Atllanka

8.5.2008: Klikněte vlevo na Vyhledávání a zadejte co hledáte, např.: Mašínové, islám, socani, atd. Nížeji se Vám zobrazí texty slovo obsahující. Rozklikněte a vyberte si článek. Hezký den, přeje Atllanka… :) … Starší aktuality

Vzala jsem si muslima

Islám zevnitř – Vzala jsem si muslima

 

Motto: Když jsem se snažila kázat islám všem, co byli ochotni poslouchat, můj největší přínos byl můj vzhled – dvacetiosmiletá Američanka, běloška se světlými vlasy a zelenýma očima chodila a chválila islám…

Byla jsem silným protikladem všemu, co si lidé mysleli o muslimce. Jen se modlím a doufám, že jsem nikdy nikoho nepřesvědčila, aby se obrátil na islám a nebo na to jen myslel…

 

Awake

 

 

To, že jsem si vzala striktního muslima, mě přinutilo přemýšlet a následně opustit islám.

  • Existuje hadís, který říká, že žena musí být k dispozici, kdykoliv se jejímu muži zachce.
  • Zeptala jsem se na to manžela a ten mi řekl, že je to pravda.

 

Uvědomila jsem si, že mohu být kdykoliv znásilněna, protože to korán dovoluje.

  • Nesměla jsem opouštět domov bez povolení manžela.
  • Když jsem se vdala, bylo mi čtyřicet tři let a měla jsem již pětiletého syna.
  • Předtím, než jsem se stala muslimkou, jsem byla nezávislá a teď jsem nemohla dopustit, aby mi nějaký muž přikazoval, co mohu a nemohu dělat.

 

Dospěla jsem k názoru, že islám je plný nenávisti k ženám a nikdo mi nebude přikazovat, jak mám myslet – ani manžel ani žádné náboženství. Bůh mi dal mozek k tomu, abych přemýšlela a já cítím, že být muslimem znamená přestat myslet.

 

Cindy

11. září 2001 mě úplně zničilo. To, že jsem byla zároveň Američanka a muslimka, mi způsobilo neutěšitelný žal. Nevěděla jsem, co se děje a co je důležitější, nevěděla jsem, proč se to děje. Myslím si, že první tři dny jsem byla v šoku.

Můj palestinský manžel mi nařídil, abych se oblékla po islámsku – volnou dlouhou róbu a šátek – a šla ven. Byla jsem zděšena.

V té době mi ještě nedocházelo, že ten člověk mě využíval pro sebe, ať už šlo o cokoliv. Chtěl, aby mě lidé viděli jako muslimskou ženu tváří v tvář s “ignorancí”, jako by na ně chtěl udělat dlouhý nos. To mi vadilo. V tom okamžiku jsem začala pochybovat o islámu.

Manžel mne nechal studovat islám po svém a to mi dost vyhovovalo, protože jsem se chtěla stát tou nejlepší muslimkou, jak bylo v mých silách.

 

Upřímně jsem věřila, že islám je mírumilovný a že je to ta pravá víra v Boha.

  • Naučila jsem se číst a psát arabsky
  • Naučila jsem se nazpaměť celé kapitoly koránu
  • Každý měsíc jsem ho četla vcelku.
  • Každodenně jsem četla hadísy Mohameda

 

 

Čím víc jsem četla, tím víc jsem byla znepokojena.

  • Četla jsem o tom, jak když ho někdo urazil nebo odmítl jeho učení islámu, nechal je zabít, když spali nebo když se otočili zády.

 

Nemohla jsem pochopit, proč korán říkal, že náboženství nemůže být vnucováno, když na druhé straně žili pod zákonem, který nařizoval smrt za opuštění islámu. To jsem chápala jako vnucené náboženství, ať už se tomu říká, jak chce.

 

Četla jsem o tom, jak Aíša, jeho devítiletá nevěsta, byla rozrušena, když ji Mohamed urážel – ji a všechny ostatní ženy – přirovnáním ke psům a oslům. Když jsem ty hadísy ukázala manželovi, řekl mi:

  • Snažíš se otřást mojí vírou.
  • Nechci to vidět!
  • Anebo – To tam museli přidat židi!

 

A čím dál víc jsem četla, tím víc jsem byla zděšenější.

