Atllanka

8.5.2008: Klikněte vlevo na Vyhledávání a zadejte co hledáte, např.: Mašínové, islám, rusáci, atd. Nížeji se Vám zobrazí texty slovo obsahující. Rozklikněte a vyberte si článek. Hezký den, přeje Atllanka… :) … Starší aktuality

Ruská Říše zla a Ronald Reagan

Morálka Rusů je zcela podřízená zájmům třídního boje

 

Prolog: 8. března 1983, před bezmála 40-ti lety, označil americký prezident Ronald Reagan ve svém projevu Sovětský svaz za Říši zla. A třebaže později, po nástupu Michaila Gorbačova, svůj názor poněkud zmírnil, je dnes jeho někdejší výrok stále aktuální a platný jako málokdy předtím.

Ronald Reagan: herec, který porazil komunistickou říši zla

Čtyřicátý prezident Spojených států Ronald Reagan se narodil v únoru 1911 ve městě Tampico ve státě Illinois. Své herecké nadání projevoval již na škole. Více než studiu se věnoval hraní amerického fotbalu, a tak není divu, že po složení bakalářských zkoušek z ekonomie a sociologie na Eureka College začal mladý Ronald pracovat jako rozhlasový sportovní reportér.



Brány hollywoodské továrny na sny se mu otevřely v roce1937. Během patnácti let hrál především kovboje a drsné chlapy celkem v 53 filmech. Stihl se taktéž dvakrát oženit s herečkami Jane Wymanovou a posléze Nancy Davisovou a čtyřikrát se stát otcem. Byl sice úspěšným hercem, ale nikdy se nestal skutečnou hvězdou. Snad proto odešel do televize, kde působil až do šedesátých let.

Lákala ho politika, a tak dal své mediální zkušenosti k dispozici Republikánské straně jako její mluvčí. Měl však vyšší ambice než pouze opakovat cizí názory. Proto v roce 1966 kandidoval na guvernéra státu Kalifornie. Volby vyhrál a za čtyři roky se mu podařilo úspěch zopakovat. Svůj handicap nedostatečného vzdělání kompenzoval Reagan jasnou řečí, srozumitelnou prostým lidem a ženám imponující tváří.

Navzdory velké popularitě si však musel na prezidentskou kandidaturu počkat až do roku 1980, kdy se za podpory texaského kongresmana George Bushe střetl s nevýrazným demokratem Jimmym Carterem. Výsledkem bylo drtivé vítězství ve 489 z 538 volebních okrsků.



Ronald Reagan přebíral po Carterovi úřad v sedmdesáti letech jako nejstarší prezident USA. O sedmdesát dní později jej sanitka odvážela do nemocnice s levou plící prostřelenou atentátníkem Johnem W. Hincklym.

 

Omlouvám se, lásko, zapomněl jsem se skrčit

Na prezidenta Reagana střílel mentálně nemocný John Hinckley Jr., který zasáhl ještě další tři osoby – agenta tajné služby, policistu a tiskového mluvčího. Všichni skončili s vážnými zraněními v nemocnicích, nikdo však nezemřel. Reagan dostal kulku z revolveru Röhm RG-14 ráže 22, která se odrazila od neprůstřelné karosérie prezidentské limuzíny, pod levou paži, vnikla mu do plíce a zůstala kousek od srdce.


Prezident Reagan těsně před střelbou vyšinutého vraha


Pětadvacetiletý Hinckley vypálil šest ran. Z policejních protokolů vyplývá, že první kulkou zasáhl ze vzdálenosti tří metrů tiskového mluvčího Jamese Bradyho do hlavy, druhou policistu Thomase Delahantyho do zad. Třetí a šestá rána minuly cíle. Při čtvrté skočil agent Timothy McCarthy před prezidenta Reagana, čímž mu zachránil život, ale sám byl těžce zraněný v oblasti břicha. Pátá se krkolomnou „cestou“ dostala až k Reaganovi.

Agentům se podařilo dostat Reagana do vozidla a chtěli jet do Bílého domu. Zanedlouho si však agent Jerry Parr všiml, že Reagan krvácí a nařídil převoz do Univerzitní nemocnice George Washingtona. Zdravotníci nedostali přesné informace, takže neměli připravené pojízdné lehátko, navíc se zprvu domnívali, že jde o infarkt. Proto prezident s podporou svých bodyguardů pochodoval chodbami nemocnice až k vyšetřovně, kde jim najednou podklouzl.


