Atllanka

8.5.2008: Klikněte vlevo na Vyhledávání a zadejte co hledáte, např.: Mašínové, islám, socani, atd. Nížeji se Vám zobrazí texty slovo obsahující. Rozklikněte a vyberte si článek. Hezký den, přeje Atllanka… :) … Starší aktuality

Smrt naší civilizace je neodvratná?

Jak vymírání obyvatel a invaze přistěhovalců ohrožují naši zemi a civilizaci

 

Motto: Demokracie má tři nepřátele. Náboženský fundamentalismus, který nepřipouští jiné než doslovné čtení posvátného textu. Nacionalismus, který podřizuje svobodu řeči mýtu o společném původu obyvatel daného státu. Za třetí je to expert, jehož názor se postupně stává jedinou zárukou legitimity zákonů, což dnes ohrožuje demokracii nejvíce… Václav Bělohradský

 

Recenze na Buchananovu knihu Smrt Západu – Marek Loužek

Toto dílo je pozoruhodná ve více ohledech. Zaujme nejen sugestivním líčením zániku západní civilizace, ale i tím, že přináší ostré, působivé, někdy však poněkud kontroverzní teze. Představuje dobrý doklad uvažování části amerických konzervativců o současném světě.

Komunistická revoluce, která začala v roce 1917 útokem na Zimní palác, skončila pádem berlínské zdi v roce 1989. Jejím snem bylo vytvoření nového člověka. Policejní teror, tábory Gulagu a sedmdesát let indoktrinace dětí k nenávisti vůči Západu a mravní nadřazenosti Marxe a Lenina však nezafungovaly. Zatímco Leninova revoluce selhala, revoluce, která vypukla v 60. letech na univerzitních kampech, byla úspěšná. Zapustila kořeny ve společnosti a stvořila novou Ameriku.

 

 

Ve „Smrti Západu“ se Buchanan snaží tuto revoluci popsat: co se za ní skrývá, odkud pochází, jak došlo k sesazení Boha, zpustošení chrámů, změně přesvědčení a zmocnění se mládeže. Tato revoluce se netýká jen Američanů, zmocnila se všech národů Západu. Civilizace, kultura, víra a mravní řád zakořeněné v této víře mizí a nahrazuje je nová civilizace a hodnoty.

Amerika a Západ čelí podle Buchanana čtyřem viditelným a přítomným ohrožením. Prvním je vymírání obyvatel. Druhým je masové přistěhovalectví lidí různých barev plet, vyznání a kultur. Třetím je vzestup dominance protizápadní kultury na Západě, která je hluboce nepřátelská k jeho náboženstvím, tradicím a morálce. Čtvrtým je rozpad národů a zběhnutí vládnoucích elit ke světové vládě.

 

Hrozba vymírání

Stejně jako byl po dlouhou dobu růst počtu obyvatel známkou zdravých národů a vzestupu civilizací, snižování počtu obyvatel bylo znamením úpadku. Je-li to pravda, potom se západní civilizace, odhlédneme-li od její moci a bohatství, ocitá podle Buchanana v kritickém stavu. Zatímco počet obyvatel ve světě se za čtyřicet let zdvojnásobil na šest miliard, evropské národy se přestaly reprodukovat. Počet jejích obyvatel stagnuje a v mnoha zemích dokonce klesá.

Prognóza je podle Buchanana temná. Mezi léty 2000 a 2050 vzroste počet obyvatel ve světě o více než tři miliardy, tj. na více než devět miliard. K tomuto globálnímu zvýšení počtu obyvatel však dojde výhradně v Asii, Africe a Latinské Americe. Sto milionů lidí evropského původu zmizí. Zatímco v roce 1960 tvořili lidé evropského původu jednu čtvrtinu světové populace, v roce 2000 jednu šestinu a v roce 2050 budou tvořit jednu desetinu.

 

 

Průměrná plodnost na jednu ženu poklesla v Evropě na 1,4 dítěte, při čemž pro prostou reprodukci je zapotřebí 2,1 dítěte na ženu. Pokud se současná plodnost udrží, počet obyvatel Evropy se na konci 21. století sníží na 207 milionů – třetinu současného stavu. Počet obyvatel Německa poklesne z 82 milionů na 38,5 milionů na konci století. Kolébka západní civilizace se stane jejím hrobem.

Smrt Západu není podle Buchanana předpovědí toho, co se stane; jde o popis toho, co se dnes děje. Nejde o záležitost proroctví, ale matematiky. Rozhodnutím nemít děti Evropané již přijali konec své civilizace ve 22. století. Buď Evropa zvýší daně a radikálně omezí důchody a zdravotní výhody pro staré lidi, nebo se stane kontinentem třetího světa. Její budoucnost je v každém případě pochmurná.

