Atllanka

8.5.2008: Klikněte vlevo na Vyhledávání a zadejte co hledáte, např.: Mašínové, islám, socani, atd. Nížeji se Vám zobrazí texty slovo obsahující. Rozklikněte a vyberte si článek. Hezký den, přeje Atllanka… :) … Starší aktuality

Závist je v Čechách nejvyšší formou uznání II.

Zvláštnosti české povahy…

 

Motto: Závist je nejvyšší formou uznání – Juraj Kukura… Strach je vůbec nejsilnější hybnou silou tohoto národa – Walter Koch, německý vyslanec v Praze o Češích…

 

Češi rádi vzpomínají na své národní tradice

Češi rádi vzpomínají na své národní tradice, čímž nemyslí, jak je běžné na Západě, postoje, rysy a sklony předávané z generace na generaci, nýbrž smyšlený obraz demokratického, vzdělaného a vysoce kulturního národa, na který jsou patřičně hrdi, a kterému v jeho rozletu zabránili vždy zlí cizáci. I v odborných pracích se toto české pojetí tradice přijímá jako objektivní skutečnost navzdory tomu, že se jedná o smyšlenku, o blud neodpovídající pravdě.

Charakteristické pro Čechy dvacátého století jsou ohnuté hřbety a nedostatek demokracie. Němci v této souvislosti připodobňovali Čechy k cyklistům: směrem k vrchnosti ohnutý hřbet a dole šlapou.

Petr Příhoda ukázal, že 1. republika byla autokraticky řízena předáky politických stran a prezidentem a že ani česká společnost 19. století nebyla demokratická, nýbrž silně autokratická.

 

Čechy vedli vždy vzdělanci

Dalším všeobecně tradovaným mýtem je představa, že český národ byl veden vždy vzdělanci.

Vysoce pozitivní představa Čechů o vlastním národě zcela odporuje tomu, jak Češi sami sebe vidí – jako závistivé, otrávené, konformní, vychytralé, egoistické. Považují se za příslušníky demokratického národa již od doby husitské, v meziválečném období nejdemokratičtějšího v kontinentální Evropě, obdařeného zlatými českými ručičkami, holubičí povahou, nejhezčími děvčaty, nejlepším pivem, chlebem, uzeninami, hokejisty, atd. na světě, na což jsou přehnaně hrdi, byť vše z toho je nesmysl, blud.

Že sebe vnímají jako jedince bez velkých cílů, velkého rozhledu a průměrné, jim vůbec nevadí. Svoji kulturnost a vzdělanost jako národ považují za vyšší než u většiny okolních národů.

Jejich národní hrdost přerůstá často v nekritické nadšení, ve velké iluze, které se při překážkách a nezdarech rychle mění v pasivitu, skepsi a naříkání a lkaní nad ranami osudu. Češi žijí v pocitu, že jim nikdo nesahá po kotníky, jenž se snoubí s obrovským národním komplexem méněcennosti, že na to či ono nemají. Jejich velkým příspěvkem k psychiatrické kazuistice je, že to u nich nevyvolává, jak by se dalo očekávat, potřebu hospitalizace v nejbližším psychiatrickém ústavu.

Rádi se vyjadřují exaltovaně, až se ztrácí spojitost s původním významem slova – například koruna pokořila euro, místo že se zvýšila její kurzovní hodnota, čeští horolezci pokořili horu, místo aby ji slezli, české sportovní družstvo nad soupeřem nevyhrálo, nýbrž soupeře pokořilo, aby v opačném případě se v novinách objevil titulek: Češi padli, místo: byli poraženi ve sportovním utkání.

 

Jan Hýsek napsal ve Fóru 44/1990:

  • Za vydatné pomoci masmédií denně přemlouváme sami sebe, že nejsme tím, čím… nutně být musíme: hordou líných nevzdělanců, nenávistných a závistivých zbabělců. Místo toho se s příznačnou megalomanií utvrzujeme, jaký jsme pracovitý a inteligentní lid.

