Atllanka

8.5.2008: Klikněte vlevo na Vyhledávání a zadejte co hledáte, např.: Mašínové, islám, socani, atd. Nížeji se Vám zobrazí texty slovo obsahující. Rozklikněte a vyberte si článek. Hezký den, přeje Atllanka… :) … Starší aktuality

Československo? Poslušná sovětská gubernie!

Česká hanba

 

Československá poválečná vláda v roce 1945 umožnila politické, občanské i fyzické likvidace ruských a ukrajinských antibolševických emigrantů v Československu…

 

Sovětská brutální svévole a československý ustrašený králíček

Nová, tolik českému národu potřebná kniha českého novináře a odborného spisovatele Vladimíra Bystrova se pokouší o esejistický výklad stále nepříliš známého zločinu Československa z roku 1945.

Zabývá se analýzou faktů a historických i politických souvislosti akcí sovětské NKVD, která po skončení druhé světové války odvlekla řadu československých občanů do internačních táborů a gulagů v SSSR a jejich současná reflexe. Kniha je doplněna rozsáhlým poznámkovým aparátem a má 314 stran.

 

Kolaborantské Československo

Aktivita vojsk NKVD na území Československé republiky od okamžiku příchodu Rudé armády v závěru druhé světové války zaskočila celou naši tehdejší společnost včetně komunistů. Neboť ani ti neočekávali tuto zcela veřejnou demonstraci sovětské nadvlády nad budoucím vývojem v zemi svého dosavadního spojence.

Nikdo se neodvážil přiznat si, že Československo obnovené po druhé světové válce je pouhou iluzí, loutkovým útvarem a jeho občané mají znovu pramálo svobod.

Dodnes jen obtížně připouštíme, že politická reprezentace poválečné Československé republiky, poslušna zájmů Sovětského svazu, byla stejně kolaborantskou, jako byli politici předtím reprezentující okupační správu dosazenou po devětatřicátém Němci.

I naše politická reprezentece byla spoluviníkem osudu našich spoluobčanů, odvlečených tehdy orgány NKVD a deportovaných do sovětských internačních táborů a pekla gulagů, odkud většinou nebylo návratu… zdroj

Tito antibolševici emigrovali z bývalé Ruské říše po uchopení moci komunistickým terorem, proti němuž mnozí bojovali v Dobrovolnické (Ruské) armádě a dalších vojenských seskupeních ruských demokratických sil. Většina z nich nalezla počátkem dvacátých let nový domov odpovídající jejích tužbám po svobodě a demokracii v meziválečném Československu.

 

 

O čtvrtstoletí později, před dvaašedesáti lety, se však spolu s řadou Čechů a Slováků stali oběťmi nastupujícího prosovětského oportunismu a byli vydáni komunistické mstě.

Následně byli odvlečeni do SSSR, uvrženi do tamních věznic a koncentračních táborů, kde většinou beze stopy zmizeli.

Jen několik desítek jich přežilo a po nezměrném utrpení a s nenapravitelně poškozeným zdravím se směli po mnoha letech vrátit do svých českých domovů alespoň zemřít…

 

Profesorské domy

Počátkem dvacátých let v rámci tzv. Ruské akce přišlo do Československa několik set ruských a ukrajinských demokratických vysokoškolských pedagogů a vědeckých pracovníků, aby se podíleli na vzdělávání tehdy k nám pozvaných emigrantů z Ruska, bývalých příslušníků vojenských seskupeních ruských sil, bojujících s bolševiky.

Řada těchto pedagogů a vědců se stala mimořádnými a později řádnými docenty a profesory československého vysokého školství nebo získala aprobaci pro působení na zdejších odborných školách a výrazně se prosadila ve výzkumné základně československé meziválečné teoretické i aplikované vědy.

V polovině dvacátých let vzniklo Obecně prospěšné česko-ruské profesorské družstvo a v letech 1924–1925 vybudovalo v Praze-Dejvicích dvojdům v tehdejší Bučkově – dnes Rooseveltově – ulici. Tzv. profesorské domy č. 27–29 se v meziválečné Praze těšily velké vážnosti.

