Atllanka

8.5.2008: Klikněte vlevo na Vyhledávání a zadejte co hledáte, např.: Mašínové, islám, socani, atd. Nížeji se Vám zobrazí texty slovo obsahující. Rozklikněte a vyberte si článek. Hezký den, přeje Atllanka… :) … Starší aktuality

Arizace židovského majetku v Československu

Jak se také chováme ke svým spoluobčanům v ohrožení

 

Arizace je odvozena z německého výrazu Arisierung a znamenala v nacistickém Německu a jím ovládaných zemích vyvlastnění majetku osob, které byly židovského původu a jeho následné převedení do rukou nežidovských, nejprve tzv. árijských správců a posléze majitelů.

 

Předmnichovské období

Skutková podstata Arizace byla odvozena z teorie o nadřazenosti árijské rasy, která byla ztotožněna s „čistokrevným“ německým národem, do které podle nacistických představ Židé nepatřili. Židé byli následně označeni úhlavními nepřátely árijské rasy, potažmo německého národa.

Jedinně naprostým vyloučením německých obyvatel židovského původu z účasti na německé ekonomice, zabavením jejich majetku s následnou likvidací samotných židovských rodin se podle nacistické ideologie mohli Němci vymanit z údajného „židovského područí" a tím dosáhnout trvalé prosperity.

Nacisté k tomuto cíli zprvu využívali různé bojkoty obchodníků a výrobců židovského původu a jejich terorizování pouličními bojůvkami, což je mělo přivést k bankrotu popřípadě donutit k ukončení podnikání či dokonce k odchodu ze země.

 

 

Od 1. ledna 1938 bylo Židům v Německu zákonem zakázáno podnikat v oblasti obchodu i ve výrobě, stejně jako nabízet zboží i služby. Následně byly tyto podniky převedeny pod nucenou správu NEžidů, velmi často exponentů nacistického režimu. Správce, tzv. Treuhänder neboli důvěrník (často se používal doslovný překlad – správce věrné ruky) pak buď podnik dovedl k likvidaci, což byl způsob jak se místní nežidovští podnikatelé zbavili konkurence v oboru, nebo zařídil jeho odprodej do vlastnictví Árijce – velmi často sám sobě.

 

Pomnichovská Československá republika

Po uzavření mnichovské dohody bylo i české ale hlavně židovské obyvatelstvo v zabraném pohraničí vystaveno pronásledování, násilí a nuceno k opouštění svých domovů.

 

 

Tzv. Křišťálová noc se nevyhnula ani okupovanému pohraničí. V Liberci, Opavě, Krnově, Falknově (dnes Sokolov), Karlových Varech a na mnoha dalším místům.

Byly vypalovány synagogy a ničeny židovské obchody a byty, mnoho Židů bylo posláno do koncentračních táborů. Do českého vnitrozemí uprchlo více než 120 tisíc Čechů mezi nimi i 17 tisíc Židů. Ty, kteří nechtěli odejít dobrovolně, vyvážely německé úřady násilně do nově vzniklého hraničního pásma s Československem.

Při sčítání lidu v květnu 1939 bylo v sudetské župě napočítáno již pouze 2363 osob, které odpovídaly definici Žida podle Norimberských zákonů.

Propaganda pravicových stran spojených ve Straně národní jednoty se obracela proti parlamentní demokracii, Benešovi a Masarykovi. V rámci hledání vnitřního nepřítele, který údajně rozvracel jednotu českého národa, docházelo k oživení českého antisemitismu, který se s takovou silou projevoval naposled na přelomu 19. a 20. století, v době tzv. hilsneriády. Především v katolickém a agrárním tisku běžně vycházely antisemitské články a komentáře, v nichž byla Židům přikládána vina za ponížení českého národa. Nově se aktivizovala krajní pravice a s ní i antisemitská propaganda českých fašistů.