 

Sexuální revoluce

Buchanan bojuje proti jevům ohrožujícím tradiční řád jako potraty, eutanázie, svazky homosexuálů, feminismus. Je typickým konzervativcem. To, co bylo kdysi nemravné a neslušné – promiskuita, potrat, eutanázie, sebevražda – se stalo pokrokové a chvályhodné. Nietzsche to nazval přehodnocením všech hodnot. Staré ctnosti se staly hříchy a staré hříchy ctnostmi.

Sexuální revoluce začala požírat své děti. Statistická čísla, jež se týkají interrupcí, rozvodů, porodnosti, domovů s jedním rodičem, sebevražd mladistvých, střelby ve školách, požívání drog, týrání dětí, domácího násilí, násilných trestných činů, míry uvězněných lidí a promiskuity ukazují, jak se západní společnost, v níž je kulturní revoluce na vzestupu, rozkládá a umírá.

Vzestup feminismu přináší smrt národa a konec Západu. Miliony žen oslovila feministická ideologie, která kladla manželství naroveň prostituci a otroctví. Co více, přesvědčila ženy, aby odložily manželství a neměly děti. Buchanan vidí jediný možný lék v obnově tradičních hodnot v návratu ke křesťanských hodnotách. Tu však Evropa dobrovolně zavrhla.

Za průkopníka kulturní revoluce považuje autor frankfurtskou školu dovezenou do Ameriky. Ta podkopala rodinu a vyvolala kulturní pesimismus. Evropská generace baby boomu se možná dožije toho, že její život ukončí, aniž by s tím souhlasila, společnost, která se stane stejně lhostejnou k jejímu přání zůstat na živu, jako byla ona ve své době k nenarozeným. Čím člověk zachází, tím také schází.

Ústředním problémem našeho věku není podle autora ekonomika, nýbrž víra. Pouze společenská kontrarevoluce nebo náboženské probuzení může Západ zachránit před tím, než klesající porodnost dosáhne posledního stupně a spustí oponu za dlouho trvajícím představením západního člověka. Některé Buchananovy věty jsou však více propaganda než analýza, např.: „Z pilulky a kondomu se staly srp a kladivo kulturní revoluce.“

 

Přistěhovalectví

Nekontrolované přistěhovalectví hrozí zničit národ, v němž Američané vyrůstali a promění Ameriku v konglomerát národů, které nemají téměř nic společného – ani dějiny, ani hrdiny, ani jazyk, ani kulturu, ani víru, ani předky. U menšin se rozšířilo přesvědčení o rasových právech a etnických oprávněních. Toto přesvědčení podporují kulturní elity, jež pomlouvají tavicí kotel a pějí chválu na multikulturalismus.

 

 

Islámský svět si udržuje něco, co Západ dávno ztratil: touhu mít děti a vůli udržovat v chodu civilizaci, kulturu, rodinu a víru. Dnes je právě tak obtížné najít západní národ, jehož počet místních obyvatel nevymírá, jako najít islámský národ, jehož počet místních obyvatel prudce neroste. Západ se možná naučil to, co islám nezná, ale islám si pamatuje to, co Západ zapomněl: „Každá vize se musí opírat o víru.“

Požadavek přijímat přistěhovalce má za důsledek demografickou, státní a kulturní sebevraždu Západu. Buchanan tvrdí, že nezávislost je cennější než moc a za vlast má cenu bojovat. Někdy je však Buchanonovo vlastenectví pro Evropana přehnané, např. když tvrdí: „My, Američané, máme slavné dějiny, kterou jsou nejbohatší a největší, jaké kdy nějaký moderní národ a lid nebo nějaká republika před námi měly.“

Nevypadá to, že by se západní elity staly lhostejnými ke smrti jejich civilizace. Nevypadá to, že by se staraly o to, zda ke konci Západu dojde vylidněním, vzdáním se národního rázu nebo zaplavením imigračními vlnami z třetího světa. Západní člověk, uvolněný od povinnosti civilizovat a pokřesťanštovat lidstvo a těšící se požitku nevázanosti našeho věku, ztratil vůli k životu a smířil se s hrozbou smrti.

 

Evropská integrace

Válka proti internacionálnímu komunismu sice skončila, začal však nový západ proti internacionálnímu socialismu. Bude se v něm rozhodovat o tom, zda evropské národy přežijí jako nezávislé a svobodné, nebo se promění v provincie evropského superstátu, v němž uplatňování jim vlastního práva na záchranu jejich jedinečné identity bude navždy postaveno mimo zákon.

Protože evropská integrace projekt elit a protože jeho architekti jsou neznámí a nemilovaní, globalizace ztroskotá na velkém útesu patriotismu. V tom je Buchananova víra a naděje. Evropské země se mohou rozpadnout a některé možná odevzdají svou suverenitu, aby se rozpustily v evropském superstátu. Lidé se však budou bouřit stejně jako proti sovětskému impériu a vytvoří znovu země, z nichž vzešli.

