Atllanka

8.5.2008: Klikněte vlevo na Vyhledávání a zadejte co hledáte, např.: Mašínové, islám, socani, atd. Nížeji se Vám zobrazí texty slovo obsahující. Rozklikněte a vyberte si článek. Hezký den, přeje Atllanka… :) … Starší aktuality

Na Golanských výšinách klid

Destabilizace Sýrie a jejích spojenců (psali jsme před rokem)

 

Motto: Respektive na Golanských výšinách je zatím klid. V případě změny režimu v Sýrii nikdo netuší, co se bude dít…

 

Islamisté se nezastaví, dokud Sýrii nezničí

Situace v Sýrii je stále velmi napjatá, a za těchto podmínek stále větší počet odborníků na Blízkém východě vyjadřuje pesimismus ohledně vyhlídek pro stávající režim.

25.dubna v ranních hodinách bojové tankové jednotky pravidelné armády vstoupily do města Dera'a, který je epicentrem protivládního hnutí. Vojáci s tanků stříleli kolem sebe jako smyslů zbavení, poškodili mnoho civilních budov a zabili nejméně 20 lidí. Armáda se rovněž snaží zabránit útěku povstalců a tak všechny hraniční přechody s Jordánskem byly uzavřeny.

 

 

Toto všechno se děje na pozadí slibů o „zrušení zvláštního režimu“. Asad a jeho stoupenci tak nadále spoléhají na účinnost své tradiční politiky cukru a biče. Spolu s nárůstem represí vydávají různé vyhlášky zaměřené na uklidňování veřejného mínění. Za tímto účelem byla například vyměněna správa města Choms – dalšího velkého ohniska nespokojenosti.

Asad se rovněž nedávno pokusil demonstrace zklidnit politickými ústupky. Zrušil například výjimečný stav a tzv. bezpečnostní soud, do jehož kompetence spadaly případy politických vězňů.

Syrské opoziční zdroje však k tomu dodávají, že režim už není schopen uklidnit svoje oponenty. Podle nich "už režim důvěru lidu prohrál.

 

Carolina Donati, autorka knihy Syrská výjimka, říká:

Od samého začátku od roku 1963, používal stávající režim úspěšně dvojí strategii řízení. Politické vedení a policejní management. Politické vedení vždy slíbilo reformy, ve skutečnosti však byla opozice vždy bez slitování potlačena policií. Dvoustranná strategie byla zaměřena především na střední třídu, na buržoazii a intelektuály, kteří se především bojí skoku do neznáma, neboť mají co ztratit, a proto jsou ochotni spolknout raději plané sliby, aby tak ospravedlnili svou vlastní nečinnost.

 

 

Proto není divu, že hlavní silou opozice se ukazuje být radikální islámské hnutí, což otevřeně přiznává i režim sám. A radikální islamisté pravděpodobně budou souhlasit s „reformami“ Asada.

Čelní představitel ruského institutu pro Blízký východ Jevgenij Satanovskij spatřuje v akcích v Sýrii radikální posun co se týče postavení arabského světa.

 

V rozhovoru pro ruskou Pravdu řekl:

Assad se snaží opozice zbavit, a to zejména islamistů.. Saúdové zase chtějí svrhnout jeho. Vzhledem k událostem v Libanonu je to pro ně jedinečná možnost, jak účinně čelit Íránu. Sýrie je totiž v současnosti jediným spojencem Íránu v regionu.

Pozice Turecka v tomto okamžiku je také velmi důležitá. U moci v Turecku jsou totiž umírnění islamisté, a ti budou chránit své syrské spojence, narozdíl od jiných arabských států. Sýrie nemá žádné zásoby ropy a plynu, a země z něčeho musí žít. Asad ji živil z dluhů od dvou zcela různých sponzorů – od Íránu a Saúdské Arábie. Snažil se sedět na dvou židlích, a samozřejmě spadl. Je totiž velmi ošidné sloužit jako dvojitý agent dvěma pánům, a nyní to vypadá, že se tito dva pánové spojili a ve smrtelném obětí zardousí celou Sýrii.

 

 

Satanovskij také souhlasí s několika odborníky, včetně odborníků z Izraele, že zhroucení režimu Asada, bude pravděpodobně znamenat konec Sýrie jako celistvého státu, že dojde k jeho rozdělení a na jeho troskách vzniknou státy nové, etnicky a nábožensky zcela homogenní.

 

Mezitím oficiální syrská media dál obviňují z podněcování nepokojů „vnější síly“. Deník Tishrin napsal v úvodníku:

Nyní je všem již jasné, že demonstranti volají po ukončení arabského povstání proti svému vůdci, prezidentu Asadovi. Některé povstalci mají sice čisté úmysly, ale většina z nich se zaprodává cizincům a snaží se tak skoncovat se Sýrii prostřednictvím podněcování nepřátelství a nenávisti mezi arabskými národy.

