Atllanka

8.5.2008: Klikněte vlevo na Vyhledávání a zadejte co hledáte, např.: Mašínové, islám, socani, atd. Nížeji se Vám zobrazí texty slovo obsahující. Rozklikněte a vyberte si článek. Hezký den, přeje Atllanka… :) … Starší aktuality

Hitler, Mohamed a islám - jak se to rýmuje?

Islám, nacismus a totalitářství

 

Motto: Carl Jung, švýcarský psychiatr a zakladatel analytické psychologie, byl koncem třicátých let dotázán, zda má nějaké názory na to, jaký bude pravděpodobně další krok ve vývoji náboženství? Jung odpověděl s odkazem na nacistickou horečku, která svírala Německo…

  • Nevíme, jestli Hitler nalezne nový islám. Už je na cestě; je jako Mohamed. V Německu panují islámské emoce; válečnické a islámské. Všichni jsou opilí boží vůlí. Toto může být historická budoucnost.

 

Hitlerův ministr pro zbrojní a válečnou výrobu Albert Speer napsal během svého dvacetiletého trestu ve vězení kajícné paměti, ve kterých popsal své zkušenosti z druhé světové války.

 

Speerovo vyprávění obsahuje diskusi, která na jedné straně zachycuje Hitlerův rasistický pohled na Araby, a na straně druhé jeho přemrštěnou chválu islámu:

  • Na Hitlera udělal velký dojem útržek historie, se kterým ho seznámila delegace vznešených Arabů. Návštěvníci mu řekli, že když se Mohamedáni pokoušeli v osmém století proniknout přes Francii do střední Evropy, byli zahnáni zpět v bitvě u Tours. Pokud by Arabové v této bitvě vyhráli, svět by byl dnes mohamedánský, protože jejich náboženství věří v šíření víry mečem a v podřizování všech národů víře. Taková víra byla dokonale vhodná pro německou povahu.

 

Hitler řekl, že arabští dobyvatelé by kvůli svojí podřadné rase nebyli schopni přestát tvrdší klima a podmínky naší země. Nedokázali by udržet energetičtější domorodce na uzdě, takže by to nebyli Arabové, ale islamizovaní Němci, kdo by nakonec stál v čele mohamedánského impéria.

 

 

Hitler většinou doprovázel svou historickou spekulaci poznámkou:

  • Víte, je naší smůlou, že máme špatné náboženství. Proč nemáme náboženství Japonců, kteří považují oběť za svojí zem za nejvyšší dobro? Mohamedánské náboženství by pro nás bylo také mnohem vhodnější, než křesťanství. Proč to muselo být křesťanství s jeho pokorou a ochablostí?

 

Podobná rozpolcenost charakterizovala podporu, kterou Německo poskytovalo kauzám arabských muslimů během druhé světové války. V prosinci 1937 Hitler dokonce navrhoval vynechat z arabského překladu Mein Kampfu jeho teorii rasového žebříku, která Araby pošpiňovala. A mluvčí berlínského ministerstva zahraničí vyvinul na tiskové konferenci v listopadu 1942 velkou snahu, jak napsaly New York Times, any ujistil Araby, že nacistická antisemitská politika je zaměřena výhradně na Židy.

 

Mluvčí řekl:

  • Rozdíl mezi postojem Německa k Židům a Arabům byl jasně ukázán ve výměně dopisů mezi bývalým premiérem Íráku Rašídem Alim, a německým Institutem pro rasové problémy. Nikdy jsme neřekli, že Arabové jsou jako rasa podřadní. Naopak, vždy jsme poukazovali na slavnou historickou minulost arabského národa… …pokračování na odkazech níže…

 

Dnes nevysvětlitelně ignorované práce napsané během sta let mezi polovinou 19. století a polovinou 20. století významnými odborníky a intelektuály, kromě Carla Junga např. historiky Jacobem Burckhardtem, Waldemarem Gurianem, a Stojanem Pribičevičem, filosofem Bertrandem Russellem, protestantským teologem Karlem Barthem, sociologem Julesem Monnerotem, a především renomovaným odborníkem na islámské právo z 20. století G. H. Bousquetem – hovoří o islámu jako o despotické, nebo jazykem dvacátého století totalitní ideologii.

