Atllanka

8.5.2008: Klikněte vlevo na Vyhledávání a zadejte co hledáte, např.: Mašínové, islám, rusáci, atd. Nížeji se Vám zobrazí texty slovo obsahující. Rozklikněte a vyberte si článek. Hezký den, přeje Atllanka… :) … Starší aktuality

Vyvraždění carské rodiny po bolševicku

Když dostanou omezenci neomezenou moc

 

Prolog: Zavraždění carské rodiny se odehrálo v noci ze 16. na 17. července roku 1918 ve sklepě Ipaťjevova domu v ruském Jekatěrinburgu. Byl zde zavražděn někdejší car ruského impéria Romanovec Mikuláš II. s celou rodinou a nejbližším služebnictvem.

 

Zavraždění carské rodiny

V roce 1917 po únorové revoluci, svržení z trůnu a po období domácího věznění v Carském Selu nedaleko Petrohradu (dnešní Puškin), byl někdejší ruský car Mikuláš II. a jeho rodina podle rozhodnutí Prozatímní ruské vlády poslán do Tobolsku, kde žili ve vile bývalého guvernéra.

Po nástupu bolševiků k moci a začátku občanské války v dubnu 1918 bylo vydáno povolení prezídia (VCIK) čtvrtého sjezdu o převozu Romanovců do Moskvy za účelem soudu. 30. dubna byli Romanovci deportováni vlakem z Tobolsku do Jekatěrinburgu, zde byl pro ně zabaven dům patřící důlnímu inženýrovi Ipaťjevovi.

 

 

V polovině července 1918 se blížily k Jekatěrinburgu Československé legie, aby udržely transsibiřskou magistrálu, kterou měly pod kontrolou. Podle některých historiků bolševici zpanikařili, a proto rodinu popravili. Legie dorazila o necelý týden později a 25. července obsadila město. Popravu patrně nařídil místní Výkonný výbor Uralu, ale s plným vědomím Lenina, Jakova Sverdlova a Felixe Dzeržinského. Ještě před vraždou carské rodiny došlo k zavraždění mnoha dalších členů carské rodiny, zachránily se pouze carova matka a jeho dvě sestry.

Kolem půlnoci ze 16. na 17. července 1918 Jakov Jurovskij, velitel domu pro speciální účel, nařídil lékaři Romanovců, doktoru Evženu Botkinovi, probudit spící rodinu a požádat je, aby se oblékli pod záminkou, že rodina bude přesunuta na bezpečnější místo kvůli hrozícímu chaosu v Jekatěrinburgu. Romanovci byli přemístěni do sklepní místnosti (6×5 metrů) a vězňům bylo řečeno, aby zde počkali, než bude k domu přistaven nákladní automobil.

 

 

O několik minut později však vešla do místnosti popravčí četa tajné policie. Podle Ivana Plotnikova, profesora historie na Uralské státní univerzitě A. M. Gorkého, se zúčastnili popravy: Jakov Jurovskij, G. P. Nikulin, M. A. Medvěděv (Kudrin), P. Jermakov, S. P. Vaganov, A. G. Kabanov, P. S. Medvěděv, V. N. Nětrebin a J. M. Celms.

Jurovskij přečetl nahlas rozkaz výkonného výboru: Nikolaji Alexandroviči, vzhledem k tomu, že vaši příbuzní nadále pokračují v útoku na Sovětské Rusko, Výkonný výbor Uralu se rozhodl vás popravit.

Nikolaj pohlédl na svou rodinu, otočil se a řekl: Co? Co?.

Jurovskij rozkaz rychle zopakoval a zamířil pistolí na tělo Nikolaje a vystřelil, Nikolaj padl mrtev. Jurovskij pak vystřelil na Alexeje. Ostatní popravčí poté začali střílet chaoticky, dokud nepadly všechny zamýšlené oběti na zem.

Otevřely se dveře, aby se rozptýlil kouř. Některé přeživší ještě ubodal bolševik Pjotr Jermakov bajonetem, protože střelba by mohla být slyšet ven. Poslední zemřely Taťána, Anastázie a Marie, které na sobě měly přes 1 kg diamantů všitých do jejich oděvů, čímž byly do jisté míry chráněny před střelami.

