Atllanka

8.5.2008: Klikněte vlevo na Vyhledávání a zadejte co hledáte, např.: Mašínové, islám, socani, atd. Nížeji se Vám zobrazí texty slovo obsahující. Rozklikněte a vyberte si článek. Hezký den, přeje Atllanka… :) … Starší aktuality

Měnová reforma

Aneb Jak Ježíšek zrudnul a zchudnul

 

Motto: V létě 1953 byly na různých místech našeho území shazovány letáky s nacyklostylovanými podobami nových bankovek, které částečně překrýval apel: Hladová koruna – dar Sovětského svazu…

 

Československá loupež století

Podobně jako tisíce dalších opatřeních komunistického režimu měla měnová reforma zatočit s tzv. spekulantskými živly, jež se obohacovaly na úkor pracujícího obyvatelstva a nahromadily mnoho peněz ve svých rukách – jak se dočítáme v Rudém Právu v neděli 31. 5. 1953. A tak jako všechna opatření, tak i tento krok vedl naopak ke zbídačení obyčejných dělníků.

V tomto případě došlo k ožebračení okamžitě, a nikoliv v průběhu několika let, jak tomu bylo u ostatních „pokusů na lidech“ velkého komunistického experimentu. A co se vlastně dělo v naší ekonomice v roce 1953?

 

 

Pravé motivace a příčiny měnové reformy jsou jasné: stát prostě zbankrotoval.

Státní bankrot znamená, že vláda není schopna utáhnout své výdaje ze svých příjmů – a není nikoho, kdo by ji půjčil. V naší současnosti se do podobné situace dostalo na sklonku loňského roku třeba Maďarsko. Do zbankrotovaného státu přijde „nucený správce“ (Mezinárodní měnový fond), ten škrty ve výdajích jednoduše přikáže, politika nepolitika, a jede se dál.

Mylně si proto nyní pod termínem „státní bankrot“ představujeme totální kolaps ekonomiky, nestátní instituce přitom pracují normálně dál, prakticky nedotčeny.

Jiná situace nastává, když v dané zemi vláda kontroluje de facto veškerou výrobu, jak tomu bylo ve stalinistickém Československu padesátých let. Když vládě dochází peníze, znamená to často opravdu zastavení veškeré výroby, lidem se ale doma hromadí peníze, které není za co utrácet, protože se vyrábí hlavně zbraně a tanky. Roku 1952 dosáhly výdaje na zbrojení 28% národního důchodu.

 

O kolik lidé zchudli?

Průměrně přišel každý občan o 2200 korun přímo při přepočítávání peněz, což odpovídalo tehdy více jak třem průměrným měsíčním platům. O dalších 8500 korun přišel průměrný občan tím, že se mu prostě zušily veškeré peníze na vázaných vkladech, všechny státní dluhopisy a všechny životní pojistky.

 

 

Za nové peníze si toho mohl koupit ještě méně, neboť ceny neklesly ani o pětinu, ale v průměru jen na polovinu až třetinu (např. cena cukru zůstala stejná jak ve starých i nových bankovkách) a reálně tak vše skokově zdražilo, takže by moc nepomohlo ani kdyby se bývalo vše měnilo v poměru 5:1.

 

Alternativy, hojně mezi národohospodáři před reformou diskutované, existovaly.

Stát mohl uspořádat nucenou půjčku od obyvatel (kterou by ale někdy musel splatit), či jednoduše skokově zvýšit ceny všeho a národ okrást takto (což částečně bylo nakonec použito v kombinaci s reformou).

Hlavním politickým problémem (apelovaným důrazně z Moskvy) však bylo, že naše měna ještě v roce 1952 jako poslední z východního bloku nebyla vázána na rubl, nýbrž skrze MMF na dolar! Neslýchaná drzost! Oficiálně to však bylo kvůli tomu, abychom mohli u MMF lobbovat proti Čankajškově Tchaj-wanu.

 

Hospodářské výsledky

Obzvláště tvrdě dopadla peněžní reforma na zemědělce. O peníze přišli zemědělci ve stejné míře jako ostatní, ale změny výkupních cen jejich produkce byly ještě nepříznivější, než v jiných oborech. „Protikapitalistická“ rétorika, která v oficiálních materiálech reformu ospravedlňovala, tak vyznívá obzvláště paradoxně.

Hlavním dlouhodobým výsledkem reformy bylo, že československá vláda konečně mohla do posledního detailu převzít sovětský model plánování výroby úplně všeho – od špendlíků po lokomotivu.

 

Končila zrovna první pětiletka, jejíž výsledky zůstávaly daleko za očekáváním.

