Atllanka

8.5.2008: Klikněte vlevo na Vyhledávání a zadejte co hledáte, např.: Mašínové, islám, socani, atd. Nížeji se Vám zobrazí texty slovo obsahující. Rozklikněte a vyberte si článek. Hezký den, přeje Atllanka… :) … Starší aktuality

Habermannův mlýn

Kdo zabil doopravdy Huberta Habermanna? (aktualizace)

 

Motto: Do kin se chystá 7. října nový film Juraje Herze Habermannův mlýn. Příběh vrcholící poválečným lynčováním německých obyvatel zcela určitě vyvolá emoce a diskuse.

 

Etika skutečného příběhu je ošemetná

Habermannův mlýn se sotva začal točit a už se ozývali potrefení, že je to lež. Skutečnou pravdu ale nikdo nezná. A podle toho s ní také Herz ve svém filmu nakládá.

Scénář se opírá o stejnojmennou knihu Josefa Urbana, která zpracovává události z obce Bludov, z níž na konci války zmizel mlynář Habermann. Němec, který mluvil česky, Čechy zaměstnával a leckterému z nich i pomohl. Koneckonců – jak líčila jedna z pamětnic po projekci filmu – už jen tím, že udržel svou živnost v provozu, vykonal pro tamní obyvatele službu k nezaplacení.

 

 

Film si půjčuje mnoho motivů z bloudovské tragédie, ale protože se nelze dobrat toho, jak to opravdu bylo, fabuluje. V kinematografii je to běžná praxe, jde jen o to, jestli umělecká licence příběh zkreslí, pokřiví a vytvoří o jeho aktérech mylnou představu (jako třeba v případě Kajínka), nebo zda ho posune do obecnější roviny.

 

Jak to bylo doopravdy?

 

To se podařilo v případě Habermannova mlýna: vznikl silný modelový příběh, zachycující vývoj válečných událostí v maloměstském mikrosvětě, v němž vedle sebe žili Češi a Němci.

Krok za krokem tu můžeme sledovat převlékání kabátů, probouzení německého nacionalismu, prospěchářskou kolaboraci, nacistickou brutalitu, krutou poválečnou českou odvetu, ale i přetrvávající česko-německá přátelství.

 

 

Je to silný příběh, který výborně ilustruje chování lidí za války. Měl by bezpochyby stejnou intenzitu, i kdyby žádný dobrák Habermann nikdy nežil a tvůrci si to celé vymysleli. Podobných případů se stalo množství, tvářit se, že za ně nikdo nenese vinu, je amorální.

Jenže hrdinové tohoto příběhu mají svá jména, byť pozměněná, o tom, komu patřila, nebude pochyb. Byli to ale skutečně vrazi? Etika „příběhů natočených podle skutečných událostí“ je ošemetná věc. Takřka vždy se tu někomu křivdí. Jenže natočit dokonale přesný film je nemožné. Jedinou šancí je osvobodit se od porovnávání se skutečností, extrahovat z ní podstatu a s tou pak naložit podle nejčistšího svědomí. Osobně by mě velmi mrzelo, kdyby Habermannův mlýn nevznikl.

Češi takovýhle film potřebují jako sůl.

zdroj

 

Nevinní umírají ve válce první

Tragický příběh mlynáře Huberta (ve filmu Augusta) Habermanna zachytil také tento dokument Milana Maryšky a Petra Jančárka:

 

 

Scénář ke snímku s podtitulem „Nevinní umírají ve válce první“ podle tvůrců sice vznikl na motivy Urbanovy knihy, kromě jména, respektive příjmení, ústředního hrdiny ale nemá se skutečnými postavami nic společného.

Příběh začíná rokem 1938. Sudetský Němec August Habermann je ve vesnici vážený muž, majitel mlýna a lesní pily. Ožení se s Češkou Janou, která je napůl Židovka. Habermannovi to nevadí, nemá s politikou ani s nacionalistickou ideologií nic společného. Válka ho ale dostihne a jeho žena i dcera jsou transportovány do Terezína. Když se po skončení války vrátí domů, Habermanna nenajdou. Češi ho z pomsty a z nenávisti k Němcům umučili.

 

 

Člověk vypadá, že je charakterní, ale pak se změní doba a projeví se. Lidé jsou slabí, každý z nás – říká Karel Roden, který hraje Habermannova přítele Březinu. Na podzim začne točit další snímek s válečnou tematikou – drama Lidice, v režii Alice Nellis. Hlavní postavu mlynáře v Herzově filmu ztvárnil německý herec Mark Washke. V dalších rolích se představí Hannah Herzsprungová, Zuzana Kronerová nebo Oldřich Kaiser.

