Atllanka

8.5.2008: Klikněte vlevo na Vyhledávání a zadejte co hledáte, např.: Mašínové, islám, socani, atd. Nížeji se Vám zobrazí texty slovo obsahující. Rozklikněte a vyberte si článek. Hezký den, přeje Atllanka… :) … Starší aktuality

Když kluci pláčou za bezmocných dní

K maturitě? Ani omylem, řekl bolševik a už jste letěli…

 

Motto: Svoboda bez vzdělání je světu velmi nebezpečná. A vzdělání bez svobody? To je naprosto zbytečné… John Fitzerald Kennedy

 

Žádáme studenty, aby neprodleně opustili školní budovu!

Byl květen 1951 a do maturitních písemek na gymnáziu v Moravských Budějovicích zbýval asi týden, když jsem se doslechl, že někteří spolužáci nemají být z politických důvodů připuštěni k maturitě.

Pronásledování různých »nepřátel socialismu« nebylo v té době něco neobvyklého, ale dosud se týkalo příslušníků starších generací, kteří se podíleli na hospodářském a politickém životě, a tedy ho mohli nějak způsobem ovlivňovat, ale my osmnáctiletí a devatenáctiletí studenti, příslušníci nastupující generace? Možná, že jsme své okolí občas provokovali, ale rozhodně jsme se nechovali k režimu nepřátelsky.

Zprvu jsem nechtěl té zprávě uvěřit, připadala mi absurdní a považoval jsem to za fámu, ale pak mi můj spolužák a přítel František Karbaš sdělil, že jedním z těch postižených studentů má být on. Pochází prý z buržoazní rodiny – jeho otec byl řezníkem. Byl jsem zděšen. Od konce války uplynulo teprve šest let a já měl stále v živé paměti dobu, kdy nacisté zakazovali studium na gymnáziu pro nevyhovující »rasový původ«, nyní komunisté zakazovali studium pro nevyhovující třídní původ.

 

 

Nechtěli jsme se tím smířit a jen pasivně přihlížet, cítili jsme, že jde o nespravedlnost, ale byli jsme si přitom vědomi, že nemáme moc velkou šanci politické rozhodnutí změnit. Něco jsme ale udělat museli. Ve třídě jsme byli rozděleni do dvou táborů. Radikální postoj zaujímal Rudolf Rameš, který chtěl vyvolat demonstraci a společně bojkotovat maturity, nakonec ale zůstal osamocen. Většina z nás se přiklonila ke smírnějšímu názoru – chtěli jsme vyjednávat.

 

Zklamané naděje

Zašli jsme na Okresní výbor Československého svazu mládeže v Moravských Budějovicích. Chtěli jsme se tam poradit, zda by nemohli za postižené intervenovat. Očekávali jsme, že se tam sejdeme s Vladimírem Vedrou, kterého jsme dobře znali, ale ten už v té době seděl na krajském výboru v Jihlavě (později se stal předsedou ústředního výboru ČSM a na sklonku své kariéry předsedou Sněmovny národů Federálního shromáždění Československé socialistické republiky). Na okresním výboru ČSM se ale s námi o tom nechtěli vůbec bavit.

Spolužák František Novotný, který pocházel ze skromných rodinných poměrů a byl doma vychováván v přesvědčení a víře ve »šťastnou socialistickou budoucnost«, se již za studia stal kandidátem komunistické strany a později i jejím členem. Z vlastní iniciativy zašel po nezdaru na okresním výboru ČSM orodovat kamsi na komunistický sekretariát. Netušil, jak dopadne. Důrazně ho upozornili, že pokud toho nenechá, bude i on zařazen mezi »nepřátele socialismu« se všemi dalšími důsledky. Zatím prý to berou jako mladickou nerozvážnost.

Zbývala nám poslední naděje. Mladý charismatický komunista, náš bývalý třídní profesor Antonín Mrvka. V té době už byl ředitelem gymnázia v Jihlavě, ale každý den se vracel domů do Moravských Budějovic. Čekali jsme na něho spolu s Františkem Novotným a Rudolfem Ramešem na rohu Pivovarské ulice v obvyklou dobu, kudy pravidelně procházel cestou domů. Po chvíli se objevil na kopci a zvolna scházel ulicí dolů. Když se přiblížil, zastoupili jsme mu cestu, vyložili náš problém a požádali o pomoc. Již po několika prvních větách nám ale bylo jasné, že se o té záležitosti nechce s námi vůbec bavit.

 

Zdrceně jsme vyhrkl:

Pane profesore, ale oni jsou úplně stejní jako my. My je přece známe, jsou to naši přátelé.

 

Podíval se mi do očí a po několikavteřinové dramatické pauze odpověděl:

Musíte rozlišovat mezi přítelem a třídním nepřítelem… a rychle odešel.

 

Byla to tvrdá slova a zasáhla hluboko mé nitro. Bylo mi devatenáct a upřímně jsem věřil, že přátelství a láska jsou ty nejvyšší lidské hodnoty. Nechápal jsem, že on to tak nevnímá.

 

 

Ortel

K maturitním písemkám jsme šli nakonec všichni a to nás uklidnilo. Naivně jsme si mysleli, že když nás pustili k písemkám všechny, pustí nás všechny i k ústním zkouškám. Ale o těch, kterým mělo být středoškolské vzdělání odepřeno, se rozhodovalo v zákulisí. Ve středu dne 16.května 1951 se sešla zvláštní maturitní komise složená z profesorů-komunistů a rozhodla, jako novodobá inkvizice, koho nepustí k závěrečným ústním zkouškám.