 

Historik z devatenáctého století Burckhardt napsal, že největším zdrojem Mohamedovy velké síly byl fanatismus, který ho dovedl k vítězství jako despotu:

  • Mohamed byl osobně velmi fanatický; to bylo základem jeho síly. Šlo o fanatismus radikálního zjednodušovatele, a v tomto smyslu to byl fanatismus dosti nefalšovaný. Jeho povaha byla nejtvrdšího druhu, konkrétně doktrinářská vášeň, a jeho vítězství patří mezi největší vítězství fanatismu a triviality. Veškeré modlářství, vše mytické, vše, co bylo v náboženství svobodné, rozmanité větve již existujících náboženství, to vše ho dohánělo ke skutečné zuřivosti, a on využil okamžiku, kdy byla velká část jeho národa vysoce otevřená extrémnímu zjednodušení náboženství.

 

Burckhardt zdůrazňuje, že Arabové, Mohamedovi stoupenci, nebyli barbaři, a měli svůj vlastní důvtip a duchovní tradice. Mohamedovo úspěšné kázání mezi nimi těžilo z touhy po mezikmenovému sjednocení, “extrémnímu ulehčení”. Mohamedův génius “spočívá v hledání právě tohoto."

 

S využitím velmi odlišných existujících tradic a skutečnosti, že národy, které byly nyní napadeny, mohly být také již poněkud unaveny existující teologií a mytologií, Mohamed:

  • prozkoumal s pomocí nejméně deseti lidí náboženství Židů, křesťanů a Peršanů [zoroastriánců], a vykradl z nich mnoho útržků, které mohl použít, a přizpůsobil je své představivosti.
  • Každý tak mohl nalézt v Mohamedově kázání nějakou ozvěnu víry, na kterou byl zvyklý.
  • Velmi výjimečné je, že Mohamed takto dosáhl nejen životního úspěchu, ale založil světové náboženství, které je stále životaschopné, a má samo o sobě vysoké mínění.

 

Burckhardt dochází k závěru, že bez ohledu na tyto výsledky nebyl Mohamed velký muž, ačkoliv uznává nevyhnutelné sklony..

  • ..vyvozovat z velkých důsledků velké příčiny, a tak i z Mohamedových výsledků velikost původce. Přinejmenším se chce v Mohamedově případě ustoupit, že nešlo o žádný podvod, že myslel věci vážně, atd. Někdy je ale možné se v takovém úsudku o velikosti zmýlit, a zaměnit za velikost pouhou moc.
  • V tomto případě jde spíše o nízké vlastnosti lidské povahy, kterým se dostalo mocného vyjádření. Islám je triumfem triviality, a velká většina lidstva je triviální.
  • Trivialita je ale ráda tyranská, a ráda vnucuje své jho vznešenějším duchům. Islám chtěl chtěl připravit vznešené staré národy o jejich mýty, Peršany o jejich Knihu králů, a po 1200 let zakazoval děsivě velkému množství lidí sochařství a malířství.

 

Historik Waldemar Gurian z univerzity v Notre Dame, uprchlík, který prožil komunistické a fašistické totalitní hnutí v Evropě, došel kolem roku 1945 k závěru, že Hitler byl způsobem podobným zjednodušovatelem německého nacionalismu, jako byl v sedmém století Mohamed zjednodušovatelem náboženství, jak ho popisuje Burckhardt.

  • Fanatický zjednodušovatel, který se jevil jako sjednotitel různých německých tradic ke službě jednoduchých národních zájmů, a který byl různými německými skupinami – a dokonce i některými lidmi mimo Německo – vnímán jako plnitel jejich přání, který sdílí jejich víru, s některými deformacemi a přeháněním – tím byl, dokud byl úspěšný, Adolf Hitler.