  • Hledala jsem na internetu, co si myslí lidé, kteří opustili islám a proč si to myslí. Dostala jsem knihu Ibn Warraqa Proč nejsem muslim. Zničilo mě, když jsem to četla, protože jsem si uvědomila, že náboženství, o kterém jsem si myslela, že je od Boha, je nebezpečná lež.

 

 

Můj muž se ke mně začal chovat násilnicky.

  • Už předtím mi několikrát znemožnil jej opustit.
  • Chodil za mnou do práce, aby viděl, jestli nosím hidžáb.
  • Volal mi, když jsem nebyla doma a chtěl vědět, kde jsem.
  • Chtěl, abych chodila jen do práce a domů a nikam jinam, včetně samoobsluhy.
  • Izoloval mě od rodiny a od přátel.
  • Snažil se změnit moji osobnost.
  • Špehoval mé emaily a našel ten, který jsem poslala Nonie Darwishové – muslimské odpadlici – a její odpověď.
  • Život se nakonec stal nesnesitelný a já už dál nemohla.
  • Ten den, kdy jsem se rozhodla definitivně odejít, mě po mnoha pokusech mi v tom zabránit nakonec shodil na zem, zkopal mě do břicha a do hlavy a pak to zapřel. Říkal, že se to nestalo, že jsem musela upadnout.

 

Roku 2004 říkám Rok svobody. Bohužel znám mnohé ženy, které jsou z různých důvodů neschopné opustit situaci, ve které se nacházejí.

Stále ještě pracuji na svém systému víry. Věřím však, že Bůh, ten milující Bůh, mi ukáže cestu…

 

Cynthia

 

 

Jmenuji se Cynthia a když mi bylo 21 let, zbavila jsem se křesťanství a konvertovala jsem k islámu. V mých sedmnácti letech mě k této víře přivedl můj tehdejší chlapec, který je teď mým mužem.

Nejdříve mi to náboženství připadalo bláznivé, protože všechno, co jsem znala, bylo křesťanství. Dívala jsem se na manželovu matku a myslela jsem si, že zřejmě byla donucena přikrýt si vlasy a nosit neforemné šaty padající až ke kotníkům.

Jak však léta utíkala, sblížila jsem se s manželem a jeho rodinou. Začala jsem cítit k jeho matce lásku a respekt. Byla to ta nejlaskavější a nejmorálnější žena, kterou jsem kdy potkala. Najednou se islám nezdál tak divný a surrealistický s těmi jeho neustálými modlitbami, hladověním a rituály.

Začala jsem číst korán a jiné islámské materiály, které mi manželovi rodiče s velkou radostí dali. Pak jsem tiše seděla a poslouchala jsem, jak tchán rozebíral bibli v úsilí mě přesvědčit, že křesťanství není správné.

 

Po letech vymývání mozku jsem se nakonec rozhodla stát se muslimkou.

  • Vzpomínám si, jak jsem seděla v ložnici jeho rodičů s vlasy zahalenými černým přehozem a konvertovala k islámu v jednu hodinu ráno.

 

Mí rodiče byli vyděšeni, když jsem jim to řekla a řekli mi, že se za mne budou modlit. Já jsem se nad jejich poznámkami ušklíbala a pokoušela jsem se je přesvědčit, že islám je to správné náboženství.

  • Vysvětlila jsem jim, že Ježíš byl jen prorok a Alláh že je ten samý bůh, kterého uctívají židé a křesťané.
  • Řekla jsem jim, že islám je krásné a mírumilovné náboženství a každý, kdo považuje Ježíše za Boha, přijde do pekla.

 

Citově jsem se přimkla ke své nové víře a naučila jsem se číst a psát arabsky a mnoho islámských modliteb, které jsem opakovala, až jsem je uměla perfektně. Celý můj život byl posedlý pěti denními modlitbami a lnutím ke všem islámským rituálům. Nemohla bych v noci usnout, kdybych nevykonala večerní modlitbu, protože jsem věděla, že Alláh by mě za to potrestal.

 

 

Začala jsem žít v neustálém strachu, který se zhoršil, když jsme se s manželem a malým synkem přestěhovali do Egypta.

