumá spisy berlínského Lidového soudního dvora (Volksgerichtshof, soud zřízený nacisty pro potírání nejtěžších politických trestných činů – velezrady a zemězrady), který poslal na smrt i stovky českých odbojářů.

A právě v těchto spisech našel jakožto součást sodní dokumentace jiných případů i svědectví Josefa Mašína. Tedy výslechové protokoly gestapa podepsané přímo Mašínem.

zpracovalo st@tll 2022 dle zdroje

Související texty:

Upozornění redakce:

  • Podtrhaná slova v textu jsou odkazy, které jsou důležité, čtěte tedy prosím i je. Pod celým textem pak jsou odkazy vedoucí na články související s tématem, text doplňují, nebo jsou jeho pokračováním. Nemáte-li čas číst texty na našem webu pořádně, nečtěte nás raději vůbec! Děkujeme.

Čtěte také:

 

 

Vážení čtenáři, Atllanka je i na Facebooku, kde je součástí mnoha různých skupin. Pokud máte zájem a chcete v diskuzi vyjádřit svůj názor na přečtený text, obrázek, video či informaci, nebo jen prostě chcete šířit dál, tu u „vrchnosti“ tolik nepopulární pravdu, pak neváhejte, přidejte se: pište a nebo jen čtěte, rádi vás na našich stránkách a ve skupinách uvítáme. Nestůjte mimo, jde o Vaši budoucnost..

 

Nezapomeňte také navštívit náš archiv textů

 


««« Předchozí text: Z gulagu do Buzuluku a zpět Následující text: Ruské sovětské koncentráky »»»

Atllanka | Středa 22. 06. 2022, 10.38 | Česko, Hyenismus, Blbost lidská | trvalý odkaz | vytisknout | 2998x

Komentáře k textu

Rss komentářů tohoto textu - Formulář pro nový komentář

K textu nebyl napsán žádný komentář.

Přidej komentář!



Kliknutím vložíš: Vlož smajla :-) Vlož smajla :-( Vlož smajla ;-) Vlož smajla :-D Vlož smajla 8-O Vlož smajla 8-) Vlož smajla :-? Vlož smajla :-x Vlož smajla :-P Vlož smajla :-|
Příspěvěk je formátován Texy! syntaxí. Není povoleno HTML, odkazy se převádějí automaticky.
Jsem robot?