Atllanka

8.5.2008: Klikněte vlevo na Vyhledávání a zadejte co hledáte, např.: Mašínové, islám, socani, atd. Nížeji se Vám zobrazí texty slovo obsahující. Rozklikněte a vyberte si článek. Hezký den, přeje Atllanka… :) … Starší aktuality

Manipulace, provokace, dezinformace 4.část

..čili kupci, intelektuálové a moderátoři

 

Motto: Úkol zůstává vlastně jediný – nedovolit jim, aby ulovili naše duše…

 

Třetí Řím aneb Druhý Saraj

Velcí válečníci, Džingischán a Tamerlan, si učení Sun Tzu přisvojili. Jejich vojska byla neporazitelná, protože vstupovala do akce – jak psal ruský generál Ivanin v roce 1875 – teprve v koncové etapě, teprve tehdy, kdy na bedra armády připadl poměrně snadný úkol závěrečného podrobení území určeného k ovládnutí. O vlastním úspěchu útoku rozhodla již mnohem dříve dlouhotrvající ofensiva výzvědná, diversní a podvratná. Armáda měla za úkol jen dokreslit tečku nad i.

 

 

Jak psal jiný ruský teoretik vojenství, přednášející na sovětských vojenských školách, generál Alexandr Svěčin:

Větší vojenská výprava byla podniknuta pouze tehdy, když byla jistota, že ve vládním organismu sousedního státu vznikly hluboké rozpory.

 

Známý historik vojenství 19. století, člen vojenského vědeckého výboru u hlavního štábu v Petersburgu, kníže Nikolaj Golicyn psal, že jsme (Rusové) „převzali Džingischánův vojenský systém v průběhu dvou staletí tatarské poroby, a zapojili do našich vojenských zvyklostí a způsobů v období před reformami Petra I.“ Již zmíněný generál Svěčin zvláště zdůrazňoval výpůjčky v oblasti rozvědných služeb.

Systém byl převzat ne teoreticky, ale prakticky, což ruští vojenští historici dokládali na příkladu ruské dvorní ochranky na dvoře Kublajchána (vnuka Džingischánova, čínského císaře a zakladatele dynastie Juan), nebo též moskevských oddílů podřízených chánům Zlaté hordy, např. Tochtamyšovi. U Tatarů dokonce graduoval sv. Alexandr Něvský, který nejprve bránil Novgorod před Švédy a křižáky, a později z téhož Novgorodu vyjížděl vymáhat výkupné v rámci tatarských trestných tažení.

Ruský historik Pavel Mikulov napsal, že když skončila mongolská nadvláda, moskevská velkoknížata nebyla schopna vytvořit jiný program než onen minulý, tradiční, který se jim stal instinktem: ještě více zabírat a hromadit, klamat a páchat násilí – s cílem jediným – uchvátit co největší moc, a co nejvíce peněz.

 

Typickým příkladem takového politika byl car Ivan IV. Hrozný

 

 

Jeho vojenská reforma byla provedena podle tureckého vzoru, a vznik osobní gardy carovy, proslulé neslýchanou krutostí, tzv. opryčniny, zvané někdy „neproniknutelnou tmou“, navazoval na model mongolský.

Džingischán dělil lidi na dvě skupiny: ty, které lze zastrašit, a ty, kteří strach neznají. První spojoval s lidmi usedlými, druhé s kočovníky. Proto soudil, že spolehnout se lze jenom na kočovníky. Jisté podobnosti lze nalézt i v jednání Ivana Hrozného, který pro svou vládu určil zásadu stavět na lidech vykořeněných, hrajících si se smrtí, nerespektujících jakákoli pravidla a normy.

Z takové lidské materie se rekrutovala jeho opryčnina – teroristická organizace umístěná mezi vladařem a privilegovanou třídou. Stejný vzor jednání využíval později i Petr I. a Stalin.

Car podporoval politiku desinformace. Uchovaly se jeho instrukce pro moskevské vyslance na evropských dvorech, které přikazuji lhát o moci a majetkové situaci vladaře. V klam byli uváděni i cizinci přijíždějící do Moskvy.