  • Po několika měsících v Káhiře jsem si začala přikrývat vlasy.
  • Nikdo mě k tomu nenutil, ale já četla, že budu v pekle viset za vlasy, když se s nimi budu chlubit.
  • Můj strach z Alláha byl tak silný, že jsem doufala, že dostanu rakovinu a budu potrestána za své hříchy na zemi raději než v pekle.
  • Před modlitbami jsem si myla tělo tak posedle, že se moje ruce staly rozpraskané a krvavé.
  • Navzdory tomu jsem stále věřila v náboženství, které zvenčí vypadalo tak ctnostně a spravedlivě.

 

Je také fakt, že všichni lidé v Egyptě, které jsem potkala, byli skromní a milí…

  • Já si to vysvětlovala tím, že tyhle typy báječných lidí stvořil islám.

 

Úplně jsem zablokovala fakt, že jsem během pobytu v Káhiře začala vyvíjet nepatrnou nenávist k židům. To bylo způsobeno komentáři různých lidí a taky tričkem, které jsem viděla na jednom Egypťanovi. Nikdy nezapomenu na to šedé triko s kapucí a krvavým nožem zaraženým do mapy Izraele. To mě rázem zastavilo a tehdy jsem začala pochybovat o své muslimské víře.

Vrátili jsme se do Ameriky s druhým synem o tři roky později, protože jsem se stala stále více depresivní tím, jaký život jsem v Káhiře vedla. Doufala jsem, že být zpět v Americe s rodinou mi pozvedne náladu, ale pořád jsem se cítila vyděšená a ztracená.

Čekala jsem jen, že se stane něco nevyhnutelného.

Když jsem otěhotněla s třetím dítětem, myslela jsem si že asi umřu při porodu za trest, že jsem donutila manžela a rodinu opustit Egypt. Opravdu jsem věřila, že zasluhuji všechno, co mi Alláh provede.

Vzpomínám si, že jsem se při porodu horlivě modlila za svůj život a za život svého dítěte. Byla jsem šťastná a ulevilo se mi, když jsem opustila porodnici se zdravou dceruškou v náručí.

 

Život pokračoval jako obyčejně a já jsem neochvějně praktikovala islám, až jednu noc můj muž dostal velmi děsivý e-mail, který mi zasadil zrnko pochybností do vědomí.

  • Někdo mu přes internet poslal video, ve kterém Nick Berg přišel o hlavu
  • Ačkoliv jsem odmítla tu hrůzu vidět, přesto jsem slyšela smrtelné výkřiky Nicka Berga, jak mu islámští teroristé pomalu uřezávali hlavu.
  • I můj muž, který byl rozený muslim, se zdál zasmušilý a šokovaný, když zamaskovaní muži skandovali Alláh akbar, jak zabíjeli ubohého Nicka.

 

Začala jsem potichu plakat pro Nicka Berga a pro teroristy, kteří si opravdu mysleli, že vykonali službu Alláhovi tím, že někoho připravili o hlavu. Byla jsem zmatená a zděšená, když jsem se zoufale snažila v mysli zablokovat ty výkřiky.

 

 

Následující týden jsem pokračovala v modlení pětkrát denně, ale slovo Alláh jsem nahradila slovem Bůh. Usmyslila jsem si, že když mě učili, že Alláh je arabské slovo pro Boha, tak to bylo OK. Pak jsem udělala něco, o čem jsem svým rodičům řekla, že nikdy neudělám…

 

Vypůjčila jsem si videofilm – Umučení Krista. Manželovi jsem řekla, že chci vědět, proč je okolo toho tolik rozruchu a on souhlasil. V sobotu večer jsme se posadili a v tichosti se dívali až do konce.

  • Bylo mi zatěžko dívat se, jak Ježíše bičují a bijí, ale něco mi říkalo, že musím vydržet.
  • Zadržovala jsem slzy až do scény, kde se Máří Magdaléna vrací zpět ke dni, kdy Ježíš byl jediný, kdo ji přijal s láskou.
  • Začala jsem plakat a najednou mi došlo, co se mi maminka po léta snažila říct.
  • Konečně jsem pochopila, že mě Bůh miluje a že mě nepronásleduje a nechce mi ublížit.
  • V tom okamžiku jsem věděla, že Alláh není žádný Bůh.

