Atllanka

8.5.2008: Klikněte vlevo na Vyhledávání a zadejte co hledáte, např.: Mašínové, islám, socani, atd. Nížeji se Vám zobrazí texty slovo obsahující. Rozklikněte a vyberte si článek. Hezký den, přeje Atllanka… :) … Starší aktuality

Rudý vrah Che Guevara

Vrah v černém baretu s hvězdičkou na šišato

 

Motto: Nepřišel jsem chválit Caesara, ale pohřbít ho… Marcus Antonius ve hře W. Shakespeare – Julius Caesar

 

Když se řekne Che Guevara

Každý ví o koho jde. Ne o toho fousatého vraha, který ještě dožívá v Havaně, ale jeho kamaráda, toho, který skončil svou životní dráhu v Bolívii. Na plakátech a na tričkách polovzdělanců jeho dráha ještě neskončila.

Mám doma jeho knížečku Guerrilla Warfare, kterou jsem přečetl asi před třiceti lety a velký dojem to na mě neudělalo. Kdybych chtěl vést partyzánskou válku, potřeboval bych něco praktičtějšího, a kdybych se chtěl mezi přepady buržoustů nudit, listoval bych si v Kapitálu přímo.

 

 

Mnohem později jsem ve veřejné knihovně mezi cestopisy uviděl The Motorcycle Diaries. Když jsem si všiml jména autora, myslel jsem, ne to nemůže být ten slavný. Byl a přesto jsem si to půjčil. A přečetl.

O pár let později si to půjčil scénarista José Rivera (nebo možná producent Edgard Tenenbaum) a natočil stejnojmenný film. Později, když jsem četl filmové kritiky, pochyboval jsem, že se jedná o stejný motocyklový deník. Mnohem později, když jsem film uviděl, svůj názor jsem si potvrdil.

Kdysi jsem si, pochopitelně pouze za účelem učení se španělsky, povídal se studentkou z Kolumbie. Jelikož její angličtina byla asi tak dobrá, jak moje španělština, moc jsme si nepopovídali. Všechna španělská slovíčka se mi vybavila až druhý den.

Nicméně, když jsem se zmínil o socialistovi Fidélovi a o Che, krásné Kolumbijce z velice bohaté rodiny v Bogotě zvlhly oči a bůhví co ještě. Rozhodl jsem se na fenomén zvaný Che podívat. Nemusím asi připomínat, že nejsem socialistům příliš nakloněn. V boji za lepší společnost zahubili od roku 1917 víc jak 200 miliónů lidí, když se bere v úvahu těch i 30 miliónů, které mají na svědomí jejich hnědí soudruzi.

Ernesto Guevara de la Serna měl za svého života mnoho přezdívek – el Teté, el Furibundo (furious, zuřivý) Serna, el Fuser – zkrácenina předcházejícího, el Loco (blázen), el Pelao (plešatec), el Chancho (prase), v Africe pak Tatu. Zjednoduším si to na tu nejznámější – Che, jejíž původ je také zajímavý.

 

Dětství

Od samého začátku a až do konce máme popletená data, jak už je mezi revolucionáři zvykem (říjnová revoluce v listopadu nebo možná naopak) a Che se nenarodil 14. června 1928, jak měl v rodném listě, ale podle jeho matky o měsíc dřív. Tudíž Býk a ne Blíženec, což později mátlo astrology. Nepřekvapuje, že jeho úmrtní list také uvádí špatné datum.

Dítě bylo astmatické, což pochopitelně působilo rodičům velké starosti. Do školy začal chodit teprve v devíti letech. Různé léky, různé léčitelské teorie – a v listopadu 1938 otec uvěřil, že spaní s kočkou je na astma nejlepší.

Ráno bylo kotě mrtvé a Che stále astmatický. Reakcionáři si povzdechnou – proč ne naopak? Kolik lidských životů by to ušetřilo. Není také úplně vyloučeno, že se desetiletý Che již na svou kariéru připravoval.

 

Dospívání

Jeho rodiče byli moderní, někdo by možná řekl, že až postmoderní, a malého Ernesta na náboženství nedali. Příležitost naučit se základním pravidlům lidského soužití nebyla. Malý Che byl velmi soutěživý. Přes své astma byl dobrý sportovec a vůdce tlupy puberťátských chuligánů, barra.

Bral se velice vážně – za nějakou urážku se vykálel rodičům člena opozičního gangu na klávesnici klavíru. Reakcionáři by mohli tvrdit, že to nastínilo jeho poměr k cizímu majetku, k hudbě a nevinným obětem.

Později napsal: Během dospívání jsem neměl žádné sociální předsudky a nezúčastňoval jsem se politických a studentských bojů v Argentině.

To ovšem nebrání jeho oslavovatelům tvrdit, že nebyl obyčejný chuligán, ale bojovník za práva lidu. Je pravda, že na rozdíl od jiných výrostků hodně četl – Kafku, Marxe, Camuse, Pabla Nerudu, Engelse, Sartra, Hitlera, Londona, Freuda, Lenina..

Obvyklé starosti dospívajících mladíků neměl. Dělal to pravidelně s rodinnou služkou, jak je ostatně v Jižní Americe v lepších rodinách zvykem.

 

Léta zrání

V roce 1947 začal studovat medicínu. Během studia začal v Cliníca Pisani coby pacient a vypracoval se na neplaceného výzkumného asistenta. V tu dobu chtěl zachránit lidstvo před alergiemi. Jeho astma jej zachránilo před povinnou vojenskou službou.

Pokusy o zbohatnutí kapitalistickými metodami nebyly úspěšné. Přípravek proti švábům, pro který si registroval jméno, vyráběl ředěním koupeného jedu proti kobylkám s mastkem. Z míchání a smradu onemocněla skoro celá rodina.

Když koupil lacino v aukci boty, zjistil, že jsou buď levé nebo pravé a že nějak dohromady nejdou. Jeho pokusy na morčatech, králících a na přátelích naštěstí také nebyly příliš úspěšné. Vstřikoval jim různé karcinogenní a jiné sloučeniny a pak své „léky”. Na rozdíl od králíků a morčat, všichni pokusní králíci lidští jeho lidumilnou vědu přežili.

 

 

Během studia politika veškerá žádná, i když v debatách provokoval, jednou tak, podruhé onak. Okolí Buenos Aires poznával autostopem. Na svých výletech nespal mezi chudými. Snažil se spát zadarmo v nemocnicích nebo na policejních stanicích.

 

Che cestovatel

Před svým prvním výletem na mopedu v lednu 1950 poslal žádost Evitě Perónové o jeep. Neuspěl. Na kole s přídavným italským motorkem Cucchiolo najel přes 4000 tisíce kilometrů a psal si deník.

Další prázdniny dělal felčara na tankové pobřežní lodi a v jednom přístavu dostal natlučeno od amerického námořníka. Od té doby neměl Ameriku rád. Levice by přišla o antiamerický symbol, kdyby dostal přes hubu od námořníka ruského.

V lednu 1952 vyjel třiadvacetiletý Che na druhý velký výlet, tentokrát na Nortonu 500 La Ponderosa II (mocná) svého kamaráda Alberta Granada, jemuž tehdy bylo třicet. Guevara skutečně viděl na své cestě mnoho chudoby. To mu ovšem nevadilo, aby se těmi chudáky nechal živit, on, z poměrně bohaté argentinské rodiny a v tu dobu skoro již lékař.

Z knihy je cítit jeho pohrdání původními obyvateli Jižní Ameriky a jeho domýšlivost. Je možné, že jej jeho cesta přivedla na revoluční dráhu, jak tvrdí jeho obdivovatelé, ale jestli ano, v knize je to dobře skryto.

Jak Motocyklový deník, tak jeho Notas de Viaje (cestovní poznámky) byly přepsány a upraveny posmrtně jeho kubánskou vdovou Aleidou Marchovou. Deník byl vydán, poznámky ne, i když autor J. L. Anderson tvrdí, že mu vdova dovolila se na ně podívat. Prý jen vymazala implicitně sexuální pasáže. Někdo, kdo žil v komunistické zemi, by se nedivil, kdyby její cenzura byla rozsáhlejší.

Svého parťáka a sebe Che popisuje jako zkušené vyžírky a mangueros motorizados – (motorised scrougers). Oba předstírali, že jsou lékaři, specialisté na lepru. Všeobecně se dá říci, že se nechovali příliš slušně.

V domnění, že byl napaden zákeřnou chilskou pumou, zastřelil Che revolverem Smith&Wesson německého ovčáka Bobbyho, patřícího jejich hostitelům. Inu, měl také zelené oči, chudák. Ráno budoucí vzor mládeže ujel bez omluvy.

Ani jeden z cestovatelů neměl přílišné mechanické nadání. Do chilského Los Angeles se La Ponderosa se dostala náklaďákem a do hlavního města Santiaga, asi 300 km na sever, náklaďákem dalším. Měla toho chudinka již dost. Od té doby se mohl deník přejmenovat na Autostopový.

V Juliace se nechali hostit v baru policejním seržantem, který tam ukázal svou zručnost v ovládání střelných zbraní střílením do zdi, Che a Alberto při vyšetřování lhali a kryli svého kamaráda z mokré čtvrti. Indiánská majitelka baru, musela hradit škodu sama. Seržant, Alberto i Che byli bílí.

Turisté, kteří cestují v pohodlných autobusech, nevědí pochopitelně nic o podmínkách těchto indiánů…, napsal Che o amerických turistech, když je majitel hotelu v Machu Picchu požádal o uvolnění pokojů pro platící turisty.

Budoucí bojovník za práva chudých cestoval landroverem, který kolegům specialistům půjčil doktor v Cuzcu. Také jim věnoval jízdenky na vlak. Není divu, že v Cheho hrudi se zdvihla vlna pobouření proti yanqui vyžírkům.

Odborníci pak navštívili nemocnici pro leprou postižené na břehu Amazonky na hranici Peru, Brazílie a Kolumbie. Chodili s doktory na vizity, hráli fotbal, šachy, chytali ryby, kamarádili se s ženským personálem a také oslavili Che dvacáté čtvrté narozeniny.

Druhý týden je to přestalo bavit. Pokusili se plavit na voru do Manaus v Brazílii, ale moc jim to nešlo. Přemluvili nějakého chudáka, aby je ve svém veslovém člunu odtáhl zpátky do Leticie, odkud pak odletěli do Bogoty.

 

Menší odbočka

V dubnu 1948, po zavraždění levicového předáka Gaitana vypukly v Bogotě násilné bouře, kterých se také zúčastnil student práv, nějaký Fidél Alejandro Castro Ruz. Když šlo do tuhého, schoval se na kubánském velvyslanectví a vrátil se na Kubu studovat.

Přestože krvavé bouře trvaly jen tři dny, vysloužily si vlastní jméno – Bogotazo. Pokud někdo závidí Kolumbijcům jejich přínos k obohacení jazyka španělského, nebo naopak pohrdavě pokrčí nosem nad nevzdělanými násilníky, mýlí se.

My jsme přispěli k obohacení jazyka francouzského. J. Šusta – Praha a Evropa (1932): Husitská Praha poutala k sobě zraky všech souvěkovců stejně účinně jako Praha Karlova, ale někdejší obdiv změnil se namnoze v hrůzu a stupňoval se v ošklivost, jež způsobila, že ve Francii na příklad zdomácnělo slovo praguerie pro divoké vzpoury a zbůjnictví selské.

Kolumbijská policie byla zřejmě méně naivní než jiná, a Che měl problém se svou dýkou. Studenti, s kterými se seznámili, udělali na ně sbírku a vyslali je pro jistotu do Venezuely autobusem.

 

Po prohlídce chudých čtvrtí barrios Caracasu, Che napsal:

Černoch je nedbalý a blouznivý, utrácí své peníze na malichernosti a pití; Evropan přichází z tradic práce a šetření, která jej následuje do toho rohu Ameriky a pohání jej vpřed i nezávisle, bez ohledu na jeho vlastní individuální touhy.

V Caracasu se rozešli. Alberto dostal dobře placenou práci v „leprosáriu” a Che si slétl s koňmi svého strýčka do Miami. Tam se letadlo porouchalo. Che se nejdříve živil na účet příbuzného své přítelkyně, chudého studenta. Pak jeden den uklízel byt letušky (nechal jej prý špinavější než byl) a potom umýval nádobí v restauraci. Vrátil se do Argentiny, dostudoval a v dubnu 1953, ve věku 25 let, se stal lékařem. V červnu Dr. Ernesto Guevara vyjel vlakem za peníze svých tetiček na další výlet.

 

Pan doktor

Místo biochemika Alberta měl s sebou nedostudovaného lékaře Calica. Zase psal deník, tentokrát Otra Vez (Once Again, Ještě jednou), který jeho kubánská vdova opět upravila. Bolívie, Peru, Ekvádor, Panama, Kostarika, Nicaragua, Honduras, Salvador, Guatemala. Ze začátku se přidržovali bohatých a vlivných argentinských krajanů a chudobu původních obyvatel pozorovali z hotelů a nočních klubů. Později museli prodávat své vybavení. Když otec svému synu doktorovi nechal ušít nové obleky a poslal je do Panamy, Che je okamžitě prodal.

V Guatemale, zatímco čekal na interview s ministrem zdraví, a přísahal před obrázkem soudruha Stalina, že si nedopřeje odpočinku, dokud nezničí kapitalistické chobotnice, se Che seznámil se svou budoucí ženou.

Hilda Gardaová byla vůdkyně mládeže APRA (Alianza Popular Revolucionaria Americana), vypovězená z Peru. Její první dojem o Che: Zdál se být příliš povrchní na to, aby byl inteligentní. Tento egoistický a domýšlivý postoj jí však nezabránil Cheho uhánět a nakonec uspět. Blížila se jí třicítka, byla malá a obtloustlá, s čínsko-indiánskými rysy. Navíc marxistka.

 

Che marxistou

Tak se Che stal marxistou také. Poprvé v životě se otevřeně přidal k nějakému politickému hnutí. Mezi politickými debatami čekal na práci, přemýšlel o psaní příručky pro lékaře v Latinské Americe, prodával Hildiny šperky a stačil také navázat poměr se zdravotní sestrou Julií.

Che se seznámil s Kubánci, jejichž vůdce Castro byl zrovna na Kubě odsouzen k patnácti letům žaláře za účast v útoku na kasárna Moncada. Che Kubánce obdivoval a oni jej pojmenovali El Che Argentino. Che znamená něco jako hej ty, i když jiní tvrdí, že se to může přeložit jako druh, či oslovení kámo(ši). Che používal che protože si nepamatoval nebo se neobtěžoval si pamatovat jména svých soudruhů. (Tito dostal své jméno podobně. Rozkazoval svým banditům: „Ty udělej to a ty to”.)

Guatemala měla levicovou vládu, své levičáctví de facto mírnící a více méně úspěšně popírající. To popírání se stalo méně úspěšným díky Polákům. Švédská nákladní loď Alfhem naložila v Gdaňsku československé zbraně. Poláci na to upozornili CIA. Když se po komplikované plavbě začaly zbraně vykládat v guatemalském přístavu Puerto Barrios, Spojené státy měly důkaz. Podepsaly smlouvu o vzájemné vojenské pomoci s Hondurasem a údajně, ale velice pravděpodobně financovali skupinu partyzánů, kteří měli zabránit převozu zbraní z přístavu do hlavního města. Zdálo se, že půjde do tuhého. Che si půjčil dvacet dolarů a s nájmem nezaplaceným za tři měsíce, odjel.

Nějaký čas obvyklým způsobem, tedy autostopem cestoval po okolních zemích. Do Guatemaly se vrátil před svými dvacátými šestými narozeninami. 18. června 1954 čtyři stovky bojovníků pod vedením jistého Armeze a s podporou USA překročily honduraské hranice. Che se zapsal do zdravotní brigády a Hilda podepsala komuniké. Dvacátého sedmého socialistický prezident plukovník Arbenz rezignoval a schoval se na mexickém velvyslanectví. Che se schoval na velvyslanectví argentinském. Třetího července vůdce Castillo Armez přiletěl do hlavního města společně s americkým velvyslancem. V září se Che rozloučil s Hildou a odjel do Mexika.

Původně si Che myslel, že bude v Mexiku filmovým hercem, ale pracoval jako hlídač, fotograf pro argentinskou Agencia Latina a pomocný výzkumník v nemocnici. Našel své kubánské kamarády, kteří čekali na Fidéla a Raúla.V Mexiku jej také našla Hilda a nabídla mu, že si ho vezme a bude vydržovat. Když se Agencia Latina položila, Che prodal jejich fotoaparát. Své dopisy podepisoval Stalin II. Hilda si našla práci pro OSN.

