Atllanka

8.5.2008: Klikněte vlevo na Vyhledávání a zadejte co hledáte, např.: Mašínové, islám, socani, atd. Nížeji se Vám zobrazí texty slovo obsahující. Rozklikněte a vyberte si článek. Hezký den, přeje Atllanka… :) … Starší aktuality

Brežněvova oběť - Vladimír Komarov

Nelehký život hrdinů v SSSR

 

Motto: Pravé přátelství nerozloučí ani naděje, ani strach, ani starost o vlastní prospěch. Přátelství umírá s člověkem a člověk umírá za přátelství… Seneca

 

Komarov obětoval za Gagarina život. Zemřel v agónii

Na oběžné dráze je kosmonaut a ví, že se již nevrátí na Zemi. Telefonuje se sovětským premiérem Alexejem Kosyginem, který pláče. Také je přesvědčen, že kosmonaut již nemá šanci. Vladimir Komarov je uvězněn ve vesmírném modulu Sojuz vysoko nad Zemí.

 

 

Konstrukce se rozpadá, dochází palivo a nakonec se neotevřou ani padáky. Komarov ví, že je odsouzen k smrti v hrozných mukách a shoří při návratu do atmosféry. Mezitím Američané na turecké základně odposlouchávají komunikaci a slyší žalostný křik kosmonauta, který proklíná lidi, co ho posadili do nefunkční vesmírné lodi.

Dojemný příběh tragédie přátelství Komarova s ​​Jurijem Gagarinem je popsán v knize Starman napsané Jamie Doranem a Piers Bizonem, která vyjde příští měsíc při příležitosti 50. výročí letu Gagarina do vesmíru. Úryvek z ní zveřejnil americký Národní veřejný rozhlas. Autoři vycházejí z výpovědí příslušníka KGB Venjamina Russajeva a novináře sovětské Pravdy Jaroslava Golovanova.

 

Plán oslavy komunismu

Příběh začíná v roce 1967. Komarov a Gagarin mají jít na vesmírnou misi a oba dobře vědí, že kapsle není ani zdaleka bezpečná. Komarov se údajně svěřil přátelům, že ví, že zemře. Přesto od mise neodstoupil, protože nechtěl, aby zemřel Gagarin. Byl totiž jeho náhradníkem a musel by letět on.

 

 

Autorem plánu byl šéf Kremlu Leonid Brežněv. Během této mise se na oběžné dráze měly setkat dva moduly Sojuz. V prvním měl letět Komarov a druhý den měl odstartovat druhý Sojuz s dalšími dvěma kosmonauty. Ve vesmíru se měly spojit a posádky přestoupit z jedné lodě do druhé a vrátit se na Zemi. Celá mise měla být spektakulární oslavou 50. výročí vítězství komunismu a potvrzením sovětské vesmírné dominance. Brežněv dal jasně najevo, že mise se musí uskutečnit.

 

Všudypřítomný strach

Jurij byl v té době sovětský hrdina, první člověk ve vesmíru. On a několik techniků dělali prohlídku Sojuzu 1 a našli 203 strukturálních nedostatků – tedy chyb, které mohly snadno proměnit vesmírnou loď na neovladatelnou konzervu. Gagarin navrhl odklad mise.

 

 

Otázkou však bylo, kdo to řekne Brežněvovi. Gagarin napsal desetistránkovou zprávu a dal ji nejlepšímu příteli v KGB Venjaminovi Russajevovi. Nikdo si však netroufal posunout ji až k politickým špičkám. Údajně každý, kdo zprávu viděl, byl degradován, vyhozen nebo odsunut. Do startu zbývalo méně než měsíc a již bylo jasné, že odklad mise je nemožný. Z tohoto letu se již nevrátím – řekl tehdy Komarov Russajevovi.