 

Syrská lidová republika

Sýrie je stát v jihozápadní Asii, jenž územně spadá jak do Mezopotámie, tak do Levanty. Hlavním městem je Damašek, zemí protéká řeka Eufrat a částečně i hraniční Tigris. Sýrie na severu a severozápadě hraničí s Tureckem (822 km), na východě s Irákem (605 km), na jihu s Jordánskem (375 km). Na jihozápadě sousedí s Izraelem (76 km) a na západě s Libanonem (375 km). Menší část západní hranice omývá Středozemní moře.

 

 

Obyvatelstvo Sýrie se z 74% hlásí k sunnitskému islámu, 13% populace se hlásí k ší'itum a Alavitům (islámská sekta vzniklá v 9. století). 10% populace tvoří nemuslimské menšiny křesťanů a drúzové. Volenští důstojníci z řad alavitů mají samozřejmou tendenci dominovat politice země.

 

Kdo je Bašár Háfiz al-Asad

Bašár Háfiz al-Asad se narodil 11. září 1965 v Sýrii, studoval na univerzitě v Damašku a Londýně medicínu a chtěl se stát očním lékařem. Po nešťastné dopravní nehodě roku 1994, ve které přišel jeho starší bratr Basil al-Asad o život, se ale navrátil do Sýrie a absolvoval zde vojenskou akademii.

 

 

Po smrti svého otce 10. června 2000 byl v ústavě syrské republiky změněn minimální věk na kandidaturu do prezidentského křesla tak, aby se mohl ve svých 34 letech stát otcovým následníkem. O měsíc později 10. července 2000 byl oficiálně zvolen v referendu 97,29% hlasů prezidentem. V roce 2007 byl zvolen ještě jednou na další sedmileté období. Asad se hlásí k náboženskému směru alavitů.

 

Zvláštní demokracie

Syřané dlouho doufali, že s nástupem mladého Bašára Asada v červenci 2000 přijdou změny. Jejich naděje se však nenaplnily. V prezidentském referendu tehdy získal Bašár 97,27 procenta hlasů. V následujících letech se částečně uvolnily politické poměry v zemi. Již v roce 2003 však odpůrcům vysvětlil, že ho, co se týká politické otevřenosti, špatně pochopili a vyhlásil, že ekonomické reformy předcházejí politickým.

Režim pak zaměřil na spolupráci s Ruskem, Íránem a Čínou, obnovil diplomatické styky s Irákem a pokračoval v podpoře libanonského radikálního hnutí Hizballáh a palestinského Hamasu. Mír s Izraelem vždy podmiňoval jeho úplným stažením z Golanských výšin.

 

 

Protestoval proti americké invazi do Iráku, a USA jej následně obviňovaly, že podporuje terorismus, vyvíjí zbraně hromadného ničení (Sýrie to popřela) a poskytuje útočiště uprchlým iráckým představitelům. V květnu 2004 Američané uvalili na zemi sankce, zejména ekonomické.

Další těžké období nastalo po zavraždění libanonského expremiéra Rafíka Harírího v únoru 2005, do něhož zřejmě byli zapleteni vysocí syrští činitelé. Masové demonstrace Libanonců a zahraniční tlak si v dubnu 2005 vynutily téměř po 30 letech odchod syrských vojsk z Libanonu.

Syřané čekali od Asada reformy, ten však již v inauguračním projevu vyloučil zavedení západní demokracie, protože v Sýrii panuje zvláštní demokracie, která má původ v historii a jež respektuje syrskou společnost.

 

 

Po víc než deseti letech jeho vlády se pestrá směsice (nikoli na etnickém základě) obyvatel – od chudiny přes střední třídu, aktivisty za lidská práva až po členy vlivného Muslimského bratrstva – shodla na tom, že vláda nerespektuje syrskou společnost. A žádá otevřený politický systém a konec vlády jedné strany (Baas) podpořený nezbytnými bezpečnostními složkami. Ani Sýrie prostě není imunní vůči "viru svobody“, který řádí v arabském světě.

 

Pád nikdo nechce

Je smutnou realitou, že pád jednoho z nejbrutálnějších režimů na Blízkém východě si vlastně – kromě Syřanů, z nichž mnozí rovněž váhají připojit se k protestům kvůli obavám z chaosu – nikdo příliš nepřeje.

Strach z neznáma, co by přišlo po zlém, ale čitelném Asadovi, je zřejmý z reakcí sousedních zemí. Dle některých analytiků by svržení syrského režimu představovalo riziko pro celou oblast zahrnující Izrael, Libanon, Irák, Írán, Jordánsko a Turecko.

 

 

Sýrie je nesmiřitelným nepřítelem Izraele a jedním z hlavních sponzorů palestinského Hamásu.

Její spojenectví s Íránem a jejich společná podpora libanonského Hizballáhu z něj učinila nejvýznamnějšího libanonského politického hráče. Sýrie pomohla Íránu vydobýt si na Blízkém východě nový vliv. Zároveň uplatňuje vliv i v Iráku a má dobré vztahy s Tureckem.