 

Seznámení s Castry

V listopadu 1955 vyhrál Fulgencio Batista kubánské volby a doufal v usmíření. Příští rok na Den matek vyhlásil amnestii a dvacet budoucích hrdinů včetně Raúla a Fidéla bylo propuštěno. Netrvalo dlouho a teroristické útoky začaly znovu. Z jednoho výbuchu byl obviněn Raúl Castro a byl na něj vydán zatykač. Schoval se na mexickém velvyslanectví a 24. června byl v Mexico City. Tak se první z Castrů seznámil s Guevarou.

Nějakou zajímavou náhodou se na ulici potkal s Nikolajem Leonovem, úředníkem ministerstva zahraničí Sovětského svazu, s kterým se Raúl seznámil již před dvěma lety. Tehdy spolu opět nějakou náhodou strávili měsíc na lodi z Evropy, kde Raúl byl na festivalu mírové mládeže. Když se v přístavu rozloučili, Nikolaj šel dělat úředníka na sovětské velvyslanectví v Mexiku a učit se španělsky, zatím co Raúl za několik týdnů na to přepadl kasárna Moncada. (Nikolaj Leonov, zástupce šéfa Prvního direktorátu KGB, odešel po více jak čtyřicetileté službě do zasloužené penze roku 1992. Milovníky konspiračních teorií může zajímat, že se v listopadu 1962 v Mexiku náhodou sešel s Lee Harvey Oswaldem.)

 

Konec začátků

Začátkem července byl v Mexico City také Fidél. Během několika dnů nabídl argentinskému doktorovi, teď již nazývanému jednoduše Che, účast na připravovaném povstání. Che našel svého boha. Fidél odjel do Spojených států vybírat peníze od kubánských a jiných latinskoamerických přistěhovalců, a také od levicově smýšlejících souputníků. Údajně vybral dost.

Nakolik v tom měla prsty KGB je nejisté. Nikolaj Leonov tvrdí, že se s Kubánci stýkal jen společensky bez vědomí svých nadřízených. Jestli je něco takového pravděpodobné, nechám na čtenáři. Ani za Jelcina KGB své latinskoamerické archivy neotevřela a za Putina… Zdá se, že hlavním kontaktem byl Raúl, mnohem později částečně Che. Fidél se držel dále, ze zřejmých taktických důvodů. V tu dobu byly USA velmoc.

S penězi v pokladničce, Kubánci začali, pod vedením mexického zápasníka, trénovat. Zařídili, že veřejná střelnice byla některé dny výlučně pro ně, a jako pohyblivé terče používali krocany. Jak by to asi omluvili ochránci zvířat? Astmatický Che měl problémy s dlouhými pochody a běhy, a snažil se, aby se o tom vůdce Fidél nedozvěděl. V srpnu 1955 si Hilda Dr. Guevaru konečně obvyklým způsobem vzala. V únoru příštího roku se jim narodila Hilda Beatriz, kterou Che nazýval můj malý Mao. Kdyby to byl chlapec, byl by Vladimiro.

Mezi běháním, střílením krocanů, navštěvováním schůzí Komunistické strany Mexika a připravováním se na otcovství, Che také četl. Půjčoval si marxisticko-leninsko-maoistické spisy z Instituto Intercambian Cultural Ruso-Mexicano (Institut rusko-mexické kulturní výměny). Bohužel se nejednalo jen o zabíjení krocanů. Fidél podvodem zorganizoval „pronájem” farmy dostatečně vzdálené od zvědavých očí, kde se revolucionáři mohli na partyzánskou válku lépe připravovat.

Fidél povýšil Cheho na „šéfa personálu”. Když jeden Kubánec odmítl jeho rozkaz, Che ustanovil polní soud, který chudáka odsoudil k smrti. Fidél jej omilostnil. Takové štěstí neměli další tři, kteří byli zastřeleni a někde na farmě zahrabáni.

Fidél spěchal.

Jednak veřejně slíbil, že osvobodí Kubu v roce 1956, jednak na Kubě Batistovi rostla demokratická opozice, která se zřekla násilí. Jeho Hnutí 26. července sláblo. Začal vyjednávat o koupi bývalého torpédového člunu amerického námořnictva. Dvacátého června ho mexická policie zatkla. Raúl se schoval, Hilda a mnoho jiných bylo zatčeno, razie v konspiračních domech zabavily dokumenty a zbraně.

Che a dvanáct partyzánů na farmě bylo zatčeno až čtyři dny poté, což jim dalo dost času vše nevhodné zahrabat. Při výsleších zpíval Che jak kanárek o ozbrojené komunistické revoluci nejen na Kubě, ale v celé Latinské Americe. Fidél nebyl spokojen, protože se veřejnosti snažil představovat jako národnostní, demokratický reformátor podle nejlepších západních tradic. Hladovka, vyjednávání, různé apelace a hlavně úplatky vedly k postupnému propouštění zajatých. Che později napsal: „Drahocenný čas a peníze musely být předisponovány, abychom se dostali z mexického vězení”. Před svým propuštěním v srpnu napsal Kantátu Fidélovi.

Podmínkou propuštění bylo opuštění Mexika. Žádný neodjel a po tři měsíce připravovali invazi. Nových čtyřicet revolucionářů přijelo z Kuby a ze Spojených států. Z torpédového člunu nebylo nic, podobně jako z plánu koupit létající člun typu Catalina. Peníze docházely a Fidél tajně překročil hranice do Texasu, aby vyjednával s bývalým kubánským prezidentem.

Carlos Prío Socarrás zřejmě doufal, že mládež bude bojovat za jeho návrat na Kubu, a věnoval Castrovi 50 tisíc dolarů se slibem dalších. Jurij Paporov, který v tu dobu předával KGB peníze Instituto Intercambian Cultural Ruso-Mexicano, tvrdí, že Prío dostal peníze pro Castra od CIA. V každém případě, když ne na americký torpédový člun nebo americký létající člun, bylo alespoň na jedenáctimetrovou motorovou jachtu Granma od Američana Ericksona žijícího v Mexiku.

O úplatnosti, neschopnosti a politické nespolehlivosti policie v Latinské Americe se často píše, možná neoprávněně. Nicméně, pod nosem mexické tajné služby Fidél organizoval opravu lodě, výcvik, výzbroj a vybavení svých bojovníků (přičemž jeden z nich byl informátor FBI) a byl navštěvován svými agenty na Kubě. V říjnu jej dokonce navštívila delegace Kubánské komunistické strany, snažící se mu vysvětlit, že situace na Kubě ještě nedozrála.

25. listopadu 1956 Granma zdvihla kotvu. Babička si dala na čas. Místo plánovaných pěti dnů jí to trvalo sedm, a tak povstání v Santiagu začalo a skončilo bez ní. Přistála na špatném místě, kde na ni nečekali soudruzi ve zbrani, ale armáda varovaná námořním člunem, který Granmu sledoval. Ztroskotala na písečné mělčině.

Většina jídla, léků a munice zůstala na ní, zatímco se revolucionáři brodili k mangrovníkové bažině a přes ni konečně na suchou zem. Kubánská letadla fiasko pozorovala. Občas také střílela. Fidélův plán byl perfektní, ovšem jen za předpokladu, že by se povedl. Náhradní plán nebyl, pokud se sálvase quien puede (zachraň se, kdo můžeš) nepovažuje za bojový plán. Trvalo tři dny, než se všichni bojovníci v cukrové třtině našli, ale pak na ně armáda zaútočila.

Che kulka odřela krk. Zůstal ležet a čekal na smrt. Kolem jeho kamarádi umírali doopravdy. Někdo doktorovi vysvětlil, že on neumírá. Z osmdesáti dvou se do Sierra Maestra dostalo jen dvaadvacet. Fidél okamžitě udělal ze sedmi druhů důstojníky a navázal styk s místními bandity. Bylo třeba disciplíny a první polní soud na sebe nenechal dlouho čekat.

Che svými slovy:

Situace byla nepříjemná (začalo pršet) … tak jsem ukončil problém výstřelem z pistole ráže 32 do pravé strany mozku, s výchozí dírou ve spánkovém laloku. Chvíli lapal po dechu a umřel. Když jsem bral jeho věci, nemohl jsem dostat hodinky připoutané řetízkem k jeho opasku, a on mě pevným hlasem, který měl daleko ke strachu, řekl  – Uškubni to, chlapče, to nevadí. Udělal jsem tak a jeho majetek byl můj. Druhý den byly jeho myšlenky jinde.

Che o aktivistce, která se k nim přidala:

Je velkou obdivovatelkou Hnutí a zdá se, že chce mrdat víc než cokoliv jiného. Poznámek o vraždění je v jeho deníku víc, např.: …byl popraven, deset minut po tom, co jsem ho střelil do hlavy, prohlásil jsem ho za mrtvého.

Pro úplnost je třeba se zmínit o tom, že Fidélova ozbrojená skupina nebyla jediná a že ve městech s ním ani jeho Hnutí 26. července nebylo vždy zajedno. Fidél byl obviněn z vyprovokování povstání v září, a to najednou v Havaně, Santiagu a Cienfuegos. Havana a Santiago se nekonaly a armáda se mohla soustředit na Cienfuegos, kde bylo zabito přes tři sta bojovníků. Nebezpečí, že by se Fidél, dobrý Stalinův žák, musel s někým dělit o moc, se snížilo.

Povstání pokračovalo obvyklým způsobem. Revolucionáři pálili rolníkům cukrovou třtinu, armáda chatrče. Revolucionáři mučili a zabíjeli ty, které podezírali z pomáhání armádě, armáda mučila a zabíjela ty, které podezírali z pomáhání revolucionářům. Revolucionáři v tom byli lepší a vyhráli. Nemělo by se ovšem zapomenout na pomoc západního tisku. New York Times v únoru 1957: „Castro má pevné ideje svobody, demokracie, sociální spravedlnosti, nutnosti obnovit ústavu, uskutečnit volby”.

Jednou ze spojek mezi městským odbojem a bojovníky v horách byla Aleida Marchová, ve spisech Batistovy tajné služby vedená jako Cara Cortada (Scarface, zjizvená tvář), nebo Teta Manchada (Stained Tit, poskvrněné ňadro). Na rozdíl od jiných upoutala Cheho pozornost na delší dobu. Její první dojem byl, že Che je starý, hubený a špinavý, později el communista. Byla antikomunistka, čtyřiadvacetiletá dobře vyhlížející blondýnka. Batistovi udavači se zřejmě soustředili na to méně důležité. Kromě léků pro jeho astma mu Aleida na jeho žádost také přinesla učebnice pro základní školy – algebru, historii Kuby a zeměpis Kuby.

Armádu přestalo bavit bojování a druhého ledna byli Che, Aleida a Fidél v Havaně. Ze zabíjení, dosud maloobchodu, se stal přes noc velkoobchod. Raúl zůstal v provincii Oriente a organizoval čistky, Fidél si v Havaně hrál na demokrata a jeho „levá” ruka Che organizoval čistky tam. Batista, Meyer Lansky a jeho mafiáni odletěli do Miami. Partyzáni si užívali sexuálních svobod , dokud pro ně Che nezorganizoval hromadnou svatbu. Novináři, kterých se do Havany sletěly stovky, se povinně ženit nemuseli a ve volném čase psali chvalozpěvy na nový režim. Paříž oslavující v srpnu 1944 osvobození byla proti tomu úplný klášter.

 

Moc nemocných

Někdy pomalu a opatrně, někdy ne, Fidél se začal zbavovat jak Batistových věrných, tak svých. Nepotřeboval městské intelektuály s jejich demokratickými fantaziemi, spoléhal se na své ostřílené, nevzdělané, ale loajální vrahy. Che zorganizoval Comisión de Depuración (Cleansing commission, Komise čistek), která začínala svá zasedání v devět večer a dospěla k žádanému rozsudku (jedna poprava co dva dny) ve dvě ráno.

 

Che hlavním prokurátorem.

Musí se přiznat, že pochybností nemající marxista Raúl byl výkonnější. Když si jej Fidél zavolal a řekl, že jeho popravčí čety „dělají velký hluk”, Raúl se zeptal: „Tak co navrhuješ, máme je věšet?”

Odhaduje se, že v prvních dvou letech socialistická vláda zabila 70 tisíc kubánských občanů. Kolik vražd přesně by měl na svědomí (kdyby psychopat nějaké svědomí měl) celosvětový hrdina socialistického hnutí Che Guevara se asi nikdy nedozvíme. Po nepříjemné zkušenosti s Gorbačovovým pokusem se Raúl postará o to, aby žádná dokumentace pro šťouravé historiky nezbyla.

KGB odhadlo své lidi dobře. Při prvních oťukávacích návštěvách v Havaně dostal Fidél kaviár a vodku a Che od svého přítele Nikolaje Leonova, který zrovna náhodou dělal tlumočníka Mikojanovi při návštěvě Kuby v únoru 1960, pistoli.

 

Když Che ministroval

Milosrdná opona možná může zůstat nad činností Che coby ministra zemědělství. Výsledek jeho marxistických a polomarxistických reforem je znám. JZD byly zvány granjas del pueblo. Kuba je dodnes zemí čtvrtého světa.

Nevím, kolik životů se dá přičíst jeho úsilí. Chronologie je nyní trošku zpřeházená, ale jeden čas byl Che také šéfem ministerstva industrializace. Chtěl těžký hutní průmysl jako ostatní socialistické země a nechtěl si nechat říci, že Kuba nemá ani uhlí, ani železnou rudu, nemluvě již o znalostech.

Pokud to připomíná dnešní politiky s jejich underground carbon sequestration, podobnost není čistě náhodná. Nakonec mu to přátelsky vymluvil Sovětský svaz. Měli zbytečného železa dost. Milosrdná opona také může zůstat nad činností Che coby ředitele národní banky.

 

První atentát?

Mezitím se rozvedl s Hildou, vzal si Aleidu a časem s ní zplodil čtyři děti. 24. února 1961 se u jeho domu střílelo, těsně po tom, co o něco dříve než obvykle odjel. Krátká přestřelka mezi jeho ochrankou (hlídali dům a ženu) a jeho bývalými spolubojovníky ze Sierry Maestry byla ututlána a vysvětlena nešťastnou láskou, která neměla s Che vůbec nic společného.

Dodnes se neví, jestli to byl pokus o atentát. Mrtví nemluví. Ale od té doby vozil Che na předním sedadle krabici od doutníků plnou ručních granátů. A k těm doutníkům – ty začal přes své velice vážné astma kouřit již v Mexiku, aby se přiblížil svému vzoru Fidélovi.

 

Co dělá revolucionář, když jeho socialismus zhuntuje jednu zem?

Hledá další… Napřed to Che zkusil v Dominikánské republice, pak v Nicaragui. Vždy jím organizované bojůvky dopadly špatně, zejména v Dominikánské republice. Tam, po invazi, vyhlásila vláda odměnu tisíc dolarů na hlavu kubánských barbudos (fousáčů).

Chudí campesinos, dávající přednost hotovosti v hrsti více než zářné marxistické budoucnosti na palmě, to vzali doslova a začali přinášet na policejní stanice hlavy fousatých revolucionářů v pytlích. Prý přinesli víc hlav, než bylo původních bojovníků. Armáda si stěžovala, že na ně nezbylo.

Fidél také nebyl spokojen. Velitelem kubánských ozbrojených revolučních sil se nestal Che, jak doufal, ale Raúl. Che se staral o výuku a výcvik studentů z latinskoamerických zemí, kterými se to v Havaně jen hemžilo. Po návratu do svých zemí sice moc úspěšní nebyli, ale rozbrojů, teroristických útoků a jiných svinstev ve jménu socialistické revoluce udělali dost.

 

Che odborník na socialismus

Che hodně cestoval a viděl v různých zemích socialismus v praxi nebo alespoň to, co mu bylo ukázáno. Domníval se, že ví, „proč se to v Sovětském svazu posralo – Leninova Nová ekonomická politika a Leninova předčasná smrt, která mu zabránila to napravit”.

 

 

Dával přednost Maovu hospodářství – třicet miliónů mrtvých sem, třicet miliónů tam. Těžko říci nakolik socialističtí předáci bezpečně u svých koryt brali mladého zbůjníka s jeho špatně přežvýkaným marxismem vážně.

Sukarno mu ukazoval nashromážděné obrazy a místo revoluce diskutoval přednosti mladého ruského děvčátka, nového přírůstku do svého mezinárodního harému, daru od Nikity Chruščova. (Kde asi dnes je ta česká holčička, dar od Novotného?)