 

 

Československému ministru zahraničí Františku Chvalkovskému při návštěvě Berlína 21. ledna 1939 vytkl Adolf Hitler nedostatečnou rozhodnost při řešení „židovské otázky“ v Československu. Bezprostředně poté rozhodla vláda o propouštění státních zaměstnanců židovského původu. Vláda přijala též nařízení o přezkoumání státního občanství zaměřené proti Židům, kteří nebyli české nebo slovenské národnosti. Na emigranty žijící v Československu byl vyvíjen tlak k opuštění země a mohla jim být na základě rozhodnutí vlády ukládána různá omezení.

 

Protektorát Čechy a Morava

V noci z 14. na 15. března 1939 překročila vojska nacistického Německa české hranice. Vznikl Protektorát Čechy a Morava.

 

 

V okupovaných zemích mohla být arizace navíc využívána jako nástroj germanizace místního hospodářství, kdy podniky, ve kterých měli Židé i jen menšinový kapitálový podíl byly převáděny do německé správy a posléze do vlastnictví Němců, popřípadě osobám nacistům zcela oddaným.

Na protektorátním území mohli nacisté použít metody pronásledování a separace židovského obyvatelstva vyzkoušené již dříve v Německu, případně v připojeném Rakousku. Svůj vliv na protižidovskou politiku chtěla prokázat i protektorátní vláda, která měla především zájem na převedení židovského majetku do českých rukou.

Tím se kromě jiného chtěla bránit obávané germanizaci. Omezení práv a svobod židovských obyvatel tak na sebe po vzniku Protektorátu nenechala dlouho čekat. Antisemitismus druhé republiky po okupaci okamžitě přerostl v praktickou protižidovskou politiku.

V počátcích německé okupace se snažily radikálně pravicové organizace, jakou byla např. fašistická Vlajka, těžit z nastalé situace a domnívaly se, že bude dán volný průchod protižidovskému násilí. Množily se útoky na židovské objekty, synagogy i proti jednotlivým Židům.

 

 

Na jaře 1939 např. fašisté zapálili synagogu v Jihlavě, poškodili synagogu v Dobříší a provedli protižidovský pogrom v Příbrami. Silné protižidovské výtržnosti byly hlášeny v srpnu 1939 v Brně, kde byla řada Židů surově napadena a zbita. Na druhou stranu je třeba konstatovat, že české bezpečnostní složky většinou proti antisemitským výtržníkům zasahovaly a že akce českých fašistů nezískaly masovou podporu.

Protektorátní vláda v linii druhé republiky již na své první schůzi zakázala židovským lékařům výkon praxe ve veřejných institucích a vzala na vědomí zastavení praxe židovských advokátů ze strany advokátní komory. Židé měli být odstraněni ze všech vedoucích míst v průmyslových podnicích a dalších organizacích. Bylo schváleno vydání zvláštních nálepek k označení „árijských“ obchodů. Další opatření protektorátní vlády směřovala k zamezení volného nakládání s židovským majetkem a k jeho přebírání do české správy…

 

Slovenský štát

 

 

Volanie po úplnej samostatnosti sa objavovalo už na jeseň roku 1938, keď Slovensko získalo autonómiu v rámci pomníchovskej Československej republiky.

Hlinkova slovenská ľudová strana (HSĽS), ktorá mala v krajine mocenský monopol, však bola v tejto veci rozdelená. Jej radikálne krídlo bolo za nezávislosť a rokovalo o nej s predstaviteľmi nacistického Nemecka. Naproti tomu konzervatívne krídlo ľuďákov sa k tejto možnosti stavalo váhavo.

Hitler, pre ktorého samostatné Slovensko predstavovalo okrem iného výhodný nástupný priestor k plánovanej územnej expanzii, sa preto rozhodol konať. Na 13. marca 1939 si pozval predsedu ľuďákov, katolíckeho kňaza Jozefa Tisa do Berlína, kde ho postavil pred voľbu: buď Slovensko vyhlási samostatnosť, alebo bude „ponechané svojmu osudu“. Druhá možnosť by v praxi znamenala rozdelenie územia medzi susedné štáty, najmä Maďarsko.

Hneď po svojom návrate Tiso oboznámil s obsahom rokovania Snem slovenskej krajiny v Bratislave. Krátko po poludní 14. marca 1939 bola týmto zákonodarným zborom vyhlásená samostatnosť Slovenska, vznikol Slovenský štát.

