Atllanka

8.5.2008: Klikněte vlevo na Vyhledávání a zadejte co hledáte, např.: Mašínové, islám, socani, atd. Nížeji se Vám zobrazí texty slovo obsahující. Rozklikněte a vyberte si článek. Hezký den, přeje Atllanka… :) … Starší aktuality

Bitvy u Moháče a Zenty

..aneb Cesta k vítězství

 

Motto: Jak nesmírně únavná, dlouhá a trnitá cesta k vítězství někdy může být? A jak to vypadá, když lidé netáhnou za jeden provaz?

 

Bitva u Moháče

Horký srpen, léta páně 1526, mladičký Ludvík Jagellonský v doprovodu zemského správce a malé armády projíždí bažinatým krajem nedaleko Moháče, kde se má utkat s vojskem sultána Sulejmana II.

 

 

Nedávno oslavil 20 let, je vzdělaný, je to šampion v zápasech a turnajích a má po svém boku krásnou habsburskou princeznu Marii, na kterou teď možná myslí. Jeho život však nebyl nikdy jednoduchý.

Jeho matka Anna z Foix zemřela při porodu a malého neduživého Ludvíka museli zahřívat vnitřnostmi z čerstvě zabitých vepřů. Když mu 9 let zemřel také jeho otec a zanechal mu zemi, zvyklou na panování šlechty, což mělo i nadále pokračovat.

Předčasně mu narostl vous a už v patnácti se mu začaly objevovat šedivé vlasy. Vlády si talé neužil, vládl za něj Štěpán Báthory, neustále ve sporu s Janem Zápolským, hladovým po moci a tedy jeho místě.

 

 

V Čechách v těch dobách vládl jako zemský správce Zdeněk Lev z Rožmitálu, schopný hospodář a politik, ale jako ne první ani poslední, zkorumpovaný. Před čtyřmi lety byl odvolán a nahrazen, jenže nový kandidát, byl husitské víry a vadil katolíkům, kteří se báli ztráty moci, vlivem nedávných husitských válek a nepokojů v Německu a tak byl zase povolán zpět.

Nyní by měl povolat zemskou hotovost na pomoc Ludvíkovi, ale pomstychtivě otálí a tak do Uher dorazí jen dva pěší husitské českomoravské pluky. Jan Zápolský zase otálí poblíž Segedína s vlastní armádou, která by se teď Ludvíkovi hodila.

A tak Ludvík sebral jen menší jezdeckou armádu a s českomoravskými pluky a armádou biskupa Tomoriho má asi 25 000 mužů. Do toho Jan Zápolský drze po svém bratru pošle zprávu, že přijde na pomoc, pokud bude jmenován místodržícím Sedmihradska. A přitom proti Ludvíkovi stojí síla 120 000 mužů.

 

 

29.srpna 1526 nemůže už déle Ludvík čekat, je na něj vyvíjen nátlák ze strany papeže i Habsburků, kteří mu sice na pomoc nepřicházejí, za to ho rádi označují za slabého panovníka a vyhrožují převzetím moci.

Na radu biskupa Tomoriho postaví Ludvík vojsko pěchoty do čtverců a zatímco má pěchota zaútočit přímo, jízda na křídlech má vpadnout Turkům do boku a zahnat je na ústup. Plán překvapivě vyšel, dokonce se podařilo vtrhnout i do muslimského tábora!

Jenže to celé byla past, turci obětovali trén a první linii, aby mohli skrytě začít pálit až ze tří set děl najednou do odkrytého nepřítele. Jízda se rozprchla, pěchota vytvořila kruh, ve které se bránila, aby mohli ostatní ujet a ti co nepadli, byli sťati na rozkaz sultána.

 

 

Padnul Tomori i Stanislav Zápolský – bratr Jana, a Ludvík se utopil v bažině s přítelem Aczélem.. Svědek nehody, slezský šlechtic Cedryk z Lorezdorfu donesl tuto smutnou zprávu královně Marii.

Sám Jan Zápolský se pak hlásil o uherský trůn (jako protikandidát Ferdinanda Habsburského) s podporou většiny uherské šlechty a tureckou armádou za zády. Následně došlo k rozdělení Uherska mezi Habsburky a Zápolského. Habsburkové získali Slovensko, západní Maďarsko a Chorvatsko a ze zbytku Maďarska se Sedmihradskem se stal Budínský pašalik, kam Turci dosadili Jana Zápolského.

Vdova Marie Habsburská se časem stale guvernérkou nizozemských provincí a zestárlá odešla na konci života do Španěl, do Cigales, kde za zvuků cikád vzpomínala na svého chotě. V poslední vůli prý nechala zlatý medailon od svého manžela rozbít a úlomky rozdat mezi chudé.