 

 

Když se EU rozšířila na Východ, nastal kritický okamžik. Unii s 25 či více státy nelze vládnout z Bruselu, pokud Brusel nezíská moc, jakou má vláda Spojených států nad padesáti státy. Stejně jako jsme zvítězili ve studené válce proti světovému komunismu, ani zápas proti globálnímu socialismu není prohraný. Američané by měli vystupovat proti jakékoli ztrátě suverenity. Buď otevřený národní stát, nebo zánik národa.

Je v přirozeném řádu věcí, že se státy a civilizace pozvedají, expandují, dominují a vládnou jen proto, aby ustoupily a nabídly rovnost svým podřízeným národům. Úspěch knihy Oswalda Spenglera „Zánik Západu“ ukázal, že prorokování konce dějin západní civilizace je poměrně populární. Kniha Patricka Buchanana navazuje na tuto tradici. I když některé její teze jsou kontroverzní, určitě stojí za přečtení.

 

Recenze na Buchananovu knihu Smrt Západu – Marek Skřipský

Publikace se z převážné části zabývá děním v USA, nicméně najdeme i pasáže o státech západní Evropy, Japonsku, Izraeli a Rusku (mimochodem, Buchanan je velkým kritikem Evropské unie).

Autor v ní rozvíjí tezi, že západní euroatlantická civilizace se od počátku devadesátých let nachází ve stavu úpadku, přičemž se snaží najít jeho příčiny a počátky. Buchanan soudí, že tento proces byl vyvoláván uměle již od let šedesátých, které bez květinkového sentimentu nazývá nejhoršími lety západních států a spatřuje v nich začátek dnešního neblahého vývoje. Podle jeho mínění jsou západní národy ohroženy především třemi základními hrozbami : vymíráním domácího obyvatelstva, masovou imigrací přistěhovalců s odlišnou kulturou i hodnotami a zejména odkulturňováním a odnárodňováním jednotlivých národních států, které může vést až k jejich totálnímu zániku.

Jako hlavního viníka spatřuje takzvanou Frankfurtskou školu, tedy skupinu neomarxistických filozofů jako Marcuse, Lukács, Gramsci nebo Foucault. Ti pochopili, že komunistický útok na stát nevyšel a tak zaútočili na jeho kulturní a historické kořeny. Buchanan sám v této souvislosti považuje současný módní trend multikulturalismu jen za pokračování neomarxismu, což není nic neobvyklého, neboť tento názor zastávají i někteří čeští politologové či filozofové.

Pokračovatelé myšlenek šedesátých let tedy zaujali silná místa v popkultuře a počali podkopávat tradiční hodnoty amerického státu. Buchanan jejich filozofii označuje jako „destruktivní kritiku všech hlavních prvků západní kultury, včetně křesťanství, kapitalismu, autority, hierarchického uspořádání, morálky, tradice, sexuálních zábran, loajality, vlastenectví, národního uvědomění, dědictví, etnocentrismu, konvencí a konzervatismu.“

 

 

Poměrů znalý čtenář jistě pochopil, že vítanými spojenci multikulturních levičáků jsou všichni, kdo jakýmkoliv způsobem odmítají výše popsané principy. Tedy feministky, homosexuálové, imigranti, bojovníci proti tzv. diskriminaci, asociálové, případně jiní degeneranti. Buchanan o nich mluví jako o novém proletariátu, když ten „starý“ dělnický selhal.

Jejich snahy leckdy navíc potlačují svobodu a demokracii, když se ve jménu absolutní rovnosti snaží – se střídavými úspěchy – prosadit své vize proti vůli anglosaské většiny. Mám teď na mysli eliminaci klasické anglosaské literatury ze škol a její nahrazování beatnickými a podobnými škváry, nehorázný nátlak na skauty, kvůli jejich odmítavému stanovisku ke členství homosexuálů, očerňování slavných postav amerických dějin (včetně Washingtona), zákaz vánočních besídek atd.

Pat Buchanan jim rovněž vytýká nastolování společenské atmosféry, vytahující ženy z porodnic a vysmívající se fungujícímu modelu tradiční rodiny, který je zárukou přežití západní společnosti.

Důsledkem tohoto je rozdělená země, kde proti sobě stojí obhájci tradiční Ameriky (většinou Bílí anglosasští protestanté podporující republikány) a příznivci Ameriky nové (zejména rozličné menšiny , které stojí při demokratech). Výsledky předchozích dvou prezidentských voleb v USA toto tvrzení jasně prokazují.

Tyto skutečnosti se pochopitelně týkají všech západních zemí, byť v místních obměnách a většinou ne tolik markantně.

Buchanan, jakožto zkušený poradce tří amerických prezidentů, Nixona, Forda a Reagana ve své práci neponechává nic náhodě. Vše dokládá bohatým množstvím pramenů, důkazů a čísel. Zřejmě proto, aby nedal šanci „liberálně multikulturní palbě“. I přes toto množství odkazů a závažnost tématu se Smrt západu perfektně čte (přelouskal jsem ji za necelé dva dny). Téměř každá stránka je nabitá zajímavými myšlenkami, takže ke druhému čtení jsem usedal se zvýrazňovačem.

