Atllanka

Den Pobědy a nebo Bědy v nás

Je den osvobození vždy jen začátkem nové totality?

 

Motto: Ti, kteří si nepamatují minulost, jsou odsouzeni si ji zopakovat – G. Santayana. Blbec nikdy nepochopí, že je blcem skutečně. Pravdu blbci o tom, že je blbcem, říkáš zbytečně – Murphy.

 

Konec Hnědé hydry

Moje babička se narodila v Plzni, a když ji Amíci osvobodili od Hnědé hydry fašismu, bylo jí právě 18 let. Vzpomíná na tu dobu s nadšením, všude se tančilo, vojáci rozdávali žvýkačky, konzervy Unra a všichni kouřili „Džestrfílky“.

Za čokoládu a nylonky žehlila vojákům sklady na košilích, a také v té době viděla prvně černochy. Na stěnách její světničky visí na čestném místě nejedna společná českoamerická zažloutlá fotografie.

 

Jo! Je to krása, jak se ty nacistické prapory vrší na smetiště dějin…

 

Když byla bombardovaná Škodovka, ve které byla celá rodina totálně nasazená, byli rádi, protože nemuseli do poslední chvíle vyrábět zbraně pro Hitlera… a jelikož byl nálet ohlášen, všichni utekli včas do bezpečí. Pak se dlouhé týdny odklízely trosky a nálada byla vpravdě euforická.

 

 

Tančilo se, zpívalo, pilo a hodovalo, země rozkvetla šeříky, láskou a nadějí na lepší zítřek, na svět bez válek a bez příkoří… a všichni si mysleli, že už to tak bude věčně.

 

Nástup hydry Rudé

A přece, neuplynuly ani tři celé roky a svoboda byla znovu znásilněna, tentokrát ne jen na pár let, ale na dlouhá desetiletí. Téměř na půl století nad námi roztáhla své pařáty nová hydra, tentokrát Rudá, a znovu se zavírali nevinní lidé, znovu se mučilo, popravovalo…

A ještě větší krása je, že za nimi už následují i ty rudé, ty s tím kladivem, srpem a soudruhy v čele – s výjimkou Brna ovšemže

 

 

Modrá hydra naděje

Je tomu sotva 20 let, co Rudá hydra polevila, popustila pařátky a my se s novou nadějí nadechli a těšili se z nové svobody, na nové zítřky a lepší svět. Uvěřili jsme však nové hydře, tentokrát Modré, se zlatými hvězdičkami okolo krku…

Vrhli jsme se do její náruče a chtěli se stát její součástí, být platní a užiteční, budovat spolu s ní náš společný dům, dům se společnou střechou a pevnými základy, a v tom domě dostatek pokojíčků plných hojnosti, svobody a lásky, pro nás pro všechny.

 

 

Návrat Rudé hydry a její Zelené sestry

Rudá hydra však už nabrala znovu dech, přebarvila se na oranžovo a zabrala si nejlepší místa v našem společném domě. Spolu s tou novou, Zelenou hydrou islámskou na nás opět cení zuby, říká že chce mír a naší spásu, ve skutečnosti však chce boj, chce naše pokojíčky i náš dům, chce naši smrt a naší zkázu.

 

 

Lisabonská smlouva je jen prvním kamínkem položeným na chodníček do jejich středověkého chřtánu opravdového pekla.

 

Lidi, proberte se, ještě je čas!

Andrea A.    

Související texty:

• Americká armáda
• Konečné řešení evropské otázky?
• Sovětská Pravda o americké roli ve II. světové válce

Upozornění redakce:

• Podtrhaná slova v textu jsou odkazy, které jsou důležité, čtěte tedy prosím i je. Pod celým textem pak jsou odkazy vedoucí na články související s tématem, text doplňují, nebo jsou jeho pokračováním. Nemáte-li čas číst texty na našem webu pořádně, nečtěte nás raději vůbec! Děkujeme.

Čtěte také:

• A to proto jen, že jsem měl svou zem tak rád…
• Řecko prodá ostrovy, Česko Karlštejn?
• Leopoldov – komunistická mučírna
• Hitler kontra Einstein

 

Navštivte archiv textů     Vstup do diskuze zde 

 

Stáhněte si naše Prezentace       Atllanka Vás vítá – Welcome

 

Komentáře na našem webu se zobrazují s určitým zpožděním, omlouváme se Vám, ale je to nezbytná ochrana před hulváty a hlavně před reklamním spamem…

 

---

jaggni to! Linkuj.cz

««« Předchozí text: Máme tu nový Mnichov? Následující text: Kupředu levá, zpátky ni krok! »»»

Atllanka | Pátek 8. 05. 2009, 09.47 | Civilizace, Válka, Totalita | trvalý odkaz | vytisknout | 1791x