 

 

Popraven byl Nikolaj, jeho manželka Alexandra, jejich pět dětí (Olga, Taťána, Marie, Anastázie a Alexej) a všichni ti, kteří se rozhodli jít s nimi do exilu, například lékař Evžen Botkin, služebná Anna Demidová, Alexej Trupp a Ivan Charitonov.

Jejich těla byla ještě téže noci převezena na Ganinu jamu, bývalý důl ležící severozápadně od města, a svržena do bývalé šachty, která tehdy byla zaplněná ledovou vodou. Celkem se jednalo o 11 těl. Za těly bylo do šachty vhozeno ještě několik granátů. Později zde sice byly objeveny části oblečení a ostatky psíka velkokněžny Anastázie, avšak těla zavražděných zde dlouho nezůstala.

 

 

Čekisté se, dle pozdějšího svědectví dvou z nich, báli, že by zde mohla být objevena, a bělogvardějci by tak získali cenné relikvie, proto ostatky opět vyjmuli a pohřbili necelé tři kilometry daleko u cesty na tzv. Porosenkově louce. Pro jistotu ještě čekisté mrtvoly polili kyselinou sírovou, aby znemožnili jejich případnou identifikaci.

 

Následky

Oficiální oznámení se objevila v celostátním tisku o dva dny později. Bylo ohlášeno, že monarcha byl popraven na příkaz Výkonného výboru Uralu pod tlakem, který představovali blížící se Čechoslováci.

Podle jiné verze bylo zavraždění vykonáno na základě „tajného rozhodnutí“ sovětského politbyra v čele s Leninem. Ačkoli oficiální sovět vinil z odpovědnosti za rozhodnutí Uralský výbor, Lev Davidovič Trockij ve svém deníku údajně odkazoval na Lenina.

Trockij napsal:

  • K mojí další návštěvě v Moskvě došlo po pádu Jekatěrinburgu. Mluvil jsem se Sverdlovem a zeptal jsem se ho mimochodem, ach ano, a kde je car?
  • Už je po všem, byl zastřelen, odpověděl.
  • A kde je jeho rodina?
  • Byla zastřelena i s ním.
  • Všichni? Zeptal jsem se, zřejmě s nádechem překvapení.
  • Všichni z nich odpověděl Jakov Sverdlov. Co ty na to? Čekal na mou reakci. Neodpověděl jsem.
  • A kdo udělal rozhodnutí? Ptal jsem se.
  • Rozhodli jsme o tom my tady. Iljič Lenin věřil, že bychom neměli bílým ponechávat živoucí symbol, kolem kterého by se soustřeďovali, zejména vzhledem k nynějším složitým poměrům.

Roku 1919 proběhlo na příkaz admirála Kolčaka na Ganině jamě vyšetřování. Byly ovšem objeveny pouze pozůstatky spáleného oblečení, šperky a kulky, dva kousky lidské kůže a lidský prst. Nalezené kosti se na konci 20. století ukázaly být zvířecího původu.

 

 

V roce 1993 byl zveřejněn report Jakova Jurovského z roku 1922. Z reportu vyplývá, že poté, co se jednotky Československé legie blížily k Jekatěrinburgu, ze strachu, že by Legie dobyly město a osvobodily cara, Jakov a další bolševičtí věznitelé 17. července popravili Nikolaje a jeho rodinu. Druhý den odjel Jurovskij do Moskvy se zprávou pro Sverdlova. 26. července, nedlouho poté, co Čechoslováci obsadili Jekatěrinburg, byl jeho byt vydrancován.

V roce 1920 se objevila jistá Anna Andersonová, která o sobě prohlašovala, že je nejmladší dcerou carského páru, Anastázií. Z říčního berlínského kanálu byla zachráněna dívka, která se pokusila o sebevraždu. Poté, co byla převezena na psychiatrickou kliniku, se dívka personálu svěřila, že je velkokněžna Anastázie, a svou verzi podpořila vyprávěním o svém úniku z rukou katů.

