Atllanka

8.5.2008: Klikněte vlevo na Vyhledávání a zadejte co hledáte, např.: Mašínové, islám, rusáci, atd. Nížeji se Vám zobrazí texty slovo obsahující. Rozklikněte a vyberte si článek. Hezký den, přeje Atllanka… :) … Starší aktuality

Michail Šolochov - plagiátor

Držitel Nobelovy ceny za plagiát?

 

Prolog: Literární badatelé soudí, že Šolochov upravil cizí rukopis tak, aby vyhovoval linii vytýčené komunistickou stranou a jako důkazy předkládají myšlenkovou, kompoziční a stylistickou různorodost textu románu. Většina těchto badatelů považuje za skutečného autora donského spisovatele Fjodora Krjukova, který zahynul při ústupu v řadách bělogvardějců.

 

Dostal Nobelovu cenu za román, který napsal někdo jiný?

Michail Alexandrovič Šolochov (24. května 1905 – 21. února 1984) pocházel z kozácké oblasti SSSR, konkrétně z Kružilina ve Věršenské stanici a s výjimkou krátkého pobytu v Moskvě v tomto kraji prožil celý život. Z toho vyplývá i jeho osobnostní a nakonec i literární specifikum.

Kozáci byli svobodní obyvatelé uralských a jihoruských stepí, kteří zde žili v zemědělských osadách. Vládli si sami, neznali žádnou vrchnost jako nevolníci. Zároveň ale jejich vojsko, především vynikající lehká jízda, bránila jižní hranici Ruského impéria. Po revoluci v roce 1917 se jich řada postavila proti komunistům a SSSR kozáky potom prakticky zlikvidoval. To ve svých dílech zachytil i Šolochov.

 

 

Jeho otec pocházel z kupeckého rodu, matka z rodiny ukrajinských rolníků. V letech 1914 – 1918 navštěvoval gymnázium v Moskvě. Po vítězství sovětské moci na Donu pracoval jako pomocný účetní a několik měsíců jako daňový inspektor a za svévolné snížení vybíraných daní v době hladomoru byl odsouzen podmínečně na jeden rok.

V roce 1922 nemohl být přijat na vysokou školu v Moskvě, protože neměl praxi odpracovanou v průmyslu a doporučení Komsomolu (komsomolcem nikdy nebyl). Vystřídal několik zaměstnání a pak se vrátil do vesnice Vjošemskaja. Roku 1924 se oženil s učitelkou kozáckého původu Marií Petrovnou Gromoslavskou, se kterou měl čtyři děti.

Od roku 1923 uveřejňoval v moskevských časopisech povídky, věnované občanské válce na Donu. V letech 1928 – 1930 vyšly první tři svazky románu „Tichý Don“, který se jednak stal největším úspěchem sovětské literatury a jednak Šolochovovi vynesl světovou proslulost. Po Stalinově ceně roku 1941 za něj roku 1965 získal i Nobelovu cenu.

 

 

Oproti tomu, o čem psal dříve, v tomto románu jsou hrdinové komunisté a jejich protivníkem je kozák, neuznávající moc bolševiků, který však je zobrazen s pochopením a sympatiemi. To pochopitelně vyvolalo negativní odezvu stranických literárních kritiků.

Od té doby se však Šolochovův život záhadně změnil. V roce 1931 vstoupil do komunistické strany, byl zvolen do Nejvyššího sovětu a zastával vysokou funkci ve Svazu spisovatelů. Dostal se na vrchol nejen jako spisovatel, ale i jako představitel sovětské vládnoucí elity.

Proto pro něj potom zřejmě byla na prvním místě práce spojená s jeho stranickými a dalšími funkcemi, neboť poslední díl „Tichého Donu“ vyšel až v roce 1940, mezi prvním a druhým dílem „Rozrušené země“ je prodleva 27 let a román „Bránili svou zem“ se marně pokoušel dopsat.

 

 

Tatam je poetika a svěžest donského nářečí. V dalších jeho dílech ho nahrazují texty plné ideologických a jazykových klišé. V poválečných letech mu, kromě jiného, vyšla i povídka Osud člověka, která byla také zfilmována. Sám Šolochov říká:

  • Píšeme podle kompasu našich srdcí, a naše srdce patří straně.

Jakmile v roce 1929 vyšly první kapitoly „Tichého Donu“, ihned se objevily dohady o tom, že Šolochov použil rukopis neznámého autora-kozáka, který zahynul v občanské válce. Téměř okamžitě se na autorovu obranu objevil dopis členů „Ruské asociace proletářských spisovatelů“, v čele s A. Fadějevem, že se jedná o zlomyslné útoky pomlouvačů.

Po té hlasité posuzování autorství románu na celá desetiletí utichlo, protože se na to vztahoval článek 58 trestního zákoníku o boji s kontrarevoluční činností. Výsledkem by byl trest smrti, nebo v „lepším“ případě dlouholetý pobyt v gulagu.

V 70. letech se spory o autorství „Tichého Donu“ objevily znovu. Literární badatelé soudí, že Šolochov upravil cizí rukopis tak, aby vyhovoval linii vytýčené komunistickou stranou a jako důkazy předkládají myšlenkovou, kompoziční a stylistickou různorodost textu románu. Většina těchto badatelů považuje za skutečného autora donského spisovatele Fjodora Krjukova, který zahynul při ústupu v řadách bělogvardějců.

 

 

Fjodor Dmitrijevič Kryukov (1870 –1920) byl kozácký spisovatel a voják Bílé armády, který zemřel v roce 1920 na tyfus. Různí literární kritici, především Alexandr Solženicyn a Roj Medveděv, tvrdili, že Michail Šolokov při psaní hlavních částí románu Tichý Don plagioval. K tomuto závěru dospěla i statistická analýza V. P. a T. G. Fomenkových, jejich závěr byl však novější analýzou zpochybněn.

