Atllanka

8.5.2008: Klikněte vlevo na Vyhledávání a zadejte co hledáte, např.: Mašínové, islám, socani, atd. Nížeji se Vám zobrazí texty slovo obsahující. Rozklikněte a vyberte si článek. Hezký den, přeje Atllanka… :) … Starší aktuality

Manipulace, provokace, dezinformace.. (9.část)

…čili kupci, intelektuálové a moderátoři

 

Motto: Úkol zůstává vlastně jediný: nedovolit jim, aby ulovili naše duše…

 

Po intelektuálech – televize

Závratnou kariéru dnes v postmoderní terminologii dělá slovo simulacrum. Řečeno co nejstručněji, označuje kopii bez originálu. Takovými kopiemi, které nikdy neměly svůj původní vzor, byla velká mediální představení spojená s tzv. Podzimem národů v roce 1989, např. Kulatý stůl v Polsku, nebo Prosincová revoluce v Rumunsku, nebo také obrana Bílého domu v Moskvě v srpnu 1991.

 

Legendární Kulatý stůl

 

Všechny byly vlastně vymyšleny ne jako skutečné události, ale jako veliká televizní představení. Kulatý stůl se odvolával na v Polsku existující tradici politiky symbolu, a jeho cílem bylo – abych znovu použil výraz Jadwigy Staniszkis – aby „zlom posloužil kamufláži kontinuity“.

Obrana Bílého domu s bohatýrským Borisem Jelcinem ve věžičce tanku nebyla než virtuální skutečností, protože nebylo žádné obrany, a to z toho prostého důvodu, že ani žádný útok na Bílý dům se nekonal. Událost ta existovala pouze na desítkách milionů televizních obrazovek po celém světě.

 

Rumunsko

Dost už dnes víme – mj. také z výzkumů Rady Portocala – o pádu vlády Nicolae Ceaušeska v Rumunsku. Ve skutečností tam došlo k palácovému převratu, ale aby nová vládní garnitura získala společenskou legitimitu, zorganisovala se revoluce. Ne náhodou se její centrum nacházelo v hlavní budově státní televize v Bukurešti. Byla to tedy „televizní revoluce“.

 

Bratři v boji

 

Vezmeme-li v úvahu rumunské podmínky, byla rozehrána s opravdu hollywoodským rozmachem. Když 21. prosince 1989 utíkali účastníci demonstrace ve středu hlavního města před útokem tanků, televizní diváci měli dojem, že jen tak tak unikli masakru.

Ve skutečnosti byl rachot jedoucích tanků vysílán z velkých ampliónů na střechách domů, a stačilo jenom několik agentů roztroušených v davu, kteří křičeli „jedou tanky!“ a začali utíkat, aby lidé zpanikařili. Televizní diváci měli dojem autenticity události, protože lidé nehráli, ale byli skutečně vyděšení.

Podobně se z ampliónů na střechách bloků pouštěly magnetofonové nahrávky dávek z kulometů. Vojáci věrní ‚Frontě národní soudržnosti‘ ovšem při rozhodné obraně revoluce odpověděli střelbou z karabin, při čemž zahynulo víc lidí, než jich bylo zastřeleno za celou dobu Ceaušeskova panování.

Západ přimhouřil oči nad vraždou bývalého diktátora poté, co francouzská televize uvedla reportáž o tisících obětí zavražděných Ceaušeskem, jejichž hromadný hrob byl objeven v Temešváru. Opět jsme měli co do činění se simulacrum, protože žádných poprav nebylo, a mrtvoly se stopami pitev byly svezeny z různých márnic a piteven. Divadlo se ale přeci odehrálo – tím, že mu televizní diváci uvěřili.

Nejlépe zdokumentována ale byla desinformační akce v Československu, spojená s tzv. sametovou revoluci. Česko bylo asi jediným státem, v němž byla vytvořena oficiální komise (Komise 17. listopadu), která se zabývala všemi okolnostmi tzv. Podzimu národů. Díky otevření policejních archivů se podařilo zjistit, že v červnu roku 1987 začaly české tajné služby akci s krycím jménem ‚Klín‘.

 

Jak potvrdil vysoký důstojník těchto služeb Miroslav Chovanec, který odpovídal za její průběh:

  • Cílem této akce bylo brzdit sjednocování opozice a získat vliv v jejích řadách, tak aby se umožnil regulovaný přechod k pluralistickému systému.

 

O rok později začala česká StB začala vytvářet „ilegální skupiny“, a tisknout „ilegální tisk“, a také vytvořila nový druh agenta, totiž protikomunistického disidenta „z povolání“. Jak prokázala Komise 17. listopadu, jednou z organisací nejvíce infiltrovaných protikomunistickými agenty byl klub Obroda, který vycházel z řad Charty 77. „Agentura, kterou jsme měli uvnitř opozice, prostě šla s tou opozicí nahoru,“ vypovídal později Chovanec.