 

Na základě stejného jasného pochopení (a bez otupujících politicky korektních omezení naší doby) přišel Karl Barth, stejně jako Carl Jung (citovaný dříve), s tímto varováním, které vyšlo v roce 1939:

  • Spoluúčast v tomto životě, podle něj jediný hodnotný a požehnaný život, je to, co nacionální socialismus slibuje jako politický experiment těm, kteří se na něm budou z vlastní vůle podílet. A nyní začíná být jasné, proč v okamžiku, kdy se setkává s odporem, může pouze ničit a zabíjet – s mocí a právem, které jsou božské! Starý islám, jak ho známe, postupoval tímto způsobem. Je nemožné pochopit nacionální socialismus, dokud se na něj nepodíváme jako na nový islám, na jeho mýty jako na nového Alláha, a na Hitlera jako na nového Alláhova proroka.

 

Filosof Bertrand Russell v roce 1920, a sociolog Jules Monnerot o tři desetiletí později (v roce 1953), pohlíželi na další velkou totalitu dvacátého století, postupující bolševismus a komunismus v sovětském stylu, jako na, Monerrotovými slovy, “islám dvacátého století”. Russell ve své Teorii a praxi bolševismu roku 1920 předvídavě napsal, že:

  • Mezi náboženstvími lze bolševismus smířit s mohamedánstvím spíše než s křesťanstvím nebo buddhismem. Křesťanství a buddhismus jsou především osobní náboženství, s mystickými doktrínami a láskou ke kontemplaci. Mohamedánství a bolševismus jsou praktické, sociální, neduchovní, zabývají se dobýváním říše tohoto světa.

 

V roce 1953 viděl Monnerot (ve své Sociologii a psychologii komunismu) “absolutní tyranii” sovětského komunismu jako “srovnatelnou s islámem”, neboť obojí je “sekulárním náboženstvím a univerzálním státem”. Konkrétně o této shodě mezi triumfálním vznikem islámského a sovětského impéria napsal:

  • Toto spojení náboženství a politiky je hlavní charakteristikou islámského světa v jeho vítězném období. Umožnilo hlavě státu operovat za jeho hranicemi jako velitel věřících (emír al-muminín); a tímto způsobem mohl chalífa počítat se svými poddajnými nástroji, spoutanými dušemi, všude tam, kdy byli lidé, kteří uznávali jeho autoritu.
  • Územní hranice, které zdánlivě vyjímaly některé z jeho poddaných z jeho jurisdikce, nebyly ničím více než materiální překážkou; ozbrojené síly ho mohly donutit k tomu, aby je respektoval, propaganda a podzemní válka mohla ale pokračovat nerušeně dál.
  • Náboženství tohoto druhu neuznávají žádné hranice. Sovětské Rusko je pouze geografickým centrem, ze kterého vyzařuje komunistický vliv; je to “islám” na pochodu, a považuje své momentální hranice pouze za provizorní a dočasné. Komunismus stejně jako vítězný islám nerozlišuje mezi politikou a náboženstvím.

 

Práce ochablých křesťanů – jak by asi vypadala práce Bin Hitlerem vedených muslimů?

 

V brilantní a nezaujaté moderní analýze popisuje Ibn Warraq čtrnáct charakteristik “pra-fašismu”, jak je vyjmenoval Umberto Eco, a analyzuje jejich potenciální vztah k hlavním prvkům islámské vlády a úsilí.

 

Uvádí významné příklady, které odrážejí klíčové vlastnosti, jak je popsal Eco:

  • unikátní instituci džihádistické války;
  • ustanovení chalífátu s “Alláhovým zástupcem na zemi”, chalífou – který vládne podle islámského práva, t.j. šaríe, pevného systému podřízenosti a posvěcené diskriminace nemuslimů a muslimských žen, vyprázdněného od základních svobod svědomí a projevu.

 

Warraqovo hodnocení potvrzuje závěr, kterým G.H. Bousquet shrnul (v roce 1950) svojí kariéru studia historického vývoje a uplatňování islámského práva:

  • Islám přišel do světa jako dvojitě totalitní systém. Chtěl uvalit sám sebe na celý svět, a chtěl také prostřednictvím božího mohamedánského práva regulovat i ty nejmenší detaily celého života muslimské společnosti a každého jednotlivého věřícího.
  • Studie mohamedánského práva (jakkoliv je suché a odpuzující) je pro dnešní svět velmi důležité.