 

V následujícím týdnu jsem cítila, že mě ďábel chce znova zahákovat jeho zatrašujícími taktikami, ale už jsem se nebála. Konečně jsem cítila boží lásku a ochranu. Svět vypadal tak krásně a já jsem Bohu děkovala za to, že mě zachránil.

 

Upřímně si myslím, že Alláh je ďábel…

  • Mohu otevřít korán na kterékoliv stránce a přečíst si něco o smrti a pekelném ohni pro nevěřící.
  • Mohu si přečíst to, co jsem v minulosti přehlížela, protože jsem se soustředila víc na rituály a základní koncepty islámu.
  • Selhala jsem tím, že jsem se nepodívala na jádro toho náboženství, které – jak cítím – je založené na zlu.

 

Myslím si, že islám je vlk v rouše beránčím…

  • Některým lidem připadá velmi ryzí a dobrý, ale přesto produkuje teroristy a extrémisty, kteří umíraji ve snaze zabít každého, kdo není muslim.

 

Prosím, nemyslete si, že považuji všechny muslimy za zlé vyznavače Satana, protože to vůbec není pravda. Mnozí muslimové, které znám, jsou jedni z nejmilejších a nejlaskavějších lidí, které jsem potkala. Mám ráda manželovu rodinu a vím, že jejich srdce jsou naplněna dobrými úmysly. Opravdu věřím, že jak oni, tak i miliony jiných muslimů si myslí, že uctívají Boha.

 

Taky věřím, že Satan ztratil jednoho vojáka, když ztratil mě.

  • Když jsem se snažila kázat islám všem, co byli ochotni poslouchat, můj největší přínos byl můj vzhled.
  • Vypadala jsem úplně jinak, než je obecná představa o muslimech.
  • Dvacetiosmiletá Američanka, běloška se světlými vlasy a zelenýma očima chodila a chválila islám.
  • Byla jsem silným protikladem všemu, co si lidé mysleli o muslimce.

 

 

Jen se modlím a doufám, že jsem nikdy nikoho nepřesvědčila, aby se obrátil na islám a nebo na to jen myslel.

Je to jen dva týdny, kdy jsem byla zachráněna Ježíšem a jsou to dva nejšťastnější týdny mého života. Každý den, když se probudím, jsem Bohu vděčná, že v té sedmileté mezeře zůstal po mém boku. Cítím, že trpělivě čekal, až se navrátím. Teď žiji ve vnitřním klidu a v lásce boží, kterou nemohu slovy vyjádřit. Děkuji ti, Ježíši, že jsi mě neopustil.

Eva Polanská  

 

Fundamentalisté na vzestupu aneb Ženy v Egyptě dnes

 

Farida al-Nakkas říká:

Když jsem začala studovat na univerzitě, dívky tam chodily nezahalené, ačkoliv dvě mé spolužačky byly dcerami Hassana al Houdeibyho, vůdce Muslimského bratrstva, tehdy i dnes největší islamistické strany. Chodily zahalené jen lehce a žádná z nich – pokud vím – nepožádala mne ani jinou spolužačku, aby nosila roušku.

To je v protikladu k tomu, co se děje dnes, kdy je na všech nezahalených dívkách vyžadováno, aby se zahalily. Tehdy nebylo těžké potkat dívku v sukni po kolena. I tohle je dnes jinak….

 

Čtěte také:

 

Navštivte archiv textů   Vstup do diskuze zde 

 

Zhlédněte Inkubátor Atllanky   Atllanka Vás vítá – Welcome

 

Komentáře na našem webu se zobrazují s určitým zpožděním, omlouváme se Vám, ale je to nezbytná ochrana před hulváty a hlavně před reklamním spamem…

 



pošli na vybrali.sme.sk jaggni to! Linkuj.cz pridej.cz

««« Předchozí text: Islámský hrdina na svobodě Následující text: Islamofobie - Ryzí arogance muslimů »»»

Atllanka | Pátek 18. 07. 2008, 19.26 | Islám, Women, Násilí | trvalý odkaz | vytisknout | 63278x

Komentáře k textu

Rss komentářů tohoto textu - Formulář pro nový komentář

K textu nebyl napsán žádný komentář.

Nelze přidávat nové komentáře.