 

Jak píše životopisec Ivana Hrozného, Vladislav Serczyk:

  • Pro přijímání knížecích hostí přijíždějících ze zahraničí, a zejména pro důležitější poselstva, platil zvláštní protokol. Aby návštěvy získaly dobré mínění o bohatství a hustotě obyvatel země, v den příjezdu delegace byly zavírány obchody, krámky i pracoviště, a lidé byli vyháněni na cestu, kudy měli cizinci projíždět. Dav shromažďující se v ulicích byl zvětšován služebnictvem z bojarských a šlechtických domů, a dokonce i z podmoskevských osad.

 

Tato tradice pokazuchy se nejen uchovala do pozdějších dob, ale byla dokonce tvořivě rozvinuta, když vzpomeneme umělé Potěmkinovy vesnice v 18. století, nebo také návštěvy SSSR ve 30. letech 20. století, které uskutečnili západní spisovatelé, jako byli Romain Rolland, André Gide nebo Leon Feuchtwanger, kteří obdivovali „socialismus s lidskou tváří“.

Anekdota vypravuje, že jeden z oněch umělců, George Bernard Shaw, byl okouzlen a po návratu do Velké Británie vyprávěl, že v Sovětském svazu dokonce i švadleny znají nazpaměť jeho dramata, a recitují si je mezi sebou zpaměti při práci ve fabrikách – samozřejmě v angličtině..

Grzegorz Górny – Překlad Petr Vančura – zpr. st@tll 2007 

 

 

Vážení čtenáři, Atllanka je i na Facebooku, kde je součástí mnoha různých skupin. Pokud máte zájem a chcete v diskuzi vyjádřit svůj názor na přečtený text, obrázek, video či informaci, nebo jen prostě chcete šířit dál, tu u „vrchnosti“ tolik nepopulární, pravdu, pak neváhejte, přidejte se: pište a nebo jen čtěte, rádi vás na našich stránkách a ve skupinách uvítáme. Jde především o Vaši budoucnost, tak nestůjte mimo

 

Pokračování:

Upozornění redakce:

  • Podtrhaná slova v textu jsou odkazy, které jsou důležité, čtěte tedy prosím i je. Pod celým textem pak jsou odkazy vedoucí na články související s tématem, text doplňují, nebo jsou jeho pokračováním. Nemáte-li čas číst texty na našem webu pořádně, nečtěte nás raději vůbec! Děkujeme.

Čtěte také:

 

Navštivte archiv textů     Vstup do diskuze zde 

««« Předchozí text: Kdo to byli Janičáři Následující text: Komunistické peklo XIV. část »»»

Atllanka | Sobota 5. 01. 2013, 10.39 | Islám, Politika, Videa | trvalý odkaz | vytisknout | 2693x

Komentáře k textu

Rss komentářů tohoto textu - Formulář pro nový komentář
[1] Díky
Alex Kelin mejl Neděle 16. 12. 2012, 11.33

Děkuji Vám za čtivou formu tak potřebné základní osvěty, nezbytné k pochopení stavu světa v němž žijeme a nad nímž občas lomíme rukama. Kéž by se dostala k co nejširšímu okruhu mladých lidí a přispěla k postupné náhradě současné generace ovčanů skutečnými sebevědomými občany, přijímajícími odpovědnost za stav společnosti, tak jak o tom mluvil TGM.

Stále čekám jak dopadne český překlad obsáhlé monografie „Dějiny Ruska XX století“. Měl vyjít už letos v Argu. Tato monografie analyzuje a hodnotí tragické dějiny Ruska z pohledu lidí, kteří byli zneužiti a semleti technologií moci. Proto na ni podrážděně reagují všichni političtí demagogové ze všech částí politického spektra.

Jistý problém spočívá i v tom, že 2000 stran je příliš velká porce pro běžného konzumního čtenáře a tak monografie jen „přesvědčuje přesvědčené“, přesněji, dodává jim věcné argumenty.

Vaše podání historie má mnohem větší šanci zaujmout širší okruh lidí, kteří teprve formují své životní postoje. Dává jistou naději, že příslušníci nové generace budou schopni naslouchat jiným, vést s nimi dialog a nebudou věřit na primitivní násilná řešení rozporů.

Držím Vám palce!

[2] Doplňovačka
Django Bradley mejl Pondělí 7. 01. 2013, 19.34

A nesmíme zapomínat na Mafii a jejich Consiglieri, kteří podobným způsobem řídí svoje ,,obchody´´.

Nelze přidávat nové komentáře.