 

V časopisu Respekt 40/1990 se psalo:

  • Jsme mizerní, nespolehliví, nemorální, závistiví, podlí, chamtiví, neschopní, zakomplexovaní, nepřející a plní nánosu totatilty…
  • Pocit bezmoci a neschopnosti kompenzujeme směšně nabubřelým mesiášstvím. Jsme pupek světa a musíme svět naučit, jak se co dělá. My jsem géniové, všichni ostatní jsou hňupové…

 

Speciální je pro Čechy vztah k Němcům

 

Nechme to zdůvodnit předválečného německého vyslance v Praze, Waltera Kocha, který měl za manželku Češku:

  • V očích Čechů nejsou celé jejich dějiny ničím jiným než neustálým bojem s Němci.
  • Povědomí o úhlavním nepříteli dostává každý Čech takříkajíc vínkem do kolébky a veškerá školní výchova, literatura i politické postoje toto povědomí vydatně přiživují. Tak vzniká ona fundamentální hrůza Čechů z germanizace, přímo úzkostná psychóza, jež už sama o sobě vysvětluje jejich základní politické postoje".

 

Ještě něco je pro Čechy typické: za nic nemohou, to jiní…

Vlastní selhání jsou zpravidla vnímána jako výsledek zrady a útlaku cizáků – mohou za ně dle situace například katolíci, šlechta, Rakousko-Uhersko, Němci, komunisté, Rusové nebo Slováci.

Prožité utrpení je u Čechů (stejně jako u Srbů), na rozdíl od ostatních národů, pozitivní hodnotou. K tomu vydatně přispívá i česká oficiální historiografie, podle níž jsou české dějiny historií národa, který svými činy často tvořil evropské dějiny, ale mnohdy mu v tom bránili mocní sousedé, protože prosazoval myšlenky v té době příliš demokratické a moderní.

Běžně se sugeruje, že husitství neznamenalo ničit kulturní statky a vybíjet lidi ve velkém, nýbrž že představuje prototyp demokratické české společnosti. Význam českých dějin tak nespočívá v tom, co se v minulosti stalo, nýbrž v představách, co by se bylo bývalo stalo, kdyby byli Češi ponecháni na nastoupené cestě.

Aby se česká historie mohla vrátit ke svému původnímu směru, musejí být důsledky historických událostí, které vedly k vychýlení od nastoupené cesty českého národa, tzv. odčiněny.

Odčiněními byly i dvě pozemkové reformy: po první světové válce (odčinění pobělohorské křivdy, doby temna) a bezprostředně po druhé světové válce s konfiskací majetku Němců a Maďarů (odčinění za odstoupení Sudet a jižního Slovenska). Jak z názvu vyplývá, byly odčiněním i poválečné retribuční zákony (z latinského retributio = odplata).

 

Vlastenectví a nacionalismus

Češi ostře odlišují vlastenectví a nacionalismus, k vlastnímu nacionalismu se odmítají přiznat. Vlastenectví je pozitivní postoj, láska k zemi bez pocitu nepřátelství k jiným státům a národům, bez nadřazenosti nad ostatními národy.

Jakmile se v něm vyskytnou pocity nepřátelství, nenávisti, nadřazenosti, pohrdání vůči národnostně a etnicky cizím, je to nacionalismus, který vystavuje na odiv výjimečné vlastnosti vlastního národa a snižuje kvalitu ostatních. Kdo chce tvrdit, že Češi nejsou nacionalisté, nechť se zamyslí nad tím, jak Češi posuzují ostatní národy, zejména Vietnamce, Slováky, Rusy, Ukrajince, Poláky, Němce.