Když v roce 1945 sovětská komanda zahájila pronásledování ruských a ukrajinských emigrantů v Československu, byla většina mužů z těchto „profesorských domů“ odvlečena do koncentračních táborů v Sovětském svazu.

Po otevřeném nástupu komunistické moci u nás byly pak jejich rodiny a ostatní zbylí původní družstevníci prověřováni akčním výborem českých komunistů a mnozí násilně vystěhováni politickou exekucí.

V padesátých letech bylo družstvo převedeno do Lidového bytového družstva v Praze. Do dnešních dnů se zachovala pouze modlitebna pravoslavné církve v bývalé sborovně.

 

A Česká hanba pokračuje

 

 

25. dubna 1995 byly péčí Výboru Oni byli první a Ministerstva kultury České republiky na domech odhaleny pamětní desky, připomínající původní družstevníky a obyvatele domů a jejich tragický osud.

18. července 2000 Ministerstvo kultury České republiky prohlásilo mobiliář modlitebny a 28. února 2001 i oba domy za kulturní památku.

Na návrh současných obyvatelů, snažících se všechno, co připomíná původní majitele domu odstranit, bylo však rozhodnutí o prohlášení kulturní památkou domů 22. prosince 2004 zrušeno soudem a vráceno k dalšímu řízení.

Poté se Ministerstvo kultury České republiky 19. dubna 2005 rozhodlo v řízení nepokračovat a setrvat u prohlášení kulturní památkou jen mobiliáře modlitebny.

Na podnět Výboru Oni byli první z 15. prosince 2005, že jde o jediný dochovaný památník neblahých politických událostí a svědectví slabosti naší země tváří v tvář nejprve sovětskému a potom domácímu zločinnému zacházení komunistů s ideovými protivníky, zahájilo počátkem roku 2006 Ministerstvo kultury České republiky nové řízení na prohlášení domů kulturní památkou.

Následné rozhodnutí Ministerstva kultury České republiky, jímž bylo v roce 2007 tomuto návrhu vyhověno, je však stále až do dnešních dnů napadáno a rozporováno současnými setrvačně komunisticky smýšlejícími vlastníky obou domů, beze studu ze všech sil bránícími připomínání původních majitelů těchto domů a zločinů, spáchaných na jejich osudech i životech neblahým komunistickým režimem.

 

Našli u nás druhou vlast, ale Stalinově mstě neunikli

Jedenáctého května dopoledne započaly totiž první únosy československých občanů z Prahy do Sovětského svazu. Samozřejmě v jiných městech východnějších částí republiky k tomu došlo již dříve, podle toho jak postupovala Rudá armáda.

Již od roku 1991 se 11. května v 11 hodin dopoledne kladou u ruské kaple na Olšanských hřbitovech pamětní věnce.

 

 

Členové sdružení – Oni byli první – se snaží české veřejnosti připomenout, že prvními obětmi stalinského teroru v této zemi byli českoslovenští občané ruské a ukrajinské národnosti. A jak podotýká Vladimír Bystrov, československá vláda nedokázala své občany ochránit.

Celý ten vývoj ji zaskočil, zaskočila ji sovětská arogance. Československá vláda samozřejmě různým způsobem požadovala, aby byli vráceni jednotliví občané, zejména ti, kteří byli uneseni ze Slovenska, protože tam to bylo masové, tam to bylo trošku v jiné rovině a působilo to tam potíže místní komunistické straně. Ale to bylo Sovětskému svazu naprosto jedno.

 

Krvavé jahody – autentické vyprávění Věry – dívky z Brna, která přežila gulag

 

U naprosté většiny obětí se neví jak, kdy a kde zemřeli. Není ale ani znám přesný počet lidí násilně zavlečených Stalinskou tajnou policií do Sovětského svazu. Často zmizely celé rodiny včetně příbuzných či naopak lidé osamělí, takže ani nebylo nikoho, kdo by zmizení československým úřadům ohlásil. Část dokumentace o zmizelých zničila po roce 1948 Státní bezpečnost. A pátrat v ruských archivech není podle Vladimíra Bystrova vůbec jednoduché:

My jsme se třeba obrátili na společnost Memorial, což je ruská společnost, která se tím zabývá. Oni nám řekli, že se pokusí najít materiály, ale potřebovali od nás vědět, kdy ti lidé byli odvlečeni, kým, kam a jak byli odsouzeni. Jenže to je přesně to, co my nevíme!

