Atllanka

8.5.2008: Klikněte vlevo na Vyhledávání a zadejte co hledáte, např.: Mašínové, islám, socani, atd. Nížeji se Vám zobrazí texty slovo obsahující. Rozklikněte a vyberte si článek. Hezký den, přeje Atllanka… :) … Starší aktuality

Komunismus je stále více IN 1.část

Hodní a nevinní komunisté aneb jak se nám pod nimi dobře žilo

 

Motto: Žádní hodní a slušní komunisté nikdy neexistovali ani existovat nemohli. Členem zločinecké organizace slušný člověk být nemůže… Někteří lidé v aktivní účasti na únorovém puči, který nastolil zločinnou vládu komunistů, nic zlého nevidí. A co takhle členství v Gestapu nebo v SS? Větší etický nihilismus snad již ani existovat nemůže…

Komunisté a jejich přátelé se nám snaží namluvit, že komunismus je vznešená idea, že jsme se za komunistů vlastně měli dobře, a že došlo jen k několika výstřelkům. Všichni komunisté byli hodní lidé a chtěli jen náš prospěch. Pravda, fakta jsou úplně jiná a hovoří děsivě sama za sebe.

V následujícím jsem shrnul jen část zločinů, kterých se komunisté dopustili jako vysoce organizovaná zločinecká skupina, která měla i svou tajnou policii a armádu – lidové milice, aby se udržela u moci.

 

 

Prvým zločinem komunistů byl násilný puč v roce 1948, ve kterém se pomocí milicí, komunisty prolezlé policie a odborů se zmocnili vlády a okamžitě všechny demokratické orgány státu zrušili a nahradili jmenovanými, které byly plně v jejich moci.

Pak ihned začali se svým terorem.

 

Následující údaje jsou vzaty z deníku Lidové noviny.

 

Tábory nucených prací

V Československu bylo v letech 1948 – 1951 zřízeno sedmatřicet táborů nucené práce. Zavíraly se do nich bez soudního líčení až na dva roky takzvané politicky nespolehlivé osoby. Ty pak pracovaly v dolech nebo železárnách.

 

Koncentrační tábory

Vybudoval je režim pro špiony a velezrádce při uranových dolech v Jáchymově, Horním Slavkově a Příbrami. V sedmnácti lágrech jich byly zavřeny desetitisíce. Na Jáchymovsku to byly například Rovnost, Svornost, Bratrství, Nikolaj. Na Příbramsku Vojna a Bytíz.

 

Tzv. Mauthausenské schody v bývalém táboře Svornost v Jáchymově

 

 

Procesy jako tragické divadlo

KSČ začala po únoru 1948 likvidovat své odpůrce. Za smyšlená provinění byly tisíce lidí odsuzovány až na doživotí a 241 dokonce k smrti. V roce 1949 poslal soud na smrt hrdinu 2. světové války generála Heliodora Píku. Žalobce Vaš a spol. sepsali dokumenty, které ho „usvědčovaly“ z velezrady. Po procesu s představiteli nekomunistických stran (1950) byla oběšena Milada Horáková. Dalšímu procesu s církevními představiteli předcházel tzv. číhošťský zázrak (1950). StB zatkla kněze Josefa Toufara kvůli „podvodu“ s pohybujícím se křížem v kostele. Kněz po brutálních výsleších zemřel. Režim se postupně vypořádal také s vojáky, kulaky, se sportovci a později i se soudruhy z vlastních řad – proces s Rudolfem Slánským.

 

Smrtící hranice

V únoru 1948 přestaly platit cestovní pasy. Desetitisíce lidí se ale rozhodly odejít na Západ. Československo tak opouštěli ilegálně, různými způsoby. Po únoru 1948 emigrovalo 150.000 až 200.000 lidí. Pohraniční stráž jich 174 zastřelila (posledního v roce 1985). V dubnu 1951 byla hranice se západním Německem a Rakouskem obehnána drátěným zátarasem. Byl do něj pouštěn elektrický proud o napětí 3000 – 5000 V. V drátech zahynulo 88 lidí. Po řadě protestů ze zahraničí stráž do zátarasů proud od roku 1965 nepouštěla.