Prezident Reagan je těsně po výstřelech odvážen ochrankou


Jeho stav se zhoršoval, protože neustále krvácel. Lékařský tým vedený Benjaminem Aaronem rozhodl o okamžité operaci. Ještě před ní dorazila do nemocnice první dáma Nancy Reaganová. S ní manžel i přes své zranění žertoval a neztratil ani svůj pověstný černý humor. A pronesl dvě věty, které se zapsaly do historie. Směrem k Nancy pravil:

  • Omlouvám se, lásko, ale zapomněl jsem se skrčit,

A těsně před uspáním ještě diskutoval s doktory:

  • Prosím, řekněte mi, že jste zde všichni republikáni.

Nastalo krátké ticho. Vzápětí jediný demokrat mezi lékaři v sále odvětil:

  • Dnes jsme všichni republikáni.

Mluvčí James Brady jako jediný ze čtveřice zasažených utrpěl trvalé následky, kvůli poškození mozku ochrnul. Agent Timothy McCarthy a washingtonský policista Thomas Delahanty se uzdravili a dál pokračovali ve svých službách státu. Reagan se podle svého osobního lékaře zcela zotavil po sedmi měsících.



Hinckley nebyl nikdy odsouzený, protože odborníci obhajoby prokázali, že byl v době činu zcela nepříčetný. Necelé tři měsíce po atentátu soud rozhodl o tom, že je nevinný, ale nařídil mu ústavní péči. Na psychiatrii Nemocnice svaté Alžběty ve Washingtonu „prožil“ 35 let, dva měsíce a 19 dnů. Desátého září 2016 se přestěhoval do domu své matky ve Virginii. Loni mu soudce umožnil, aby zveřejnil a vystavil svá umělecká díla, spisy a hudební nahrávky.

O motivu atentátu se vedly debaty, nejčastěji média zmiňovala náklonnost, oddanost až zamilovanost do herečky Jodie Fosterové, kterou chtěl svým činem uchvátit. Byl jí údajně posedlý kvůli filmu Taxikář z roku 1976, který podle některých zdrojů viděl patnáctkrát.

Ve filmu plánuje psychicky narušený Travis Bickle v podání Roberta De Nira atentát na prezidentského kandidáta, aby ochránil dvanáctiletou prostitutku, kterou hrála právě Fosterová. Kromě toho, že Hinckley bydlel v Hollywoodu, tak když Fosterová natáčela Taxikáře, přestěhoval se přes celé USA na východní pobřeží aby jí byl na blízku. Také se přihlásil ke studiu na Univerzitu Yale v New Havenu, protože tam Jodie Fosterová rovněž studovala.

John Hinckley Jr. na doporučení svého obhájce nikdy nevypovídal, proto nikdy „nepředložil“ svou verzi. Fosterová opakovaně odmítla spojení s Hinckleym, několikrát i ukončila rozhovory, pokud na něj padla otázka.

John Hinckley Sr., atentátníkův otec a šéf naftařské společnosti Vanderbitt Energy, otevřeně podporoval v primárkách Republikánské strany Reaganova soupeře George H. Bushe.

 

Ronald Reagan přežil a začal naplňovat své předvolební sliby

Během jeho dvou volebních období klesly daně v průměru o 28 % a přesto se na nich vybíralo daleko více než dříve. Inflace klesla za osm let z 13,5 na 4,1 % při desetiprocentním meziročním růstu HDP.

Hlavním cílem prezidenta, který často vnímal politiku jako sportovní utkání, však byla porážka Sovětského svazu, který považoval za říši zla. Vysloužil si za to nebývale nenávistnou kampaň v zemích východního bloku. Výsledky této rudé propagandy ovlivňují pohled mnoha našich spoluobčanů na bývalého herce, prezidenta USA Ronalda Reagana, dosud.

Reagan razil heslo, že mír lze prosadit jedině silou

Věřil v technickou převahu Spojených států, které porazí Sovětský svaz v „závodech ve zbrojení“. Zvýšil tedy o polovinu výdaje na zbrojení. Američané sice zaplatili za tuto politiku deficitem státního rozpočtu v astronomické výši 200 miliard dolarů, ale sázka vyšla.