 

Emoce a pád

Start se konal 23. dubna 1967. Novinář Golovanov napsal, že na kosmodromu se objevil i Gagarin a dožadoval se oblečení do skafandru, i když nikdo od něho neočekával, že bude letět. Golovanov to nazval náhlým rozmarem, ale jiní svědci uvedli, že Gagarin se chtěl doslova probít na palubu a zachránit přítele. Sojuz však odletěl s Komarovem.

 

 

Jak se vesmírná loď dostala na orbitu, začaly problémy. Antény se otevřely nedostatečně, pohon byl nedostatečný, navigace náročná. Start druhého Sojuzu se musel zrušit a šance Komarova na návrat rychle upadaly.

Mezitím americká Národní bezpečnostní agentura na letecké základně nedaleko Istanbulu naslouchala. Věděli, že něco je špatně, ale nerozuměli slovům. Podle tehdejšího analytika Perryho Fellwocka však Komarov říkal řídícímu středisku, že věděl, že zemře. Premiér Kosygin mu zavolal a řekl mu, že je hrdina. Komarovova žena se ho ptala, co má říct dětem.

 

 

Jak se v knize uvádí, když kapsle začala klesat a padáky se neotevřely, Američané zachytili Komarovovův zoufalý křik. Jedna z mála srozumitelných pasáží je: Teplota v kapsle stoupá… Pak následuje těžko popsatelný vřískot.

 

Po pohřbu

V 60. letech zahynuli při testech raket i američtí astronauti, ale Komarovova smrt oproti nim vypadá jako přímo vyžádaná. Později to v rozhovoru uvedl i Gagarin, který ostře kritizoval čelní představitele, že nechali jeho přítele letět. Komarovovi vystrojili pohřeb se státními poctami. Z jeho těla se však zachoval jen kousek paty. Zbytek byl prakticky roztavený.

Gagarin se v té době stal úplně jiným člověkem, už to nebyl ten bezstarostný mladý muž jako v roce 1961. Sžírán pocitem viny se údajně všemožně snažil dostat k Brežněvovi. Když se mu to nakonec podařilo chrstl mu do tváře obsah svojí sklenice. Jsou to však už jen nepotvrzené legendy. Gagarin zemřel v roce 1968 při havárii cvičné stíhačky. O rok později se Američané dostali na Měsíc.

 

Skupina sovětských kosmonautů z roku 1960

 

 

První řada zleva: Pavel Popovič, Viktor Gorbatko, Jevgenij Khrunov, Jurij Gagarin, šéfdesignér Sergej Koroljov, jeho manželka Nina Koroljova s Popovičovou dcerou Natašou, ředitel kosmického školícího střediska Jevgeniy Karpov, parašutistický trenér Nikolaj Nikitin, a lékař Jevgenij Fedorov.

Druhá řada zleva: Aleksej Leonov, Andrian Nikolajev, Mars Rafikov, Dmitrij Zajkin, Boris Volynov, German Titov, Grigorij Neljubov, Valerij Bykovskij a Georgij Shonin.

Zadní řada zleva: Valentin Filatjev, Ivan Anikejev a Pavel Beljajev. Čtyři kosmonauti chyběli: Anatoliy Kartashov a Valentin Varlamov kvůli zranění, Valentin Bondarenko zemřel při nehodě ve výcbiku o několik měsíců dříve a Vladimir Komarov byl zaneprázdněn.

 

Tragické kosmické nehody

27. ledna 1967 (Apollo 1) – Během simulace startu kosmické lodi v důsledku zkratu na elektrické instalaci vzplála kabina. K tragické bilanci požáru, při kterém uhořeli tři astronauti, přispělo to, že kabina byla naplněna čistým kyslíkem a nevhodná konstrukce vstupního otvoru neumožňovala rychlou evakuaci.

24. dubna 1967 (Sojuz 1) – Přistávací padák modulu se nešťastnou náhodou omotal kolem kabiny, která následně dopadla plnou rychlostí na zem. Vladimir Komarov se stal vůbec prvním kosmonautem na světě, který zahynul při kosmickém letu.