Nehrú také dával přednost diskusi o věcech důležitých. Che: „Pane ministerský předsedo, jaký máte názor na komunistickou Čínu?“ Nehrú: „Pane veliteli, ochutnal jste některé z těchto lahodných jablek?” Che: „Pane ministerský předsedo, četl jste Mao Ce-tunga?” Nehrú: „Ach, pane veliteli, jak jsem potěšen, že vám jablka chutnají.” Nevíme, jaký dojem udělal jeho program Revoluce nyní na Násira, Tita, Maa, Chruščova, ale i Fidél začínal být nervózní.

V Berlíně se seznámil s dvaadvacetiletou tlumočnicí Haydée Tamarou Bunkeovou, narozenou v Argentině židovsko-komunistickým uprchlíkům z Německa a od svých čtrnácti let vychovávanou na dobrou komunistku v NDR. Za pár měsíců ji strana/Stasi vyslala na Kubu.

Chvíli jí to trvalo, Che spolubojovníci se ji snažili držet stranou, ale nakonec ji napadlo přihlásit se na brigádu, kde se Che občas před fotoaparáty objevoval. Ale to předbíháme.

 

Che hrdinou

Nad fiaskem v Zátoce sviní v dubnu 1961 zatahují oponu zejména ti, kteří se snaží chránit reputaci J. F. Kennedyho a špinit tu CIA. Podle mého názoru 114 mrtvých a 1200 zajatých statečných Kubánců může děkovat jedině zbabělosti obou Kennedyů.

Nicméně, soustředíme se na hrdinu Che, který při invazi málem přišel o život. Vypadla mu pistole z pouzdra a kulka prolétla milimetr od mozku. Poradce na partyzánskou válku zřejmě nevěděl, na co je ta malá páčka na levé straně pistole.

Je možná vhodné se na tomto místě zmínit o jeho předcházejícím krvácení za revoluci. Při jednom útěku na Sierra Maestra byl střelen do hýždě a při oslavování osvobození nějaké vesničky spadl se zdi a zlomil si ruku.

Humanitární reputace Che byla taková, že když se přiblížil ke skupince zajatců, jeden z nich se strachy podělal. (Kennedy nějaké svědomí měl – v prosinci 1962 byli zajatci vykoupeni léky v hodnotě 62 miliónů dolarů.)

Když při své první návštěvě v Moskvě žádal Che rakety, Chruščov mu místo nich nabídl PPš samopaly z druhé světové války. V máji 1962 se Chruščov cítil v kramflecích silnější a nabídl Fidélovi rakety sám. „Nezávislá“ Kuba přijala bratrskou pomoc tak rychle, že první zásilka raket vyplula z Černého moře ještě dříve, než Raúl v Moskvě 15. července smlouvu podepsal, a dříve, než ji Fidél viděl.

 

Podle smlouvy směl SSSR pod svým výlučným velením umístit na Kubě následující:

  • 48 raket středního doletu
  • 48 raket balistických raket, vše s nukleárními hlavicemi
  • 24 protiletadlových baterií s SAM-2
  • 24 MiGů-21
  • 24 bombardérů Il-28
  • 12 raketových člunů třídy Komár
  • 42 tisíc vojáků

 

Che letěl do Moskvy v srpnu, protože chtěl smlouvu uveřejnit, ale Chruščov chtěl naopak vše držet v tajnosti, dokud rakety nebudou instalovány, a to před volbami do US kongresu v listopadu – Nebojte se, jestli budete mít s Američany problémy, pošlu Baltskou flotilu. Jak to dopadlo, víme. Che nemohl nikdy Rusům odpustit, že kvůli raketám nerozpoutali nukleární válku.

 

Černá, ne rudá Afrika

Co teď? Za svobodu se také bojuje v Africe a ti černí určitě potřebují pomoc a rady hrdiny z nedaleké Sierry Maestry. A tak se Che vypravil roku 1965 do Konga. Přes Moskvu (jak jinak?), Káhiru a Dar-Es-Salám a v přestrojení. Moderní levicový akademik asi také raději spustí milosrdnou oponu nad tou epizodkou.

Che byl překvapen, že vůdci osvobozovacích hnutí, antikolonialističtí bojovníci na skoro marxistické slovo vzatí, sice vítají, ba i přímo vyžadují finanční pomoc, ale tu pak neutrácejí na nějaké zbytečnosti jako munici nebo dokonce platy svým vojákům, ale raději na revoluční nezbytnosti jako pozlacené mercedesy a účty v kasinech na Riviéře.

Ti, kteří zůstali v džungli, se dívali na španělsky a trochu francouzsky mluvícího podivína, který si myslel, že je třeba víc bojování a méně znásilňování a loupení, jako na dalšího bělocha.

Che a jeho čtyřicet instruktorů se marně snažilo dodat osvobozovací armádě bojového ducha. Jeho taktické plány musely být napřed schváleny místním šamanem. Ani to nepomáhalo. Když dvacet bojovníků za svobodu pod vedením jednoho Kubánce mělo zaútočit na nepřátelskou pozici, šestnáct jich včas uteklo. Zřejmě dawa, ve svahilštině něco jako špatná karma.

Che řekl, že s takovým vojskem se nedá vyhrát a poslal Fidélovi dopis, žádající o vyslání dalších sto vojáků, a že „nemusí být všichni černí”. Trpěl celou dobu průjmem. Mike Hoare se svými žoldnéři výmluvy nehledal a Kubánce velice úspěšně potíral. U jednoho mrtvého se našel deník popisující cestu z Havany, přes Moskvu a Peking do Dar-Es-Salámu. CIA si zamnulo ruce a politbyro zaúpělo.

 

Kterak dobře známo, kam komunista nemůže, nastrčí OSN.

S malou výjimkou korejské války, OSN brání a zachraňuje levicové režimy, vrahy a diktátory po celém světě. Tentokrát to nebylo OSN, ale Organizace africké jednoty, která zachránila za pět minut dvanáct kůži Che. Když jim došlo, že Che a jeho „instruktoři” nesahají žoldnéřům Mika Hoarea po kotníky, nastal pokřik o zahraničním vměšování a nakonec dohoda, kdy se obě strany zavázaly poslat cizince pryč. Kasavubovi žoldnéři se stáhli, Kubánci ne.

 

Che Persona non grata

Přesně půl roku na to, co Che Guevara zahájil svou osvobozovací válku v Africe, bylo jeho ležení přepadeno. Autor příručky na partyzánskou válku zapomněl postavit stráže. Před úprkem jej sice chladnokrevně napadlo zapálit svou chatrč, ale přesto zbraně, munice, vysílačky, dokumenty, proviant a dokonce jeho dvě opičky padly vládnímu vojsku do rukou. Revolucionářů se zachránilo třináct, z nichž jeden zemřel na své zranění cestou.

Lid, za jehož osvobození údajně revolucionáři bojovali, se k nim choval velice nepřátelsky. Osvobozovací hnutí jim zabavilo zbraně a nyní je nechalo napospas vítězné armádě s její zavedenou praxí odvodu žen. (Kdopak bude pracovat?)

Vedení osvobozovací armády také dávalo vinu za katastrofu kubánským dobrodruhům a začalo vyjednávat s Mobutem. Navíc tanzanijská vláda, cítíc odkud vítr vane, prohlásila, že končí svou podporu povstalcům. V tu dobu byli Kubánci a zbylí povstalci v Kigomě, na západním břehu jezera Tanganika, tvořícího hranici mezi Kongem a Tanzanií.

Přes astma, přes průjem, přes spáleniště a krvavé řeky se Che rozhodl, že bude osvobozovat Afričany, ať chtějí, nebo nechtějí. Marxista vždy ví, co lid potřebuje. Zmocnil se vysílačky a jeho telegramy Fidélovi přes kubánské velvyslanectví v Dar-Es-Salámu žádaly peníze, zbraně a vůbec všechno.

Připomínají telegramy brigádního generála ze Švejka. „Rychle uvařit menáž a pochodem na Sokal. Vozatajstvo začíslit u východní skupiny. Výzvědná služba se zrušuje. 13. pochodový prapor staví most přes řeku Bug. Bližší v novinách.”

Che: „Kuba ani necouvá od svých slibů, ani nepřijme hanebný útěk, nechající své konžské bratry v ostudě na milost žoldnéřům”. 18. listopadu se Che, jeho zbylí Kubánci, vůdce Masengo a jeho generální štáb, plus několik vybraných Konžanů přeplavili na druhou stranu do Tanzánie. Kulomety byly na palubě připraveny pro případ, kdyby se nějaký nechtěný černý spolubojovník chtěl zachránit také. Konžští bratři byli zanecháni v ostudě, i když ne žoldnéřům. Ti se již dávno před tím, nespokojeně sice, ale poslušně, stáhli do Katangy. Smlouvy jsou jen pro nesocialisty.

Che se, podle svého zvyku, schoval na velvyslanectví v Dar-Es-Salámu. Začátkem roku 1966 jej navštívila Aleida, která se také nesměla z kubánského velvyslanectví hnout. Alespoň měla opožděné líbánky. Che psal své paměti z Konga a musí se pochválit, že první věta zní „Toto je příběh neúspěchu”. V březnu toho roku přistál Che v Ruzyni.

 

Che v Čechách

Che plánoval, že osvobození Afriky potrvá celou pětiletku. Nepoučil se ze zkušeností svých soudruhů, ani ze svých vlastních, jak pětiletky obvykle dopadají. Protože Fidél jeho plán veřejně v obvyklém šestihodinovém projevu na náměstí oznámil, považoval Che za nedůstojné, aby se za necelý rok vrátil s ocasem mezi nohama. Proto téměř půlroční „samovazba” na kubánském velvyslanectví a proto, jako Ramón, strávil dalších, možná veselejších pět měsíců pod ochranou StB, údajně ve vesničce Ládví jižně od Prahy.

Problém byl v tom, že špatné příklady táhnou a příklad kubánské revoluce, kterou Spojené státy nedokázaly zamáčknout, zejména. V tu dobu to v Latinské Americe různými verzemi socialismu jen vřelo.

Skoro každá země měla přinejmenším tři komunistické strany: promoskevskou, propekingskou, trockistickou. Existovaly stovky bojůvek, tří až stočlenné s honosnými jmény, které nechtěly mít s partajní disciplínou nic společného, ale přesto se domáhaly pomoci z Číny, SSSR a Kuby.

Jak již je mezi socialisty zvykem, dávali přednost potírání se navzájem, než potírání latifundistů a yanqui imperialistů. Mezi těmi stranickými tajemníky a různými commandantes by si Machiavelli připadal jako naivní štěně.

Ani Peking, ani Moskva to nebraly příliš vážně. Pochopitelně, při malých výdajích a bez velkého rizika mohly poškodit USA, což vždy bylo a dodnes je prvořadým cílem. Také nechtěly nechat volné pole těm druhým revizionistům. Ale do něčeho vážnějšího na západní polokouli se jim nechtělo.

Kuba, a zejména Che doufali, že organizací a vedením úspěšného osvobozovacího a socialistického boje v Jižní Americe získají prestiž a finanční prostředky k zbavení se závislosti na sovětské charitě, což se pochopitelně politbyru nelíbilo.

Po problému s čínskou rýží (Mao nedodržel smlouvu) neměl Fidél výběr. Buď Moskva nebo nic (v tu dobu bylo na Washington pozdě). Celosvětový hrdina Che byl problém; Moskvě se již nelíbil. Fidél pro něj musel najít nějakou zemi, kde by mohl Che za svoji verzi marxismu bojovat a pokud možno mučednicky zemřít. Našla se Bolívie. Che by sice dával přednost své rodné Argentině, ale tam lid s podstatně nižším analfabetismem už vůbec nebyl na marxistickou revoluci zralý. Přípravy na osvobození Bolívie začaly, ještě když byl Che v Čechách.

 

Kubánské intermezzo

Na Kubu se tajně vrátil v červenci 1966. Schovával se ve vile na již téměř zemědělském okraji Havany, vybral si tucet se svých spolubojovníků ze Sierry, Konga a také ze své ochranky a učil je střílet a mluvit francouzsky a kečuánsky. Přidali se k nim Peruánci a abychom nezapomněli – Bolivijci. Che se oholil a nechal si vytrhat vlasy. Ve volném čase si četl a komentoval Politickou ekonomii, bibli socialistického hospodářství. Mezi jiným varoval, že SSSR a sovětský blok jsou předurčeny k návratu kapitalismu.

 

 

Bylo také třeba se domluvit s bolivijskou komunistickou stranou. Popis jen těch významnějších jednání by zabral možná deset stránek, proto ať si čtenář místo toho vzpomene, kterak v nějakém filmu Indiana Jones spadl do truhly plné hadů a umocní si scénku na třetí. Nicméně nějaké pomocníky v Bolívii jim strana našla.

Na revolucionáře potírající soukromé vlastnictví se chovali podivně. Předstírajíce, že chtějí chovat prasata, koupili za peníze jako základnu farmu asi 250 km na jih od Santa Cruz a západně od argentinské hranice. (Časy se mění a dnes to dělá Chinese Investment Corporation po celém světě ve velkém.) Nebylo to nejvýhodnější místo z mnoha důvodů. Ten hlavní a nakonec kritický byl, že místní farmáři nevěřili ani na vteřinu báchorce o prasatech a podezírali nekalou konkurenci jejich živobytí – pašování kokainu.

Lebka se po vytrhaných vlasech začala hojit a byl čas se rozloučit. Che uspořádal argentinsko-kubánskou oslavu – celá kráva, upečená na způsob asado (na ohni) a červené víno pro Argentince, prase a pivo pro Kubánce.

Pak bylo třeba vyzkoušet změnu fyziognomie – na dětech. Che coby „strýček Ramón” navštívil Aleidu a své dcery, s výjimkou té nejstarší desetileté, která by přece jen mohla vlastního otce poznat. Zkouška byla úspěšná, dcery ho nepoznaly. Neviděly svého otce od začátku jeho afrického dobrodružství. Svou dceru Hilditu z prvního manželství neviděl od listopadu 1964.

 

Tam za řekou je Argentina

V Bolívii něj čekala Táňa (Tania) podle argentinského pasu Laura Gutiérez Bauerová, původně Haydée Tamara Bunke Biderová, udavačka Stasi, po které levicoví rodiče v sedmdesátých letech nadšeně pojmenovávali své dcery. (Australská socialistická ministryně pro bydlení a sociální postavení žen je Tanya Pilseberk, narozená 1969)

Adolfo Mena González, uruguayský obchodník přiletěl do La Pazu, hlavního města Bolívie třetího listopadu 1966. Za pár dnů byl na své základně Casa de Calamina (název Casa de Calamitoso by byl příhodnější) v Ńancahuazú se svou čtyřiadvacetičlennou armádou a konečně si mohl nechat růst vlasy a stát se opět Che. Z těch čtyřiadvaceti bylo jen devět Bolivijců a všichni „důstojníci” byli Kubánci. Jinými slovy, typická lidová osvobozenecká armáda. Na Silvestra přijel generální tajemník KSB Mario Monje.

 

Cheho plán byl jednoduchý.

Bude vojenským vůdcem a pokladníkem. Požádá se o pomoc jak Moskva, tak Peking. Pročínské a prosovětské frakce bolivijské komunistické strany se usmíří. „Bolívie bude obětována pro vytvoření podmínek pro revoluci v sousedních zemích. Musíme vytvořit další Vietnam s centrem v Bolívii.” Spojené státy budou vojensky vtaženy do Jižní Ameriky, zeslábnou, Čína a SSSR se usmíří a společně zničí americký imperialismus jednou provždy.

Monje řekl svým Bolivijcům, že strana nesouhlasí s ozbrojeným bojem, že jestli zůstanou, budou vyloučeni ze strany a jejich rodiny přestanou dostávat finanční podporu. Nicméně, udělal výjimku pro čtyři z nich a odjel. Nový rok 1967 nezačal pro Che dobře. Ještěže přijela Táňa.

Jeho soused, kolem jehož farmy vedla jediná přístupová cesta ke Casa de Calamina, naznačoval, že bude chtít podíl na zisku. Byly obvyklé problémy s morálkou. V únoru vzal Che svou jednotku na čtrnáctidenní túru do hor. Autor příručky o partyzánské válce zabloudil a vrátil se až po čtyřiceti osmi dnech bez dvou partyzánů a šesti pušek. Zbraní litoval nejvíc. K jídlu jen opičky a papoušci, fyzické vyčerpání, déšť, obtížný hmyz a velitelské metody Kubánců zvýšily morálku Bolivijců natolik, že dva dezertovali. Byli chyceni armádou a zanedlouho začalo létat nad partyzánskou základnou pozorovací letadlo.

 

Následovala tragedie plná komických omylů.