Elena Tumanová-Nezvěská přišla o otce, o strýce a její manžel, jak říká, vyvázl po letech ze stalinského gulagu snad jen zázrakem.

Generála Michala Pažúra unesli 14. května 1945, i když při uprchnutí jeho rodičů před bolševiky z Ruska mu bylo teprve tři a půl roku.

Otec i strýc Eleny Tumanové-Nezvěské bojovali jako vysokoškoláci proti bolševikům. Po příchodu do Československa vystudovali v Praze na ČVUT stavební fakultu. A leccos po nich dodnes zůstalo…

 

 

Po mém otci zůstala Bílá labuť, Pražská městská knihovna, kino Broadway s celou velkou pasáží, po strýci zůstal bývalý Penzijní ústav, nyní Dům odborových svazů. Po jejich kamarádech z fakulty máme památníky například Švermův most a Jiráskův most, který stavěl inženýr Kovalevskij. Ten také zahynul v gulagu.

Ti lidé, především příslušníci inteligence, museli opustit bolševické Rusko, aby zachránili holý život. Svou novou vlast našli v předválečném demokratickém Československu. Celkem jich zde nakonec zakotvilo dvacet až třicet tisíc.

Stalinově mstě ale mnozí stejně neunikli. Našel si je většinou hned v prvních dnech po osvobození Československa. Široká veřejnost o těchto lidech, československých občanech, prakticky vůbec nic neví. Podle Vladimíra Bystrova se tomu ani nelze divit.

 

 

40 let to bylo tabuizované téma a ještě dnes je prý pro řadu lidí těžko stravitelné spojovat takové zločiny s příchodem Rudé armády – osvoboditelky. Ale… jestli nepřestaneme konečně před krutou, ale pravdivou realitou zavírat oči a budeme si dále idealizovat socialistickou, komunisty vedenou společnost, jsme na nejlepší cestě si nějakou tu totalitu zopakovat, a to včetně nacistických koncentráků a sovětských gulagů. Islámský levičácký fašismus se totiž blíží nebezpečně už i k nám!

Dle zdroje zpracovalo st@tll 2010

 

 

Vážení čtenáři, Atllanka je i na Facebooku, kde je součástí mnoha různých skupin. Pokud máte zájem a chcete v diskuzi vyjádřit svůj názor na přečtený text, obrázek, video či informaci, nebo jen prostě chcete šířit dál, tu u „vrchnosti“ tolik nepopulární, pravdu, pak neváhejte, přidejte se: pište a nebo jen čtěte, rádi vás na našich stránkách a ve skupinách uvítáme. Jde především o Vaši budoucnost, tak nestůjte mimo

 

 

Související texty:

Upozornění redakce:

  • Podtrhaná slova v textu jsou odkazy, které jsou důležité, čtěte tedy prosím i je. Pod celým textem pak jsou odkazy vedoucí na články související s tématem, text doplňují, nebo jsou jeho pokračováním. Nemáte-li čas číst texty na našem webu pořádně, nečtěte nás raději vůbec! Děkujeme.

Čtěte také:

 

Navštivte archiv textů   Vstup do diskuze zde 

 

««« Předchozí text: Eurábijská šifra I.část Následující text: Židovské příběhy II.část »»»

Atllanka | Čtvrtek 28. 09. 2017, 10.33 | Sovětské Rusko, Česko, Politika | trvalý odkaz | vytisknout | 7061x

Komentáře k textu

Rss komentářů tohoto textu - Formulář pro nový komentář

K textu nebyl napsán žádný komentář.

Nelze přidávat nové komentáře.