 

Neúcta k vlastnímu státu a jeho institucím

Další typicky českou vlastností je neúcta k vlastnímu státu a jeho institucím, což se nejčastěji projevuje v obcházení a porušování zákonů a předpisů. Téměř všichni Češi si to pokládají za čest. Poměry na českých silnicích vycházejí z téhož.

Nešvar má své kořeny v rakouské monarchii. V roce 1863 na popud říšského poslance Františka Palackého se přestali čeští poslanci zúčastňovat práce vídeňského parlamentu (Říšské rady) a vydrželi to dlouhých 16 let. Pak se divili, že mají jen pramalý vliv na politické dění.

Opozice vůči monarchii jako státnímu celku měla další nepříznivý účinek: neochotu Čechů přebírat odpovědnost za společný stát. Nebyli ochotni přebírat spoluodpovědnost za rakousko-uherskou říši, pokud nebylo českým přáním okamžitě vyhověno, ať už byla splnitelná nebo nikoliv.

Státní reglement bojkotovali. Vypěstovali si neúctu ke svému státu, Rakousku-Uhersku, nezbavili se toho za první, druhé a třetí republiky, posílili ji za bolševické éry, aby přetrvávala dodnes.

 

 

V souvislosti s přístupem k vlastnímu, byť bolševickému státu, k obecnímu, společnému, národnímu majetku se možná vynořilo typické české pořekadlo kdo nekrade, okrádá rodinu. Jiní autoři však jeho vznik kladou již do prvních poválečných let, do doby velkolepého rozkrádání zanechaných sudetoněmeckých majetků.

 

Petr Příhoda napsal:

  • Česká demokratičnost, dodnes velmi vyzdvihovaná, jakoby přímo vyvěrající z podstaty českého národa, obsáhla jen obecní a spolkový obzor, státní organismus zůstával nevlídným erárem, s nímž si nebylo radno zadávat, i když všechno pozitivní, co odtud přicházelo, se bez skrupulí přijalo.
  • Politická kultura osvojovaná pouze v obecním či spolkovém měřítku zajisté nemohla suplovat postoje a schopnosti, potřebné k tvorbě politiky v rozměrnějším, ale pevněji vymezeném rámci státním, a nemohla probouzet ani státnickou odpovědnost.

 

Tehdejší (rakouský) stát Češi nevnímali jako něco vlastního, jim svěřeného, ale jako cosi cizího, vůči nim macešského, tedy i jeho předpisy a zákony. To se táhlo silou zvyku v obdobné formě celou první republikou, tak to přetrvává dodnes s tím, že ze zvyku již přes století ignorují vlastní stát. Z toho se odvíjí pravidlo, že krást z erárního nebo společného není morálně zavrženíhodné.

Hybné síly českého nacionalismu vyvolávají potřebu nikoli rozvíjet vlastní potence, nýbrž ukázat světu (od doby obrození hlavně Němcům), že Češi nejsou méněcenní a že se mu (jim) dokáží vyrovnat.

Kdysi stála za tím potřeba obstát a prokázat schopnost samostatné existence, dnes už ne, byť fenomén z toho vyplývající stále přežívá: arbitrem českých činů je „cizina“, „Evropa“, „civilizovaný svět“, „dějiny“. Jako když se jedinec, který si dosud nevypracoval zralé vědomí, řídí tím, co „řeknou lidé“, v národním případě „co tomu řekne cizina“.

 

Svět Čechy pozorně sleduje…

Tím se začal vyvíjet zcela mylný pocit, že celý svět události v českých zemích pozorně sleduje. To se upevnilo zejména za 2. republiky a protektorátu.

Tehdy se Češi pohroužili do sebe s pocitem, že Čechy všichni spojenci opustili, ale současně s vědomím národní výlučnosti, znamenitosti českého národa.

To logicky vyvolalo mimořádnou pozornost k evropskému a světovému dění, usilovné hledání zahraničních reakcí k událostem v českých zemích – i takových, které se jen nejvyšším úsilím mohly za takové považovat – ale s tím, že události domácí byly vždy zásadně preferovány.