Téměř vše dělal Che špatně a proti pravidlům své vlastní příručky. Trochu vycvičená armáda by je pochytala za tři týdny, Skorzenyho komando za tři dny. Trvalo to déle. Táňa pendlovala mezi základnou a Argentinou a přivážela další bojovníky. Při svém posledním výletu také přivezla Régise Debraye, francouzského levicového spisovatele, profesora filozofie na Havanské universitě, a to takovým způsobem, že to ani bolivijská rozvědka nemohla přehlédnout.

Che francouzského intelektuála nechtěl. Navrhl mu, ať se vrátí a společně s Bertrandem Russellem, bojovníkem za světový mír, založí fond na podporu bolivijského osvobozovacího hnutí. Další dva dezertéři byli chyceni armádou.

Díky neschopnosti armády byli povstalci ze začátku úspěšní. Zabili sedm a zajali jednadvacet vojáků. Armáda bombardovala Casa de Calamina, Che zajatce propustil a základnu i se zásobami opustil. Jeho rádio přestalo fungovat; mohl jen přijímat Fidélovy vzkazy.

Posledním čtyřem původním Bolivijcům, kteří byli v tu dobu svými kubánskými nadřízenými nazýváni resaca (dregs, splašky) odebral osobní vlastnictví (a rozdal „potřebnějším” soudruhům), odebral příděl tabáku a vyhrožoval odebráním jídla. Pak nazval svou skupinku, protože jich v tu dobu bylo již 50 (jeden Argentinec, jedna Němka, tři Peruánci, šestnáct Kubánců a dvacet devět Bolivijců), Ejército de Liberación Nacional (National Liberation Army, Národní osvobozovací armáda) a vyslal je najít někde nějak nějaké jídlo, co možná nejrychleji.

Jak v Kongu, tak v Bolívii dělal Che stejné chyby. Armáda našla v jeho opuštěné základně důkazy, včetně fotografií, pořízených Táňou, že za bolivijským osvobozovacím hnutím stojí kubánští teroristé. President Barientos ani nemusel svůj silně národnostní a údajně xenofobní národ proti Castrovým komunistům příliš pobízet. Régis Debray byl chycen a přiznal, že commandante Ramón je Che Guevara. USA vyslaly do Bolívie vojenské poradce. Che to vítal jako začátek druhého Vietnamu. Svým zbylým soudruhům zdůrazňoval: „Strategickým cílem je Argentina”.

Víceméně neplánovaně se rozdělili na dvě skupiny. Lépe se jim utíkalo. Při jedné přestřelce ztratil knihu Debraye, knihu Trockého a magnetofon, což znamenalo, že již nemohl dešifrovat Fidélovy zprávy. (Podle jiných ztratil šifrovací klíč. Možná obé.)

Na útěku se vezl na koních nebo oslech zabavených rolníkům. Léky pro své astma již neměl. Zvracel a měl průjmy. V bezvědomí byl nesen celý den a po probuzení zjistil, že se podělal. Neumyl se. Mnohem později jeho deník z desátého září: „Zapomněl jsem se zmínit o tom, že dnes jsem se poprvé za šest měsíců vykoupal.” Partyzáni začali jíst své koně a osly.

Z Rádia Havana se dozvěděl, že jeho čeští přátelé jej nazvali druhým Bakuninem a odsoudili jeho plány na druhý a třetí Vietnam. 31. srpna se desetičlenná skupina včetně Táni pokusila překročit Rio Grande. Výpad proti nim vedl kapitán Selich. Sedm bylo zabito na místě, dva později. Jeden, Bolivijec Paco, později díky trpělivosti Felixe Rodrígueze, agenta CIA kubánského původu, mluvil.

Ze začátku nechtěl Che věřit zprávám, že třetina jeho armády přestala existovat,. Pak se obrátil na sever do hor, dál od Argentiny. Nikdy se přes řeku nedostal. Vezl se na koni, kouřil stříbrnou dýmku, poslouchal rádio (dozvěděl se, že Maďaři jej také zavrhli), pil yerba maté a byl obsluhován soudruhy jako bůh. Za jídlo platil rolníkům přednáškami o marxistické revoluci. Jeho „armáda” se začala bezcílně motat. V jedné léčce byl zastřelen Kubánec a dva Bolivijci, další dva dezertovali.

Poslední bitva vzplála osmého října 1967 v jednu hodinu odpoledne. Che moc nebojoval, ztratil někde zásobník své pistole, boty a byl střelen do lýtka. Později, ale rozhodně před třetí, Che vykřikl: „Nestřílejte. Jsem Che Guevara. Mám větší hodnotu živý než mrtvý.”

Byl zajat a svázán vlastním opaskem. Ten večer byl Che vyslýchán nyní již podplukovníkem Selichem, jehož první slova údajně byla: „Veliteli, nacházím vás poněkud deprimovaného. Mohl byste mi uvést důvod, proč mám takový dojem?”

 

Poslední bitva pohasla a nikdo se nedal na pochod

Vyšetřování bylo velkou událostí. Všichni si ze zájmem četli Cheho deníky. Informace by se mohly hodit k dopadení těch, kteří se zachránili útěkem. Prezident Barrientos nařídil exekuci k velkému zklamání Američanů, kteří již měli připraveno letadlo na odvoz Cheho do Panamy.

Ti, kteří dodnes tvrdí, že Che byl zabit na rozkaz CIA nechávají ideologií přehlušit zbytek zdravého rozumu. Che „filozofie” odporovala současné verzi marxismu, zejména té praktikované v SSSR. Jeho devastující kritika byla dokonce později na Kubě v sedmisvazkové sbírce El Che en la Revolucion Cubana vytištěna, ale na veřejnost se nikdy nedostala.

 

 

Zpívající zklamaný kanárek by byl pro boj proti komunismu mnohem lepší, než mučedník. Podobně údajně smýšleli bolivijští důstojníci včetně Selicha. Armáda je ovšem založena na rozkazech. Seržant Mario Terán, jehož tři kamarády zabili Kubánci den předtím, se nabídl jako popravčí. Po velkém revolucionáři zbyla trocha tabáku a několik znárodněných Rolexů v ruksaku. Ani boty neměl.

Byl zrazen svými soudruhy (dával vinu KSB, která dávala přednost volbám), bolivijskými rolníky (kteří dávali přednost spokojenému živobytí z kultivace a vývozu koky), Rusy (kteří měli svých starostí dost, mezi jiným i s komunisty, snažícími se nasadit si masky lidských tváří), Číňany (kteří kulturně revolučnili), možná i Fidélem (kterému Kosygin doručil ultimatum zbavit se ho) a možná i Táňou.

 

Na okraj.

Z poslední bitvy se útěkem a dlouhým pochodem zachránili tři Kubánci. Chilský senátor Salvador Allende, budoucí prezident, jim zařídil let na Velikonoční ostrov, odkud se přes Tahiti, Etiopii, Paříž a Moskvu dostali do Havany. Jeden z nich v roce 1996 emigroval do Francie, kde vydal knihu popisující Fidélovy zločiny, včetně zrady Che v Bolívii.

Revolución Sí, Elecctiones No! Cuba Sí, Yanqui No! Pro skandující davy na náměstí Revoluce byla tyto hesla jako siamská dvojčata. Jak východní, tak západní sdělovací prostředky první heslo ignorovaly. Nemusí to vlastně být v minulém čase. Dodnes se nám snaží tvrdit, že socialismus a demokracie jsou slučitelné.

Není sporu o tom, že chudoba byla a stále je v Jižní Americe problém. Když byl Che vyslýchán, snažil se převést řeč na politiku: „Nevidíte, v jakém stavu rolníci žijí? Jsou skoro jako divoši, jejich chudoba trhá srdce…” „Ale totéž se děje na Kubě.” „Ne, to není pravda. Nepopírám, že na Kubě chudoba existuje, ale rolníci alespoň mají iluzi pokroku.”

Nevím, zda Kubánci mají dnes ještě nějaké iluze. Nevím, jaké iluze mají Venezuelané pod Chávezem. Revoluci a chudobu mít budou, volby již těžko. Účel světí prostředky, zejména v očích socialistů. Kolikrát jsem od nich slyšel: „Ale co ta zdravotní péče? Za Čankajška, Masaryka, Bushe, Batisty (nehodící si škrtněte) umírali lidé jako mouchy na ulicích.”

Těžko porovnávat, zejména když diktatura dodává statistiky, ale po víc jak padesáti letech socialistické zdravotní péče se Kubánec nedožije ani věku Chilana – 78,3 oproti 78,6 let (Australan 81,2).

Musí se přiznat, že Marxovy, Leninovy a Maovy bláboly bral Che vážně a nakonec za ně umřel. Hloupost psychopata neomlouvá, ale na rozdíl od Fidéla a jiných spolubojovníků, Che nikdy nevyžadoval materiální výhody v podobě Američanům vyvlastněných vil a cadillaků, spíš naopak.

V tomto byl a zůstává mezi socialismem se ohánějícími uzurpátory vzácnou výjimkou. Že bral svým obětem hodinky – inu, davaj časy bylo vždy heslem vítězných socialistických armád (o heslu davaj pizdu se ze slušnosti nezmíním). Kromě zabíjení se mu ale nic nevedlo, byl sice fotogenický, ale v podstatě politováníhodný chudák, smolař a packal.

 

Nikdo by neměl zapomenout jeho poučky, jako třeba jednu o nutné vlastnosti bojovníka za socialismus:

  • Nenávist jako prvek zápasu, neobměkčitelná nenávist nepřítele, ženoucí nás nad a za přirozená omezení, jejichž je muž dědicem, a přeměňující ho v efektivní, násilný, svůdný a studený stroj.

 

Fenomén Che je asi první celosvětově úspěšný pokus udělat propagandou z vraha hrdinu. Viděl jsem jej na tričkách v Africe a na tričkách na plážích v Austrálii, a vidím jej na prádelní šňůře svého souseda.

Viděl jsem, jak na svých konferencích členové vládnoucí španělské PSOE (Partido Socialista y Obrero de Espańa) mávají vlajkami s Cheho slavnou fotografií a na závěr zpívají Internacionálu. Nevím, čím mává a co zpívá naše vládnoucí strana, Australian Labor Party. Ale moc bych se nedivil. Nenávist je jim vlastní.

Pavel Jacko 

Zdroje:

  • Simon Reid-Henry: Fidel & Che / Hodder & Stoughton Ltd 2009
  • Che Guevara: Guerrilla Warfare / Penguin Books Ltd 1972
  • Régis Debray: Prison Writings / Penguin Books Ltd 1973
  • Jon Lee Anderson: Che Guevara / Grove Press 1997
  • Che Guevara: Motorcycle Diaries

zpracovala (A.A)  

 

Související texty:

Upozornění redakce:

  • Podtrhaná slova v textu jsou odkazy, které jsou důležité, čtěte tedy prosím i je. Pod celým textem pak jsou odkazy vedoucí na články související s tématem, text doplňují, nebo jsou jeho pokračováním. Nemáte-li čas číst texty na našem webu pořádně, nečtěte nás raději vůbec! Děkujeme.

Čtěte také:

 

Navštivte archiv textů     Vstup do diskuze zde 

 

Stáhněte si naše Prezentace       Atllanka Vás vítá – Welcome

 


Linkuj.cz pridej.cz

««« Předchozí text: Kdo to je Allen West Následující text: Mossad je holt Mossad »»»

Atllanka | Čtvrtek 10. 03. 2011, 16.59 | Totalita, Komunismus, Osobnosti | trvalý odkaz | vytisknout | 8121x

Komentáře k textu

Rss komentářů tohoto textu - Formulář pro nový komentář
[1] Fakt zle!
abc mejl Pátek 11. 03. 2011, 22.24

Fakt.

[2] Fenomén???
Ivo Kovář mejl web Neděle 13. 03. 2011, 19.40

No… Já si pořád říkal, proč je tolik zbožťovaný, ten Che… A celou dobu jsem si o tom myslel své, že to tak nebude, jak jej propagovali straničtí soudruzi… Pokud shrnu své poznatky – v plné míře se shodují s Atllankou… Ale Atllanka mi doplnila vzdělání, neboť o mnohém jsem nevěděl… Takže závěrem – není lepší Jánošík???


Atllanka reaguje:

Děkujeme za chválu tohoto textu a jen se skromně ptáme: Proč chodit na Slovensko, nemáme snad svoje hrdiny? Co třeba Hloupý Honza?

[3] Na stráž za revoluci!
Che Guevara mejl Pondělí 14. 03. 2011, 10.10

S článkem nesouhlasím je to jinak. Che celým jménem Ernesto Rafael Guevara de la Serna je jeden z nejslavnějších Revoluciónářů! Jest symbol revoluce, která ješte dodnes má své trvání v jižní americe. Che Guevara byl správný marxista a vždy dosáhl toho čeho chtěl i když za to museli někteří lidé položit životy. Che Guevara osvobodil společne s Fidelem Castrem Kubu od nadvlády tyrana Baptisty, který v té zemi pořádal čistky a nechával vládu kontrolovat americkou a kůbanskou mafií. Baptistu tvrdě podporovaly Spojené státy Americké. Che Guevara v jižní americe je obrovský vzor a historky o něm jsou tam již tak slavné jako Biblické Příběhy!

[4] Ano,
vitak69 mejl Pondělí 14. 03. 2011, 16.13

Je zcela jasné, že socialista a velký revolucionář Che s tímto článkem souhlasit nemůže a nikdy nebude. Pravda se totiž vymyká škatulce ve které je tento revolucionář zaškatulkovaný. Mimochodem, tento článek je jeden z nejlepších, které jsem kdy četl o tomto revolucionáři a už hezky dlouho jsem se tak nezasmál. Ona je pravda většinou jiná, než praví legendy, ať už se jedná o tohoto revolucionáře nebo o zbojníka a zloděje Jánošíka, z kterého lidové zkazky udělaly pomalu také socialistu a bojovníka za práva chudých. To samé platí v Čechách o tzv. „lidových hrdinech“ jako byl Jan Sladký Kozina, Jan Žižka, Jan Roháč z Dubé, Jan Hus a podobně. Naopak z lidí, kteří něco pro tento stát něco skutečně udělali jsme vyrobili směšné figurky nebo lišky podšité (RudolfII či Zikmund Lucemburský). Prvně jmenovaný udělal z Čech a především z Prahy kulturní střed Evropy a Zikmund byl jeden z nejlepších evropských politiků Evropy vrcholného středověku. Náš národ je neuvěřitelně zmasírovaný 40 roky bolševicýkým školstvím, kdy zloděje, vrahy a násilníky povýšil na lidové hrdiny. Je nejvyšší čas, aby jsme přestali brát bitvu na Bílé hoře jako pohromu pro tento národ, ale naopak jako začátek neobyčejného kulturního a průmyslového rozkvětu zemí „Koruny České“. ;-)

[5] Kdysi
Karel Jemelka mejl Pondělí 14. 03. 2011, 21.21

jsem si pod vlivem bolševiků dělal sám pro sebe takovou malou rešerši s cílem lépe diskutovat s podobnými bolševiky jako je ten nad Vitákem. Článek je naprosto pravdivý, dobře a přehledně napsaný. Dospěl jsem tehdy ke stejným závěrům. Autora bych snad doplnil o fakt, že Che měl k Československu blízký vstah. Když byl Fidelem jmenován ministrem hospodářsrví Kuby, vyžádal si jako poradce právě čecha, trockistu Waltera Komárka, který tam od roku tuším 1963 několik let poradcoval. S Komárkem se údajně hojně stýkal i za svého pobytu v Čechách (v onom údajném Ládví). Sám Komárek přiznává, mnoho rozhovorů s ním, včetně o onom „prasení“ v Bolívii. Poslední snad dvacetihodinový rozhovor měl Komárek se sviní Che pár hodin před tím než odletěl zpátky na Kubu, Tuším v polovině roku 1966. Sám Komárek popisuje soudruha Che jako vzdělaného a citlivého člověka. Zde si povšimněme rozdílu v hodnotových měřítkách lidí normálních a bolševiků. Nikdo, kdo je normální nemůže nazvat bestii, vraha a samozvaného popravčího vzdělaným a citlivým člověkem. To dokáží opět pouze bestie. Levicové bestie.