 

 

Závěr knihy nakonec brzdí předchozí pesimismus, neboť Buchanan nabízí řešení a věří v konečné vítězství západu nad všemi rozkladnými vlivy. Boj o přežití západních států přirovnává ke dlouhé studené válce a ta přece ve finále „dopadla dobře“.

Knihu doporučuji každému, kdo se zajímá o společenské dění ze všech pohledů a nespokojí se s tím, co mu nabízí současné výklady, často ovlivněné právě „vrahy západu“. Pokud se někdo ze čtenářů definuje jako pravicově konzervativní vlastenec, pak si troufám říci, že Smrt západu by měla patřit k jeho základní ideové výbavě.

Jen malé upozornění pro ty, co se už chystají do knihkupectví: O Buchanana si musíte přímo říci, za výlohou ani v regále ho neuvidíte (viz má narážka v úvodu). Politická korektnost v naší zemi dostoupila takové výše, že publikace tohoto typu nejsou zrovna nabízeny ve slevě. Víte… Je to poctivá kniha. Přečtěte si ji!

zdroj  

 

Recenze na Buchananovu knihu Smrt Západu – Radomír Malý

Americký publicista Patrick Buchanan patří k těm Američanům, kteří budí úctu a respekt. Právem je ho možno nazvat „svědomím Ameriky“. Ročník narození 1938, povoláním novinář, televizní komentátor, posléze poradce prezidenta Reagana. Je tradičním katolíkem, žije ve spořádaném harmonickém manželství. Dvakrát se neúspěšně ucházel o post prezidenta USA za Republikánskou stranu a sice ve volbách r. 1992 a 1996. Jeho program byl založen na požadavku zákazu potratů a ochraně rodiny a morálky.

I když se prezidentem nestal, nemusí se za své volební výsledky stydět, primárky ve státě New Hampshire r. 1996 s přehledem vyhrál. S Republikánskou stranou se rozešel pro její chabý odpor vůči potratům a stal se spoluzakladatelem Strany nezávislých. Vnitřně se ovšem nadále cítí být republikánem a přeje si reformu této strany v duchu konzervativních hodnot. Hodně publikuje, jeho nejnovější kniha „Smrt Západu“ právě vyšla v češtině.

 

 

„Amerika nemá děti“, to je refrén Buchananovy knihy. Autor reflektuje, že toto se týká celé euroamerické civilizace. „Kde ty všechny děti jsou?“, tak zní název jedné z kapitol. Klade si otázku po příčině a nalézá ji v „kulturní“ revoluci, která proběhla na Západě po druhé světové válce a vyvrcholila ve studentských bouřích roku 1968. Šlo o revoluci liberální, socialisticko-komunistickou a hlavně protikřesťanskou, jejímž nositelem bylo zejména univerzitní prostředí. Buchanan adresně jmenuje čtyři původce této revolty.

Prvním je maďarský komunista z éry tzv. Republiky rad Gyorgy Lukács, druhým zakladatel italských komunistů Antonio Gramsci, třetím marxistická tzv. Frankfurtská škola a čtvrtým filozoficko-anarchistický idol poválečné západní mládeže Herbert Marcusse. Buchanan správně analyzuje a dokládá citacemi, že zatímco Lenin a Stalin se zaměřili spíše na vnější boj proti „kapitalismu“, jmenovaní strůjci „kulturní“ revoluce usilovali o rozklad společnosti zevnitř. Zatímco Západ v éře tzv. studené války byl příliš zaměstnán vnějším nebezpečím ze strany SSSR a Číny, uniklo mu podstatně horší „vnitřní“ nebezpečí rozkladu tradičních hodnot. Formálně Západ zvítězil, neboť komunistický východní blok se rozpadl. De facto ale zvítězil naopak bolševický Východ, neboť ovládl západní společnost tím, že ji rozložil a infikoval jí zcela jinou morálku než křesťanskou, jež byla dosud zárukou její kompatibility.

Základním cílem těchto čtyř teoretiků a jejich následovníků bylo prezentovat obratnou propagandou dosavadní euroamerickou křesťanskou civilizaci jako snůšku nejhorší brutality a násilí. Do duší Evropanů a Američanů se musel vnést pocit studu a znechucení nad tím, že náleží k bílé rase, vyznávají křesťanskou víru a přijímají civilizaci, kterou přinesla. Tomu sloužila každá lež, ať už se jednalo o dějiny katolické inkvizice, kolonizace Ameriky nebo otroctví. Negativa musela být zveličena a pravda promísena s bohapustými výmysly, pozitiva naopak úplně zamlčena.

Americký a západoevropský bílý křesťan musel stanout jako viník před tribunálem ostatního světa s hrůzostrašným zjištěním, že na jeho bedrech lpí ty nejkrutější zločiny lidských dějin, které jsou právě důsledkem křesťanské morálky a civilizace, jež přinesla jenom zlo a ani špetku dobra. Hlásit se k jejím hodnotám znamená tedy pokračovat v těchto zločinech. Záměrně se také mlčelo o podstatně krutějších a ohavnějších skutcích nekřesťanů a nebělochů, například lidských obětech Aztéků v Mexiku nebo černošských pohlavárů v Africe, kteří sami své lidi nabízeli jako otroky bělochům a z tohoto obchodu nejvíce bohatli.