Výsledkem bylo přesvědčení, rozvinuté za protektorátu, že hlavním jablkem sváru světových mocností je právě česká otázka. Byl to typický projev (pře)kompenzace českého národního komplexu méněcennosti. A ona představa přetrvává dodnes.

Všimněte si, kolikrát v novinových titulcích se uvádí adjektivum český, např. v Lidových novinách nebo v MfD: Češi pomohli objasnit kosmickou katastrofu, nebo Čeští vědci objasňuje mužskou neplodnost, Češi našli zub mamutího mláděte, České ovoce hnije na stromech, Čech objevil Vivaldiho operu, Naše upravené zahrady berou cizincům dech, nebo v textu: česká sportovkyně, příslušnice malého českého národa, porazila…

Myšlení Čechů bylo a je naplněno národní malostí, skrývanou nevírou ve vlastní síly, ale současně skálopevným přesvědčením, že Česko je středobodem světa, k němuž vzhlížejí s obdivem ostatní národy. Tyto nešvary si uvědomují pouze cizinci a Češi se zahraniční zkušeností (z nich zdaleka ne všichni).

 

České pohádky

O národním charakteru nejlépe vypovídají hrdinové pohádek, kam se koncentruje jakýsi archaický ideál představy národa o sobě samém.

V českém podání je hlavním pohádkovým hrdinou jednoznačně Hloupý Honza – líný, nikde nebyl, nemá znalosti ani sílu a vítězí vychytralostí, kterou bychom dnes spíše nazvali vyčůraností.

Další národní hrdina je Josef Švejk, obchodník s kradenými psy, který každého podvede a každému lže, aniž se trápí jakýmikoliv výčitkami svědomí. V Česku je jeho příběh chápán jako satira na monarchii, zatímco v zahraničí za satiru na typického Čecha.

Pro typickou českou debatu o čemkoliv jsou jakkoliv podložené argumenty a fakta nedůležité, důležitý naopak je osobní názor mluvčího, jeho postoj k věci, zpravidla zcela odlehlý od doložitelných skutečností.

Při konfrontaci s realitou, se Čech uchyluje obvykle k tvrzení, že má možná chybný názor, ale je jeho a on si ho hodlá ponechat.

V obecné psychiatrii se to nazývá bludem a míní se tím nevývratné mylné přesvědčení; ve filozofické rovině jde o nedostatky v logickém myšlení, kritickém myšlení a o absenci účinné skepse. V praktické rovině se to projevuje buď nekritickým přejímáním, nebo odmítáním vzorů, latentním protizápadnictvím.

Tomáš Krystlík – zdroj

 

 

Vážení čtenáři, Atllanka je i na Facebooku, kde je součástí mnoha různých skupin. Pokud máte zájem a chcete v diskuzi vyjádřit svůj názor na přečtený text, obrázek, video či informaci, nebo jen prostě chcete šířit dál, tu u „vrchnosti“ tolik nepopulární, pravdu, pak neváhejte, přidejte se: pište a nebo jen čtěte, rádi vás na našich stránkách a ve skupinách uvítáme. Nestůjte mimo, jde o Vaši budoucnost..

 

 

Související texty:

Upozornění redakce:

  • Podtrhaná slova v textu jsou odkazy, které jsou důležité, čtěte tedy prosím i je. Pod celým textem pak jsou odkazy vedoucí na články související s tématem, text doplňují, nebo jsou jeho pokračováním. Nemáte-li čas číst texty na našem webu pořádně, nečtěte nás raději vůbec! Děkujeme.