 

 

Bitva u Zenty

Uplynulo víc jak 170 let. 11. září 1697 turecká armáda překračuje řeku Tisu, když tu je náhle napadena..

Dny předtím táhne sultán Mustafa II. se 100 000 muži podél Dunaje a císařský velitel Evžen Savojský na něj čeká u Petrovaradínu s přibližně 50 000 bojovníky. Sultán náhle změní plán, rozhodne se přejít řeku Tisu a vpadnout do Sedmihradska.

Sultán však nevyslal zvědy a do rukou Evžena v tom čase upadl vysoký turecký důstojník.. Evžen Savojský tak získal přehled o Mustafových plánech a napadl jej v nejvhodnější okamžik. Turecká jízda byla již přeplavena za řekou, děla se právě přepravovala a pěchota civěla na původním břehu, když z blízkého vrchu zahučela děla, ozvaly se muškety a veškerá habsburská síla vpadla na Turky.

 

 

Pěchota se nezmohla na větší odpor, byla smetena do řeky a nebo se rozutekla, jízda na druhém břehu nemohla zasáhnout, a děla byla právě k nepoužití. Na 30 tisíc Turků bylo zabito nebo se utopilo. Habsburská armáda ztratila něco okolo pětiset mužů, byla ukořistěna státní pečeť, celé dělostřelectvo i sultánova pokladna.

Rok na to byl podepsán Karlovický mír. Tato bitva je vedle bitvy u Nagyharsány považována za druhou bitvu u Moháče, kterou tehdejší propaganda chtěla odčinit porážku z minulého století.

Evžen Savojský (1663–1736) zvaný Malý Abbé, díky oblibě hnědé barvy a menší postavě, měl být původně knězem, kvůli fanatičnosti své rodiny to ale odmítl. Studium mu totiž umožnilo nahlédnout do spisů o nejslavnější vojevůdcích, které si zamiloval.

 

 

Požádal Ludvíka XIV. o pluk, byl však hrubě odmítnut, proto se upsal rakouské armádě kde na sebe poprvé upozornil coby člen jízdy v Bitvě u Vídně, po které vlastní pluk obdržel. Pokračoval pak v bojích v Uhrách a v Devítileté válce.

V roce 1697 stanul konečně jako vrchní velitel Habsburské armády proti Turkům, aby je porazil u Zenty a poté vpadl do Bosny a vyplenil Sarajevo, čímž sultána donutil jednat o míru.

Poté vedl společně s vévodou Malboroughem válku o španělské dědictví, v Rakousko-Turecké válce dobyl Bělehrad a poslední roky svého života se věnoval politice.

 

 

Mimo jiné radil císaři Karlu VI. provdat Marii Terezii místo za Františka Štěpána Lotrinského, za nějakého okolního panovníka, jedno jakého, hlavně obratného politika a válečníka, protože pragmatickou sankci mu můžou všichni odkývat, ale ne udržet.

Stanislav Jalovec

 

 

Vážení čtenáři, Atllanka je i na Facebooku, kde je součástí mnoha různých skupin. Pokud máte zájem a chcete v diskuzi vyjádřit svůj názor na přečtený text, obrázek, video či informaci, nebo jen prostě chcete šířit dál, tu u „vrchnosti“ tolik nepopulární, pravdu, pak neváhejte, přidejte se: pište a nebo jen čtěte, rádi vás na našich stránkách a ve skupinách uvítáme. Jde především o Vaši budoucnost, tak nestůjte mimo

 

 

Související texty:

Upozornění redakce:

  • Podtrhaná slova v textu jsou odkazy, které jsou důležité, čtěte tedy prosím i je. Pod celým textem pak jsou odkazy vedoucí na články související s tématem, text doplňují, nebo jsou jeho pokračováním. Nemáte-li čas číst texty na našem webu pořádně, nečtěte nás raději vůbec! Děkujeme.

Čtěte také:

 

Navštivte archiv textů     Vstup do diskuze zde 

 

Stáhněte si naše Prezentace       Atllanka Vás vítá – Welcome

 

Komentáře na našem webu se zobrazují s určitým zpožděním, omlouváme se Vám, ale je to nezbytná ochrana před agresivním reklamním spamem…

 



pošli na vybrali.sme.sk jaggni to! Linkuj.cz pridej.cz

««« Předchozí text: Karel Schwarzenberg Následující text: Schwarzenbergové a Právo první noci »»»

Atllanka | Úterý 15. 01. 2013, 19.30 | Islám, Blízký Východ, Terorismus | trvalý odkaz | vytisknout | 2978x

Komentáře k textu

Rss komentářů tohoto textu - Formulář pro nový komentář

K textu nebyl napsán žádný komentář.

Nelze přidávat nové komentáře.