V systému zůstalo příliš mnoho subjektů, jejichž chování se dalo naplánovat – drobnosti jako kolik párů bot či toaletního papíru budou jednotlivci chtít nakoupit. Jejich volné peněžní prostředky zůstávaly proto pro systém latentním nebezpečím – vždyť by je lidé mohli chtít za něco utratit! A neseženou-li zboží v chronicky nedostatkovém hospodářství, kde stále existovaly dva trhy – vázaný (na lístky) a volný, oddálí se vidina světlých zítřků.

Řešení je nasnadně – když nebudou mít nenaplánovatelní spotřebitelé žádné volné prostředky, nemohou pak jejich utrácením ohrozit plnění plánu. Peníze přestaly mít svojí tradiční funkci, a tak se do posledního detailu mohly převzít a z ruštiny jen přeložit nepozměněné předtištěné formuláře tabulek plánů výroby..

 

Tam pak člověk mohl najít řádky typu:

  • Velbloudi – plánovaná výroba 0 kusů, skutečná výroba: 0 kusů. Plán splněn na: 100%! Takový plán se mnohem lépe plní!

 

Bouře lidu

S čím režim nepočítal, byla velikost masových protestů. Lidové milice byly povolány do zbraně již v předvečer reformy, přesto proběhlo minimálně 120 větších stávek po celé zemi, z nichž nejslavnější se stala stávka v Plzni.

Často se v učebnicích píše, že k prvním masovým protestům proti komunistickému režimu ve východním bloku došlo 17. 6. 1953 v NDR. U nás k nim však došlo minimálně o dva týdny dříve. Trpíme-li traumatem ze švejkovosti českých dějin a nepovažujeme-li hrdinný odboj v menších skupinkách v padesátých letech za dostatečně masový, nechť alespoň vzpomeneme na masovost demonstrací červnových dní roku 1953.

Jejich organizátoři se pak koneckonců s ostatními mukly setkali v jáchymovských trestaneckých lágrech, kde uranem spláceli „dluh“ vůči Sovětskému svazu, který stál v pozadí československé měnové reformy roku 1953.

 

Jak se měnily peníze

Na výměnu peněz měli lidé jen 4 dny, do 4. června. Za 300 starých korun dostali 60 nových (v poměru 5:1), každá další koruna nad 300 byla měněna v poměru 50:1.

 

Vklady ve Státní spořitelně nebo ve Státní bance byly přepočítávány takto:

  • v poměru 5:1 bylo přepočteno celých 5000 korun
  • částky nad 5000 do 10000 v poměru 6,25:1
  • částky nad 10000 do 20000 v poměru 10:1
  • částky nad 20000 do 50000 v poměru 25:1
  • částky nad 50000 v poměru 30:1

 

Týkalo se to ale jen vkladů do 15. května. Vklady uskutečněné po tomto datu se přepočítávaly v poměru 50:1 – režim totiž usoudil, že od 15. května již byly spekulace o nadcházející reformě dostatečně rozšířené mezi lidem!

 

Plzeňská stávka

V den vyhlášení reformy zrovna v plzeňské Škodovce dělníci dostávali plat, a ačkoli jejich prezident Zápotocký je jen před dvěma dny ujišťoval, že se žádná reforma nechystá, měli nyní v kapse takřka bezcenné peníze.

 

 

Komunistické špičky se zalekly otevřených výstupů proti straně a vládě, a tak propaganda začala hlásat, že nepokoje vyvolávají nastrčenci a tzv. buržoazie převlečená do dělnických halen. Velkým paradoxem dějin zůstává, že měli i částečně pravdu. Tou dobou již minimálně šestým rokem probíhalo násilné zařazování bývalých elit národa „do výroby.“

Stávkující stovky dělníků v jednotlivých závodech se postupně spojily (ačkoli za pomoci LM byl ve většině závodů kolem 11 hodiny obnoven provoz pomocí nestávkujících) a vydaly se do ulic města, když do závodů nebyly vpuštěny.

Ve městě stávkující dokonce na chvíli ovládli městský rozhlas, kde pouštěli sokolské písně a pronášeli provolání ke světu o svobodě. Vyrojily se americké džípy (bylo to přece v Plzni) a demonstranti také ovládli budovu soudu.

Odpoledne se kolem demonstrantů začala stahovat smyčka ozbrojených jednotek armády, Lidových milicí, Pohraniční stráže i Stb (kolem jednoho účastníka se nakonec i utáhla smyčka oprátky). Režim upletl síť ze všeho, co měl.

 

Slovníček

Vázané vklady byly způsobem, jak se režim částečně snažil legálně okrádat své občany. Při předchozí měnové reformě roku 1945 například dovolil občanům směnit za novou měnu pouze 500 válečných korun ( v poměru 1:1), zbytek vázal na těchto účtech a uvolňoval pouze na zvláštní žádost, např. na svatbu.