Současně začal i v samotné komunistické straně vzestup lidí, kteří měli pověst „nepokorných liberálů“, stoupenců „demokratisace“, a odpůrců „ortodoxního betonu“. Nejlepším příkladem může být postava Josefa Bartončíka, v letech 1971–1988 placeného agenta StB, tajemníka komunistické strany v Brně, a pozdějšího předáka lidovců.

 

Dr. Pavel Žáček, který se už po pádu komunismu na Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu zabýval operací Klín, píše:

  • Šlo o vytvoření jakéhosi kontrolního mechanismu pro připravovaná jednání u kulatých stolů, přesně podle polského modelu.

 

Cílem operace tajných služeb bylo nejprve vytvoření „protikomunistické“ oposice, a později podělení se s ní o vládu u „kulatého stolu“. Veřejné mínění to mělo přijmout samozřejmě, jako dohodu dvou stran zastupujících celou společnost.

 

Sametová revoluce

Sametová revoluce začala v Česku 17. listopadu 1989 po brutálně potlačené studentské demonstraci v Praze. O datu této manifestace věděli funkcionáři StB dřív než její oficiální organizátoři – studenti z hnutí Stuha.

 

 

Demonstrací 17. listopadu začala celá řada protivládních demonstrací, které si nakonec vynutily resignaci vlády. Jiskrou, která způsobila výbuch společenské nespokojenosti, byla údajná smrt studenta, který šel v čele protikomunistického průvodu.

Ve skutečnosti to pouze poručík StB Ludvík Zifčák-Růžička, který demonstraci naváděl, předstíral smrt, a byl ihned odvezen policejní sanitkou. Mezitím se historka o jeho smrti začala se šířit a provokovat otevřená vystoupení proti režimu.

Je důležité se zmínit, že poručík Zifčák-Růžička byl několik měsíců předtím zatčen policií jako disident (což mu mělo dodat důvěryhodnosti v oposičních kruzích), a při demonstraci samotné naléhal na to, aby se průvod studentů dal po trase vládou zakázané, což muselo vést ke střetnutí s policií.

 

 

Jak přiznal jeden z hlavních organisátorů operace Klín, generál StB Alois Lorenc – na nového vůdce státu byl připravován jeden z vůdců Pražského jara v roce 1968, stoupenec Gorbačova a „socialismu s lidskou tváři“, Zdeněk Mlynář. Žil v emigraci, ale byl přivezen do Prahy důstojníky československé rozvědky. Ukázalo se, že již přijel pozdě – situace se vymkla z ruky.

 

Vladimír Bukovsky to popisuje takto:

  • Všechno probíhalo velmi dobře, podle scénáře – až do poslední chvíle, kdy se uprostřed všech těch nepokojů, a po pádu vlády, najednou v Praze objevil Mlynář. Měl řadu vystoupení v televizi, a měl proslov na Václavském náměstí. Lidé ale bučeli a pískali, protože jen opakoval staré slogany z roku 1968.

 

V té chvíli Čechoslováci už nechtěli ,socialismus s lidskou tváří, nechtěli žádný socialismus, s žádnou tváří. Vypískaný Mlynář vycouval ze hry. Protože reakce lidí byla jiná, než jakou očekával, prostě se otočil na patě a vrátil se do Vídně.

A najednou se ten velmi přesný, a přesně dodržovaný scénář zasekl. Sověti neměli na místě žádného svého kandidáta. Věci se velmi rychle vymkly z ruky. Havel se svými přáteli byli na místě a zvítězili na celé čáře.

 

Havel na hrad

 

 

Všimněme si, že Vladimír Bukovský řekl:

  • Sověti neměli na místě žádného svého kandidáta.

 

Tento známý ruský disident po neúspěšném puči v Moskvě v srpnu 1991 a po převzetí moci Borisem Jelcinem využil moment politické nejistoty a získal přístup do kremelského archívu.

Z materiálů, s nimiž se seznámil, je jasné, že proces pádu komunismu byl událostí v Moskvě předem plánovanou, která probíhala podle předepsaného scénáře – a vlastně podle několika různých scénářů, podle specifické situace dané země (např. maďarská varianta se značně lišila od rumunské). Podle Bukovského byly jedinými státy, v nichž plán neuspěl, východní Německo a Československo.

Výsledky svého bádání v kremelských archivech uzavřel Bukovský mj. v knížce Moskevský proces. Její polské vydání bylo v roce 1999 ostře zkritizováno na stránkách ,Gazety Wyborczej‘. Autor byl samozřejmě nejvíce kritizován za rozšiřování teorií spiknutí. Recensent Gazety radil Bukovskému, aby se raději zabýval něčím „užitečnějším – psaním politických thrillerů na způsob Roberta Ludluma“. Oním recensentem byl Leslaw Maleszka, odhalený o dva roky později jako dlouholetý placený agent SB.