Marcusse a reprezentanti Frankfurtské školy Adorno, Fromm a Horkheimer velmi dobře věděli, proč je třeba šířit tyto ideje především na univerzitách. Západní společnost ctila nejvyšší vzdělání a všechno, co odtud vycházelo, brala vážně. Proto se tento zhoubný defétismus tak rychle rozšířil. Co náleželo k tradičním křesťanským hodnotám, muselo být odmítnuto, neboť na tom „lpí krev“. Člověk se měl od toho „osvobodit“. Jedině toto byla cesta do „ráje na tomto světě“, ve který věří všechny socialistické utopie. Vidinu tohoto „ideálního stavu“ mělo navodit drogové opojení.

„Osvobození“ se týkalo i tradiční sexuální morálky, kde padly veškeré zábrany. Tomu napomohl i vynález antikoncepce, jenž umožnil oddělit kreativitu od pohlavního aktu, který se stal záležitostí pouhé rekreace včetně zvrácených forem homosexuality, pedofilie atd. Pornografie pronikla do kultury a umění jako jejich nedílná součást. Feministické hnutí mělo „osvobodit“ ženu od manželského „otroctví“, legalizace potratu jí měla dát do rukou volnost rozhodovat o osudu svého těhotenství. Lze se potom divit, že za těchto okolností se nerodí děti? – ptá se Buchanan. Dalším bodem programu této „svobody“ se má stát genetické inženýrství a eutanázie, jak plánoval tzv. „Humanistický manifest“ už v r. 1973.

 

 

Vyznavačům této nové ideologie se podařilo nejprve slušnou většinu zastrašit a potom následující generace vychovat v duchu svých názorů, které se musely stát dominantními ve školách, v médiích i v kultuře. Zastrašování probíhá podle Buchanana následující metodou: Kdo obhajuje např. inkvizici nebo christianizaci amerického kontinentu, je „náboženský fanatik“ a „šovinista“. Kdo řekne, že pachatel vraždy byl černoch, byť by to byla stokrát pravda, je obviněn z rasismu, kdo veřejně nazve homosexualitu úchylkou, je „homofob“, kdo poukáže na přednostní pozici ženy doma při výchově dětí, je „sexista“.

Prosazovat modlitbu ve školách nebo bezvýjimečný zákaz potratů a pornografie nese s sebou obvinění z „fašismu“. Postižení jsou společensky i profesně znemožněni. Buchanan na str. 131 píše: „Nazvete-li nepřítele rasistou nebo fašistou, nemusíte již více odpovídat na jeho argumenty. Musí totiž bránit svůj charakter. U soudního přelíčení je obviněný nevinen, dokud se neprokáže jeho vina. Spočívá-li obvinění v rasismu, homofobii nebo sexismu, existuje dnes presumpce viny.“ To vše se děje v rámci „politické korektnosti“, o níž Buchanan na str. 130 píše, že je „kulturním marxismem“.

Přesto však Buchanan není pesimistou. Věří v obrovskou sílu křesťanství, které i nad touto novou ideologií zvítězí tak jako nad jinými. Podmínkou ovšem je, aby se křesťané nenechali oklamat a zastrašit nálepkou „viny“, jako by křesťanství bylo nositelem tyranie a krutosti a nikoli morálky, osvěty a civilizace. Proto tento publicista kategoricky odmítá všechny veřejné „omluvy“ představitelů Církve za hříchy minulosti, neboť jen přispívají k vytvoření falešného pocitu „hříchu“ a ke kapitulaci před novým myšlenkovým zlem. Hrdost nad vlastním civilizačním dědictvím a nad úžasným přínosem Kristova evangelia je jediným impulsem k tomu, aby křesťané konečně začali plnit své misijní poslání. Bez víry a z ní vyplývající hierarchie hodnot Západ vymře, neboť těžko lze nalézt jinou motivaci k tomu, aby rodiny měly opět více dětí, jako bylo v dřívějších dobách.

Buchanan je autentickým Božím prorokem: nepřikrašluje pravý stav věcí, který není radostný, ale zároveň ukazuje radostné východisko, jež nabízí víra. Jen v jednom není dost důsledný. Infiltrace euroamerické civilizace satanskou ideologií nenastala teprve po druhé světové válce, ale již daleko dříve v osvícenství. Evropa, která zažila peklo krvavého pronásledování Církve již za Velké francouzské revoluce, v tomto předčila Ameriku o 150 let. Lukács nebo Adorno jen navazují na myšlenky Voltairea a Diderota, které rozpracovávají do širších důsledků.