[6] Nač chodit
Karel Jemelka mejl Pondělí 14. 03. 2011, 22.27

[4] vitak69:tak daleko do historie? K Zikmundovi a Kozinovi? Ač s tím, co jste napsal souhlasím, nabídnu Vám jiná jména. A to jména, která dosud utvářejí naši další historii. A my jim to dovolujeme, tolerujeme a dokonce je glorifikujeme. Co Vám říkají jména: Václav Klaus, Miloš Zeman, Karel Dyba, Tomáš Ježek, Vladimír Dlouhý, Miloslav Ransdorf, Walter Komárek, Karel Kocher…Havel, Čalfa, Saltzmann… Jičínský, Paroubek… Povšimněte si první skupiny jmen. Jistě, členové a zaměstnanci něčeho, co komunisté založili sobě ku prospěchu a nazývali to „Prognostický ústav“. Aha, Věštírna, mávne nad tím rukou občan. Žádná věštírna. Ústav zcela závislý na komunistické ideologii, ideologii sloužící. S úkolem mlžit, pokud úspěch komunismu byl faktickou prohrou a vytvářet varianty postupu, co dělat, když se lid a občan začne drbat v kožiše a pokusí se komunistické vši z kožichu vyhnat. I stalo se, a lid se začal nadmíru ošívat. Prognostický úatav svou roli splnil. Kdo tušil faktický podvod? Cibulka, Hučín, Já, Vy? Málo. Společnost bylo třeba ovládnout ekonomicky, selhaly li ideje. Povedlo se? Ano, občan nemá daleko být zase rypákem v hlíně. A revoluce se nejlíp dělá tam, kde je občanu těžko. Pochopí lid, do čeho je tlačen?

[7] Moc hezké pane Jemelko
Atllan Pondělí 14. 03. 2011, 22.55

A dodám co si myslím:

Lid nepochopí nikdy nic, kdyby někdy pochopil, už dávno žijeme v ráji. Podle posledního průzkumu by volby vyhráli oranžoví a s rudými by sestavili pohodlnou většinovou vládu…

Svět se točí v kruhu a demokracie je na egoistického člověka, co zná ze všech zájmen jen to „JÁ“ slabá.., zřejmě jsme se jaksi tomu pánu Bohu nepovedli.. :-?

[8] Oni
vitak69 mejl Úterý 15. 03. 2011, 10.10

teroristé vůbec měli v oblibě země „východního bloku“ a „tábora míru“. Nejen Che, ale především tolik známý Šakal, který má na svědomí také hezkou řádku civilistů si u nás užíval socialistické pohostinnosti. A tábor míru? Ten tak rád cvičil všemožné teroristy. Ano, nemusíme pro tzv. „Hrdiny“ chodit až tak daleko do minulosti. Stačí jen II. světová válka. Dnes si připomínáme okupaci zbytku Čech a Moravy a nastolení protektorátu. Co prezident Beneš? Kolik náměstí je po něm pojmenovaných? A já se ptám proč? Z jakého důvodu? Vždyt to byl obrovský zbabělec, který utekl a po osvobození nás vehnal do náruče rudého moru! Co Emil Hácha? Byl to vzdělaný a slušný člověk, který si chtěl užívat důchodu a místo toho mu hodili na triko prezidentování za zbabělého Beneše. Hácha byl nejen právník, ale i překladatel, mimo jiné přeložil humoristický román od Jerome Klapky Jerome – Tři muži ve člunu. Byl i soudcem u Haagského rozhodčího soudu. Bolševické školství nám celou dobu masírovalo mozky, že Hácha byl kolaborant. Kolaborant byl spíš Beneš, který měl nařídit zničení všech těžkých zbraní, které se Německu pak náramně hodily při přepadení západní Evropy, hlavně Francie. Především české tanky hrály prim při dobývání Francie, jednalo se o typy LT-34 a LT-35. Háchu částečně rehalibitoval v očích veřejnosti až svojí poslední rolí ve filmu Noc rozhodnutí R. Hrušínský. Byla to jeho poslední role, pár dní na to zemřel. Docela symbolické, tak jako Hácha hned po osvobození, kdy ho okamžitě zatkli a zemřel v cele. Asi si těžko někdo může představit Háchu, v jaké byl situaci, když 14. března 1939 byl pozván do Berlína na jednání se špičkami Německé říše, na kterém byl násilím a výhrůžkami přinucen k souhlasu se vznikem Protektorátu Čechy a Morava. Hácha se mylně domníval, že nacisté budou respektovat uzavřené dohody a mezinárodní právní normy. V prvních letech svého působení ve funkci státního prezidenta byl velmi aktivním politikem, který se zasazoval za práva českého národa. Protestoval u říšského protektora Konstantina von Neuratha proti germanizaci, v říjnu 1939 odmítl slib věrnosti Hitlerovi a v listopadu 1939 požadoval propuštění zatčených vysokoškolských studentů, v mnoha případech úspěšně. Byl iniciátorem vzniku Národního souručenství, které mělo být zastřešující organizací českého obyvatelstva protektorátu. Místo, aby si užíval důchodu a truchlil za svojí právě zesnulou ženu, s kterou měl prý neuvěřitelně harmonické a štastné manželství, dostal na krk tak těžký úkol. A co geneál Alois Eliáš? Byl to jediný předseda vlády popravený za okupace kvůli své odbojové činnosti. Kdy už konečně přestaneme stavět pomníky zlodějům a vrahům a začneme si vážit skutečných osobností, které pro náš národ něco udělali? P.S. pro Atllana- pravda, ale dalo se to čekat, bývá to tak vždy. Na druhou stranu, volil jsem pravici, aby nedošlo ke zvyšování daní, ale i to se přesto děje. Koho mám volit příště, když nechci volit socialisty(o komunistech ani nemluvě)? Snad nějaké royalisty? Kdo mi poradí? Nebo snad mám příště zůstat sedět doma nebo jít místo voleb do kina? :-(

[9] Naprosto souhlasím.
Karel Jemelka mejl Středa 16. 03. 2011, 01.08

[8] vitak69:Máte to v hlavě srovnáno a navíc se zřejmě držíte i mého hesla, „nevěř všemu, co Ti k věření předloženo jest“. Stejně jako u soudruha Che, jsem se zajímal i o soudruha Beneše. To zase v souvislosti se zákonem, který jaksi říká " President Beneš má zásluhy o stát". Jo, Beneš zásluhy má, o to větší, že v zájmu státu, potažmo v zájmu své vlastní touhy po moci a velikosti první dámu, tedy vlastní manželku fakticky pásl. Zdroje na to jsou. „Černá kniha minulosti“ patřící i za demokracie do skupiny „Libri prohibiti“ velmi dobře popisuje Benešovu osobu i osobnost. Paní Hana, prostitutka a tanečnice, natáčející pornofilny nekde ve Francii. Beneš zasažen láskou asi natáčel s ní. Archivy dosud mlčí. O tom, jak Beneš prohrál v kasinech Sbírku Amerických čechoslováků na podporu nového státu. O sexuálních výstřelcích první dámy s podporou pana presidenta. O postřelení jednoho z generálů, jemuž paní Hana vytrhla pistoli z pouzdra a spustila spoušť. Řešila se otázka, bránit se či ne Hitlerovi. O tom, jak může být někdo, kdo abdikoval na funkci opět ve funkci, nevolen, nezván. O tom, jak podnikatel Baťa odmital pomoc Československému odboji, reprezentovaném Benešem a nacházel jiné cesty, jak odboj financovat se slovy, „Podporuji čechoslováky, nikoli Beneše“. Za což byl odměněn a znárodněm mezi prvními pod záminkou kolaborace. Tedy nepodporoval Beneše byl nepřítel. ATD, Atd, atd… Prohřešil jsem se nyní proti zákonu. Nebojím se. Zákon nemá sankce, které by mohl použít a zavřít mě. Tedy, Sehnat onu knihu, strejda Gůgl pomůže. Pro faktickou informaci, jež je k dispozici okamžitě doporučuji tento odkaz"

http://berwidbuquoy.blog.idnes.cz/…publiku.html

[10] Che Guevara
Vosta mejl Středa 6. 04. 2011, 21.24

Jste uplně pitomí. Pan doktor Che Guevara byl inteligentní, obětavý a statečný komunista, který komunismu opravdu věřil. Je to hrdina pro celý svět. Spojené Státy Americké vyvraždili po celém světě miliony lidí, vraždili v Japonsku a hlavně Latinské Americe. Che celý život bojoval proti vykořisťovatelským Američanům kteří měli pořád málo. Vůbec tomu nerozumíte. Přečtěte si inteligentní knížky a ne tyhle kraviny. Che celý život pomáhal nemocným a utiskovaným lidem, a jestli někoho popravoval tak věděl proč. Je to obrovský hrdina který na světě dělal jenom samou radost, a zaslouží si být všude na tričkách vlajkách a oslavován Hasta la victoria siempre!!!!!!!!!!!!!!

Karel Jemelka mejl Pátek 8. 04. 2011, 00.18

[10] Vosta:Milý soudruhu Vosto. Především, Che nebyl žádný Pan Doktor, nýbrž Soudruh doktor. Souhlasím, že pro primitivního komunistu může být někým, na koho jsou použity superlativy vycházející právě z komunistického myšlení. Jestli někoho popravil. „Osobně“. Pak to byla zřejmě Eutanázie. Dělal radost zvláště rodinám oněch popravených. Zaslouží si být všude, na tričkách a vlajkách. To proto, aby myslící věděli, co za hovado je onen nositel vlajky či trička.

[12] Che Guevara
Vosta Neděle 17. 04. 2011, 16.59

Milí Američani, jste uplně pitomí, jsem expertem přes levicovou politiku, kterou jsem studoval na FF UK, a tyhle články jsou ubohoučké. Che Guevara byl sice komunistou, ale komunistou který tomu opravdu věřil, ne jako tyhle hovada u nás bolševická co lezou do politiky aby kradli jenom pro sebe. Pro levicovou politiku se obětoval a proto má být hrdinou. Je pravda že popravoval lidi, ale byli to jeho nepřátelé. Američani také vraždí lidi a nevadí Vám to. Che poznal Američany jako vrahy, kteří vykořisťovali Latinskou Ameriku, brali lidem práva proto, protože byli jiné barvy pleti, jiného náboženství jiné mentality. Vůbec problematice Che nerozumíte. Hodnotíte ho jenom proto, protože Vám doma řekli že Che byl komunista. To že na Kubě zavedl politiku která nebyla správná si uvědomoval, ale už to nestihl napravit. Fidel ,který ho všude chválí ho chválí proto, protože ho znal lépe než Vy. Na Che se nedívám žádným levicovým způsobem, ale takovým jaký opravdu byl. Jste pitomí, doma Vám lejou do hlavy že Američani jsou ve všem nejlepší, a Vy tomu věříte.

[13] Che
Vosta Neděle 17. 04. 2011, 17.12

Milý Američane Jemelko, nevím proč tam nahoře píšeš ty hnusné nadávky na pana Che. Pan Komárek má pravdu. Che byl opravdu inteligentní vzdělaný a citlivý. Komárek to věděl stokrát líp než ty, když s ním byl na Kubě.

[14] Milý experte
Karel Jemelka mejl Úterý 19. 04. 2011, 20.59

[13] Vosta:Asi jsem dobře nepochopil co jste oním expertstvím chtěl říci. To se proboha chlubíte, nebo si stěžujete? Nicméně, vyhodnotil jste články jako ubohoučké, pak mám o Vašem experství jasno. Mimochodem, vyučuje FF UK taky něco jako „pravicovou politiku“? Že my nám pro změnu mohl články pochválit nějaký pravicový expert z FF UK. Hm, ona se si pravicová politika neučí, nemám pravdu? Nevychováváme experty na pravicovou politiku. Proč asi? Vychováváme levicové Mengely, zkoušející na lidstvu hovadské pokusy, které nikdy k ničemu nebyly a nekončily li hromadami mrtvol, pak lidstvo odcházelo po těchto pokusech řádně zchudlé a s odřenými hubami, zbavené samostatně myslících jedinců. Proč asi? Už jen stav, kdy se zastáváte zrůdy, schopné vlasnoručně popravit člověka Vás vyřazuje ze slušné společnosti. Experte. Ona totiž není pravicovost žádná politická ideologie. Pravicovost je životní filozofie pocházející ze samotné podstaty lidství. A opravdu mě zaráží stav společnosti, která je schopna vychovávat experty Tobě podobné, popírající podstatu lidství, popírající lidská práva, schopné vymývat lidstvu mozky a klonovat jim i pod pohrůžkami smrti názor, či je selektovat a vraždit, jsou li příliš tvrdohlaví. No povídej, experte.

[15] Milý experte
Karel Jemelka mejl Středa 20. 04. 2011, 00.20

[12] Vosta:Snad bych ještě jen dodal. Ač otitulovaný, spojuješ zcela levicově dva pojmy. Tedy jednotlivce, Fidela a Che, tedy osoby, jednotlivce, s množinou američanů. Zcela nelogicky haníš američany, brali práva a vychvaluješ jednotlivce, beroucí životy. Právem jakého práva? Právem jakého práva lze popravit člověka pro ideologii, tvrdohlavost, nepodřízení se, odmítnutí vnucované ideologie? Vědecky podloženým právem zabijet v rámci třídního boje? V případě Američanů zcela neexpertně, nevědecky paušalizuješ.

[16] sic!!
Nikolas Čtvrtek 21. 04. 2011, 12.32

Komárek je komunista a šílenec, a Krampol je ostuda národa a Primy! Che je sprostý vrah a USA jediná naděje, že nepůjdeme jako svět do sraček. Pan Jemelka je moudrý muž a ty jsi Vosto DEBIL, co mu matka měla škubnout krčkem, jak prvně začal řvát Lenin!

Vosto, vyzývám tě, dolož svá tvrzení odkazy – jako je dokládá tento článek. Jinak jdi do prdele, Vumláku!

Vosta Úterý 26. 04. 2011, 19.03

Nikolasi přečetl jsem knížky jako Fidel a Che, Castaneda Jorge Život a smrt Che Guevary, Motocyklové deníky, Bolivijský deník, a o Che se zajímám mnohem déle než Vy dva. A jinak mám rád pravicovou politiku. Che za to nemohl, on opravdu věřil v komunismus. Kdybyste si četli inteligentní knížky jako jsou tyhle a ne tyto pičoviny jako je ten článek nade mnou tak byste věděli, že pravicoví experti v Americe už rozluštili skoro celou povahu Che. Už zjistili že je hrdina a Vy mi nadáváte. Urážíte Che protože neznáte mentalitu Latinské Ameriky, Argentiny a Kuby, napadáte Che kvůli tomu že jeho mentalita a politika byla jiná. Urážíte Che kvůli tomu, že někoho střílel přitom ty Vaši Amíci vyvraždili v Latinské Americe a hlavně v Argentině statisíce lidí. Mučili a vraždili lidi, které potom Che léčil, a proto neměl rád Američany. čtete si samé pičoviny jako články-Che Guevara vrah a terorista, které tam napsalo nějaké primitivní hovádko, které si Che upravilo k obrazu svému. žádných 700 Kubánců nezastřelil, to jsou kraviny .Střílel Batistovy přívržence. Kdybyste znali mentalitu Kuby, tak byste věděli, že Che osvobodil Kubu od nadvlády diktátora Batisty a chtěl vždycky všem jenom pomáhat.Koukněte se také na filmy Che Guevara s Beniciem Del Torem. Ty jsou velmi poučné. Budete si možná myslet, že Che Guevara je vrah ze kterého udělali hrdinu, ale není to pravda. Ukazují Che takového jaký opravdu byl. Je to hrdina a Vy tomu vůbec nerozumíte.

Malý kudrnatý Kubánec Úterý 26. 04. 2011, 19.08

Vy ste ale blbci plně souhlasim tady s panem Vostou. JE TO HRDINA !!! JE TO HRDINA!!! JE TO HRDINA!!! :-D :-D :-D :-P :-P :-P


Atllanka reaguje:

Vosto proč měníš ty nicky, my tě přece známe, takové ťululum jako ty se nedá přehlédnout.. :))

[19] Vosto.
Karel Jemelka mejl Čtvrtek 28. 04. 2011, 22.04

[17] Vosta:Milý levicový experte. Prosím o odkaz na ony pravicové americké experty považující Cheho za hrdinu. Rád bych si doplnil poznatky. Totiž to, jak zde nazýváte Američany án blok vylučuje možnost, že by v Americe mohli být občané komunistického nebo socialistického smýšlení, mající soudruha CHe za vzor.

Z jedné strany házíte Američany do pytle tyranů, z jiné strany mluvíte o pravičáckých expertech, rozluštivších Cheho kód, měníce názor. Naservírujte mi prosím pár jmen, knih či prací. Ne každý Američan je pravičák. A žádný komunistický vrah není dobrý člověk, byť by i své soudruhy léčil.