 

Nicméně Burckhardt popsal již v polovině devatenáctého století ve své charakteristice zakladatele islámu Mohameda jako despotu, a jeho teokratický řád, který stvořil, jako obzvláště extrémní náboženský despotismus, vytvořený (a rozšířený) džihádem, který se snažil zrušit předislámskou minulost nových stoupenců zostuzováním jejich dědictví.

  • Všechna náboženství jsou výlučná, islám ale obzvláště, a okamžitě se rozvinul ve stát, který byl zcela propojen s náboženstvím.
  • Korán je jeho duchovním i sekulárním zákoníkem. Jeho zákony zahrnují všechny oblasti života … a zůstávají dané a pevné; velmi úzká arabská mysl vnucuje tento řád mnoha národnostem, a tak je neustále přetváří (jde o hluboká, rozsáhlá a duchovní pouta!).
  • To je moc samotného islámu.
  • Ve stejný okamžik nemůže být forma světského impéria, stejně jako států, které se od něj postupně oddělují, jiná než despotická monarchie. Samotný důvod a ospravedlnění existence svaté války, a možného dobývání světa, jinou formu nepřipouští.
  • Nejsilnějším důkazem skutečné, extrémně despotické moci islámu, je skutečnost, že byla schopna zrušit celou historii (zvyky, náboženství, předchozí způsob pohledu na věci, obrazotvornost) národů, které k němu konvertovaly.
  • Dosáhl toho jedině vštěpováním nové náboženské arogance, která byla silnější než cokoliv jiného, a dovedla je k pocitu studu za jejich minulost.

 

Studie Balkánu od historika Stojana Pribičeviče z roku 1938 “Svět bez konce” demonstruje, jak Burckhardtovo pojetí islámského despotismu platí i pro osmanskou říši. Pribičevič poskytuje tyto ilustrace, počínaje charakterizací osmanských sultánů:

  • Každý z nich byl pokrevním potomkem Osmana [zemřel 1326, zakladatel osmanské dynastie];
  • velitel všech ozbrojených sil;
  • chalífa, náboženský vůdce všech muslimů;
  • Padišáh, neboli Král králů s mocí nad životem a smrtí i svých ministrů;
  • nepopiratelný vykonavatel prorokovy vůle – Stín Alláha na Zemi.

 

Ačkoliv měl sultán k dispozici Radu sestávající ze služebně nejstarších hodnostářů, vedenou bývalým “premiérem”, Velkým vezírem, který mu radil, Pribičevič říká:

  • Ale stejně jako Janičáři [vojenští otroci odvádění od rodin podřízených křesťanů před dospělostí, a nuceně konvertovaní k islámu v rámci osmanského daňového systému devširme] byli Kulové, otroci, jejichž životy a majetek patřil jejich pánovi.
  • Došlo k případům, kdy byl Velký vezír zabit z pouhého rozmaru sultána.

 

Pribičevič proto dochází ohledně osmanského sultanátu k závěru, že “Ze všech známých diktátorů byli sultáni ti nejdiktátorštější”.

 

A Pribičevič pokračuje vysvětlením, jak tento diktátorský osmanský sultanát fungoval v celkovém kontextu islámského nábožensky-politického totalitního systému, v souladu s Bousquetovým pozorováním (z r. 1950) založeným na jeho analýze islámského práva:

  • Islám byl totalitní náboženství. Korán nereguloval pouze vztah člověka k Bohu, ale všechny aspekty politické organizace, ekonomiky a soukromého chování.
  • Ačkoliv byl sultán jediným zákonodárcem, očekávalo se, že jeho zákony, šaría, budou v souladu se svatým písmem. Za účelem správného výkladu prorokových výroků existoval orgán skládající se z učených kněží a právníků, ulemů.
  • Stejně jako se žádný rozený muslim nemohl stát příslušníkem Janičářů, žádný bývalý křesťan se nemohl nikdy stát částí svaté společnosti ulemů.
  • Tito teologové nebyli sultánovými otroky, jejich názory měly ale přesto pouze poradní hodnotu.