 

Akce K – proti církvi

KSČ chtěla od počátku přeměnit církev v poslušný nástroj moci. Prohlášení loajality po ní ale požadovala neúspěšně. Státní aparát zasahoval proti katolickým školám, spolkům a tisku. Po roce 1949 začali komunisté likvidovat kláštery v tzv. Akci K. Do centralizačních klášterů převezli 2376 mnichů. Poté začala likvidace 720 ženských klášterů a internace 10 tisíc řeholnic. Akci předcházely procesy s představiteli řádů. StB pronásledovala i křesťanskou mládež a omezovala církevní vzdělání.

 

 

Řeholníci perzekvovaní v 50. a 60. letech komunistickým režimem. 361 osob bylo ve vykonstruovaných procesech odsouzeno dohromady k trestu 2110 let a tři na doživotí. Perzekuce zasáhla také kněží a laiky.

Daniel Růžička  

 

Jak postupovalo znárodňování

Ačkoli komunisté ve volbách v roce 1946 slibovali podporu malému a střednímu podnikání a ještě i ústava přijatá v květnu 1948 zachovává právo na soukromé vlastnictví podniků do 50 zaměstnanců, po nástupu k moci hodili sliby do koše a znárodněny byly všechny zbývající firmy. Tím se Československo stalo raritou i v regionu – ani Polsko či Maďarsko zcela nevymýtily drobné podnikání. Po podnicích byla zkonfiskována půda, vesnici postihla kolektivizace. Komunisté vysídlovali rolníky, nejčastěji „vesnické boháče".

 

 

Tyto represe postihly celkem 1629 farmářů. Protože museli odejít i s rodinami, celkem bylo postiženo odhadem asi pět tisíc lidí.

 

Ženy vězeňkyně

Symbolem žen, které režim ponížil, zavřel do žaláře a popravil, se stala právnička a politička Milada Horáková. Národní socialistka, za války vězněná nacisty, byla rok po převratu zatčena a ve vykonstruovaném procesu odsouzena za velezradu a vyzvědačství. Právě na jejím případu se plně ukázala krutost komunistických vládců a rovněž děsivá proměna, jíž prošla společnost. Od popravy Horákovou nezachránily ani protesty z celého světa, v dopise Gottwaldovi se přimlouval i Albert Einstein. Naopak doma se volalo po krvi – po celou dobu procesu přicházely „rezoluce“, dokonce i od dětí ze škol, požadující pro Horákovou nejtvrdší trest.

 

Letci

Nejostudnější kapitolu napsali komunističtí tyrani v případě těch svých obětí, které riskovaly životy v boji proti nacistické hrůzovládě. Pokud zůstaneme u letců, bylo jich podle odhadů historika Zdeňka Těšínského uvězněno či zavražděno 247, 126 z nich sloužilo u RAF.

 

 

Československá poválečná ani světová vyznamenání nic neznamenala, řada letců byla uvězněna bez soudu. Když už je neuvěznili, alespoň je degradovali a odsoudili je i jejich manželky k podřadným povoláním. Před takovým osudem uprchlo do zahraničí celkem 450 československých letců, kteří bojovali na frontách druhé světové války.

 

Děti

Co je zvláště zavrženi hodné je, jak se komunisté mstili na dětech. Tyto středověké metody, že děti platí za hříchy svých rodičů, ve 20. století obnovilo jen gestapo a komunisté. Děti třídních nepřátel a se špatným třídním původem nesměly ve velké většině studovat nejen vysoké, ale ani střední školy. Tím je poznamenali na celý život. Naproti tomu být dítětem komunistů znamenalo mít přednost při přijímání na všechny školy i před mnohem lepšími dětmi nestraníků. Takto celoživotně postižených dětí, které se nedostaly na školu, bylo mnoho desítek tisíc, ne-li statisíce.