Dechristianizace Západní Evropy trvá již nejméně od počátku 19. století. V Americe byla situace poněkud odlišná, revoluce r. 1776 na rozdíl od té francouzské uznávala pozitivní hodnotu křesťanství ve formě kalvínského protestantismu. Nicméně i tady nutno říci, že otcové zakladatelé Washington, Jefferson, Evans atd. nebyli jenom věřícími protestanty, nýbrž také osvícenci a svobodnými zednáři. Protikřesťanský jed byl tedy zakódován i v americké revoluci, byť na rozdíl od Evropy latentně, proto úspěch „kulturní revoluce“ byl i v USA zaručen. Aby však toto Buchanan pochopil, na to je příliš velký americký vlastenec, hrdý na svoji revoluci a otce zakladatele.

 

 

Vzhledem k celkovému obsahu jeho úžasně hodnotné knihy lze však tento „hříšek“ velkoryse odpustit. Je třeba, aby „Smrt Západu“ byla hojně čtena, neboť toto není jen Amerika a Západní Evropa, nýbrž i Česká republika – a pokud snad ještě ne, tak se k tomu blíží mílovými kroky.

zdroj  

 

Recenze na Buchananovu knihu Smrt Západu – Ivan Turnovec

Americký žurnalista, a neúspěšný prezidentský kandidát Patrick Joseph Buchanan vydal v roce 2002 svou šestou knihu, kterou nazval Smrt Západu. Prezentuje v ní své přesvědčení o úpadku naší kultury, na kterou má ostře vyhraněné ultrakonzervativní názory. Název doplnil vysvětlujícím podtitulem Jak vymírání obyvatel a invaze přistěhovalců ohrožuje zemi a civilizaci. Centra stávající civilizace – Severní Amerika a Evropa – jsou podle jeho přesvědčení odsouzeny k zániku.

Důvodem rozkladu je podle něho zhroucení rodiny, s tím související potraty, sexuální uvolněnost bez touhy po reprodukci, feminismus a další faktory vedoucí ke ztrátě křesťanské a židovské víry. Úbytek bílého obyvatelstva a současná vlna přistěhovalců z přelidněných oblastí v Africe, Asii a na Středním východě to jen potvrzuje. Smrt západu zdařile přeložil L. Bednář, a v loňském roce (2004) jí vydala Mladá fronta. Patří mezi kontroverzní, nicméně velmi zajímavá a inspirativní díla, nutící člověka k zamyšlení se nad tím kam naše civilizace skutečně směřuje.

„Smrt Západu není předpovědí toho, co se stane. Jde o popis toho, co se dnes děje",tvrdí autor. Využívá k tomu data zveřejněná ve studii OSN – Vyhlídky světové populace: Hlavní body revize z roku 2000. Od doby černého moru, který zahubil ve 14. století třetinu Evropanů, nebyla situace nikdy tak nepříznivá pro přežití západní civilizace jako nyní, připomíná: „Dnes je v 17 evropských zemích větší počet úmrtí než narození – větší počet rakví než kolébek".

Údaje o nedostatečné reprodukci a stárnutí evropské populace varují celou Evropskou unii i USA. I politické reprezentace jednotlivých zemí musí reagovat. Rapidní úbytek německého, italského, českého a dalších národů nutí k sociálním i dalším reformám a nutnosti souhlasit s přílivem imigrantů, bez ohledu na to, že přinášejí sociální a národnostní napětí. Podobná situace se dle Buchanana začíná projevovat i v USA. „Amerika čelí stejným problémům. Jestliže se deset miliónů amerických dívek a mladých žen rozhodne nemít děti nebo mít pouze jedno“, bude se muset smířit s masovým přistěhovalectvím nebo s osudem Japonska a Evropy, což znamená stárnout a vymírat.

Dobře fungující asimilace dřívějších vln přistěhovalců do USA, byla v posledních letech nahrazena modelem tzv. multikulturalismu, který ochromil tradiční americké hodnoty a vztahy. Legální i ilegální přistěhovalectví z Mexika do Kalifornie a dalších států při jižních hranicích znamená nebezpečí vzniku nového hispánského národa. V knize se uvádí „budoucnost lze předvídat: Jestliže každý rok odchází z Kalifornie 100 000 anglických Američanů, jestliže se asijská populace rozrůstá za jedno desetiletí o 42 % a jestliže je 43 % všech Kaliforňanů, jimž není 18 let, hispánského původu, největší stát Ameriky se ubírá cestou k tomu, aby se stal do značné míry státem třetího světa…

Nikdo neví, jak se to odehraje ale Kalifornie se stane dalším Quebekem, jenž požaduje formální uznání své oddělené a jedinečné hispánské kultury a identity nebo dalším Ulsterem". Závěr autorových úvah vyznívá skutečně hrozivě. Bez ohledu na ultrakonzervativní názory autora (ne každému jeho filozofie vyhovuje) jsou jednotlivé pasáže varující. Představa o zániku „Západu", myšleno euroamerické civilizace, je opodstatněná. Nejen nerovnováha v reprodukci „západu“ a rozvojového světa, ale i současný islámský terorismus s ní souvisí. Za přečtení tato kniha v každém případě stojí.