 

Vina se zdědit nedá, věci je ale třeba uvést na pravou míru

Juraje Herze k natočení sudetského příběhu vedla i osobní zkušenost. Režisér, který od své emigrace na konci 80. let působí i v Německu, žil před válkou v německé vesnici v pohraničí. Němci jeho rodině prý pomáhali, ale když jim Herzova rodina po návratu z koncentračního tábora v Sachsenhausenu (Herzovi bylo deset) chtěli poděkovat, nenašli je.

 

 

Juraj Herz vzpomíná:

  • Všichni už byli vystěhovaní. Na jejich místě byly rodiny, které si vzaly jejich majetek, a ti, kteří pomáhali Němcům, se stali funkcionáři, pak předsedy KSČ…

 

Film Habermannův mlýn je pro něho částečným vyrovnáním s minulostí. Věří, že forma i obsah přispějí k vyrovnání se s minulostí i u ostatních lidí, kteří tragickou válečnou a těsně poválečnou dobu prožili.

 

Juraj Herz dodává:

  • Je to pro mě – neříkám msta, ale uvedení věcí na pravou míru.

 

Německý producent Karel Dirka:

  • Problém mezi Čechy a Němci se může odehrát kdekoli, vina se nedá zdědit, je správná doba pro tento film, protože vzájemné vztahy se musí upravit…

 

Rád by, aby Habermannův mlýn byl uveden na příštím ročníku Berlinale. Do českých kin vstoupí 7. října 2010.

zdroj 

 

 

Upozornění redakce:

  • Podtrhaná slova v textu jsou odkazy, které jsou důležité, čtěte tedy prosím i je. Pod celým textem pak jsou odkazy vedoucí na články související s tématem, text doplňují, nebo jsou jeho pokračováním. Nemáte-li čas číst texty na našem webu pořádně, nečtěte nás raději vůbec! Děkujeme.

 

Související texty:

 

Čtěte také:

 

Navštivte archiv textů     Vstup do diskuze zde 

 

Stáhněte si naše Prezentace       Atllanka Vás vítá – Welcome

 


Linkuj.cz pridej.cz

««« Předchozí text: Holandsko soudí s Wildersem i naši svobodu Následující text: Medaile Za zásluhy o stát a Jaromír Jágr »»»

Atllanka | Pondělí 25. 10. 2010, 16.55 | Česko, Válka, Odsun | trvalý odkaz | vytisknout | 5022x

Komentáře k textu

Rss komentářů tohoto textu - Formulář pro nový komentář
[1] Jako
vitak69 mejl Sobota 18. 09. 2010, 09.53

národ jsme nejen během války, ale především po válce selhali. Vzhledem k tomu, že jsme byli na straně vítězných mocností, jsme měli obrovskou šanci prokázat národní hrdost tím, že do poražených se nekope. Zachovali jsme se přesně opačně a tím pádem jsme selhali. Na ten film se moc těším a doufám, že režísér, který si prošel jako dítě koncentračním táborem nebude osočován z toho, že nadržuje či leze Sudetským Němcům kamsi . . .

[2] film
sur-la-table web Sobota 18. 09. 2010, 20.22

Mylím, že by tento film mohl mít úspěch. tyto druhy filmů mně zajímají a líbí se mi. Myslím, že je i kvalitně obsazený.

[3] Dovolím si
Karel Jemelka mejl Neděle 19. 09. 2010, 23.31

zde napsat jednu osobní zkušenost. Zkušenost s vlastním dědem, máminým otcem.

Měl jsem 18 let a v kapse čerstvý řidičák. V té době ještě nebylo zvykem starého člověka odsunout do domova důchodců, ale poskytnout mu péči rodiny. I dostal jsem úkol alespoň jednou za měsíc děda někam vyvést. Na místa jež znal, za lidmi, jež znal. Jedna z prvních cest byla do Kozlova. Kozlov je vesnička jež ležela v Sudetech. Jedete li od Lipníka na Olomouc narazíte na odbočku na Potštát, Odry. Dříve panelová silnice protínající vojenský prostor Libava. Kozlov je první vesnička v tomto směru, ležící v obrovském, dlouhém stoupání.