Ze'ev Bar-Sela se zase domnívá, že kniha sice byla plagiátem, ale nikoliv od Kryukova, ale od Věnjamina Alexejeviče Krasnuškina. Monografie Geira Kjetsaa z roku 1984 zase dospěla na základě statistických analýz k závěru, že pravděpodobným autorem Tichého Donu je opravdu Šolochov.

 

 

Během druhé světové války byl Šolochovův archiv zničen při náletu a zachoval se pouze čtvrtý svazek. Šolochov pověřil svého přítele Vasilije Kudašova, který ve válce zahynul, aby se o něj postaral. Po Kudašovově smrti se rukopisu ujala jeho vdova, která však nikdy nezveřejnila, že jej vlastní. V roce 1987 bylo objeveno a ověřeno několik tisíc stran poznámek a náčrtů díla, včetně kapitol vyřazených z konečné verze.

Rukopis se nakonec podařilo najít až v roce 1999 v Ústavu světové literatury Ruské akademie věd za pomoci ruské vlády. Rukopis pochází z 20. let 20. století: 605 stran je údajně psáno Šolochovovou rukou a 285 stran je přepsáno jeho ženou Marií a sestrami. Objevují se však tvrzení, že rukopis je pouhou kopií Kryukovova rukopisu. O Kryukovovi je obsáhlá zmínka v Solženicynově románu Listopad 1916, kde je pojmenován jako „Fjodor Dmitrijevič Kovyněv“.

 

 

Román „Tichý Don“ byl zfilmován až v roce 1957, i když se o tom uvažovalo na začátku 50. let. Realizace mohla být provedena až po Stalinově smrti roku 1953, údajně proto, že Šolochov nepatřil ke Stalinovým oblíbencům. I proto se zřejmě Šolochov, jsa poučen různými a častými čistkami, spíše věnoval stranické práci a ne psaní literatury.

Stalin totiž angažoval všechny oficiální spisovatele, např. Konstantina Simonova, Alexandra Fadějeva, Borise Polevého, Michaila Šolochova a další, aby psali román a povídky, kde by ruské vlastenectví a sovětský režim byly dvě totožné věci. Dostávali za to ohromné honoráře a jejich životní zázemí bylo tak přepychové, že si to prostý sovětský pracující nedovedl ani představit. A Šolochov by měl možná s psaním „podle stranické linie“ tvůrčí problém.

Šolochov přežil všechny čistky a zemřel v roce 1984 na rakovinu hrtanu. Pochován je ve Věšenské u domu, kde bydlel. Bylo v něm zřízeno jeho muzeum.

zpracovalo st@tll

 

Související texty:

Upozornění redakce:

  • Podtrhaná slova v textu jsou odkazy, které jsou důležité, čtěte tedy prosím i je. Pod celým textem pak jsou odkazy vedoucí na články související s tématem, text doplňují, nebo jsou jeho pokračováním. Nemáte-li čas číst texty na našem webu pořádně, nečtěte nás raději vůbec! Děkujeme.

 

 

Vážení čtenáři, Atllanka je i na Facebooku, kde je součástí mnoha různých skupin. Pokud máte zájem a chcete v diskuzi vyjádřit svůj názor na přečtený text, obrázek, video či informaci, nebo jen prostě chcete šířit dál, tu u „vrchnosti“ tolik nepopulární pravdu, pak neváhejte, přidejte se: pište a nebo jen čtěte, rádi vás na našich stránkách a ve skupinách uvítáme. Nestůjte mimo, jde o Vaši budoucnost..

 

Nezapomeňte také navštívit náš archiv textů

 


««« Předchozí text: Psychopat - Vladimír Majakovskij Následující text: Posel smrti - Železný Lazar Kaganovič »»»

Atllanka | Úterý 5. 07. 2022, 09.53 | EU, Islamizace, Civilizace | trvalý odkaz | vytisknout | 2348x

Komentáře k textu

Rss komentářů tohoto textu - Formulář pro nový komentář
reaguj[1] Zlocinecky system maskovany jako dobro
Antikomunista mejl Středa 6. 07. 2022, 15.44

Co je to Komunismus ? ( potazmo levice ) Komunismus je koncentracni tabor. Proc ? Protoze zakladni myslenka komunismu rika : Kazdy podle svych schopnosti a kazdy podle svych potreb ! Cekate ze dostanete podle svych potreb 10 Lamborghiny ? Ale vy naivove.....vite co dostanete ? Hrstku ryze na den – ano to je vase potreba. Budete pochybovat a reptat? Takze se vam nebude libit nejlepsi svetovy humanisticky rad ? Ale holenkove…no tak to budete nepratele lidstva a pujdete ke zdi.

A proc jsou nutne cistky ? Ale no proc myslite ? Z rozmaru ci vrozeneho sadismu ? Budte trochu vice realisticti… Je to proste zbavovani se nepohodlnych svedku. No ano. Soudruzi zlocinci co zacnou videt prilis do karet – jsou na ceste do nenavratna. Soudrzi soudruhu je dóst …takze se povolaji novy soudruzi a ti az budou vedet a videt prilis mnoho …tak se stane co ? No takze uz vam to je jasne co je stranicka disciplina.

Přidej komentář!



Kliknutím vložíš: Vlož smajla :-) Vlož smajla :-( Vlož smajla ;-) Vlož smajla :-D Vlož smajla 8-O Vlož smajla 8-) Vlož smajla :-? Vlož smajla :-x Vlož smajla :-P Vlož smajla :-|
Příspěvěk je formátován Texy! syntaxí. Není povoleno HTML, odkazy se převádějí automaticky.
Jsem robot?