 

Nevolnictví

Komunisté rovněž zavedli znovu sobotu, a dokonce i nevolnictví, neboli připsání k půdě. Platila pracovní povinnost. Nikdo nesměl být bez pracovního poměru. V takovém případě se na dotyčného vztahoval § 203 trestního zákona o příživnictví a trest nepodmíněného vězení.

Novodobé nevolnictví platilo pro obyvatele pohraničních okresů, bývalých Sudet. Vztahovalo se na ně nařízení, že jejich obyvatelé nesmějí být přijímáni do pracovních poměrů ve vnitrozemí. Jelikož musel být každý zaměstnán, občané produktivního věku se nemohli z pohraničí odstěhovat.

 

 

Obdobné bylo i postavení lidí z venkova, kteří byli družstevníky včetně jejich dětí. Nemohli, oni ani jejich děti, se odstěhovat jinam, pokud neměli souhlas vedení družstva. Proti jeho rozhodnutí odvolání neexistovalo. Když byl dotyčný „kulak" nebo dítě z „kulacké“ rodiny, byl jeho osud na dlouhá léta zpečetěn. Nemohli ani studovat ani nalézt si lepší zaměstnání, pokud samozřejmě nebyli komunisty. Šlo-li o „prospěch rodné strany“, neplatila žádná omezení. Ta platila jen pro nestraníky a zvláště pro třídní nepřátelé.

 

Kasty

Komunisté, kteří prohlašovali, že budují beztřídní společnost, která každému zaručí naplnění jeho potřeb, ve skutečnosti tak vytvořili ryze třídní společnost. Privilegovaní komunisté mohli vše. Práva „vést" – rozuměj neomezeně vládnout, si dokonce odhlasovali jako zákon: „Komunistická strana je vedoucí silou ve společnosti". Tím zdůvodňovali svou absolutní, nekontrolovatelnou moc nad nestraníky. Ti byli druhořadými občany, jejichž hlavní povinností bylo bez řečí poslouchat komunisty. Ti, kteří dostali nálepku třídní nepřítel, byli bezprávnými psanci, kteří mohli být pronásledováni, jak se kterému komunistovi zlíbilo. Vím, o čem mluvím z vlastní zkušenosti. Na konci padesátých let a celá šedesátá léta jsem do této kategorie spadal. Podrobnosti jsou v mých pamětech „Jak jsem hledal Boha“.

 

A seznam zločinů pokračuje

Seznam těchto zločinů není naprosto úplný. Hned po puči začaly hromadné vyhazovy žáků ze škol včetně středních. Nebyli vyhazováni pouze vysokoškoláci, ale i středoškoláci, kteří byli nekomunisté. Dále vzdělání bylo odepřeno všem, kteří neměli spolehlivý původ. Postižených byly statisíce.

Ze zaměstnání bylo propuštěno a zařazeno k lopatě desetitisíce inženýrů a doktorů. Bránický most byl podle nich pojmenován příhodně „Mostem inteligence“.

Vedení státu i podniků se octlo v rukách nevzdělanců – zedníků, holičů, nádeníků, jejichž jedinou kvalifikací byla komunistická legitimace.

Komunisté z nás udělali gubernii SSSR, který nás bezohledně hospodářsky vykořisťoval. Za statisíce tun uranu jsme nedostali ani korunu. Ani dnes nám Rusko nezaplatilo, co nám dluží a již nikdy nezaplatí. Jde o stovky miliard korun.

 

 

Výsledkem hospodaření komunistů byl celostátní úpadek, měnová reforma v roce 1953. Kromě vybraných soudruhů, kteří postiženi nebyli, nás všechny komunisté ožebračili. Za jednu starou Kč jsme dostali 2 haléře nové měny. Byli okradeni všichni, co si spořili celý život na důchod včetně sirotků. Tyto peníze prostě zmizely. Komunisté je prohospodařili.