Vyrazili jsme do Kozlova. Byl vzdálen asi 35 km. Tam jsme chvíli jezdili nahoru a dolů, protože se neorientoval. Pak se chytil a nařídil zahnout na jakousi kamenitou cestu. Pak zavelel zastavit. Vystoupil z auta a zalezl do chabaští. (rozuměj porost Černého bezu a kopřiv). Odcouval jsem s autem na místo, kde jsem cestu neblokoval, zaparkoval a jal se děda hledat. Seděl v onom chabaští na nějaké kamenné zídce a kouřil. Vytáhl kapesní nožík a poslal mě do lesa na houby. Chtěl zůstat sám. Byl jsem v lese asi dvě hodiny a našel hub neurekom. A děd tam seděl. Zase mě poslal pryč. Tady máš peníze a zajeď někam do hospody, kup mi tři krabičky Lip. Za půl hodiny jsem byl s cigaretami zpátky. „Stejně vím, že už kouříš“. Nabídl mi Lípu. A jal se vyprávět:

Tady bydlel Hans. Sloužili jsme spolu na Italské frontě u kulometu. Párkrát zachránil kejhák on mě a párkrát já jemu. Byli jsme kamarádi. Válku jsme přežili a po válce se navštěvovali. Já jemu říkal Honzo a on mi Franci. Nyní vynechám onu dlouhou story za první republiky a popíšu to, co Hans údajně řekl dědovi, když jej naposled navštívil, těsně před odsunem. Volně cituji: „Víš, Franci, mi Němci musíme z této země pryč. Mi jsme zavinili novou válku, a nikdo z nás Hittlera nevymyslel. Nesmíme zde zůstat protože jsme Němci. Nesmíme zde zůstat i z druhého důvodu. Poznali jsme, co je Rusko a komunismus. Vy to nevíte, vás opijí rohlíkem. Seberou vám vše, i děti a vnuky. My zde nesmíme být, protože bychom nikdy komunisty nevolili. Vy si je bez nás zvolíte.“

Odjížděli jsme za soumraku a děd podotknul. "Sebrali mi majetek. I pár dětí a vnuků. Tebe ne. Tebe mám rád. Honza na mě určitě vzpomínal v Itálii, tak jako já na něj na ruině jeho domu. V normálním světě bychom se v oné Itálii jistě obejmuli, ale copak mě tam ty kurvy pustí?

Tohle není o lidech. O českém i německém nacionalismu. Je to o horších ideologiích jakými nacismus a komunismus byly. Žádná ideologie není lidem ku prospěchu. Vždy je to o nenávisti, zášti, závisti, brutalitě a rozdělení lidí.

[4] Úcta k člověku
Koutný Emil mejl Čtvrtek 7. 10. 2010, 22.42

Vážení pisatelé a kritici ať již pozitivní či negativní,reagující na film Juraje Herze Habermannův mlýn.

Mí prarodiče si prošli stejným osudem. Jejich mlýn se nachází v Bohuňovicích u Olomouce. Albert a Karel Langer byli Němci, ovšem do dnešních dnů se mohou místní občané učit od těchto dvou, co je to úcta k člověku. Koutný E.

[5]
milena kysucanova mejl Čtvrtek 21. 10. 2010, 08.19

Není pravda, že „skutečnou pravdu“ nikdo nezná. Návštěvou Okresního archivu v Šumperku zjistíte, kdo pana Habermanna zabil.

[6]
Atllanka Čtvrtek 21. 10. 2010, 16.36

[5] milena kysucanova:A pročpak nám to tedy tajíš? Sem s tím, ne? ;-)

[7] Pro pana Koutného
Atllanka Čtvrtek 21. 10. 2010, 16.38

Hmm, možná nejen tamní místní… ;-)

[8]
petas mejl Pátek 22. 10. 2010, 09.14

[1] vitak69:Národní hrdost jsme měli prokázat v září 1938,tam jsme selhali.Do poražených se nekope – zřejmě jste zapomněl,co se dělo v Československu ve 30. letech v pohraničí.To,co se Sudeťákům udělalo v roce 1945,to samé udělali oni nám v druhé polovině 30. let a hlavně v roce 1938.V roce 1941 Adolf Hitler řekl:„Tato válka bude vedena podle zákona oko za oko,zub za zub.“Tedy Sudeťáci ať se se stížnostmi obracejí k nacistům a na Hitlera,ke kterému se dobrovolně a s jásotem přidali.To co se jim udělalo včetně odsunu si plně zasloužili.

[9]
petas mejl Pátek 22. 10. 2010, 09.19

[1] vitak69:Ještě jedna věc:odsun Sudeťáků byl proveden proto,aby se v budoucnu neopakovalo,že nějaký německý pantáta opět využije sudetoněmeckou menšinu k útoku a obsazení českých zemí.To byl hlavní důvod k provedení odsunu.Ano,při něm Češi zabavili sudetoněmecký majetek,stejně jako Sudeťáci zabavili český majetek v roce 1938.