MUKL Muž určený k likvidaci. Političtí vězni si tak začali říkat v komunistických lágrech v 50. letech, v nichž byly, dle pamětníků, životní podmínky často horší než v nacistických koncentračních táborech.

 

Tisk reformních bankovek

Zhruba od poloviny roku 1952 bylo již většině vrcholných kádrů na ministerstvu financí jasné, že peněžní reforma je nutná. Nicméně pražská tiskárna cenin byla shledána neschopnou v dostatečně krátkém termínu vytisknout potřebné oběživo a navíc zde byly samozřejmě obavy z prozrazení.

Proto se vláda 17. listopadu 1952 (není to trochu paradox?) obrátila na Sovětský svaz s žádostí o pomoc při výrobě „podle návrhu sovětských umělců“ (nakonec Sověti navrhovali pouze bankovky v hodnotách 1, 3, 5 a 10 korun, vyšší nominály pocházely z československých ateliérů).

Sověti měli dodat celou zásilku (včetně mincí) do pohraniční stanice Čop do 5. dubna 1953, za což ministerstvo financí zaplatilo 14 813 736 rublů (jeden rublu stál necelé dvě poreformní koruny). Jak ukázaly dobové zvyklosti, celá smlouva (až do pádu režimu přísně tajná) pak byla podepsána v Moskvě až následného 10. dubna 1953.

Přesto docházelo k posunutí termínu dodávky z neznámých důvodů nejprve na 5. květen a nakonec na 24. květen. Pak již stačilo počkat na nejbližší víkend – tyto věci se nejlépe dělají o víkendech, kdy si lidé budou nejméně schopni stěžovat.

 

Antonín Zápotocký o Ježíškovi a Vánocích – jen pro silné povahy

 

Perličkou pak zůstává fakt, že ač původní smlouva stanovila, že se o přejímce peněz udělá na hraniční železniční stanici protokol při překládce do čsl. vlaků (měly se aspoň spočítat bedny, jejich obsah nebyl kontrolován), žádný takový se neprovedl.

O počtu mincí (přesně ve smlouvě specifikovaném) pak nevěděl nikdo vůbec nic, a tak se ministr Kabeš musel 10. 6. 1953 obrátit na velvyslanectví SSSR v Praze s dotazem, kolik vlastně podle Sovětů mincí přišlo a jaké bylo složení kovu použitého na jejich výrobu.

Odpověď přišla na nedatovaném a nepodepsaném kusu papíru: nevíme. Mince však evidentně chyběly ve značné míře, neboť již od prvních dnů po reformě musela kremnická mincovna jet na plné obrátky.

 

Hladová koruna od Sovětského svazu

V létě 1953 byly na různých místech území shazovány letáky s nacyklostylovanými podobami nových bankovek, které částečně překrýval apel:

Hladová koruna – dar Sovětského svazu. Je to důkaz vládní bezradnosti a bankrotu pětiletky, památka na to, oč Vás vláda okradla. Je to výzva k boji, povel, abyste proti slabosti režimu postavili sílu lidu a kladli odpor, jak nejlépe můžete. Svobodný svět je s Vámi. Všechna moc náleží lidu!

zaslal V. Malý autor P. Bartoň čas. Živá Historie

 

Související texty:

Upozornění redakce:

  • Podtrhaná slova v textu jsou odkazy, které jsou důležité, čtěte tedy prosím i je. Pod celým textem pak jsou odkazy vedoucí na články související s tématem, text doplňují, nebo jsou jeho pokračováním. Nemáte-li čas číst texty na našem webu pořádně, nečtěte nás raději vůbec! Děkujeme.

Čtěte také:

 

Navštivte archiv textů     Vstup do diskuze zde 

 

Stáhněte si naše Prezentace       Atllanka Vás vítá – Welcome

 

Komentáře na našem webu se zobrazují s určitým zpožděním, omlouváme se Vám, ale je to nezbytná ochrana před hulváty a hlavně před reklamním spamem…

 



pošli na vybrali.sme.sk jaggni to! Linkuj.cz pridej.cz

««« Předchozí text: Lex Schwarzenberg - Vyvlastnění bez náhrady Následující text: Palestinský neandertálec »»»

Atllanka | Neděle 14. 08. 2011, 13.20 | Česko, Osobnosti, Videa | trvalý odkaz | vytisknout | 4046x

Komentáře k textu

Rss komentářů tohoto textu - Formulář pro nový komentář
[1] karel
andy mejl web Středa 2. 01. 2008, 17.14

byl super,N E Z A P O M E N E M E… :-D

[2] Doplnění
QR Středa 17. 08. 2011, 10.59

Je tu jen jedna drobnost neuvedena a to že LM byli připravovány předem na nepokoje v Plzni(počítalo se s tím) a kupříkladu dost jich bylo posláno ze středočeského kraje.

Nelze přidávat nové komentáře.