 

Celou exotickou strukturu osmanského státu lze tedy shrnout tímto způsobem:

  • ústavou impéria byl korán;
  • absolutním výkonným vládcem byl sultán;
  • vojáky a úředníky byli Janičáři;
  • a druhem Nejvyššího soudu byli ulemové.

 

A nakonec, rozhovory investigativního novináře Johna Roye Carlsona s náboženskými a politickými arabskými vůdci z let 1948–1950 poskytují dokonalé nezávislé potvrzení těchto tvrzení lidí ze Západu. Možná nejvíce odhalující je jasný postřeh Aboula Sauda, kterého Carlson popsal jako “příjemného anglicky hovořícího příslušníka úřadu Arabské ligy”.

 

Aboul Saud Carlsonovi vysvětlil, že islám je autoritářskou nábožensko-politickou vírou, která zahrnuje veškerou duchovní i světskou existenci muslimů. Přímo řekl,

  • Můžete označit mohamedánství za náboženskou formu státního socialismu.
  • Korán dává státu právo znárodnit průmysl, rozdělit zemi, nebo vyvlastňovat při znárodňování průmyslu a rozdělování země, nebo vyvlastnit majetek.
  • Zaručuje vládci státu neomezenou moc, pokud nejde proti koránu.
  • Korán je naší osobní i politickou ústavou.

 

A po rozhovoru s vůdcem Muslimského bratrstva Hassanem al-Bannou, který “káže doktrínu koránu v jedné ruce, a meče v ruce druhé”, Carlson poznamenal:

  • Začalo mi být jasné, proč obyčejní Egypťané uctívají používání síly. Hrůza je synonymem pro moc! To je jeden z důvodů, proč většina Egypťanů, bez ohledu na třídu nebo povolání, obdivovala nacistické Německo. Pomáhá to vysvětlit obrovský růst Ikhwan el-Muslimín – Muslimského bratrstva.

 

Zdroj a pokračování textu najdete zde:

zpracovalo st@tll červen 2008

 

 

Vážení čtenáři, Atllanka je i na Facebooku, kde je součástí mnoha různých skupin. Pokud máte zájem a chcete v diskuzi vyjádřit svůj názor na přečtený text, obrázek, video či informaci, nebo jen prostě chcete šířit dál, tu u „vrchnosti“ tolik nepopulární, pravdu, pak neváhejte, přidejte se: pište a nebo jen čtěte, rádi vás na našich stránkách a ve skupinách uvítáme. Jde především o Vaši budoucnost, tak nestůjte mimo

 

 

 

Související texty:

Upozornění redakce:

  • Podtrhaná slova v textu jsou odkazy, které jsou důležité, čtěte tedy prosím i je. Pod celým textem pak jsou odkazy vedoucí na články související s tématem, text doplňují, nebo jsou jeho pokračováním. Nemáte-li čas číst texty na našem webu pořádně, nečtěte nás raději vůbec! Děkujeme.

Čtěte také:

 

Navštivte archiv textů     Vstup do diskuze zde 

 

Stáhněte si naše Prezentace       Atllanka Vás vítá – Welcome

 

Komentáře na našem webu se zobrazují s určitým zpožděním, omlouváme se Vám, ale je to nezbytná ochrana před hulváty a hlavně před reklamním spamem…

 



pošli na vybrali.sme.sk jaggni to! Linkuj.cz pridej.cz

««« Předchozí text: Otroctví a islám Následující text: Palestinci - Hitlerovi vnuci »»»

Atllanka | Neděle 9. 12. 2012, 10.05 | Islamizace, Historie, Nacismus | trvalý odkaz | vytisknout | 4954x

Komentáře k textu

Rss komentářů tohoto textu - Formulář pro nový komentář
[1]
Honza Pátek 20. 06. 2008, 14.42

Dobrý den , podle mého názoru nejde spojovat takového tyrana s tak mirumilovným náboženstvím jako je právě Islám, když jsem četl knihy o Islámu neviděl jsem nikde, že by se náboženství šířilo mečem. Proto , když pozoruji, jak si někdo spojuje takto Islám, je to určitě nesmysl. Děkuji a hezký den