Dobová propaganda farbisto popisovala atmosféru nadšenia, ktoré malo v ten okamih v parlamente zavládnuť. Iné svedectvá však hovoria o ochromených a bezradných poslancoch, ktorí ešte ráno pred rokovaním netušili, o čom budú v ten deň rozhodovať.

 

 

Slovenská republika, ako sa nový štát volal od prijatia ústavy v lete 1939, bola satelitom Nemecka. Jasným dôkazom bola takzvaná ochranná zmluva, uzavretá ešte v marci 1939, v ktorej sa Bratislava zaviazala uskutočňovať zahraničnú politiku v úzkej zhode s Nemeckom. Berlín taktiež kontroloval dôležité slovenské podniky.

Autoritársky štát, ktorého vládcovia pod heslom uskutočňovania politiky „menšieho zla“ kolaborovali s nacistami, dokázal svojim občanom zo začiatku zaistiť slušné životné podmienky. V dôsledku hospodárskej konjunktúry na Slovensku takmer zmizla nezamestnanosť a štát mohol občanom vyplácať rôzne príspevky. Na vojnové pomery nepanoval v krajine ani výrazný nedostatok potravín.

Kto naopak na vznik štátu tvrdo doplatil, boli slovenskí Židia. Tí boli najskôr vylúčení z hospodárskeho a spoločenského života a ich majetok bol následne „arizovaný“. Od marca do októbra 1942 boli desaťtisíce Židov odoslaných do koncentračných táborov.

Slovensko platilo nacistickému Německu za likvidaci jednoho slovenského Žida 500 říšských marek. Tato bankovka tedy měla cenu dvou životů:

 

 

Zapojenie Slovenska do útoku na Poľsko a na Sovietsky zväz, postupné zhoršovanie životných podmienok a v neposlednom rade obrat na východnom fronte po bitke o Stalingrad – to boli faktory, ktoré viedli k nárastu nespokojnosti a napokon k začatiu výraznejších odbojových aktivít. Plánované ozbrojené povstanie však prepuklo predčasne a nemecká armáda, ktorá Slovensko obsadila na konci leta 1944, zatlačila povstalcov behom dvoch mesiacov do hôr.

Čítajte viac zo zdroja

 

Holocaust

Hromadné vyvražďování Židů nacisty (holocaust) započalo po 20. lednu 1942, když byly na konferenci ve Wannsee dohodnuty podrobné podmínky takzvaného „konečného řešení židovské otázky“.

 

 

V červnu 1939, když začaly v Protektorátu Čechy a Morava platit Norimberské zákony a Židé – občané „druhého“ řádu, byli postupně omezováni ve všech právech, včetně práva na majetek. Od podzimu 1941 byli pak Židé hromadně transportováni do ghett na východě, později do Terezína.

Židé, kteří již byli v té době zcela zbaveni i toho nejmenšího majetku, byli násilně deportováni nejen do ghett ale i do koncentračních táborů. Z českých zemí bylo v letech 1941 – 1945 do Terezína, Lodže a dalších táborů deportováno více než 81 tisíc Židů. Z nich se osvobození dočkal pouze zlomek, něco okolo 10 tisíc lidí.

 

 

Zde je nutno dodat, že značná část židovského obyvatelstva nenastoupila do transportů. Židé se skrývali a mnozí se podíleli na ilegální odbojové činnosti. Nemálo jich také před transportem raději samo „dobrovolně“ ukončilo svůj život. Z osmi tisíc všech těchto protektorátních Židů, kteří se z nejrůznějších důvodů vyhnuli přímým transportům do pekla, přežilo zhruba 10 procent.

Celé nacistické Konečné řešení židovské otázky si tak v Protektorátu Čechy a Morava vyžádalo téměř 80 tisíc nevinných lidských životů.

 

Genocida

Čeští Židé šli na smrt statečně. Podle očitých svědků si terezínské ženy, čekající na smrt v plynových komorách, zpívaly československou hymnu Kde domov můj, židovskou hymnu Hatikvu a nebo dokonce Internacionálu.