Michail Gorbačov, který vystřídal v Kremlu Brežněva a geronty z KGB, uznal hospodářskou převahu USA. Aby kvůli zbrojení totálně nezdevastoval sovětskou ekonomiku, začal ustupovat. Železná opona se začala drolit na ženevských jednáních na nejvyšší úrovni v roce 1985.

V roce1987 vyzval Reagan Gorbačova ke stržení berlínské zdi

Symbol rozdělení Evropy sice ještě dva roky vydržel, ale jeho zhroucení pod cílevědomým tlakem USA bylo nevyhnutelné. Sovětský svaz již neměl sílu držet pohromadě své impérium. Dějiny daly Reaganovy za pravdu, avšak smetanu úspěchu slízl až jeho nástupce George Bush.

Když v roce 1994 Ronald Reagan třesoucím se hlasem oznamoval, že trpí Alzheimerovou chorobou, vyslovil přání, aby si ho svět pamatoval jako velkého muže. Je jasné, že tento sen se vyplnil již dávno.

 

Reaganův projev 8. března 1983 – Washington

Při své první tiskové konferenci v úřadě prezidenta jsem v přímé odpovědi na jednu otázku zdůraznil, že sovětští vedoucí představitelé jako dobří marxisté-leninisté otevřeně a veřejně vyhlašují, že podporují jedinou morálku, to znamená tu, která pomáhá dosažení jejich jediného cíle, kterým je světová revoluce.

Měl bych asi zdůraznit, že jsem pouze citoval Lenina, jejich duchovní vůdce, který v roce 1920 prohlásil, že komunisté neuznávají jakoukoli morálku, která se zakládá na nadpřirozených myšlenkách – tak nazývají náboženství, či myšlenkách, které stojí mimo třídní pojetí.

Morálka je tedy u nich zcela podřízená zájmům třídního boje. Morální je pak všechno, co slouží vyhlazení starého, vykořisťovatelského společenského řádu a ke sjednocení proletariátu.

Domnívám se však, že když tolik významných lidí odmítá vzít na vědomí tento základní rys sovětské doktríny, svědčí to jen o historické neschopnosti vidět tuto totalitní mocnost v reálném světle, vidět ji tak, jaká ve skutečnosti je. Setkali jsme s tímto jevem již ve třicátých letech a často se sním setkáváme i nyní.

To samozřejmě neznamená, že bychom se snad chtěli izolovat a že odmítáme snahu o porozumění. Chci udělat vše, co je v mých silách, abych Sověty přesvědčil o našich mírových úmyslech.


Reagan jako vůbec první americký prezident řečnil v britském parlamentu a předpovídal, že marxismus-leninismus skončí na smetišti dějin, 8. června 1982


Snažil jsem se jim přimomenout, že to byl právě Západ, který odmítl využít svůj monopol na jaderné zbraně ve čtyřicátých a padesátých letech, aby získal nějaké území, a že je to Západ, kdo nyní navrhuje padesátiprocentní snížení počtu strategických balistických střel a likvidaci celého jednoho typu jaderných střel středního doletu odpalovaných ze země.

Současně ale musím připomenout, že se nikdy nezpronevěříme našim zásadám a normám, nikdy se nevzdáme své svobody a nikdy se nevzdáme sví víry v Boha. Nikdy také nepřestaneme hledat cestu k trvalému míru.

Bohužel však nejsme schopni zajistit žádnou z těchto věcí, které jsou drahé Americe, prostřednictvím takzvaného jaderného zmrazení, které navrhují někteří lidé. Je jasné, že takové zmrazení by nyní bylo velice nebezpečným podvodem, protože je pouhou iluzí míru.

Pravda je taková, že míru můžeme dosáhnout pouze pomocí síly

S takovým zmrazením mohu souhlasit pouze tehdy, zmrazí-li Sověti své globální ambice. Zmrazení stavu zbraní na dnešní úrovni by zbavilo Sověty jakékoli motivace k vážnému vyjednávání v Ženevě a znamenalo by to jednoznačný konec našich snah o dosažení významného snížení zbrojních potenciálů, které jsme navrhli.

Místo toho by pomocí takového zmrazení dosáhli svých cílů právě oni, protože by to přineslo Sovětskému svazu obrovskou výhodu díky jeho současné obrovské zbrojní převaze. Zabránilo by to také důležité a opožděné modernizaci sil Spojených států a jeho spojenců a naše zastarávající armáda by byla ještě zranitelnější.