[2] Lol!
Pampeliška Pátek 20. 06. 2008, 15.21

Já kdysi četla Daleko od Moskvy, a taky Mladou gardu, tam byl tak krásně vykreslen komunismus, že jsem až plakala, a co teprve Fučíkovo V zemi, kde zítra již znamená včera, a nebo co třeba Čuk a Gek… Jinými slovy Honzo, nic ve zlým, ale jsi pitomec 8-)

[3]
tom Pátek 2. 10. 2009, 16.20

mirumilovny ? haha ha , to byl vtip dne

[4] Islám
David Neděle 1. 11. 2009, 18.25

Islám, komunsimus a vůbec tyto pojmy je zlo!!!!! Svinstvo!!! Musíme zničit islám my ještě svobodný, aby naše generace netrpěly, buď mi je anebo oni jednou nás, je to fanatická a zaostalá víra plá nesmyslů..... :-x

[5]
aishe Sobota 28. 11. 2009, 13.44

Islám je mírumilovné náboženství a Mohameda (necht mu Bůh žehná)v žádném případě není ani zdaleka nic podobného jako Hitler . Islám se nemůže šírit mečem nikdo nemůže nutit nevěřícího přijmout islám to je Bohem zakázané a prorok (necht mu Bůh žehná) je toho svědkem .!

[6] Jasně!
Kantornill Sobota 28. 11. 2009, 15.34

[5] aishe: A jak to tedy bude, když tu bude všude islám a já budu atheista, nebudu dodržovat Ramadán a budu chtít stejná práva jako muslim? BA co můj křesťanský přítel, bude si moct v poledne kleknout ve městě na chodník a modlit se k Ježíši? A co moje žena, židovka, bude moct postavit veřejnou mešitu? Co když bude chodit moje dcera bez šátků a jakýchkoli hábitů uprostřed Teheránu? Co když jí věřejně políbím? Jo a to o tom meči, to je přece v koránu, to korán lže? A ještě mi řekni, když víš, že tě tu nikdo nechce, proč se sem cpeš? My se k vám přece taky necpeme, tak co sem lezeš? Já bych někde, kde mě nechtějí nebyl ani náhodou, vím co to je slušnost. Tak vo co ti gou?

[7] Joooo
Kantornill Sobota 28. 11. 2009, 15.38

A co ti mírumilovní muslimové na tom obrázku, oni nehajlují? On nevyšel mein Kampf v arabštině a ony ho nenosí palestinské arabky jako bibli? Co to video Muftí a Hitler, to je fotomontáž? A není snad pravda, že v neislámské zemi se lže do doby, než se stane muslimskou? No? Tak piš, saláme :)))

[8]
paseka mejl Sobota 11. 12. 2010, 19.19

Sila islamu spociva mimo jine i v tom, ze jeho siritele (viz. Honza a aishe) ve sve argumentaci pouzivaji nehoraznych lzi, poloprad, daemagogie a temer neuveritelne hlouposti do takove miry, ze si normalni clovek clovek rekne ze to snad neni pravda a oni si urcite delaji srandu a tim padem tomu nevenuje nalezitou pozornost. Jsem ale optimista a verim, ze se ucho jednou utrhne a ze lidi tyto psychopaty zacnou ignorovat ale tentokrat uz ze spravnych duvodu.

[9] Co skutečnost
M Pondělí 13. 12. 2010, 14.07

[5] aishe:Si silně mimo míru či turecký hajzlík.Skutečnost je jiná.Mírumilovnost ukazují jen když Islámský buzny žádají o azyl..