Čtěte také:

 

Navštivte archiv textů   Vstup do diskuze zde 

 

Zhlédněte Inkubátor Atllanky   Atllanka Vás vítá – Welcome

 

Komentáře na našem webu se zobrazují s určitým zpožděním, omlouváme se Vám, ale je to nezbytná ochrana před hulváty a hlavně před reklamním spamem…

 



pošli na vybrali.sme.sk jaggni to! Linkuj.cz pridej.cz

««« Předchozí text: Nesahejte nám na Klause Následující text: Evropská unie musí zmizet! »»»

Atllanka | Pondělí 8. 12. 2008, 16.57 | Česko, Komentáře, Čecháčkovství | trvalý odkaz | vytisknout | 4668x

Komentáře k textu

Rss komentářů tohoto textu - Formulář pro nový komentář
[1] ??
Irene mejl Čtvrtek 25. 12. 2008, 10.41

Pardon, ale co toto je za sebemrskačství? Tento článek pouze potvrzuje jeho obsah. Jsme zakomplexovaný národ bez skrupulí a klidně to vykřičíme do celého světa? To je naprosto absurdní. Je mi 17 a rozhodně nehodlám zůstat v zemi Jiřího Paroubka a ztroskotanců, co vzpomínají na komunismus, ale jsem Češka. Jsem Češka a jsem hrdá na spoustu Čechů, skvělých lidí, o kterých mohu říct, že jsou mými krajany. Bože, buďte hrdí na Václava Havla a Aloise Jiráska a Tomáše Masaryka… byli Čechy a pozvedli Čechy samotné slovy… jinými, než jsou v tomto článku!

[2] Irene
Jarča Čtvrtek 25. 12. 2008, 13.06

Já to chápu tak, že autor hovoří o Češích obecně. Samozřejmě, že nejsou všichni stejní. Těch „jiných“ je ale menšina. Ostatně vzpomeň si, jak se český národ ke svým velikánům zachoval a možná pak dáš autorovi za pravdu. Stačí si jen uvědomit, že v akci o „Vyhlášení největšího Čecha“ byli na seznamu uchazečů o tento titul vedle Komenského, Karla IV a podobně i takoví „velikáni“ jako je třeba Sámer Isa…

Víc snad není třeba dodávat. :-(

[3] Irene
Atllanka Čtvrtek 25. 12. 2008, 13.31

I my jsme hrdí na své velikány, jako byli třeba Masaryk, Mašínové, Jirásek, Němcová, a nebo jsou, jako třeba Menzel, Svěrákové, Forman, a jiní a jiní…

A proto tu je článek o tom, jak většina Čechů je naopak závistivá, shazuje co se dá a volí si do čela ubožáky…

Držíme ti palce, aby tě tvůj názor ani v budoucnu neopustil, a přejeme k tomu hodně štěstí.

[4]
KUK Čtvrtek 25. 12. 2008, 22.41

Jak můžeš ty zmetku srovnávat Jiráska, Němcovou (pokud není z ODS) a Masaryka s Mašíny. Ostatním P.F.2009.

[5] Kukovi
Kofola Pátek 26. 12. 2008, 01.33

Psát očividně umíš. Ostatně jak jsi někde vzpomínal, napsal jsi i diplomovou práci. Tak co kdyby ses naučil i číst? Nevidím, že by kdokoliv kohokoliv s kýmkoliv srovnával.

[6] Kam se hrabem na Rusáky
Královna Úterý 30. 12. 2008, 01.02

Ti dnes volili největšího Rusa a zvolili si masového vraha STALINA. ;-)

[7] Naozaj pekné!
Pekné! Úterý 31. 03. 2009, 10.37

Aj Slovak sa tu najde :))) A hen ten Kuk, čo to je za debila?