Skutečně spravedlivé zmrazení by si ovšem vyžádalo rozsáhlá předběžná jednání o snížení stavu jednotlivých zbraní a o opatřeních, která zajistí dodržování a kontrolu dohod. Zmrazení, které je nám navrhováno nyní, je totiž zcela nekontrolovatelné. Taková rozsáhlá aktivita by nás však zavedla daleko od našeho cíle dosáhnout podstatného snížení zbrojních potenciálů…



Modleme se za spasení všech lidí, kteří žijí v temnotě totalitního zřízení, modleme se, aby i oni objevili radost z poznání Boha. Než k tomu ale dojde, musíme si být velice dobře vědomi, že právě svou vírou v úplnou nadřazenost státu, vyhlašováním jeho všemohoucnosti nad osudy jednotlivce a myšlenkou na konečné vítězství svého režimu ve všech zemích světa jsou komunisté ohniskem zla v našem moderním světě…

Pokud nás dějiny v něčem poučily, je to v tom, že naivní politika udržování míru s našimi nepřáteli založená na zásadě přání otcem myšlenky je čirá pošetilost. Znamenalo by to zradu naší minulosti, vzdali bychom se tím své svobody.

Proto vás vyzývám, abyste se postavili každému, kdo by se snažil dostat Spojené státy do pozice morální i vojenské podřízenosti… Prosím vás, abyste se v debatách o návrzích na jaderné zmrazení vyvarovali svodům pýchy, a pokušení lehkovážně se nad celou záležitost povznést.

Nesnažte se obviňovat obě strany ze stejné věci, ignorovat tak historická fakta a agresivní choutky říše zla a nazývat závody ve zbrojení obrovským nedorozuměním, čímž byste se dostali úplně mimo sféru zápasu mezi správným a nesprávným, mezi zlem a dobrem…

Věřím, že svou příležitost z ruky nepustíme. Věřím, že komunismus je jen další, smutná, bizarní kapitola v dějinách, jejíž poslední stránky právě píšeme…


Zlatá medaile Kongresu, kterou získali Ronald a Nancy Reaganovi


Pramen: R. Reagan, Život jednoho Američana

 

Komentář

Z projevu je zřejmé, že Reagan výslovně odmítal tezi, že Spojené státy a Sovětský svaz nesou stejný díl odpovědnosti za studenou válku a závody v jaderném zbrojení. Konflikt mezi nimi chápal spíše jako boj dobra se zlem.

Sovětský svaz si (jak jinak, že) slova o říši zla interpretoval jako důkaz toho, že Reaganova administrativa uvažuje pouze v termínech konfrontace a válečnického antikomunismu. Spojené státy považovala Moskva za imperialistickou velmoc, která se snaží ovládnout celý svět a proti níž Sovětský svaz ve jménu celého lidstva bojuje.

Ale, téměř přesně dva roky po Reaganově projevu se v Sovětském svazu dostal k moci Michail Gorbačov. Došlo k výraznému oteplení vztahů mezi Východem a Západem, oba státníci se dohodli na snížení stavu jaderné výzbroje a v prosinci 1987 podepsali Smlouvu o likvidaci raket středního a krátkého doletu.



Na přelomu května a června 1988 se Reagan setkal s Gorbačovem v Moskvě. Na otázku jednoho reportéra, zda stále považuje Sovětský svaz za říší zla, prezident odpověděl, že už si to nemyslí a že tento termín použil v jiné době.

Třiadevadesátiletý Reagan zemřel v červnu 2004, a protože posledních deset let svého života trpěl Alzheimerovou, možná ani nezaznamenal, že čtyři roky před jeho smrtí se stal ruským prezidentem jistý Vladimir Putin – muž, který jeho slovům o Říši zla dal zcela novou dimenzi.

Putinovo Rusko je stále nebezpečné

Pravda, Sovětský svaz se rozpadl a za prezidentování Borise Jelcina Rusko nakrátko koketovalo s demokracií západního typu a s tržní ekonomikou. Tento flirt ale znamenal pro mnohé nesmírné zbídačení, zatímco pro tenoučkou vrstvičku nabytí pohádkového bohatství.

Na konci tohoto flirtu na tom bylo Rusko podstatně hůře než předtím, protože před Jelcinovou vládou mohli alespoň někteří lidé doufat, že by se i v Rusku mohla prosadit vláda práva a demokratické poměry. Po nezdařeném pokusu o zavedení demokracie mnozí tuto naději ztratili.