[20] Che Guevara
Vosta Pátek 29. 04. 2011, 14.39

Milý pane Jemelko, nezlobte se ale já jsem osobně taky pro pravicovou politiku vím že komunismus v praxi nefunguje. Ale pan Che se obětoval pro politiku i když byla jiná a proto má být hrdina. Tamty knížky co jsem psal nad tím si přečtěte. Ty jsou pravicové.Bolivijský deník je spíš takový cenzurovaný ale tito experti kteří psali o Che jako třeba Castaněda tak si myslím že knížka má nějakou úroveň. Každý velitel vraždí. Kdyby vraždili Američani Kubánce nebo Číňany nebo Japonce tak by Vám to taky nevadilo. A proto mně nevadí že Che nechával popravit některé lidi. Byly to Baptistovy přívrženci, kteří si to ,podle mého názoru zasloužili. Ty si taky myslíš, že Che si to zasloužil. Chápu že někteří lidi, byly pravicoví a bylo špatné že je Che popravil. Jinak si myslím, že celý svět by měl mít Che za hrdinu, protože to myslel dobře. Myslel si, že když na Kubě zavede levicovou politiku, že všem lidem pomůže. Všichni se budou mít dobře, budou si rovnocenní, budou se mít rádi. Che prostě Američany neměl rád. Tak jako Vy tady všichni nemáte rádi Che.

[21] debilove
anonym mejl Úterý 9. 08. 2011, 11.39

VY debilové , kreténi . Che guevara nebyl žádnej vrah , ale revolucionář , kterej ZACHRÁNIL Kubu od hnusnýho kapitalismu . Vrah rozhodne nebyl , naopak lidem ještě pomáhal ,i přesto že nemusel , ale pomáhal .

[22] anonyme,
ron Fang Úterý 9. 08. 2011, 16.35

souhlasím s Váma ale zacházet pod svou úroveň nadávkami přeci nemusíte. Ať blesk udeří do toho kdo řekne že sympatizuji s komunistickými otrokáři a vrahy. Nemyslím si že komunismus je špatný, pakliže není prosazován násilím ale demokraticky a svobodnou vůlí. U nás to bylo také demokraticky ale pak to vše zkazil Sovětský svaz svou nenažraností. A ať blesk udeří do těch, kteří říkají, že USA jsou naše jediná naděje. Lžou nám, kradou bohatství ostatních národů, tvoří války – tak jako svaz. A neříkejte že ne. Jedinej rozdíl mezi totalitou a USA je ten, že tehdy vám dali jasně najevo že jste otroky. USA nám hezky gumuje mozky přes televize a jiná média a podněcuje názor o tom jak skvělá je. Dřív jsem byl velký fanoušek USA, dokud jsem se nezačal zajímat o politiku. USA mají neustále nějaké nepřátele – nejdřív to byli nacisti, pak komunisti, pak muslimové a teď se kupodivu zaměřují na diktátory vlastnící ropné bohatství. Též v Arábii je velké ropné bohatství. A že by na dvojčata zaútočili jen tak? Jediní skuteční náboženští fanatici jsou američané, kam se v tomhle na ně hrabou muslimové. Omlouvám se, zda jsem se někoho dotkl, ale je to přeci svobodná diskuze.

Karel Jemelka mejl Pátek 12. 08. 2011, 12.40

[21] anonym :Jak typické. Vrah nemůže být vrahem, z důvodu, že vraždí v zájmu revoluce. Ano, Kuba byla z levicového pohledu zachráněna. Horší je, že tamní obyvatelstvo na záchranu doplatilo. A doplácí dodnes. :-)

petas web Sobota 13. 08. 2011, 22.20

[21] anonym :Když teda podle tebe zachránil Kubu od kapitalismu proč ho slavnej Castro o pár let později vyštval ze země chytráku ? Guevara byl horší než Ládin ti co maj tričko s ním tak je to stejný jako bych si dal na triko Ládina s tím rozdílem, že Guevara zabil víc lidí.Běž si ty svoje bolševický blitky blejt jinam, tady nikdo na tebe není zvědavej,opravdu moc rád bych obnovil Jáchymov a všechny komouše bych tam zavřel na doživotí,a tobě bych dal na starost latríny a měl bys k dispozici jen vlastní ruce.

[25] Petas - K těm latrinám
Královna Neděle 14. 08. 2011, 19.02

Ty by měl čistit louhem bez rukavic a každý večer mu jako bonus přetáhnout prdel potěhem :-) Ono by se mu rozsvítilo blbovi… :-D A tohle má volební právo, a když tomu dá někdo přes nevymáchanou čuňu, ještě dostane odškodné – to jsme to dopracovali :-(

[26] Královna:
ron Fang Pondělí 15. 08. 2011, 15.06

A co vrahové z těch spojených států?

Karel Jemelka mejl Úterý 16. 08. 2011, 18.35

[26] ron Fang:Definuj ony vrahy ze Spojených států. Děkuji

[28] Mystifikace
Rob Úterý 23. 08. 2011, 12.28

Jako historik musím říct, že je to typicky populistický článek, který se nezakládá na skutečnosti. Všechny pověsti o údajném vrahounství tohoto levicového intelektuála mají svůj původ v dílech pseudohistoriků jako je npař. Fontana a především v ultrakonzervativního spolku zvaný Tee Party. Jakákoliv publikace snažící se o objektivní phled na dějinnou ksutečnost všechny tyto názory dmenetuje – doporučuji třeba amerického historika Andersona nebo u nás vyšlého Castaňedu. Je všeobecně známo, že Castro i Che během revoluce všechny své zajatce propuštěli a dokonce léčili. Když si přečtete bolivijský deník, nenajdete jedinou zmínku o tom, že by Che byl bezcitný vrah – naopak, chová se velice laskavě ke svým nepřátelům a zásadně je propuští. A potraviny si od vesničanů kupuje (což by jako guerilový bojovník dělat nemusel, bije se přece pro věc vesničanů)…a tak dále, je tzoho opravdu spousta. Che nikdy nezneužil svého postavení, nikdy si nic neponechal pro sebe, to mu nemohou upřít i jeho nepřátelé. Vše dával pro revoluci – ano, byla to utopie, ale byl to snad jediný člověk 20. století, který se postavil v boji proti establishmentu a pánové – on bykl trnem v oku nejen v USA ale i v SSSR! (tam snad ještě větší, protože zjistil, že mocipáni komunisté se chovají stejně jako ti jejich američtí nepřátelé). Jinak co se týká amerických vrahů – šéf CUIA, známý antisemita DUlles, americká mafie vydatně spolupracující právě s celou CIA (ostaně přes 500 nepovedených atentátů na Castra mluví o všem – celá americká politika, až do nástupu Cartera, byla založena na možnosti vraždy pro USA nepohodlných jedinců – vzpomeňme jen na Lulumbu v Kongu, což je taky práce CIA. Castro a Che snad někdy na někoho spáchali atentát? Udělali revoluci, zbavili většiny obyvatelstva negramotnosti, zajistili jim péči a možnost pohybu – ano za cenu hospodářského kolapsu, který byl však z 50% procent dán americký embargem (Kuba je bytostně závislá na cukru, a ten se dovážel výhradne do USA) – a toto i pro USA nesmyslné embargo dohnalo Castra do náruče SSSR…(castro mimo jiné partajní komunisty nesnášel a je zajímavé, že dodnes není členem Komunistické strany)… ale to už je jiná kapitola. Prosím čtěte, přemýšlejte a nepřebírejte hned názory, protože se hodí do vašeho světonázoru…tepejte Rudé Kméry, Severní Koreu, ale Che i Kuba…je opravdu špatný příklad…

Petas web Úterý 23. 08. 2011, 21.26

Jakto,když jim tak dobře Castro posloužil, že se tam bojí vyfotografovat s turisty ?Že mají skoro panickou hrůzu mluvit o politice ?Proč nesmějí turisté bydlet u domorodců a mají zákaz jezdit do vnitrozemí ?Proč lidé,kteří mají odlišný názor na režim,dostávají až 30 let žaláře ?Kdyby to tady bylo jak na vámi vychvalované Kubě,tak podle vašeho příspěvku byste dostal tak 15 let za mřížemi.

[30] Milý Histeriku
Karel Jemelka mejl Sobota 27. 08. 2011, 01.09

[28] Rob:Kde jsi studoval Histerii. Tvůj příspěvek je natolik nemotorný, že dokonce druhou větou dokážeš popřít větu první. Proberme to.

  1. Proč se domníváš, že Anderson a Castaňeda jsou ti praví, objektivní? Myslíš si, že v Americe není jediného komunisty. To by ses divil, kolik kamarádů by jsi tam našel.
  2. Castro a Che všecny své zajatce propouštěli a léčili. Co je to za blbost. Na co by potom ony zajatce zajímali? Řeknu li někomu pocem vole, jsi mým zajatcem, já tě chci léčit, pak tě propustím, pak nejsem zajatcem ale pacientem. Co zajatým pacientům léčili? Vlastní průstřely?
  3. „A potraviny si od vesničanů kupuje (což by jako guerilový bojovník dělat nemusel, bije se přece pro věc vesničanů“. Koupil bych si potraviny jako zabloudivší turista. Jako guerillový bojovník určitě ne. On v tý Bolívii či kde nebyl jako turista? Sám ho pasuješ na guerillového bojovníka. A s kým se to sakra bije za věc vesničanů? S těmi vesničany co nepochopili, jaké dobro jim přináší? Víš ty vůbec, jak se dělá guerilla? To se čéče vlítne do vsi, předvolá se starosta a obecní zastupitelstvo, to se na návsi pro výstrahu odpráskne jako symbol a garant státní moci. Pak se najde připosraný prospěchář, kterému se za trochu potravin zaplatí a udělá se z něj předseda MNV. Oni stejně dobře nakupovali komunisti u nás po roce 48. Dobře nakupovali. Za babku. Navíc, Bojuje, tedy s kým? Za věc vesničanů, kterou oni nechtěli darebáci pochopit. Úžasné.
  4. Byl trnem v oku američanům. Pochopitelně. Zaváděl cosi proti lidskosti, přírodě, dobrým mravům… Tedy komunismus. Byl trnem v oku i Sovětům. No pochopitelně, byl to totiž Trockista. Nositel názorové odrůdy komunismu. Autora této stejně zrůdné odrůdy komunismu nechal Stalin zapleštit cepínem do palice. Vraha po odsezení trestu osobně přijal v Kremlu, vybavil ho několika vyznamenáními, rentou a vilou na Krymu.
  5. Che si nikdy nic nenechal pro sebe. Jak by pak mezi svými vypadal? Jistě by si vystačil s tím, co mu zanechali rodiče. Jistěže nerevolucionářoval pro vlastní obohacení. Byl za vodou. Zabijet ve jménu revoluce, jsem li za vodou je zvrhlost? Nebo ideologie? Hm, asi obojí. Adrenalin zvrhlé ideologie.
  6. Božíčku, přes 500 nepovedených atentátů na Castra. To musel být Castro neprůstřelný, nebo ony atentáty v rámci ideologie sám vymyslel. Která možnost je správná?
  7. Aha, Lumumba v Kongu. Co myslíš, Histeriku, není lepší zapleštit nositele komunistické ideologie dříve, než způsobí komunistické božídopuštění? Říká ti něco pojem „prevence“? Nicméně, co třeba Slánský? Komu byl nepohodlným jedincem?
  8. Píšeš: „Udělali revoluci, zbavili většiny obyvatelstva negramotnosti, zajistili jim péči a možnost pohybu“. K té gramotnosti. I ty jsi gramotný. Ovšem ubohost sama. Je gramotnost dokladem inteligence? Jsi důkazem, že není. Jakou člověk potřebuje péči? Zdravotní, když ho guerilla postřelí? Možnost pohybu? Tím myslíš dráty na hranicích? Výjezdní doložky? Šedé pasy pro Jugošku? Útěky z Kuby na svázaných duších z traktoru? Za příznivého větru, vanoucího k Floridě? Jak s těmito útěkáři s možností pohybu kubánci jednají? 80% lidí na svázaných duších je kubánci dopadeno a rozstříleno, bez toho, aby koho zajímalo, kdo na svázaných duších sedí. Potrava pro žraloky s možností plavat, tedy s možností pohybu.
  9. Jednu pravdu ti neupřu. Che i Kuba jsou opravdu špatný příklad.

Závěrem snad jedno. Deklaruješ se jako HISTORIK. A já sedám na prdel před tím, co školství této země produkuje. Před pětadvaceti lety jsem četl inzerát. JZD Slušovice hledá strašáky do máku. Poptej se. Je sice dost pozdě, ale mohl by jsi být něčím produktivnějším než HISTORIKEM.


Atllanka reaguje:

Tedy pane Jemelka… Klobouk dolů – lépe bych to nenapsala ;)

[31] Che
Vosta Pátek 2. 09. 2011, 19.51

Tak teda nevím co se to tady děje nevím proč se na to nevyserete, nechápu jak můžete pořád urážet a hanit čestného statečného vzdělaného a obětavého pana doktora Che Guevaru. že Vám není hanba Vy Američtí prasáci. Nedokázali jste nic, jenom urážet.Ernesto Che Guevara byl velkou nadějí lidstva, že Američani půjdou konečně do sraček a do prdele. Pořád fandíte blbým Amíkům. Pan doktor Che Guevara byl čestný obětavý a statečný. A hlavně velmi inteligentní. A víte proč? Protože poměrně brzo pochopil že Spojené Státy Americké jsou uplně debilní.

Vosta Pátek 2. 09. 2011, 20.01

Pane Jemelko jste fakt blbec americkej hovno jste si přečetl. Rob má pravdu, pan doktor Che Guevara v Bolívii opravdu nikoho nezastřelil. Do konce života zůstal důstojný a statečný, hrdý a oddaný své myšlence. Jestli je tady někdo bezcitný vrah a dobytek tak Mario Terán, René Barrientos, Gary Prado, Andres Selich a ten malý zakrslý Felix Rodríguez co byl u popravy hrdého a statečného pana Che Guevary který ho zradil a dal se na stranu debilních Američanů. Jste blbci, přečtěte si Bolivijský deník.


Atllanka reaguje

Vosto alias Histeriku, přestaň urážet a napadat lidi, kterým nesaháš ani po podrážky bot. Na to ti tu nejsme zvědaví.

Jestli se to bude opakovat, budeš smazán a zablokován. Diskutovat se dá i bez vulgarismů a osobního napadání. I když se přiznám, že v tvém případě bych byla i pro pár facek. :))

Administrativa Atllanky

[33] Také
Karel Jemelka mejl Sobota 3. 09. 2011, 11.17

[32] Vosta:Vám přeji pane Vosto hezký den.

[34] teda,
vitak69 mejl Pondělí 5. 09. 2011, 09.12

klobouk dolů před panem Jemelkou a i před Atllankou. Pan Jemelka to vystihl opravdu přesně a adresně. A Atllanka trefila hlavičku na hřebíček. :-D Je zcela zřejmé, že doma asi tento člověk nebyl vychováván k úctě k ostatním lidem a chraň nás před touto bezcharakterní lůzou, která umí jen plivat a házet špínu po lidech s jiným názorem. V mládí doma řezali ho zřejmě málo. Někdy si říkám, že by nebylo od věci zavedení tělesných trestů na školách . . . Tento člověk je příkladem toho, že se výchova u něj minula naprosto účinkem. Nebo je opravdu ovlivněn prostředím v rodině v které vyrůstal? Běhá mi mráz po zádech při představě, že i tento člověk má u nás volební právo . . . :-?

[35] Karel Čapek
Atllanka Pondělí 5. 09. 2011, 10.32

Republika, která dala hlasovací právo analfabetům a tetkám, si nemůže dovolit luxus „kulturního boje“.

[36] Souhlasím
Atllanka Pondělí 5. 09. 2011, 10.34

[34] vitak69: I mě jímá hrůza z toho, co za pitomce mezi námi žije a ovlivňuje naši budoucnost..

[37] K celé věci
Karel Jemelka mejl Úterý 6. 09. 2011, 02.29

bych asi dodal následující. Pozítří letím počtvrté do států. K sestře a přátelů, které jsem tam získal díky jejím kontaktůn, dřívějším návštěvám a internetu. Při první návštěvě jsem se seznámil s Frankem. (Františkem, kterého jeho paní jmenovala Slávku. Ale to je nepodstatné). Frank mi nabídnul svezení. Já ho přijal, netuše, že jde o Cesnu, čtyřmístný hornoplošník. Letadlo v jeho vlastnictví. Dali jsme si scuka, přijel o 20 minut později, vymlouvavše se na nutné nákupy. Zavedl mě do klubovny Air Clubu a přinesl mi kafe z automatu. Chvilí jsem na něj čekal. Vyřizoval papíry. Klubovna? Místnost zhruba 10×8 metrů a zdi posety fotografiemi rodin s děkovnými dopisy. Tipuji, že jich bylo okolo dvou set. Dvě stě děkovných dopisů za záchranu jednotlivce i celé rodiny kubánců, kteří se vydali na čemsi co plave z „Ostrova svobody“. Kolik jich doplulo? Přežilo? Nestalo se potravou kulometů a žraloků? Minimum, přesto stovky.