 

 

30. června 1971 (Sojuz 11) – Při přistávání se předčasně otevřel větrací ventil a v kabině se udusili tři sovětští kosmonauti.

28. ledna 1986 (Challenger) – Krátce po startu ve výšce asi 14 kilometrů vybuchla hlavní nádrž raketoplánu, která byla poškozena vadným pomocným motorem na pevná paliva. Celá posádka – sedm astronautů, z toho dvě ženy – zahynula.

1. února 2003 (Columbia) – Při průletu atmosférou během přistávacího manévru selhal tepelný štít lodi, která se následně rozpadla. Tepelnou ochranu narušil náraz úlomku izolační pěny během startu. Zahynulo všech sedm členů posádky včetně prvního izraelského astronauta Ilana Ramona.

 

Další tragické události spojené s dobýváním kosmu:

24. října 1960 – Krátce před prvním pokusným startem vojenské mezikontinentální rakety R-16 (SS-7) vypukl na kosmodromu Bajkonur požár, následně explodoval motor a palivové nádrže s kyselinou dusičnou; upáleno a udušeno bylo asi 200 lidí, mimo jiné vrchní velitel raketových vojsk SSSR maršál Mitrofan Nědělin; oznámeno s dvacetiletým zpožděním.

23. března 1961 – Po požáru v přetlakové komoře zahynul člen prvního sovětského oddílu kosmonautů Valentin Bondarenko.

31. ledna 1967 – Při požáru makety kosmické kabiny na letecké základně v San Antoniu v USA zahynuli dva astronauti.

2. dubna 1994 – V čínském kosmickém středisku v Si-čchangu vybuchla před startem nosná raketa s meteorologickou družicí; zabito bylo podle některých zdrojů až 23 lidí.

26. ledna 1995 – Čínská kosmická raketa Dlouhý pochod-2, která měla na oběžnou dráhu vynést telekomunikační družici Apstar-2, vybuchla minutu po startu z kosmodromu v Si-čchangu; úlomky rakety dopadly v okruhu sedmi kilometrů od odpalovací rampy, zranily 23 lidí, šest osob přišlo o život.

14. února 1996 – Nosná raketa Dlouhý pochod-3B, která měla vynést na oběžnou dráhu družici Intelsat, se 20 sekund po startu z kosmodromu Si-čchang v Číně zřítila a vybuchla; následkem pádu se uvolnily jedovaté plyny a neštěstí si vyžádalo minimálně čtyři mrtvé a 100 raněných.

22. srpna 2003 – Exploze brazilské nosné rakety VLS-3 na raketové základně Alcantara si vyžádala 21 obětí a 20 zraněných zejména mezi technickým personálem. Příčinou bylo, že se z neznámých příčin vznítila jedna ze čtyř hlavních pohonných jednotek rakety.

Zpracovalo st@tll 2011 dle zdroje 

 

Související texty:

Upozornění redakce:

  • Podtrhaná slova v textu jsou odkazy, které jsou důležité, čtěte tedy prosím i je. Pod celým textem pak jsou odkazy vedoucí na články související s tématem, text doplňují, nebo jsou jeho pokračováním. Nemáte-li čas číst texty na našem webu pořádně, nečtěte nás raději vůbec! Děkujeme.

Čtěte také:

 

Navštivte archiv textů     Vstup do diskuze zde 

 

Stáhněte si naše Prezentace       Atllanka Vás vítá – Welcome

 


Linkuj.cz pridej.cz

««« Předchozí text: Lidice - Ukradená tragedie Následující text: A Stříhali do hola, malého chlapečka »»»

Atllanka | Sobota 14. 03. 2015, 19.40 | Sovětské Rusko, Osobnosti, Zločiny | trvalý odkaz | vytisknout | 3466x

Komentáře k textu

Rss komentářů tohoto textu - Formulář pro nový komentář

K textu nebyl napsán žádný komentář.

Nelze přidávat nové komentáře.