Proč se ten pokus nezdařil?

Ukazuje se, že demokracii nelze zavést tím, že se změní zákony, případně ústava. Skutečná demokracie musí vyrůstat z určitého přístupu k životu, a především může fungovat teprve tam, kde již funguje právní stát. To je poučení i z našich dějin.

V Rakousku-Uhersku byl nejprve zaveden právní stát a až poté se začala zavádět demokracie: rozšiřovalo se volební právo, rozšiřovaly se kompetence volených orgánů apod. Nově vzniklá Československá republika měla na čem stavět.

V nedávné historii se hladký přechod k demokracii povedl v Portugalsku a ve Španělsku. Portugalský vládce Salazar byl jakýmsi „soft“ diktátorem a počet politických vězňů v zemi šel do stovek, ale nikoli do tisíců či desetitisíců. Ve frankistickém Španělsku to bylo o něco horší, nicméně i tam vládly zákony a stále soudily relativně nezávislé soudy. A především byla v obou zemích respektována nedotknutelnost soukromého vlastnictví.



Rusko skutečný právní stát nikdy nepoznalo. Pravda, pokusů o jeho zavedení bylo v jeho dějinách několik, nicméně žádný z nich zemi zásadně neproměnil. A především nebylo respektováno soukromé vlastnictví. Na ruském venkově, fungujícím na občinovém systému, byl tento pojem vlastně neznámý.

V čem je ale ruský stát šampionem, je předstírání

Rusko má spoustu podobných institucí jako země Západu. Má parlament, ústavní soud, odvolací soudy, předsedu vlády, ministry…

Jenže veškerá skutečná moc je v rukou cara, ať už se mu tak říká oficiálně, nebo se mu říká předseda Nejvyššího sovětu nebo prezident Ruské federace.

Předstírá se tedy politický život jako na Západě, ale ve skutečnosti žádný neexistuje. Všechno je jen tak jako.., taková jedna velká Potěmkinova vesnice.

Má-li však takový stát fungovat, musí se lhát a předstírat stále

Putin nejprve předstíral, že na Krymu žádní ruští vojáci nejsou, ale zanedlouho toho nechal. Pak předstíral, že nejsou na východní Ukrajině, ale pak toho taky nechal. Rusové předstírají, že bojují proti nacismu na Ukrajině, toho zatím nenechali, ale jejich postoje jsou vyloženě trapné.

Pro nás je Putin nebezpečný, protože předstírá, že zastává „tradiční hodnoty“, jako je například rodina nebo vlastenectví. Je v tom podobně věrohodný jako náš pan prezident Miloš Zeman, který nechtěl jmenovat M. C. Putnu profesorem, protože se hlásí k homosexualitě, ale trpěl na Hradě Jindřicha Forejta, který ji podle všeho rovněž praktikuje.



Putin je přímo ztělesněním ruského nebezpečí

Je to chladný a bezcitný technolog moci, nevidíme ale u něj žádnou skutečnou myšlenku, nějakou opravdovou ideu. Když říkal Donald Trump, pojďme učinit Ameriku opět velkou, tak jsme se v Evropě nebáli, že sem Američané přijdou, ale naopak, báli jsme se aby odsud neodešli.

Putin chce, aby Rusko bylo obávanou velmocí, a všichni jeho sousedé se právem třesou. Velikost Ruska je samoúčelným cílem: Pokud nás nemají rádi, ať se nás alespoň bojí.

Putin přehodil definitivně výhybku už obsazením Krymu. Porušil tím slib Ruska, že bude respektovat celistvost Ukrajiny – slib daný výměnou za to, že se Ukrajina vzdá jaderných zbraní. Musel přitom vědět, že se tím vyloučí ze společenství civilizovaných zemí.

Do té doby ještě mohl usilovat o hospodářský rozvoj v Rusku a budovat ruskou ekonomiku tak, aby byla schopna produkovat ještě něco jiného než zlato, naftu a zemní plyn. Odečteme-li totiž vývoz přírodního bohatství, je objem ruského exportu zhruba na úrovni Holandska.