Důsledky na veřejný život byly děsivé včetně veřejného duchovního života. Zanikly všechny duchovně zaměřené spolky, časopisy a nebyla možná jakákoliv veřejná duchovní činnost včetně vydávání knih.

 

Za činnosti tohoto druhu se chodilo do vězení, jako například za rozšiřování duchovních textů:

  • Tak v době, kdy se buddhista či komunista Fr. Drtikol radoval za vlády komunistů, okruh paní Heranové šel za rozšiřování duchovní literatury do vězení. Dnes o jejím hrdinství a statečnosti nikdo neví. Ušlechtilý Drtikol, který k jejímu osudu přispěl, se oslavuje: myslel to přece dobře. Otázka zní: „Pro koho?“ Pro ateisty a zločince? Osudy mé i mých přátel z té doby si každý může přečíst v pamětech.

 

Příznivec Tomášovců, pan Dostál, je chce prověřovat pomocí estébáků…. Zřejmě se obává, že komunistům ubližují a on to musí napravovat. Proč nenapravuje zločiny komunistů? Proč se nevěnuje jejich obětem? Ví vůbec, jak s odpůrci komunisté nakládali?

 

Poslechněme si vyprávění jednoho z mnoha tisíců postižených, vojáka naší armády Miroslava Káchy – Trest končí smrtí:

  • „V prosinci 1950 jsem měl dva dny vysazený okno, byl jsem jen ve spodním prádle a do cely mi padal sníh. Byl jsem znovu v Domečku u výslechů. Zatkli totiž další důstojníky z našeho případu. Říkal jsem si: Ať už to skončí, ať dostanu ten špagát, ale aspoň budu chvíli někde, kde bude trošku teplo, trošku jídla a nebudou mě tolik bít…Ve velmi špatném stavu mě vrátili v únoru do věznice v Opavě. Měl jsem TBC a trvalé zdravotní následky nesu dosud.

 

 

  • Seděl jsem v těch nejtěžších kriminálech. Pokus o útěk se rovnal sebevraždě. V trestním listu jsem měl napsáno: Trest končí smrtí. Za 11 let mě nedali ven na práci, byl jsem ve studené, kamenné a dobře hlídané věznici. Na lágrech to stálo asi taky za pendrek, byla tam tvrdá a nebezpečná práce, ale měli možná trochu volnost, viděli nebe… V Leopoldově nám na uvítanou řekli: Tuna zdochnětě! A pracovali na tom. Měl jsem 75 kilo. Po dvou měsících už jen 53.“

Autor textu Jiří Vacek – Satguru – pokračování zde    

 

 

Související texty:

Upozornění redakce:

  • Podtrhaná slova v textu jsou odkazy, které jsou důležité, čtěte tedy prosím i je. Pod celým textem pak jsou odkazy vedoucí na články související s tématem, text doplňují, nebo jsou jeho pokračováním. Nemáte-li čas číst texty na našem webu pořádně, nečtěte nás raději vůbec! Děkujeme.

Čtěte také:

 

Navštivte archiv textů   Vstup do diskuze zde 

 

Zhlédněte Inkubátor Atllanky   Atllanka Vás vítá – Welcome

 

Komentáře na našem webu se zobrazují s určitým zpožděním, omlouváme se Vám, ale je to nezbytná ochrana před hulváty a hlavně před reklamním spamem…

 



pošli na vybrali.sme.sk jaggni to! Linkuj.cz pridej.cz

««« Předchozí text: Göring - Zachránce mnoha Židů Následující text: Utekl jsem z Osvětimského pekla »»»

Atllanka | Pátek 29. 01. 2010, 10.58 | Historie, Komunistický teror, Blbost lidská | trvalý odkaz | vytisknout | 2512x

Komentáře k textu

Rss komentářů tohoto textu - Formulář pro nový komentář
[1] hodný a zlý
flyfox Úterý 2. 02. 2010, 13.54

Možná jsou na světě hodní a zlí komunisté,ale potom je třeba tomu hodnému urvat ruce a nohy a toho zlého tím umlátit.

Nelze přidávat nové komentáře.