 

Download

 

K jednomu z autorem uváděných faktorů si dovolím pár vlastních slov. Stárnutí v rozvinutých zemích Evropy, ale i Japonsku a bělošské populace USA se stává bezesporu akutním problémem a mělo by být v globální politické agendě prioritou. Postupuje velmi rychle. Je na čase neuhýbat pohledem před věcmi, jež přicházejí. To jakým způsobem budeme problému stárnutí populace čelit, bude mít v průběhu příštích desetiletí dalekosáhlé důsledky. Ovlivní to způsob i řešení dalších závažných problémů, šíření jaderných, biologických a chemických zbraní, nové druhy moderního terorismu, smrtící superviry, extrémní klimatické změny, ekonomické a politické dopady globalizace i výbuchy etnického násilí v nestabilních demokraciích.

OSN předpovídá, že do roku 2050 vzroste počet lidí ve věku 65 – 84 let v celosvětovém měřítku ze 400 milionů na l ,3 miliardy (trojnásobný vzestup), zatím co počet lidí ve věku 85 let až 99 stoupne z 26 milionů na 175 milionů (šestinásobný vzestup) a počet lidí starších 100 let se zvýší ze 135 tisíc na 2,2 milionu (šestnáctinásobný vzestup). V rozvinutých zemích současně s tím dochází k poklesu porodnosti. Při tom ještě před dvaceti lety byla světová míra porodnosti (tj. počet živě narozených dětí na jednu ženu) 5,0 což je historický normál. Od té doby došlo k poklesu na hodnotu 2,7. V rozvinutých zemích jde dokonce o hodnotu 1,6 (v Německu poklesla na 1,3 a u nás je to 1,1).

Pokud nedojde ke změně k lepšímu dojde v Evropě a Japonsku ke snížení stavu populace na polovinu ještě před koncem 21 století. V roce 1950 patřilo 7 zemí ze 12 nejlidnatějších mezi rozvinuté: Spojené státy, Rusko, Japonsko, Německo, Francie, Itálie a Velká Británie. Dle prognóz OSN zůstanou na tomto seznamu do roku 2050 pouze Spojené státy. Zbylé státy nahradí Nigerie, Pákistán, Etiopie, Kongo, Mexiko a Filipíny.

Patrně nejpředvídatelnějším důsledkem propastných rozdílů v plodnosti a populačním růstu mezi rozvinutými a rozvojovými zeměmi bude rostoucí zájem o zahraniční pracovníky ze strany „starších“ a bohatších společností, které tak budou čelit nedostatku pracovních sil. Dojde k velké migraci. Imigranti bývají obvykle mladí a často s sebou přinášejí rodinné zvyklosti domácích kultur a s tím i výrazně vyšší plodnost. V mnoha evropských zemích představují již dnes neevropští cizinci přibližně 10 % populace. V tomto počtu je 10–13 milionů muslimů vesměs v produktivním věku a mladších. Předpokládá se, že v Německu bude počet cizinců činit v roce 2030 již celých 30 % a ve městech jako je Mnichov nebo Frankfurt jich bude více jak polovina.

 

 

Již dnes existuje problém imigrace z Asie a Afriky do Evropy. Je čím dál tím nemožnější asimilovat příchozí a sjednotit kulturní návyky jednotlivých skupin obyvatel. Jako příklad polyetnické společnosti, týká se to i náboženství, nám může posloužit poválečný vývoj na Balkáně. K pomalé „balkanizaci“ dochází v celé střední a západní Evropě.

Hrozí nebezpečí konfliktů, počínaje dělením podle etnických skupinových zájmů ovlivněním parlamentních voleb ve státech s vysokým podílem právně domestikovaných imigrantů, které mohou přerůstat až v občanské války. Současný terorismus islámských fundamentalistů je jen jedním z příznaků narůstajících etnických konfliktů. Zvyšující se množství obyvatel na Zemi a současné globální stárnutí populace v rozvinutých zemích může vyvolat krizi, která zachvátí nejen celosvětovou ekonomiku, ale může vest i k výrazným demografickým změnám, což lze, v souladu s výše připomínanou knihou, označit za SMRT ZÁPADU.

13.08.2009 zdroj  

 

 

Vážení čtenáři, Atllanka je i na Facebooku, kde je součástí mnoha různých skupin. Pokud máte zájem a chcete v diskuzi vyjádřit svůj názor na přečtený text, obrázek, video či informaci, nebo jen prostě chcete šířit dál, tu u „vrchnosti“ tolik nepopulární, pravdu, pak neváhejte, přidejte se: pište a nebo jen čtěte, rádi vás na našich stránkách a ve skupinách uvítáme. Jde především o Vaši budoucnost, tak nestůjte mimo

 

Související texty:

Upozornění redakce:

  • Podtrhaná slova v textu jsou odkazy, které jsou důležité, čtěte tedy prosím i je. Pod celým textem pak jsou odkazy vedoucí na články související s tématem, text doplňují, nebo jsou jeho pokračováním. Nemáte-li čas číst texty na našem webu pořádně, nečtěte nás raději vůbec! Děkujeme.