Všimněte si, že neexistuje snad jediný demokratický stát, který by byl hospodářsky odkázán na vývoz přírodního bohatství. Například z arabského světa má k demokracii, nebo alespoň k právnímu státu, poměrně blízko Tunisko a Maroko, což jsou země, které ropou neoplývají. Putin se ale rozhodl pro mocenskou expanzi a pokračování v extenzivním hospodaření. Tudy ale nevede cesta ani k prosperitě, ani k síle státu.

Putin hledal sílu ve zbrojení a připravoval se na válku

Ruští stratégové pochopili, že válkami budoucnosti budou především války hybridní a že se budou vést spíše přes počítače než přes bombardéry. A jsou opět o pár kroků napřed. Ruští hackeři mají volnou ruku. Kdyby se náhodou někdo z nich chtěl projevit jako Edward Snowden či Bradley Manning, skončil by nejspíše jako Trockij nebo jako Litviněnko.

Klam a dezinformace

To je to, co šíří Rusové i v naší zemi. Rusko se totiž vůbec nezměnilo. Chce dobít svět, zotročovat lidi, vraždí dnes na Ukrajině, lže a podvádí. Jenže, za Ukrajinou stojí celý civilizovaný svět. Rusku dochází lidi. Putin je oteklejší a oteklejší, a brzy mu dojde dech. Pak je na nás, dorazit tu bolševickou mršinu, nezastavit se jako v roce 1945, kdy jsme měli pomocí atomovek zastavit nejen Japonsko, ale i tu zrůdu Stalina. Kdyby tenkrát byla Moskvošima, nebyl by dnes bolševik.

zpracovalo st@tll 2022

Související texty:

Upozornění redakce:

  • Podtrhaná slova v textu jsou odkazy, které jsou důležité, čtěte tedy prosím i je. Pod celým textem pak jsou odkazy vedoucí na články související s tématem, text doplňují, nebo jsou jeho pokračováním. Nemáte-li čas číst texty na našem webu pořádně, nečtěte nás raději vůbec! Děkujeme.

Čtěte také:

 

 

Vážení čtenáři, Atllanka je i na Facebooku, kde je součástí mnoha různých skupin. Pokud máte zájem a chcete v diskuzi vyjádřit svůj názor na přečtený text, obrázek, video či informaci, nebo jen prostě chcete šířit dál, tu u „vrchnosti“ tolik nepopulární pravdu, pak neváhejte, přidejte se: pište a nebo jen čtěte, rádi vás na našich stránkách a ve skupinách uvítáme. Nestůjte mimo, jde o Vaši budoucnost..

 

Nezapomeňte také navštívit náš archiv textů

 


««« Předchozí text: Česká komuna Reflektor v SSSR Následující text: Stalin versus Trocký »»»

Atllanka | Pátek 15. 07. 2022, 20.43 | Česko, Postkomunismus, Slovensko | trvalý odkaz | vytisknout | 4898x

Komentáře k textu

Rss komentářů tohoto textu - Formulář pro nový komentář
reaguj[1] Neznalost versus Zlocin
Antisocialista mejl Neděle 17. 07. 2022, 09.49

Komunismus sam o sobe tvrdi ze je meritkem hodnot : Nebot jak prohlasil zlocinec Lenin ( a jak spravne poukazuje tento clanek ) Moralni je to co je dobre pro komunismus! Tedy jestlize bude spravne pro komunismus aby vasi mamimce odsekali zaziva ruce ( coz delal CheGuevara ) …nu tak to udelaji a budou to pokladat za spravnou vec. Cesi prohlasi ze komunismus je velka myslenka protoze chce zpusobyt blaho lidstvu – to ze zpusobuje utrpeni to cechy nezajima…to je ve jmenu pokroku ( jejich tzv pokroku ) a tak je to v poradku. Je to neznalost nebo zamer ? Podle levicaku proste Ucel sveti prostredky! Proto tvrdim ze kazdy levicak …socialista…komunista…atd kdyz uz neni rovnou zlocinec tak je to vzdy minimalne velky Idiot.

Přidej komentář!



Kliknutím vložíš: Vlož smajla :-) Vlož smajla :-( Vlož smajla ;-) Vlož smajla :-D Vlož smajla 8-O Vlož smajla 8-) Vlož smajla :-? Vlož smajla :-x Vlož smajla :-P Vlož smajla :-|
Příspěvěk je formátován Texy! syntaxí. Není povoleno HTML, odkazy se převádějí automaticky.
Jsem robot?