Franta se vrátil s papírama (potřeboval i můj pas) a konstatoval, že mě protáhne tak 100 mil nad pobřežím a po té že dostal úkolem v americkém zájmu prohledat jakýsi čtverec nad mořem Mexického zálivu. Tak jo, letěli jsme. Ve sluchátkách jsem měl zasvěcený komentář. Pak to obrátil nad moře, lítal tam hodinu a půl cik cak. Druhou stranou jsme se vrátili. Protáhl mě nad Ewergladess. Aligátoři přivírali oči vlivem proudu vzduchu od vrtule. Letěl tak 20 metrů vysoko.

Od té doby jsem s ním letěl ještě 2X. Vždy dostal úkolem něco prohledat. Nenašli jsme nikoho. Frank je jedním z těch, kteří dosud nikoho nenašli. Za tři týdny s ním zase poletím. Doufám, že někdo bude mít to štěstí, že důvodem Frantova letu bude moje svezení se. O můj pocit z letu nejde.

Naprosté minimum utečenců z „Ostrova svobody“ dosáhne vytouženého. Většina je rozstřílena ještě v pobřežních vodách Kuby. Ti co unikli rozstřílení mají šanci tak 1:30 že se strefí vlivem přírodních dějů na pobřeží USA. Většinu odnesou vítr a proudy do dálav Atlantiku či Mexického zálivu.

Proč tohle ti lidé dělají? Nechutná jim ona svoboda? Nejsou loyální? Kdyby byli, mohli i Historii na Karlově univerzitě studovat. Nechápu přístup historiků k reálnu.

[38] Úžasné
Atllanka Úterý 6. 09. 2011, 08.38

Děkujeme pane Jemelka za příběh, až se vrátíte, ozvěte se jak to tentokrát probíhalo, a napíšeme o tom článek ;-)

Přejeme hezkou dovolenou – Atllani

[39] Che
Vosta Pátek 9. 09. 2011, 18.40

no zase všechno házíte na Che co?? Vždyť jsem Vám nahoře psal že Che byl čestný a poctivý komunista který komunismu opravdu věřil. A správný Kubánec má být také komunista. Pane Jemelko nenadhazujte zase Amíky jako ty nejlepší Spasitele, oni jsou Amíci také pěkně drzí. A vraždí lidí více než Che. No nic jdu zatím pryč koupit si něco hezkého do krámu- asi tričko s Che Guevarou......Che Che Che che che che che che che Amíci......

[40] Pane
vitak69 mejl Neděle 11. 09. 2011, 13.30

Vosta, výhodou je, že si tady teď můžete koupit cokoliv na sebe, nejen to triko s retardovaným Che. To na Kubě by jste mohl běhat třeba celý den a nekoupil by jste si tam žádné tričko, natož něco k jídlu. Je nad Slunce jasnější, že socialismus na Kubě mele z posledního a zřejmě tam už jen všichni čekají, až starý pán Castro vydechne naposledy. Prý jim tam totiž už docházejí duše do traktorů, na kterých pádlují desítky kubánců z ostrova „Svobody“ na Floridu. A ty lumpové co se tam dostanou, tak duše nevracejí. Nejenže se stali obětí imperialistické propagandy, ale jetě ke všemu rozkrádají socialistický majetek. Jinak na Che nikdo nic nehází, on to na sebe všechno hodil sám, autor to pouze už jen sepsal. :-P

[41] autor píše kraviny
Vosta Pátek 16. 09. 2011, 08.51

Autor píše kraviny protože nikdo neví co Che dělal. Autor všechno nastudoval a potom udělal z Che dobytek k obrazu svému, protože Che nemá rád. A vy si to tady čtete a věříte tomu. Tak si přečtěte knížky a ne tahle kraviny. Che sice vraždil lidi to je pravda ale vraždil Američany kteří si to podle mého názoru zaslouží protože vykořisťují celý svět a všude pánovitě vládnou. :-D :-D :-D

[42] Pane Vosto
vitak69 mejl Pátek 16. 09. 2011, 13.56

Právě že ty knihy máme přečtené. Jen by mě zajímalo, jestli máte to triko s tím nemakačenkem Che? Kdyby jsme tady neměli demokracii, tak by Vám tyto komenty nikdo nezveřejnil. To za prvé. A za druhé nosit tento symbol na tričku je u nás zakázané. Jako všechny symboly, které byly znužity k vraždění, ať už hákový kříž či rudá pěticípá hvězda. Mám pocit, že těch američanů zase až tolik nebylo zavražděno jeho rukou, spíš to odnesli rolníci a chudí vesničané, které podezíral v jižní Americe ze spolupráce s vládními vojsky. Řekl bych, že tímto přístupem spíše američanům pomohl a díky tomu se tam také nikdy nerozšířil oheň revoluce, který rozdělala lůza, která má zásadně lachtaní nemoc, místo práce dokáže akorát tak vraždit a řečnit na schůzích. :-D ;-) :-P

[43] Che Guevara
Vosta Středa 21. 09. 2011, 10.11

To tričko samozřejmě mám, dále voňavku, náramky, různé krabičky, knížky,hrnečky, vlaječky, a různé drobnosti, které se s tímto skvělým Che dají koupit. Jinak vám dále nerozumím. Co tím chcete říci. Myslím, že o Che toho moc nevíte.

[44] Tak
vitak69 mejl Pátek 23. 09. 2011, 10.23

vidím, že na tobě stánkaři zase skvěle vydělali. To, že nám nerozumíš, není nic divného, naopak, divil bych se, kdyby jsi nám rozuměl. Víš co znamená myslet? H…o vědět. Tím pádem opravdu nic nevíš. Ty články jsou tady především kvůli lidem jako jsi ty, jinak by postrádaly smysl. Mimochodem? Ty máš voňavku? Ta je z čeho? Z jeho měsíc nepraných trenýrek či ponožek? Leješ si ji aspoň na obličej? No, tak snad nedostaneš nějaký ekzem. :-D :-D :-D :-D Stát vedle tebe musí být zážitek, pokud se tím poleješ a vyrazíš do víru velkoměsta. :-D

[45] Rosovice u Dobříše
Královna Pátek 23. 09. 2011, 10.40

Znám jednoho dementa z Rosovic u Dobříše, ten také sbírá Che Guevaru… Nejsi to Vosto ty? :-)

[46] NE
Vosta Neděle 2. 10. 2011, 09.36

Tak to fakt nebudu já. Já jsem z Prahy.

[47] Co je vlastně utopie?
konzerva mejl Úterý 25. 10. 2011, 15.19

Berlín, Londýn, Řím, Athény – Protestující proti nadvládě kapitalismu, sociální nerovnosti, zvůli konzervatismu a vlivu finančníků v sobotu vyrazili do center evropských metropolí. V USA se masivně demonstruje v 900 městech, včetně známého Wall Streetu, kde jsou demonstrace nejmasivnější. Demonstruje se ve Frankfurtu před budovou Evropské centrální banky (ECB), v Londýně, Římě a dokonce 22.10 v Praze se konal tisícový průvod „proti vládě“ , informuje agentura AFP. ........ blíží se rok 2012, končí Mayský kalendář a pomalu to začíná zapadat :)

(CITUJI)"Svět neskončí. Bude transformován. Všechno se změní.Změny se zrychlují již nyní, a budou se i nadále zrychlovat. Pokud lidé na Zemi dokážou dojít k roku 2012 v dobrém stavu, aniž by přitom příliš zničili Zemi, budou vedeni do nové, vyšší úrovně bytí. Ale abychom se tam mohli dostat, musíme transformovat nesmírně mocné síly, které usilují o zablokování této cesty. Lidstvo bude pokračovat dál, ale jiným způsobem. Struktura materiálu se změní. Díky tomu budeme mít příležitost, abychom byli více lidští, plni humanity.”

Carlos Barrios, potomek dnešních Mayů z Guatemaly

( dekonzervatizuj!) :D http://zahranicni.eurozpravy.cz/…je-revoluce/

[48] Milej konzervo.
Karel Jemelka mejl Středa 26. 10. 2011, 23.05

[47] konzerva:Nějak nechápu smysl Tvého příspěvku. Chlubíš se, či si stěžuješ? Myslím, že máš pouhou radost. Mýlím se? Hn, no jo protesty.

Dovolím si kopírovat z článku, na který jsi dal link. Kopíruji:

„Protestujeme proti manipulacím jednoho procenta lakomých lidí, kteří ovlivňují život 99 procent lidí na naší planetě,“ řekl AFP demonstrant Tim Salek v Sarajevu, kde se shromáždily stovky lidí."

Aha, procento lakomých ovlivňuje žívoty 99-ti procent jiných lidí. Lidí, kritizujících jednu z lidských vlastností, jakou lakomství bezesporu je. A proč to proboha dělají? Kritizují lakomství a lomcuje jimi závist. Další z lidských vlastností. To jsme to dopracovali. S výchovou ke ctí, odpovědností, morálce, píli, … že 99% lidí je prachsprostě závistivých? K závisti je dále nutno přiřadit i další nectnosti. Línost, neschopnost, nevzdělanost, připosranost… A závistiví, líní, neschopní, nevzdělaní, připosraní mocímermo chtějí ovlivnit svobodu svou, svobodu svých dětí a vnuků… Proč to najednou. Ať se dívám na protesty, komentáře a články k protestům. Vyjádření se levicových „intelektuálů“ a nevychází mi nic jiného než komunismus. Ten už tu byl. Kolik lidí má na svědomí? Přiřaď si k onem velmi „kladným levicovým“ vlastnostem i další lidskou vlastnost. Tedy schopnost zabít pro ideologii závisti. Opravdu budete zase vrahové s motivem závist?

A May z Guatemaly asi četl Marxe, že? Co je ona "Vyšší úroveň bytí? Transformovat mocné síly bránící… Jak? Na popraviště? Jak jinak. Aha, popravě se říká transformace. Lidstvo bude pokračovat jiným způsobem. Jakým? Kurvauž? Transformopopravou? Ke komu budete lidštější, plní humanity? Sami k sobě? Omyl. Jakákoli revoluce v krátké době požrala své aktéry. Chceš jmenovitě?

Neznám mírumilovnější systém ekonomiky než kapitalismus. Umožnil totiž vznik demokracie jako politického systému. Drahého, však dosud nejlepšího. A demokracie má na vybranou.

Parafrázuji F. D. Roosvelta:

Demokracie je rovné hlasování dvou vlků a jedné ovce o tom, co bude dnes k večeři.

Svoboda je, když oni dva vlkové demokraticky hlasovali o možnosti ovce mít pistoli.

Chceme sami sebe o svobodu být úspěšným lakomcem připravit z pouhé závisti? Je snad závist morálnější než lakomství?

[49] A snad bych dodal.
Karel Jemelka mejl Čtvrtek 27. 10. 2011, 00.13

[47] konzerva:Onen Barrios považuje lidstvo, člověka, jedince za „materiál“? Proboha. Za kýbl betonu? Rád bych tímto požádal všechny levičáky o minimální kousek lidství, o kousek člověčiny. Vydávat člověka za materiál nevede ani k lidskosti, ani k humanitě. Člověk na rozdíl od materíálu myslí, cítí, miluje i nenávidí, pracuje i zašívá se, je lakomý i závistivý… Je člověkem. I hovno je materiál. Co s tím? Nechci být materíálem. Jsem člověkem. Člověkem se svým lakomstvím i závistí. Nechci být uniformní ani unifikovaný. Dovolím si myslet. Obdařen přírodou a příslušností k živočišnému druhu. Myslet. Ne podléhat sociálnímu inženýrství. Vždyť i mé IQ je vyšší než 42 a nižší než 170. Jsem dosud originál. Ne naklonovaný oslík táhnoucí jen čehý.

[50] hele Vitaku
Vosta Čtvrtek 27. 10. 2011, 16.10

co se do mně navážíš!!! Ta voňavka je nádherná a Che vůbec nepáchnul, abys věděl, nechápu proč tady Che všichni špiníte… Teď byste si měli přečíst tu novou knížku co je s ním nově na trhu, ta Che ukazuje opravdu takového jaký byl.

[51] Vosto,
vitak69 Pátek 28. 10. 2011, 09.30

nemůžeš se divit, že se do tebe navážím. Nahráváš mi svými nesmysly na smeč. Užij si tu voňavku, je zcela jisté, že když se s ní pokropíš od hlavy až k patě, tak bude okolo tebe v MHD vždy spousta volného prostoru. Che tady nešpiníme, on se takto pošpinil sám, to jen vy bolševická hovádka věříte, že vraždil pro správnou věc. :-D

[52] Panu Jemelkovi
guevara mejl Pondělí 7. 11. 2011, 17.34

Rád bych krátce reagoval, pane Jemelka, familiárnost a tykání ve Vaší reakci, stejně jako urážlivá zkomolenina znevažující povolání historika napovídá o vás víc než váš vytříbený pravopis. Naštěstí nepatříte mezi lidi, které potřebuji o čemkoliv přesvědčovat, proto mi nevadí, že označujete léčení a propouštění zajatců jako blbost, plyne mi však z toho, že nejste na takové lidské a morální úrovni že by jste o tom byť i jen uvažoval, natož to hypoteticky svým zajatcům provedl. Mně jako lékaři naopak je smýšlení a konání kolegy Dr. Guevary ve vztahu k zajatcům blízké a sympatické. Ostatní Vaše očíslované argumenty mne pak již, jako určitě každému soudnému člověku, nestojí za reakci, protože jsou inkoherentní a ducha výrazně mdlého. Hezký večer.

[53] Pane guevara.
Karel Jemelka mejl Úterý 8. 11. 2011, 23.44

[52] guevara:Domnívám se, že tykání a familiernosti, urážlivé zkomoleniny nemají nic společného s vytříbeným pravopisem.

Opravdu nepatřím mezi lidi, kteří potřebují přesvědčovat. K přesvědčení člověk dochází jiným způsobem než přesvědčováním. „Přesvědčovat“ můžete pouze lidi bez zkušeností, náhledu na život a bez poznání.

A co bych já svým hypotetickým zajatcům provedl? Víte, člověče, lékaři, humanisto, nikdy mě ještě nenapadlo zajatce brát. Ani k popravě, ani k léčení. Věřím v život. Svobodný život, bez poprav pro přesvědčení, bez zajatců i jejich teoretického léčení, bez vymývání mozků…

Vy se člověče, lékaři, odvažujete mne soudit tím, že nepotřebuji o čemkoli přesvědčovat? Máte dobrý odhad. Jsem již přesvědčen.

K životu nepotřebuji doktory Che Guevary. K životu nepotřebuji ani doktory Mengely. Nepotřebuji obou Vašich kolegů. A kupodivu, Vy mě za reakci stojíte. Vaše reakce je možná koherentní, lidsky nestojí za to suché z nosu.

Hezký den.

P.S. Kolik bylo mezi lékaři sviní? Mluvíme zde o pouhých dvou.

[54] pane Jemelko!!!
Vosta Úterý 13. 12. 2011, 21.09

To snad nemyslíte vážně. Vy se o panu Che vyjadřujete jako o svini??? Co si vůbec myslíte!!! Podívejte se na Američany co je to za dobytek a nenavážejte se do chrabrého a statečného pana doktora Che Guevary!!!

[55] Pane Vosto,
vitak69 mejl Pátek 16. 12. 2011, 15.27

Chápu Vaše rozhořčení, urážet svině se nemají. Ty totiž, na rozdíl od komunistů a jejich přisluhovačů, přinášejí aspoň nějaký užitek. A mají dost inteligence, dokonce se nedávno prokázalo, že dokáží směle konkurovat opicím a předčí v inteligenci i delfíny. Bohužel, to se o Vás ale říct nedá, troufám si tvrdit, že nepoznáte rozdíl mezi kaprem a delfínem. :-D

Proto se Vám i za pana Jemelku omlouvám, Che skutečně svině nikdy nebyl, on totiž nikdy světu žádný užitek nepřinesl. :-D

[56] Děkuji
Karel Jemelka mejl Neděle 18. 12. 2011, 09.15

[55] vitak69:pane Vitáku za zastání. Nicméně, reakce pana Vosty je zcela typická. Nic horšího totiž nemůžete udělat, než zastánci ideologie plivnout na jeho modlu. Zástupci prakticky každé ideologie, komunistickou i muslimskou nevyjímaje jsou ochotni i zabíjet pro „čistotu“ svých myšlenek a nedotknutelnost idolů. A zabíjení pro ideologii je správné, ideologií potvrzené, povolené a nařízené. Potvrzuje to i zuřivá obhajoba vrahouna ze strany páně Vosty. Ideologie způsobují stavy, kdy i lidstvo může být nelidské.