Po propuštění z ústavu si říkala Anastázie Čajkovská, později Anna Andersonová a dlouhá léta soudně usilovala o to, aby jí byla vrácena pravá identita. Proti ní svědčilo i tvrzení jisté paní Wingender, která v ní poznala polskou tovární dělnici. Zemřela v roce 1984 v USA. Spekulace o živé Anastázii utichly až v roce 1991, kdy byly její pravé ostatky nalezeny.

 

 

Ostatky většiny členů carské rodiny a jejich služebných byly nalezeny v květnu 1979 amatérskými nadšenci, objev byl ale uchován v tajnosti až do rozpadu SSSR. Exhumovány byly v červnu 1991 pod náspem Staré koptjakovské cesty 19 km severně od Jekatěrinburgu. Ostatky byly polité kyselinou a spálené. V průběhu vyšetřování trestného činu, které vedla Prokuratura Ruské federace, byli Romanovci identifikováni. Vzorky DNA také potvrdily příbuzenský vztah s Princem Philipem, vévodou z Edinburghu, manželem britské královny Alžběty II.

17. července 1998 byly ostatky členů carské rodiny převezeny do Sankt-Petěrburgu, kde byly pochovány v Petropavlovském chrámu. Pohřbu se zúčastnil prezident Boris Jelcin a jeho manželka spolu s příbuznými Romanovců, včetně prince Michaela z Kentu, bratranec královny Alžběty II. Zbývající dvě těla prince Alexeje a princezny Marie byla objevena v roce 2007 nedaleko nálezu ostatků rodiny.

 

 

14. srpna roku 2000 prohlásila ruská pravoslavná církev cara Mikuláše II. a členy carské rodiny za svaté (na úrovni strastotěrpěc – trpitel, mučedník). Ipaťjevův dům byl zdemolován v roce 1977, ale na jeho místě byl v červnu 2003, 85 let po popravě carské rodiny, vysvěcen vzpomínkový Chrám Všech svatých na krvi věnovaný rodině Romanovových.

zpracovalo st@tll 2018

 

Související texty:

Upozornění redakce:

  • Podtrhaná slova v textu jsou odkazy, které jsou důležité, čtěte tedy prosím i je. Pod celým textem pak jsou odkazy vedoucí na články související s tématem, text doplňují, nebo jsou jeho pokračováním. Nemáte-li čas číst texty na našem webu pořádně, nečtěte nás raději vůbec! Děkujeme.

Čtěte také:

 

 

Vážení čtenáři, Atllanka je i na Facebooku, kde je součástí mnoha různých skupin. Pokud máte zájem a chcete v diskuzi vyjádřit svůj názor na přečtený text, obrázek, video či informaci, nebo jen prostě chcete šířit dál, tu u „vrchnosti“ tolik nepopulární pravdu, pak neváhejte, přidejte se: pište a nebo jen čtěte, rádi vás na našich stránkách a ve skupinách uvítáme. Nestůjte mimo, jde o Vaši budoucnost..

 

Nezapomeňte také navštívit náš archiv textů

 


««« Předchozí text: Lidice a Ležáky Následující text: Čas na Ukrajině hraje proti Rusům »»»

Atllanka | Čtvrtek 9. 06. 2022, 09.22 | Česko, Hyenismus, Zvůle | trvalý odkaz | vytisknout | 2697x

Komentáře k textu

Rss komentářů tohoto textu - Formulář pro nový komentář

K textu nebyl napsán žádný komentář.

Přidej komentář!



Kliknutím vložíš: Vlož smajla :-) Vlož smajla :-( Vlož smajla ;-) Vlož smajla :-D Vlož smajla 8-O Vlož smajla 8-) Vlož smajla :-? Vlož smajla :-x Vlož smajla :-P Vlož smajla :-|
Příspěvěk je formátován Texy! syntaxí. Není povoleno HTML, odkazy se převádějí automaticky.
Jsem robot?