Atllanka

8.5.2008: Klikněte vlevo na Vyhledávání a zadejte co hledáte, např.: Mašínové, islám, socani, atd. Nížeji se Vám zobrazí texty slovo obsahující. Rozklikněte a vyberte si článek. Hezký den, přeje Atllanka… :) … Starší aktuality

Jak chutná postkomunismus II.

Poezie postkomunismu II.

 

Motto: Sametová revoluce mi dala lidské právo dobrovolně, z vlastní svobodné vůle dřít jako magor.

V listopadu 1989 jsem vylezl v Telči na kašnu a vyzval lidi – Kdo jste zde slušný člověk, převezměte odpovědnost za své městečko. Neuděláte-li to teď, až přejdou city, znovu vylezou ty svině a vy budete zase jen nadávat doma v kuchyni!

 

Už tam ten blbec zase jde

Zakládal jsem Občanské fórum v Jihlavě, v Telči i v nemocnici. Ve volbách 1990 jsem se dostal do České národní rady.

Své poslanecké kariéře vděčím za to, že jsem měl příležitost přímo, nezprostředkovaně vidět a zažít to, o čem byla „sametová revoluce“, jaký je skutečný stav těch, kteří si v naší zemi říkají „elita“, jaký je stav morálky české společnosti.

 

Opakovaně jsem ve sněmovně žádal potrestání lidí odpovědných za komunismus, za hospodářskou a morální devastaci země a společnosti. Argumentoval jsem:

  • Bez poctivého pokusu o spravedlnost nemá naše země budoucnost.
  • Nepotrestané zlo bude základem zla budoucího, možná horšího
  • Kladete základy zločineckému státu!

 

Popsal jsem, jak poběží vývoj, kdo bude elitou této země – tak, jak se to později skutečně stalo. Reakcí na mé apely a varování bylo ticho a výsměch. Na novinářské galerii, když jsem se přihlásil do debaty, si svobodní strážci demokracie povzdechli:

  • Už tam ten blbec zase jde!

 

A demoralizace pokračuje…

Na podzim 1994 mne na silnici cestou z Brna rozjel Ford Transit s přívěsem, v připravené skrumáži, auto za mnou jelo od Brna. Přežil jsem se zatraceným štěstím na jediném místě, které v autě zůstalo volné. Druhý den jsem zjistil, že policejní záznam nehody je zapsán zcela jinak, než se nehoda stala. Auto, které mne rozjelo, v záznamu nehody vůbec nebylo. Ač okolo každého poslaneckého škrábnutí byly vždy plné noviny, o mé nehodě nepsal žádný celostátní deník. O dva roky později, opět na dálnici, mne mezi sebe vzaly dva kamiony – úmysl byl jasný. Vyvázl jsem jen s pomačkanou karosérií a hleděl zmizet, protože jsem věděl, že nemám šanci.

Bylo by dobré, kdyby si každý, kdo má kousek šedé kůry mozkové, pomalu začal uvědomovat, kteří jediní na začátku „sametové revoluce“ měli zdroje, které mohli investovat do politiky, ovládnutí médií, udržení pozic v policii, soudnictví a v aparátu státních úřadů. Že to byla mocenská nomenklatura „předvoje pracujících“. Při stavu demoralizace společnosti pak už jen záleželo na velikosti tlaku, investici, aby politická scéna a figurky, které se na ní pohybují, fungovaly správně.

Dnešní pan prezident prvé roky po roce devadesát mluvil o tom, že věci se mají dělat správně a dobře, nesmí být žádná ideologie a třetí cesta. Pak se ten pán stal pravičákem a dnes je i konzervativcem.

 

Jak sadista Grebeníček v klidu dožil

 

Žádnému lotrovi odpovědnému za komunismus se nic skutečně nestalo. Přirozeným během věcí je právo a soudnictví „objektivní a spravedlivé, konkurzy vyhrávají ti nejlepší. Proti správným zlodějům a vrahům nelze najít důkazy. Zločinci, kteří vyrostli v hodnotovém a pojmovém prostředí komunismu, se v sametové revoluci dopracovali k ideálu.

 

Kverulanti a jiná agresivní chátra

 

Již není třeba hloupě a humpolácky dokazovat nebo nařizovat. Vyrobí-li se ve společnosti správně řídký nihilismus, pak stačí zvýšit výkon čerpadla, jinak nastavit směrové klapky a společenskou tekutinu promixovat…

  • A z těch pár zatvrdlíků, kteří nechtějí pochopit co je správné a spravedlivé, se udělají kverulanti.
  • Ještě lépe je si jich nevšímat. Nikdo jejich argumenty nezveřejní – nejsou.
  • Není je třeba ani zavírat, zbytečně to vyvolává pozornost – jako u Vladimíra Hučína.
  • Budou-li příliš „agresivní“, stane se jim nehoda.