 

 

  • 7. března 1944 se odehrála největší masová vražda českých občanů za dobu existence Československa. Je překvapující, že o tomto faktu se téměř nic neví. Tento film mapuje tuto zapomenutou událost prostřednictvím několika posledních žijících pamětníků.

 

Abychom uchovali rozměry tragédie genocidy židovského obyvatelstva českých zemí za druhé světové války, je třeba si neustále připomínat, že za abstraktními čísly stojí osudy konkrétních mužů, žen a dětí, z nichž každý měl vlastní tvář, vlastnosti, politické přesvědčení a především nárok na lidskou důstojnost. Proto jsou jména zavražděných zaznamenána na stěnách Pinkasovy synagogy v Praze a na stránkách Terezínské pamětní knihy.

 

Osvobození, návrat a… Vítězství?

V průběhu jara a léta 1945 se Židé, kteří přežili hrůzy holocaustu nebo bojovali v řadách zahraničních vojáků či odešli do emigrace, začali vracet domů.

Brzy se však setkávali s projevy antisemitismu: šlo např. o navrácení věcí, které Židé před svým odchodem dávali do úschovy svým sousedům a známým, kteří si na věci již tak zvykli, že je neradi vraceli.

Můžeme tak hovořit o pokračujícím antisemitismu špatného svědomí a chamtivosti. K němu brzy přistoupil i antisemitismus sociálně ekonomický, spojený s otázkou restitucí židovského majetku.

 

 

Konfiskace se totiž vztahovala i na ten židovský majetek, jehož majitel se za 1. republiky hlásil k německé řeči. S otázkami znárodňování, restitucí a konfiskací úzce souvisela i otázka židovské národnosti. Po válce byli mnohdy Židé v české společnosti pociťováni jako exponenti němectví, takže řada z nich byla spolu s Němci dokonce odsunuta!

 


V době zřízení Protektorátu Čechy a Morava mělo podle oficiální statistiky na jeho území žít 118 310 Židů, z nichž se 103 960 hlásilo k židovskému vyznání. Zbytek byl jiného náboženství nebo bez vyznání. Na Slovensku žilo dalších 140 tisíc obyvatel tohoto vyznání, či jen původu. Běsnění nacistické hydry přežilo pouhých 10 procent z nich.

V současnosti žijí v českých zemích necelé 3 tisíce Židů, kteří se hlásí do některé z deseti Židovských obcí v Čechách a na Moravě. Největší ŽO je pražská s 1500 členy. Dějiny židovských obyvatel v českých zemích tedy pokračují a ačkoli jejich síla dnes netkví v jejich početnosti, tak historická stopa, jíž jsou pokračovateli, vede dál spletitými cestami českých dějin, české společnosti i naší kultury.

 


 

A co na to svět?

23.6.1944 se uskutečnila návštěva delegace Mezinárodního výboru Červeného kříže v Terezíně. Z výboru se dostavil dr. Maurice Rossel spolu s dvěma dánskými představiteli. Do své zprávy Rossel napsal:

 

  • Řekněme, že jsme v ghettu nalezli město, které žije téměř normálním životem…

 

Dnes by se dalo předpokládat, že po vítězství nad nacismem a po hrůzách holocaustu dojde k potlačení antisemitismu, že počátkem 21. století pro tento temný, iracionální a škodlivý směr nebude místa. Jsme však svědky opaku.