[10] petas
vitak69 mejl Pátek 22. 10. 2010, 17.02

Problém Sudetských Němců začal už rozpadem Rak.-Uher. Monarchie. V Sudetech byli Češi národnostní menšinou, Němců žilo v Sudetech cca 2.700000. Němcům tam patřilo 90% továren ve kterých zaměstnávali Němce i Čechy.

Osídlování Sudet začalo ve středověku a pokračovalo v 17. st., kdy Čechům se do těchto nehostinných končin nechtělo, jelikož tam nic nikdy neporoste. Už Václav II sem pozval německé osadníky a pokračoval v tom i Josef II. Němci nás učili vyrábět látky, sklo, porcelán, prakticky veškeré továrny tedy byly v německých rukách.

Po rozpadu monarchie se Němců nikdo neptal, jestli chtějí žít v jiném státě. Zrovna tak jako Maďarů, kteří přišli ze dne na den o 2/3 svého území. Tehdy se prostě zadělalo na problémy, které nastaly o 20 let později.

Národ československý neměl nikdy velkou šanci na přežití a byl od počátku odsouzen k zániku. Po Němcích lze těžko žádat, aby si říkali Čechoslováci.

Rozhodně se tímto nechci Sudeťáků zastávat, mají na všem také svůj díl viny a na svých slavných sjezdech zapomínají na svoje dědečky a otce, kteří padli za Hitlera na východní frontě.

A propos, nedávno jsem zjistil, že i naše nejslavnější Plzeňské pivo nás naučil vařit německý sládek. Jako Češi už dávno nepatříme mezi Slovany, ale máme v sobě víc germánských a především Keltských genů. Jen se nám prostě nechce po vzoru Keltů válčit, tak se jen přizpůsobujeme.

Pokud by nedošlo k rozpadu monarchie, rak. císař by se nechal korunovat českým králem o což Čechům šlo především, aby došlo k Rak.-Českému vyrovnání jako v nedávné době s Uhrama, pak by zřejmě nikdy nepřišel do těchto končin hnědý a poté rudý mor.

Hitler by byl pouze bezejmený vídeňský malíř a o Stalinových zločinech bychom pouze asi četli v novinách.

Přeji příjemný víken a jsem s pozdravem. :-) :-P

[11] petas
vitak69 mejl Sobota 23. 10. 2010, 11.08

Ještě bych chtěl něco málo dodat k naší povaze. Dalo by s epolemizovat, proč nebojujeme, když máme tolik společného s Kelty. Na to je jednoduchá odpověď – v naší kotlině jsme zjistili, že je lepší nebojovat, proto jsme přežili naprosto v klidu veškeré válečné běsnění, které se přes naše území přehnala. Husitskými válkami počínaje, II.svět. válkou konče. Proto tady stále ještě jsme a existujeme jako národ. Kdybychom jako národ žili někde jinde, měli bychom i jinou povahu. Jeden známý český psychiatr říká, že máme velmi mnoho společného s Bavorskými Němci, s ostatními už tolik ne. Při našem vstupu do EU se ho Němci otázali, co mohou západní země očekávat od nových východních členů. Přesně se ho zeptali: „Že se Vám chce do EU, tomu rozumíme, ale co přinesete vy nám?“ Odpověděl takto:„Třeba český smysl pro hrdinství, polskou poctivost, rumunské počítače, maďarský jazyk a východoněmecký smysl pro humor.“ Nejdříve koukali, pak se trochu zasmáli. Potom za mnou přišel jeden Němec a ptal se: „To byl dobrý vtip, ale co jste myslel tím východoněmeckým smyslem pro humor?“ Jinak máš hezké stránky o holokaustu, jen bych je rozšířil o antisemitické vlny, které proběhly na území dněšních Čech už ve středověku, za monarchie na přelomu 19.a 20.st., dále pak v období II.republiky a za války a poslední vlna proběhla při politických procesech v 50tých letech. Dále bych to rozšířil o vlny antisemitismu na území bývalého Sovětského Svazu, kdy Stalin Židy nenáviděl stejně tak jako Hitler. Nejkrásnější knihu o češtině, přímo ódu na český jazyk, která nebyla nikdy překonána, napsal Žid Pavel Eisner-Čeština poklepem i poslechem. ;-)

milena kysucanova mejl Pondělí 25. 10. 2010, 12.58

[5] milena kysucanova:Tady je odkaz, zatím jediná novinářka si dala tu práci:

http://sumpersky.denik.cz/…u-zabij.html

[13] Díky za odkaz!
Atllanka Pondělí 25. 10. 2010, 16.51

[12] milena kysucanova: Přidala jsem jej do článku, moc moc děkuji.

Atllanka

Nelze přidávat nové komentáře.