 

Postkomunismus je „humánní“, dal většině „lidské právo“ hodnotově a morálně zdegenerovat na uspokojování fyziologických funkcí. Oproti komunismu je to „pokrok“, ten chtěl stejného výsledku dosáhnout přes pracovní tábory, šibenice, vězení nebo kulku.

 

Pojetí práva, Sládek a pívo Pod kaštanem

Kontinuita „jejich“ pojetí práva, dialektického pojetí hodnot, morálky, ekonomiezpůsobu politiky bezpečně zajistila společenské vrstvě, která sebe sama dříve nazývala „předvojem proletariátu“, vedoucí úlohu v posametové éře. Podle potřeby dnes sami sebe nazývají podnikateli, pravičáky, sociálními demokraty, komunisty a všichni jsou „demokraté“.

Neudělali jsme žádný zásadní krok k oddělení se a rozloučení s komunistickou minulostí, takže přirozeně a logicky pokračujeme v budování jejich způsobu lepšího světa.

 

 

Na jaře 1998 mne ve sněmovně – od řečnického pultíku – slovně napadl bývalý cenzor, v technologickém přestavbovém týmu republikán a ultrapravičák Miroslav Sládek. Nepamatuji si už původní příčinu, na mne neměl co vytahovat, a tak kontraverze proběhla standardně: odpověděl jsem mu a slušnými slovy ho poslal, kam patřil. To se zopakovalo. Po třetí ultrapravicový cenzor došel za mluvítko, chvíli se rozhlížel po sněmovně, pousmál se svým laskavým způsobem a pravil téměř přesně to samé, čím se před léty se mnou rozloučil můj normalizační gottwaldovský šéf: Co já se tady budu s poslancem Hofhanzlem dohadovat, až ho vymetou – a brzy už ho vymetou – nikdo ho nezaměstná.

 

Na konci roku 1998, po svém vymetení, jsem si zašel v Telči Pod kaštan na jedno pivo. Uvítal mne jeden místní tlučhuba slovy:

  • Vítám emeritního poslance, teď jsi stejně malý hovno jako my.

 

Došel jsem ke stolu a dotyčnému jsem odpověděl:

  • Jestli jsi malý hovno ty, tak já takhle veliký. Já jsem pan Hofhanzl, bydlím tam v tom rohu, víš kde. Rval jsem se jako lev, vy dovedete jenom hloupě kecat!

 

Otočil jsem se k hospodě a řekl jim:

  • Vy mi můžete něco políbit.

Reakce byla jedinečně česká – všichni mi chtěli poručit rum.

Čestmír Hofhanzl 2008  

 

Související texty:

Čestmír Hofhanzl: Moje cesta k sametu

Čtěte také:

 

Navštivte archiv textů     Vstup do diskuze zde 

 

Stáhněte si naše Prezentace       Atllanka Vás vítá – Welcome

 

Komentáře na našem webu se zobrazují s určitým zpožděním, omlouváme se Vám, ale je to nezbytná ochrana před hulváty a hlavně před reklamním spamem…

 



pošli na vybrali.sme.sk jaggni to! Linkuj.cz pridej.cz

««« Předchozí text: Židovskému státu je 60 let Následující text: Proč, proč, proč? Pro slepičí kvoč! »»»

Atllanka | Úterý 20. 05. 2008, 10.08 | Česko, Fejetony, Postkomunismus | trvalý odkaz | vytisknout | 1844x

Komentáře k textu

Rss komentářů tohoto textu - Formulář pro nový komentář
[1]
Jaroslav Bahník mejl Úterý 20. 05. 2008, 17.39

Také občas trpím stihomamem. Ale teď vážně. Již několikrát jsem četl příspěvky (ano od Tebe Atlanko), že nechceš na svoje stránky umisťovat texty, které jsou v rozporu s kodexem slušného vyjadřování. S tím se dá jenom souhlasit. Taky mi to už ujelo, ale na webu se to neobjevilo. V tu chvíli jsem byl namíchnutý, ale s odstupem jsem za to byl docela vděčný. Měřit by se mělo všem stejným metrem. Ne, jak je to v tomto státě běžné. Pěkné dny.

[2] Pro Atlanku.
Jaroslav Bahník mejl Úterý 20. 05. 2008, 21.06

Tak uděláme malý test. Souhlasíte. Cituji (znovu vylezou ty svině a vy budete zase jen nadávat doma v kuchyni!) Pro for queen.(„Jestli jsi malý hovno ty, tak já takhle veliký. Já jsem pan Hofhanzl,…). Pro všechny účastníky diskuse. To je elita a těm je třeba dát možnost projevu. Moc hezké dny a buďte soudní. Jarda Bahník. P.S. Nikdy v žádné straně a žiju za své.

Nelze přidávat nové komentáře.