[57] Autor textu... pobitevní generál
Paul Čtvrtek 12. 01. 2012, 12.09

Špatný článek. Pokud chcete přímá svědectví a lepší informace než cucané z prstu doporučuji knihu od Reginalda Ustarize Arze – život, smrt a zrození mýtu.

[58] A čtěte také
Karel Jemelka mejl Pátek 13. 01. 2012, 00.27

[57] Paul: Fidel Castro – útok na kasárna Moncada Autor: Arze, Reginaldo Ustariz Vydavatel: Brasbol

Fidel Castro – Dotek jemný vašeho Života Autor: Arze, Reginaldo Ustariz Vydavatel: Brasbol

Paule, domníváte se, že komunista, byť bolivijský napíše cokoli jiného než ódu na jiného komunistu? Logika věci je neúprosná.

[59] odpověď
Paul Pátek 20. 01. 2012, 01.01

Karle, jsitě že spoustu věcí je tendenčních, lze to z textu jednoduše vičíst. Jenže nic není černé a bílé. Chce to najít střed..a výše zmíněný článek je absolutní extrém. V článku je vylíčen jako zbabělec, autor neví nic o válce geril…

[60] Karle
Paul Pátek 20. 01. 2012, 01.05

A vidíte z jakých zdrojů autor tohoto pseudočlánku čerpal.? Pár knih a už je expert..Co takhle si přečíst něco o partyzánských bojích ve Francii, Jugoslávii, Rusku atd… Už fakt boje několika desítek lidí proti pravidelné armádě je statečnost na druhou..ale líčit Che jako zbabělce… žvásty žvásty… a to jsem antikomunista..ale prznění historie se mi hnusí!

[61] Člověče,
Karel Jemelka mejl Neděle 22. 01. 2012, 01.40

[60] Paul:Paule, Co vlastně je tendenční? Zdroje autora článku, nebo zdroj Tvůj? Zdroj sepsaný komunistou, spolu „bojovníkem“ Fidelovým? Správně se domníváš, že nic není jen černé a bílé. Černé a bílá znamenají rozpor.

Rozpor lepší než jednota. Jednota myšlení představovaná pouze jednobarevným viděním světa. Co myslíš, jaké jednobarevné myšlení mám na mysli? Napovím Ti.

Co si asi představíš pod pojmem „Rudé vidění světa“? Černobílé vidění světa má tedy nejméně varianty dvě. Rudé vidění pouze jednu. A Tvoje hledání středu? Jakého středu? Středu mezi čím? Menším zlem ku prospěchu dobra ideologie? Dobra stejných žaludků či stejných metrů obyvatelné plochy? Středu tam, kde vlivem jednobarevného rudého myšlení nelze střed nalézt? Stát se masou je onen střed?

A zbabělství čí hrdinství onoho Cheho? Opomínáš několik podstatných aspektů. Jaká je národnost Tvého hrdiny a kde chtěl zavádět pořádky komunismu? V cizích zemích. Partyzánské hnutí v Tebou jmenovaných zemích je nesrovnatelné s pohnutkami k partyzánštění Cheho.

Nesrovnávej hrdinství bojovníka za svobodu s „hrdinstvím“ vývozce zotročující ideologie. Kde je poloha hrdinství a zbabělosti? Je pro Tebe islámský tělobuch hrdinou? Existují lidé, pro něž hrdinou je.

Je pro Tebe hrdinou, opomenu li Československý protikomunistický odboj, Ukrajinský či Běloruský partyzán fungující ještě v osmdesátých letech minulého století? Protikomunistický partyzán?

Nesedej na zadek. Partyzánské protikomunistické hnutí fungovalo ještě v osmdesátých letech v Rusku, na Ukrajině i v Bělorusku. Prověř si to. Informace jsou.

Cestoval jsem v roce 77 Sovětským Svazem. Sakra, tolik let po válce a každý most či tunel obložen pytli s pískem, třemi, čtyřmi kulomety, pravidelnou armádou hlídající ony objekty. Proti komu? No jo, no. Proti hrdinům. Přeber si to jak chceš.

Prezentuješ se antikomunistou a prznění historie se ti hnusí. Proč? Není problém ve faktu, že jinou historii než tu v komunistickém podání fakticky neznáš? Cokoli jiného je Ti cizí? Jak je to s Tvým viděním? Jsi černobílý či rudý?

Víš, jedním z omylů minulého režimu byl kultovní americký film „Sedm statečných“. Pointu onoho filmu režim nepochopil. Dal ho do televize a kin z plezíru vlastní hlouposti. Nebudu Ti dál napovídat. Jen se omezím na dotaz. Kdo myslíš, že byl v onom filmu, bezesporu jsi ho viděl, tím hrdinou?

Tím statečným?

Domnívám se, že jsi mlád. Mlád bez zkušenosti, rozhledu, životní filosofie. Měl li bych informaci o tom, že je Ti kolem čtyřiceti nezabýval bych se takto obsáhlou odpovědí ale stačila by mi jedna věta. Táhni v prdel. Paule.

Stojím Ti za odpověď? Jsi tím mlaďochem, za kterého Tě mám nebo jsi tím, kdo zemře hloupý? :-)

[62] rudohnědý vrah Che
Jiří mejl Neděle 22. 01. 2012, 11.56

Ještě nejsem schýlený stařec nad hrobem, tak jsem souseda důrazně požádal, aby v tričku propagující fašistickýho darebáka vraždícího ve jménu komunismu do hospody nechodil. Ve spojených státech hrůzy nacismu, ani komunismu nezažili, tam díky svobodě slova mohou hajlovat nácci i komanči, ale tady jejich oběti stále žijí.

ianus mejl Pátek 27. 01. 2012, 09.58

kousíček objektivity by neškodilo . Můj názor je ,že Che měl pochopitelný a zakonitý význam pro latinskou Ameriku 50 –60 let .Takvaní demokraté ,kteří jsou ochotni demokracini zaprodat za fašistickou diktaturou bych vzkázal kolik lidí zemřelo hlady kvůli mamonu !!! sám pisatel se zminuje o své neobjektivitě …Jestli by se Che přidal k nešním protiamerické náladě ? to je otázka , už se tolik nemluví o tom ,že byl zasadový ,že třeba i rolníkům dával peníze za potraviny . A jentak stojí zazmínku ,že teroristé jsou často verbování z řad lidí ,kterým americké bomby zabily někoho blízkého . Vadí pisateli ,že se běžně porodávají knihy jak byl Hitler na nočníku ,když byl malý zmetek …?

[64] Neuveritelne
Tom Pátek 23. 03. 2012, 00.21

Opravdu neuveritelny clanek. Krasne nezaujaty a subjektivne nezabarveny. Vrele diky a bravo.

A ted konec ironie. Fakt, ze jste Ernesta popsali jako politováníhodný chudák, smolař a packal, mne nejen rozhorcil, ale i rozesmutnil. Diky tomuto jsem si uvedomil, kolik je v lidech zasti, egoismu, arogance a krutosti. Tyto vlasnosti jdou z artiklu opravdu citit, ovsem nejsmutnejsi je, ze pach jde od autora, povestneho generala po bitve.

[65] Jsi idiot?
Honza Pátek 23. 03. 2012, 11.29

Článek čerpá od historiků, z čeho čerpáš ty, ty hovne rudej?

[66] Dobrý den
AJENO mejl Úterý 9. 10. 2012, 16.19

Ono to asi nestálo za nic nikde. Koncentrační tábory bohužel zavedli již Angličané v burské válce . A zabíjení, přesněji řečeno vraždění zajatců to použili v té špinavé válce také mnohokrát . Ta protistrana , kde byl generál Koos de la Rey , raději zajaté propustila, když je nemohla nijak živit a sami neměli pro sebe . Ne tak Britové, ti zajatce poslali v lepším případě na galeje, případně do koncentračních táborů a v posledním období zajatce po bitvě, i zraněné i nezraněné , stříleli , čili zavraždili . Takže Britové mají také máslo na hlavě , bohužel . Kromě toho také v koncentračních tíborech připravili o život cca 30 000 – 40 000 lidí – civilistů Jak to bylo zde , nevím . Takže usuzuji, že je jedno , jestli je člověk komunista či z civilizované Evropy , výsledek je podobný .

[67] Che
Vilém mejl Pondělí 17. 06. 2013, 10.06

Che je nejlepší postavou komunistické revoluce!Sláva jeho památce! :-) 8-) :-P :-P

Akki Sobota 13. 09. 2014, 09.41

Větší snůžku blábolů a propagandy jsem dlouho nečetl.

Lenka mejl Čtvrtek 12. 02. 2015, 16.47

přesně jste to napsal,konečně někdo inteligentní né jako ten debil co nic neví,že se nestydí napsat takovou lež [3] Che Guevara:

Anna mejl Pátek 13. 03. 2015, 17.44

Tento článek je přehnaný. Spousta informací je zkreslených a vymyšlených. Jde vidět, že autor je zaujatý. Netvrdím, že Che Guevara byl dokonalý člověk a bezchybný hrdina. Taky netvrdím, že je správné nosit ho na triku, protože to jednak svádí k nevědomosti a nezájmu o tom, kdo to vůbec byl, a jednak by určitě nesouhlasil s tím, že se něj stala taková obchodní značka. Když jsem si o něm četla, zjistila jsem, něco, čím asi nikoho nepřekvapím, totiž, že on to opravdu myslel dobře. Byl vychováván k přirozené lásce k lidem. Je popsáno spousta situací, ze kterých lze vidět, že často druhým opravdu pomáhal. Dotýkalo se ho utrpení druhých, tak se prostě rozhodl s tím něco udělat. Tento jeho odpor vedl k tomu, že jak řekl jeho otec, „radikalizoval svoji citlivost“. Nemyslím si, že by zabíjel pro potěšení, ani že by zabíjel nevinné lidi. Podle svědků, v kasárnách La Cabaňa nedocházelo k mučení ani k jinému bezpráví, pokud nepočítáme trest smrti. Bylo popraveno kolem 500 lidí, kteří byli zodpovědní za život asi 20 000 nevinných, což je docela rozdíl. Sami partyzáni tvrdili, že Che Guevara byl čestný a že nikomu nenaložil víc, než sobě. Také říkali, že byl velmi přísný, a že za to, že někomu omylem vyletěla střela ze zbraně, dal Che dotyčnému trest dva dny nucené hladovky, je co pravda. Jaké úmysly Che Guevara měl, pochopíte, když si zkrátka přečtete něco, o jeho mládí. I když se dostal k moci, nezamlžilo mu to mozek, byl skromný a podle Valtra Komárka si nechal platit tolik, co obyčejný dělník. Na Kubě měl všechno, co chtěl – co považoval za důležité a mohl mít ještě víc, ale neprahl po nesprávné moci, majetku a spolu s ostatními partyzány se v podstatě obětovali. Jak jinak byste si vysvětlili, že se dobrovolně vystavoval nebezpečí, že ho zabijí, nebo budou mučit. Sám řekl, že je v případě potřeby by položil život za ostatní, a taky se tak stalo. Že dobrovolně (samozřejmě ne jen on) trpěl o hladu, bez spánku, infekcemi, bolestmi a astmatickými záchvaty. Nechápu, jak ho někdo může srovnávat s Hitlerem. Hitler byl zbabělec, co si ze strachu raději připravil smrt sám. Che Guevara byl svým způsobem hrdina, který to vše dělal pro někoho, ne pro sebe, a taky jako hrdina umřel. Dělal sice někdy blbosti, například, že se nechal jmenovat ministrem průmyslu a předsedou KNB, i když o ekonomice věděl houby, ale cosi budeme říkat – dnes ve vládě sedí spousta takových…Já opravdu nesouhlasím se zabíjením. Nelíbí se mi fakt, že Che Guevara je zodpovědný za život byť jen jednoho člověka a myslím si, že svým životem prakticky zaplatil oprávněně. Ale zaplatil a tak byste mu už mohli dát pokoj. Některé věci prostě nejsou černobíle a je potřeba se na tyto věci podávat z obou úhlů. Che Guevara nebyl špatný člověk. Byl to člověk, který byl ovlivněný dobou a prostředím, ve kterém žil, ale to jsme koneckonců všichni. Byl odrazem své doby a tak si nějaké uznání zaslouží určitě.

[71] hlavně nepřehánět
Anna mejl Pátek 13. 03. 2015, 17.52

Tento článek je přehnaný. Spousta informací je zkreslených a vymyšlených. Jde vidět, že autor je zaujatý. Netvrdím, že Che Guevara byl dokonalý člověk a bezchybný hrdina. Taky netvrdím, že je správné nosit ho na triku, protože to jednak svádí k nevědomosti a nezájmu o tom, kdo to vůbec byl, a jednak by určitě nesouhlasil s tím, že se něj stala taková obchodní značka. Když jsem si o něm četla, zjistila jsem, něco, čím asi nikoho nepřekvapím, totiž, že on to opravdu myslel dobře. Byl vychováván k přirozené lásce k lidem. Je popsáno spousta situací, ze kterých lze vidět, že často druhým opravdu pomáhal. Dotýkalo se ho utrpení druhých, tak se prostě rozhodl s tím něco udělat. Tento jeho odpor vedl k tomu, že jak řekl jeho otec, „radikalizoval svoji citlivost“. Nemyslím si, že by zabíjel pro potěšení, ani že by zabíjel nevinné lidi. Podle svědků, v kasárnách La Cabaňa nedocházelo k mučení ani k jinému bezpráví, pokud nepočítáme trest smrti. Bylo popraveno kolem 500 lidí, kteří byli zodpovědní za život asi 20 000 nevinných, což je docela rozdíl. Sami partyzáni tvrdili, že Che Guevara byl čestný a že nikomu nenaložil víc, než sobě. Také říkali, že byl velmi přísný, a že za to, že někomu omylem vyletěla střela ze zbraně, dal Che dotyčnému trest dva dny nucené hladovky, je co pravda. Jaké úmysly Che Guevara měl, pochopíte, když si zkrátka přečtete něco, o jeho mládí. I když se dostal k moci, nezamlžilo mu to mozek, byl skromný a podle Valtra Komárka si nechal platit tolik, co obyčejný dělník. Na Kubě měl všechno, co chtěl – co považoval za důležité a mohl mít ještě víc, ale neprahl po nesprávné moci, majetku a spolu s ostatními partyzány se v podstatě obětovali. Jak jinak byste si vysvětlili, že se dobrovolně vystavoval nebezpečí, že ho zabijí, nebo budou mučit. Sám řekl, že v případě potřeby by položil život za ostatní, a taky se tak stalo. Že dobrovolně (samozřejmě ne jen on) trpěl o hladu, bez spánku, infekcemi, bolestmi a ještě ty astmatické záchvaty. Nechápu, jak ho někdo může srovnávat s Hitlerem. Hitler byl zbabělec, co si ze strachu raději připravil smrt sám. Che Guevara byl svým způsobem hrdina, který to vše dělal pro někoho, ne pro sebe, a taky jako hrdina umřel. Dělal sice někdy blbosti, například, že se nechal jmenovat ministrem průmyslu a předsedou KNB, i když o ekonomice věděl houby, ale cosi budeme říkat – dnes ve vládě sedí spousta takových…Já opravdu nesouhlasím se zabíjením. Nelíbí se mi fakt, že Che Guevara je zodpovědný za život byť jen jednoho člověka a myslím si, že svým životem prakticky zaplatil oprávněně. Ale zaplatil a tak byste mu už mohli dát pokoj. Některé věci prostě nejsou černobíle a je potřeba se na tyto věci podávat z obou úhlů. Che Guevara nebyl špatný člověk. Byl to člověk, který byl ovlivněný dobou a prostředím, ve kterém žil, ale to jsme koneckonců všichni. Byl odrazem své doby. A podle všeho si nějaké uznání zaslouží určitě.


Atllanka reaguje:

Tolik blábolů nalepených na jedné hromadě jako na hnojišti jsme dlouho neviděli. Člověče, nauč se dělit věty, odstavce a hlavně, studuj dějiny, svatá ty prostoto, obdivující vrahy!

P.s.: a také nám to zde nepiš pětkrát, dost jasně zde píšeme, že komentáře zobrazujeme se zpožděním, jak asi kvalitně čteš, když sis toho nevšimla?

Nelze přidávat nové komentáře.