 

 

Vzestup extrémně pravicových živlů a rozšíření fundamentalistického islámu, právě tak jako ekonomické a sociální krize v různých částech světa- to vše vytváří živnou půdu pro antisemitské incidenty.

st@tll 2011

zdroj01   zdroj02   zdroj03   zdroj04 

 

 

Vážení čtenáři, Atllanka je i na Facebooku, kde je součástí mnoha různých skupin. Pokud máte zájem a chcete v diskuzi vyjádřit svůj názor na přečtený text, obrázek, video či informaci, nebo jen prostě chcete šířit dál, tu u vrchnosti tolik nepopulární, pravdu, pak neváhejte, přidejte se: pište a nebo jen čtěte, rádi vás na našich stránkách a ve skupinách uvítáme. Jde především o Vaši budoucnost, tak nestůjte mimo

 

Související texty

Upozornění redakce:

  • Podtrhaná slova v textu jsou odkazy, které jsou důležité, čtěte tedy prosím i je. Pod celým textem pak jsou odkazy vedoucí na články související s tématem, text doplňují, nebo jsou jeho pokračováním. Nemáte-li čas číst texty na našem webu pořádně, nečtěte nás raději vůbec! Děkujeme.

Čtěte také:

 

Navštivte archiv textů     Vstup do diskuze zde 

 

Stáhněte si naše Prezentace       Atllanka Vás vítá – Welcome

 

Komentáře na našem webu se zobrazují s určitým zpožděním, omlouváme se Vám, ale je to nezbytná ochrana před hulváty a hlavně před reklamním spamem…

 



pošli na vybrali.sme.sk jaggni to! Linkuj.cz pridej.cz

««« Předchozí text: Stoning of Soraya - Ukamenování Sorayi Následující text: Oběti komunismu: Jan Sviták »»»

Atllanka | Úterý 18. 01. 2011, 00.09 | Nacismus, Holocaust, Zločiny | trvalý odkaz | vytisknout | 6707x

Komentáře k textu

Rss komentářů tohoto textu - Formulář pro nový komentář
[1] Slovenská sebereflexe
R. Rauss mejl web Pondělí 18. 01. 2010, 12.24

Toto jsem napsal do komentářů pod tento článek:

Výpoveď Dietera Wislicenyho na blogu Antona Hrnka

Komentář stále čeká na schválení, tak pro jistotu, kdyby náhodou nebyl schválen, píšu jej i sem:

Myslím, že sa velmi mýlite, a že vede vás i touha po jakémsi falešném očištění. Ale kdo už by nevěděl pravdu o “Konečném řešení židovské otázky”, když ne hlava státu? A i kdyby nevěděl, tak vyvlastnění a vyobcování, odstěhování do pracovních táborů celých rodin, včetně starců, žen a dětí… To se vám zdá hodno činu vašeho hrdiny a jeho spoluobčanů – vašich předků? Obohatit se bezpracně na úkor druhých? Mít užitek ze smrti nevinných mužů, žen a dětí?

V odkaze jsem dal článek, kde je video o tom, jak jsme my a aj vy árizovali a jak na to dodnes mnozí vaši bývalí gardisti s láskou vzpomínají!

Je mi líto těch Slováků, kteří jsou schopni sebereflexe, umí svou minulost vstřebat a poučit se z ní, že musí žít s vámi, pohrobky nacismu a odporné nacionalistické zvůle, která se snaží za každou cenu překroutit dějiny vlastního národa, samozřejmě k jeho škodě.

[2] Definice pravice?
Zpátečník Futurista mejl web Úterý 26. 01. 2010, 11.03

Zajímavý článek, ale očividně se s autorkou neshodnu na definici pojmu pravice. Je jen příznačné, že nad větou o „vzestupu extrémně pravicových živlů“ je obrázek dělňase se srpem a kladivem na rukávu. Bez ohledu na to, kolik katolíků, konzervativců atd v minulosti proslulo antisemitismem, jednalo se o jednotlivé případy. Naproti tomu v levicové doktríně je rasismus neoddělitelně přítomen. Protože obhajuje „utlačované“ před „parazity“, „vykořisťovateli“ a „vnitřním nepřítelem“. To vše nabývá v 99% případů rasový podtext. Ostatně při likvidaci židovských politiků v ČSSR (Slánský) a SSSR (Litvinov) byl vždy zdůrazněn jejich etnický původ.

[3] Není v tom mezi námi žádný rozpor
Andrea Úterý 26. 01. 2010, 12.03

Extrémní pravicí je defakto vždy nazývána jen a jen zradikalizovaná levice – to měla naznačit i ta koláž ;)

Nelze přidávat nové komentáře.