 

Bylo jich sedm:

 

Všichni úspěšně absolvovali gymnázium, složili maturitní písemné zkoušky, ale před ústními zkouškami byli ze školy vyhozeni a přinuceni pracovat v nekvalifikovaných manuálních profesích. Tento neobyčejně podlý ortel, spáchaný na nevinných mladých lidech, byl komunisty označen slovy »nepřipuštěn k maturitě«.

Po písemkách jsme chodili ještě celý týden do školy. Protože všem dopadly dobře a nic se nedělo, byli jsme přesvědčeni, že už je všechno zažehnáno. Ještě v sobotu dopoledne jsme měli vyučování, ale poslední hodinu, těsně před nástupem na »svatý týden« nám bylo oznámeno, abychom vyčkali příchodu ředitele, který má pro nás důležité sdělení. V té chvíli nám to bylo jasné. František Karbaš, jeden z postižených, seděl se mnou v poslední lavici vedle Rudolfa Rameše. Napětí ve třídě vzrostlo, když do třídy vstoupil ředitel Javůrek.

Ředitel se postavil za katedru, rozevřel list papíru a četl: „Z rozhodnutí maturitní komise nejsou studenti František Karbaš a Miroslav Šabata připuštěni k ústní maturitní zkoušce.“ Pak ještě dodal: „Žádám oba jmenované, aby ihned opustili školní budovu!“ Vzpomínám si, že jsem ortel vyslechl se zaťatými pěstmi.

Na několik vteřin zavládlo ticho, ale pak třída zareagovala protestním šumem a reptáním.

 

Ředitel pokračoval:

Chtěl bych vám ještě říci, že ve sborovně sedí jeden z mých kolegů u telefonu a je připraven při jakémkoliv incidentu zavolat veřejnou bezpečnost… Poté se chystal k odchodu a my povstali…

 

Ve vzrušené atmosféře, za naprosto hrobového ticha, zaznělo z poslední lavice od okna polohlasně:

Svině!

 

Byl to Rudolf Rameš, náš »věčný rebel« – jediný z nás, kdo našel odvahu říci nahlas to, co jsme si všichni mysleli. Dr. Javůrek jeho poznámku ignoroval a rychle vyšel ze třídy.

Mužská část třídy vyběhla na chodbu a zamířila do umývárny před chlapeckými záchody, kde jsme obvykle vedli dlouhé debaty. Tentokrát jsme zde stáli mlčky a nebyli schopni si vzájemně pohlédnout do tváře. V potlačovaném rozrušení jsme se bezradně dívali do bílé zdi.

 

 

Pak někdo zavzlykal.

Jako by se uvolnil ventil zadržovaného napětí, všichni jsme se rozbrečeli jako malí kluci. Nebyl to pláč z lítosti nad prohrou v nerovném boji, byl to pláč z bezmocnosti udělat cokoliv, čím bychom dokázali zabránit bezpráví. Cítili jsme se opuštěni, zrazeni, znásilněni a poníženi. Když jsme se trochu uklidnili a vrátili se zpět do třídy, začali jsme o prožitých událostech bouřlivě diskutovat.

 

Po několika minutách naši debatu přerušilo opakované hlášení školního rozhlasu:

Žádáme studenty, aby neprodleně opustili školní budovu! Žádáme studenty, aby neprodleně opustili školní budovu! Žádáme studenty, aby neprodleně opustili školní budovu! Žádáme studenty…

zdroj1   zdroj2

 

 

zpracovalo st@tll 2010

 

 

Vážení čtenáři, Atllanka je i na Facebooku, kde je součástí mnoha různých skupin. Pokud máte zájem a chcete v diskuzi vyjádřit svůj názor na přečtený text, obrázek, video či informaci, nebo jen prostě chcete šířit dál, tu u „vrchnosti“ tolik nepopulární, pravdu, pak neváhejte, přidejte se: pište a nebo jen čtěte, rádi vás na našich stránkách a ve skupinách uvítáme. Jde především o Vaši budoucnost, tak nestůjte mimo

 

Upozornění redakce:

  • Podtrhaná slova v textu jsou odkazy, které jsou důležité, čtěte tedy prosím i je. Pod celým textem pak jsou odkazy vedoucí na články související s tématem, text doplňují, nebo jsou jeho pokračováním. Nemáte-li čas číst texty na našem webu pořádně, nečtěte nás raději vůbec! Děkujeme.

Související texty:

Čtěte také:

 

Navštivte archiv textů     Vstup do diskuze zde 

 

Stáhněte si naše Prezentace       Atllanka Vás vítá – Welcome

 

Komentáře na našem webu se zobrazují s určitým zpožděním, omlouváme se Vám, ale je to nezbytná ochrana před hulváty a hlavně před reklamním spamem…

 



pošli na vybrali.sme.sk jaggni to! Linkuj.cz pridej.cz

««« Předchozí text: Praktiky estebáků v ČSSR Následující text: NeKřesťanské mučení a Nové sekty »»»

Atllanka | Neděle 16. 02. 2014, 11.37 | Česko, Komunismus, Totalita | trvalý odkaz | vytisknout | 2340x

Komentáře k textu

Rss komentářů tohoto textu - Formulář pro nový komentář

K textu nebyl napsán žádný komentář.

Nelze přidávat nové komentáře.