 

Vladimír Bukovský

 

Ve svém textu se Maleszka mj. vysmíval Bukovského versi sametové revoluce v Česku. Dnes stačí otevřít si oficiální internetové stránky české policie, a v katalogu tamějšího Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu si vyhledat texty týkající se podrobností operace ‚KLÍN‘, které potvrzují pravdivost faktů, jak je podává Bukovsky.

Tyto informace jsou v Česku veřejně dostupné od roku 1994, kdy byly poprvé publikovány výsledky pátrání Komise. Je pozoruhodné, že tyto informace nebyly zveřejněny v polských médiích, přestože v Praze bylo akreditováno hodně korespondentů, a tak senzační téma muselo být lákavé pro každého novináře. Díky tomu zůstali diváci polské televize a čtenáři polského tisku uchráněni od pokušení zbytečných srovnávání s událostmi v Česku.

Teprve ve světle výše uvedených faktů začíná být jasné, proč se Čechům tak velmi rychle podařilo provést lustrace a dekomunisaci. Kdyby zvítězila varianta „kulatého stolu“, u kterého by zasedla „konstruktivní oposice“, jistě bychom se tam dočkali filosofie „tlusté čáry“.

Musíme dodat, že schválení lustračního zákona se setkalo s prudkým útokem velké části českých medií, jejichž publicisté již již slyšeli nářek na hranicích pálených čarodějnic. Útoky najednou umlkly v květnu 1992, kdy dva konservativní deníky, ‚Telegraf‘ a ‚Metropolitan‘, zveřejnily průkazkové fotografie spolu s osobními údaji 400 českých novinářů, kteří byli nepochybnými agenty bezpečnosti. Nepochybnými, to znamená takovými, kteří skutečnost své spolupráce s StB potvrdili vlastním podpisem, často za poskytování honoráře.

Události roku 1989 potvrzují postřehy Rogera Mucchielliego, který již v roce 1971 ve své práci ‚Diverse‘ napsal, že bez tisku, rádia a televize by dnes byla desinformace bezmocná, protože „masová média jsou ideálním novodobým nástrojem k manipulaci veřejného mínění“.

 

Miloš Jakeš – listopad 1989

 

 

Marshall McLuhan se jednou optal svých posluchačů:

  • Jakým způsobem se dnes loví lidské duše? Udicí nebo sítí?

 

Když mlčeli, odpověděl:

  • Ani udicí, ani sítí. Udicí se lovilo v dávných dobách apoštolů, sítí se lovilo v době Guttenbergově. Dnes se vyměňuje voda. A dělají to elektronická media.

 

Kdybychom přenesli toto přirovnání na naše téma, ukázalo by se, že udicí lovili kupci na starodávných tržištích, sítí intelektuálové ve svých knížkách a brožurách, a dnes nám media vyměňují vodu – mění nám naše přirozené prostředí, protože naším prostředím je čím dál více informační prostor.

Vůči manipulaci, desinformaci a provokaci zůstává úkolem vlastně jedno: nedovolit jim, aby ulovili naše duše..

Grzegorz Górny – Překlad Petr Vančura 

 

 

Vážení čtenáři, Atllanka je i na Facebooku, kde je součástí mnoha různých skupin. Pokud máte zájem a chcete v diskuzi vyjádřit svůj názor na přečtený text, obrázek, video či informaci, nebo jen prostě chcete šířit dál, tu u „vrchnosti“ tolik nepopulární, pravdu, pak neváhejte, přidejte se: pište a nebo jen čtěte, rádi vás na našich stránkách a ve skupinách uvítáme. Jde především o Vaši budoucnost, tak nestůjte mimo

 

Předchozí části:

Upozornění redakce:

  • Podtrhaná slova v textu jsou odkazy, které jsou důležité, čtěte tedy prosím i je. Pod celým textem pak jsou odkazy vedoucí na články související s tématem, text doplňují, nebo jsou jeho pokračováním. Nemáte-li čas číst texty na našem webu pořádně, nečtěte nás raději vůbec! Děkujeme.

Čtěte také:

 

Navštivte archiv textů     Vstup do diskuze zde 

 

Stáhněte si naše Prezentace       Atllanka Vás vítá – Welcome

 

Komentáře na našem webu se zobrazují s určitým zpožděním, omlouváme se Vám, ale je to nezbytná ochrana před hulváty a hlavně před reklamním spamem…

 



pošli na vybrali.sme.sk jaggni to! Linkuj.cz pridej.cz

««« Předchozí text: Írán vyhlásil válku světu Následující text: Škrlová, Kulínský, Jacques - jak se to rýmuje? »»»

Atllanka | Sobota 19. 04. 2008, 10.52 | Islamizace, Sovětské Rusko, Totalita | trvalý odkaz | vytisknout | 6848x

Komentáře k textu

Rss komentářů tohoto textu - Formulář pro nový komentář

K textu nebyl napsán žádný komentář.

Nelze přidávat nové komentáře.