[10] Islám mírumilovný???
vitak69 Úterý 14. 12. 2010, 10.41

Podle Koránu jsou si muži se ženami před bohem rovni. Ženy nejsou hanobeny za znesvěcení „zakázaného stromu“ a jejich utrpení při těhotenství a porodu není trestem za tento skutek. Islám dal ženě taková práva a výsady, jaká neměla za žádného jiného náboženského nebo ústavního systému. Práva a povinnosti ženy jsou stejná jako práva a povinnosti muže, to však neznamená, že jsou totožné. V islámské společnosti mají muži ve všech fázích svého života povinnost hmotně zabezpečit ženy, dceru musí podporovat otec, matku její syn, manželku manžel a sestru bratr. Podle islámu je žena, svobodná nebo vdaná, samostatná individualita, která má právo vlastnit a disponovat se svým majetkem a příjmy. Věno dává ženich nevěstě do jejího osobního užívání, přičemž si nevěsta může ponechat jméno své rodiny a nepřijmout jméno manželovo. Úlohy mužů a žen se doplňují a navzájem by měli spolupracovat. Obě pohlaví mají stejná práva a povinnosti. Je třeba si tak uvědomit, že postavení ženy v islámském světě se liší stát od státu a podle společenských vrstev. Postavení žen v islámských zemích nelze tedy přičítat jen islámu, ale i místním tradicím, způsobu výkladu Koránu a míře uplatnění Šarií. Toto je islám z jedné strany. Tady je ta druhá:

Hidžáb (závoj) musí nosit každá žena, ať se jí to líbí nebo ne. Neobléci si hidžáb může mít za následek přísný trest. A jaký to může být trest? Jak můžeme slyšet z úst hlavního státního zástupce : „Každá žena, která v Íránu zavrhne zvyk nošení hidžábu je považována za apostatu (tzn. toho, kdo se zřekl víry) a trestem pro takového člověka je smrt.“ Ženy jsou pole k plození dětí. Ženám je zakázáno studovat obory jako jsou strojírenství, zemědělství, archeologie, restaurování historických památek, umělecká řemesla a mnoho dalších. Dočasný sňatek je zákonný. Muž může mít čtyři „stálé“ manželky“ a tolik „dočasných“, kolik si přeje. Věk, kdy mohou být děvčata provdána byl snížen na 13 a poté na 9 let. To je podle tradice proroka Mohameda, který se v 51 letech oženil s šestiletou dívkou a měl s ní poměr, když jí bylo 9 let. Íránské ženy se nemohou provdat za cizince bez písemného svolení ministerstva vnitra. Zatímco muži se mohou oženit jak s muslimkou, tak i s židovkou nebo křesťankou; ženy se mohou vdát pouze za muslima. Rozvod je nepopíratelným právem muže, s ženou se může rozvést bez jakékoliv předchozího upozornění. Vdaná žena nemůže bez manželova svolení cestovat, pracovat, připojit se k nějaké organizaci, jít na vysokou školu ani navštěvovat své přátele a příbuzné. Vdané ženy nemohou cestovat do zahraničí bez písemného svolení svých manželů. Toto písemné svolení musí být předloženo úřadům. Úřady rovněž zvažují zákaz všem ženám cestovat do zahraničí za vyšším vzděláním. Manžel může na ženě vykonávat fyzické násilí či jinou formu týrání. Myslíte si, že to je od islámu nelidské a nepřijatelné? Poslechněte si, co o tom říká islámská učenec, přední náboženský vůdce: „Vdaná žena by měla strpět jakékoliv násilí a týrání, jímž ji trestá její muž, neboť ona je plně v jeho moci. Bez jeho svolení nesmí opustit dům ani za dobrým účelem (jako je třeba dobročinná práce). Jinak její modlitby a přání bůh nevyslyší a uvrhne na ni prokletí nebe i země.“ Tak kde je ona láska a mírumilovnost? V otroctví? V zákazu používat vlastní mozek, především u žen? :-)

GNWP Úterý 21. 12. 2010, 23.25

[4] David: ještě k tomu komunismu přidej fašismus a nacismus, bo kdo ten extrem vztahuje jen na jednu stranu je pokritec nebo je sám nějakej zasran ultrapravičáckej.Jinak je zajímavý že i v islámskejch zemích sou lidi který se snaží odělit náboženství aotevřít tomu zbytku lidí oči, že je to kravina ze středověku, praktikovaná v 21. století od státu a stejně je za to ty arabský režimi pronásledujou, všechny náboženství sou kupy hoven jak křestanství tak islám akoát to vymatlá lidem mozky nesmyslnejma dogmatama.

[12] Jasná odpověď
Django Bradley mejl Úterý 18. 12. 2012, 19.29

Hitler byl takový blázen, že by klidně prosadil všude kam by vlez islám! Howgh

Nelze přidávat nové komentáře.