Čtěte také:

 

 

Navštivte archiv textů   Vstup do diskuze zde 

 

Zhlédněte Inkubátor Atllanky   Atllanka Vás vítá – Welcome

 

Komentáře na našem webu se zobrazují s určitým zpožděním, omlouváme se Vám, ale je to nezbytná ochrana před hulváty a hlavně před reklamním spamem…

 



pošli na vybrali.sme.sk jaggni to! Linkuj.cz pridej.cz

««« Předchozí text: A nejhorší je medvědí služba českých muslimek Následující text: Praktiky estebáků v ČSSR »»»

Atllanka | Sobota 25. 01. 2014, 13.19 | EU, Islamizace, Islám | trvalý odkaz | vytisknout | 6508x

Komentáře k textu

Rss komentářů tohoto textu - Formulář pro nový komentář
[1] Problémy ano, důvody trochu jinde
Michal Úterý 18. 08. 2009, 20.20

Problémy Buchanan vystihl opravdu přesně. Ale jejich původ zbytečně dramatizuje a s takovou tou paleokonzervativní podezřívavostí hledá spiknutí. Uvedu dva příklady za všechno. 1) Vymírání – nejedná se o podvratnou činnost nějakých neomarxistů na univerzitách. Ale o prostou kombinaci blahobytného životního stylu a možností moderní antikoncepce. 2) Imigrace – není spiknutí našich vlastních vládců proti nám. Ono se mu pěkně vykřikuje „zastavte Mexičany“ nebo „zastavte asiaty“. Ale kdo bude pak dělat tu podřadnou manuální práci? Proto my tolerujeme Ukrajince a proto Američani tolerují Mexičany. Tipuju že Buchanan sám taky nepůjde jezdit s popelářským vozem a nevybral to jako kariéru ani pro jednoho ze svých synů. ;-)

[2] Michale, vy také jenom popisujete, je
ivan trefny mejl Čtvrtek 28. 03. 2013, 20.59

krome toho je nám jasné vsem, ze az budeme zase jednou chudobnou spolecností, budeme zase vrhat deti na svet jako mysicky, jako tomu bylo drív. O príciny ani tak nejde, jde o skutecnosti samé. A masová immigrace laciných pracovních sil z 3.sveta bude mít se vsí pravdepodobností neblahý dosah, rovnající se v pozdejsích generacích cizí neprátelské invazi, jakkoli je to dnes politicky nekorektní to ríkat takhle.Budou tady, asimilovaní – avsak s nábozenským presvedcením cizím západní kulture  – nase kulturní a nakonec i politická prohra bude dokonce neodvratná. Jde o naivitu nasí oficiální politické mentality: nábozenství není JENOM vec osobní soukronmé kultury zivota, je to i nástroj budoucí politické moci a nátlaku, zejména v rukou fanaticky presvedcené vetsiny, k cemuz mze dojít také. Nase chyba: nedovedeme rozlisovat mezi nábozenskými kulturami slucitelnými a neslucitelnými s kulturou nasí vlastní civilizace. Islám je v dané souvislosti jednoznacne tou neslucitelnou. Nase fatální naivita je, ze to odmítáme pochopit. :-?

[3] Hnus
peťas web Čtvrtek 13. 02. 2014, 06.57

Ahoj Atllanko, myslím, že tohle by jsi sem měla určitě dát (islamisté ničí hroby padlých vojáků z 2. světové války v Tobrúku): http://www.youtube.com/…/RtgbvotqVFE?…


Atllanka reaguje:

Jojo, děkuji Tome. Zeptám se, jsi na fejsbuku? Napiš mi do zpráv…

[4] Z úst
Jéza Čtvrtek 20. 02. 2014, 13.14

Berete mi to z úst!!! Hrozba demokracie je právě nacionalismus, mus… (nebudu nadávat, jména směrů je pro mě horší jak sprosté slova) a jiné diktatůry.

[5] Z mé jednohodinové vize.
Wilibald M. Bolatzky mejl Neděle 3. 05. 2015, 20.02

Svou vizi mám podepřenou 3 výpočty, 2 analýzami, cca 490 citáty a krátkými články, a několika videí. Matka Příroda-Bohyně Marie jako filosofka a technička s IQ kvadrilion umocněný na třetí naprogramovala Boha, který je věrnou kopií Bohyně až na mužnost, 6 miliard dívek-andělek s IQ 12 000, 6 miliard mladíků-andělů s IQ 12 000 a zbytek vesmíru, pomocí speciálního počítače, který Ona sama vymyslela. Vše, včetně Bohyně Marie je z pocitu myšlenky na Lásku. :-)

Nelze přidávat nové komentáře.