[8]
Janos Sobota 31. 10. 2009, 15.44

Tleskám nad krásnou reflexi vlastniho naroda.. Bohuzel, obcas jsem se v tomto clanku taky videl. :-(

[9] Re: ??
Prorok Pátek Pátek 2. 07. 2010, 16.20

[1] Irene: Takže teď je ti devatenáct, hrdá neztroskotaná Češko… to jsi asi přemlouvala bábu s dědkem, co? A už se těšíš na školné? Určitě, přeci nemáš v lásce Paroubka. Takže šetříš… anebo rodiče za tebe? Třeba stavebko? A oni vám teď zdaní 50% státní podporu… ale myslí to určitě dobře, přece nechceš žít jako ti ztroskotanci v Řecku, viď? Hmm, ale asi ještě nějaký rok budeš bydlet doma v mama-hotelu… Tak šup šup, vydělávej a plať daně jako zodpovědná hrdá Češka!

[10] Aha.
Bori Petr mejl Čtvrtek 12. 08. 2010, 01.41

Koukám, že autor článku je zakomplexovaný, závistivý, malý a průměrný Čech, co víc- je to chudák! Jak jsem nedávno četl od podobného „intelektuálního póvlu“: Je to „blb Evropy“! Nebo.. je to snad skvělý, velký, silný Němec?! Vševládnoucí Američan.. Aha.. Američané vlastně nejsou de facto národ.. Tak kdo bude?? Francouz? Bojovný Slovák?! Výborně- více podobných flagelantů, více „osvícenců“, kteří vidí, jak je vše špatně. Nepřijde Vám, pane autore, poněkud směšné, že sám přesně splňujete všechny Vámi vypsané o oněch negativních vlastnostech češství?

„Němci v této souvislosti připodobňovali Čechy k cyklistům: směrem k vrchnosti ohnutý hřbet a dole šlapou.“ :D Zde už se mohu pouze smát. Zaprvé oněmi Němci pravděpodobně myslíte Hitlera a za druhé nepřekrucujte prosím zas a znovu významy. Htler tím nemyslel jakési připoutání k vrchnosti! Myslel tím, že i když se Češi skloní, tak stále dole kopou nohama. zde máte další Hitlerův výrok o těch mrzkých Češích:

“Čech je ze všech Slovanů nejnebezpečnější, protože je usilovný. Má disciplínu, má pořádek, je skoro mongoloidní než slovanský.”
 Jak můžete sakra kritizovat českou kolaboraci?! Jak můžete zrovna Čechy kritizovat za něco takového jako Česká kolaborace? Ve Francii kolaboroval skoro každý, Norsko, Francie, Slovensko- všihni zformovali vlastní SS jednotky, na Slovensku všechny strany spojené do jedné a směle spolupracující s nacistickým Německem, Češi jediní sami nevydávali Židy k deportacím. Nejste nic jiného než ignorant.

Probíhá zde neustále srovnávání se západem jako jakousi modlou čehosi úžasného. Což je opět typicky „české“ a podle Vás malé. Víte, jako se za první republiky upínali k Francii, za komunismu k Rusku, tak Vy opět držíte prapor davu a velíte na západ. Až se vítr obrátí, tak to budete opět Vy a Vaší nátuře podobní „kosmopolité“, kteří budou poukazovat na vzor Činy.

Doufám, že nejste z mladší generace. Jinak by má víra ve změnu pomalu umírala. :-?

[11] Národní chrakter
George mejl Úterý 22. 11. 2011, 01.41

Ano, Hloupý Honza i Josef Švejk jsou postavy které máme rádi, neboť si myslíme, že jsou kladné. V naší literatuře je ale ještě jedna postava – téměř zapomenutá – kterou se moc nechlubíme. Myslím, že vystihuje českou povahu nejlépe – pan domácí Matěj Brouček. ;-)

[12] zapskli prolhanci
langer Čtvrtek 9. 04. 2015, 15.51

jsme narod zapsklych prolhancu,ktery se teoreticky precenuje avsak kdyz OPRAVDU potrebujeme prokazat sve kvality,jako jednotlivci i spolecnost opakovane SELHAVAME!!narod komunistu vychovava po socialisticku sva dalsi pokoleni!BOZE DEJ AT JE TO JINAK!!! 8-O

Nelze přidávat nové komentáře.