Co by tedy znamenala její destabilizace? „Oslabení syrského režimu je zejména ranou pro Írán. Ze strategického hlediska by to mohl být vítaný vývoj pro Izrael a také pro Jordánsko,“ řekl agentuře AFP Michael Eppel, blízkovýchodní expert z univerzity v Haifě.

 

 

Je však také možné, že by nová vláda v Sýrii měla k Izraeli horší přístup než spolehlivá a prověřená, i když nepřátelská Asadova. Na Golanských výšinách je nyní klid. V případě změny režimu nikdo netuší, co se bude dít. Eyal Zisser z univerzity v Tel Avivu dodává, že by se rozpadla radikální aliance na Blízkém východě – Írán, Sýrie, Hizballáh a Hamás. A výpady rozložené skupiny vůči Izraeli mohou být nepředvídatelné.

 

zdroj1   zdroj2  Václav Bělohorský v dubnu 2011 

 

 

Vážení čtenáři, Atllanka je i na Facebooku, kde je součástí mnoha různých skupin. Pokud máte zájem a chcete v diskuzi vyjádřit svůj názor na přečtený text, obrázek, video či informaci, nebo jen prostě chcete šířit dál, tu u „vrchnosti“ tolik nepopulární, pravdu, pak neváhejte, přidejte se: pište a nebo jen čtěte, rádi vás na našich stránkách a ve skupinách uvítáme. Nestůjte mimo, jde o Vaši budoucnost..

 

 

Související texty:

Upozornění redakce:

  • Podtrhaná slova v textu jsou odkazy, které jsou důležité, čtěte tedy prosím i je. Pod celým textem pak jsou odkazy vedoucí na články související s tématem, text doplňují, nebo jsou jeho pokračováním. Nemáte-li čas číst texty na našem webu pořádně, nečtěte nás raději vůbec! Děkujeme.

Čtěte také:

 

Navštivte archiv textů   Vstup do diskuze zde 

 

Zhlédněte Inkubátor Atllanky   Atllanka Vás vítá – Welcome

 

Komentáře na našem webu se zobrazují s určitým zpožděním, omlouváme se Vám, ale je to nezbytná ochrana před hulváty a hlavně před reklamním spamem…

 



pošli na vybrali.sme.sk jaggni to! Linkuj.cz pridej.cz

««« Předchozí text: Lidice a Ležáky Následující text: Džihád a jeho cíl? »»»

Atllanka | Čtvrtek 14. 06. 2012, 20.40 | Islám, Terorismus, Blízký Východ | trvalý odkaz | vytisknout | 2713x

Komentáře k textu

Rss komentářů tohoto textu - Formulář pro nový komentář
[1] Preci jen neco dodam
Petr Adamíra mejl web Pátek 29. 04. 2011, 16.46

Golanske vysiny jsou v tomto pripade tikajici bomba. Nesebevedoma izraelska politika dala lidem na Golanech, kteri dostali od Asada Syrske obcanstvi, nejistotu.

Tim, ze slibovala navratit Golany Syrii, podnitila u techto lidi, kteri mohli byt loajalni obcane Izraele, strach a nejistotu, z toho, co s nimi bude. Lide na Golanech zacali byt daleko mene loajalni ze strach pred rezimem Asadu. V poslednich tydnech dokonce demonstrovali ve prospech Asada.

Jsem daleko min optimisticky, nez izraelska vlada, co se tyka budouciho vyvoje v regionu. Kdyz vezmu v uvahu, ze Asaduv rezim byl vice sekularni, coz dava podnet lidem v Syrii se radikalizovat a tedy vetsi moznost radikalnim skupinam ovladat Syrii, a zaroven pod rouskou nove demokracie daleko ucineji tlacit na Izrael na navraceni Golanskych vysin a Izrael tim oslabit jak z vnejsku, tak ze vnitr.

Obyvatele Golanskych vysin se Syrskym obcanstvim, pocitujici moznost odtrhnuti se od Izraele, budou totiz k Izraeli jeste mene loajalni. Da se to pochopit – vsichni dobre vime, co by je ocekavalo v pripade navraceni Golanskych vysin, kdyby projevovali loajalnost k Izraeli.

Kdyz tato fakta beru v uvahu, da se pochopit, ze moc mista pro optimismus tu nezbyva. Neverim, ze jakykoliv novy rezim bude pratelsky k Izraeli. Kdyby se vsak Syrie rozdelila, jak bylo uvedeno v clanku, pro Izrael by to mohl byt dost dobry duvod o Golanskych vysinach prestat diskutovat, coz by casem (ne hned – muselo by to projit pomerne dlouhou casovou zkouskou stability) mohlo by to, co by zmenilo i postoj syrskych obyvatel k Izraeli – i mnozi Arabove uz chteji stabilitu a klid. Pro Syrii by to ale znamenalo tragedii a dalsi konflikty by v tom pripade byly jen otazkou casu :-(

Nelze přidávat nové komentáře.