Atllanka

8.5.2008: Klikněte vlevo na Vyhledávání a zadejte co hledáte, např.: Mašínové, islám, socani, atd. Nížeji se Vám zobrazí texty slovo obsahující. Rozklikněte a vyberte si článek. Hezký den, přeje Atllanka… :) … Starší aktuality

Hospodářské mýty 1. republiky

Fakta, mýty a povědomí

 

Motto: Obecné občanské povědomí se za éry komunistické vlády téměř vždy upínalo k 1. republice jako k majáku prosperity ostře kontrastující s realitou chronicky nedostatkového socialisticky plánovaného hospodářství. Jaké však bylo hospodářství 1. republiky ve skutečnosti?

Každý chce vypadat dobře. Osvícenští historikové potřebovali obhájit své “osvícení” tím, že dobu těsně předcházející (“středověk”) popisovali co nejtemnějšími barvami, aby se tak sami stali doslova “moderními”. Během komunistické totality byla 1. republika zatracována jako vykořisťovatelský řád.

 

1. mýtus: Otevřené hospodářství

Když v roce 2004 vstupovalo Estonsko do EU, ocitlo se v trochu schizofrenní situaci v tom smyslu, že muselo v průměru zvednout svá cla uvalená na zahraniční obchod. To proto, že bezcelní spojení s trhy EU mělo tou dobou zajištěno předchozími dohodami a vůči zbytku světa samo jednostranně odstranilo skoro všechna cla; vstupem do EU je však často muselo zvýšit, v rámci jednotné celní politiky. Podobná změna orientace musela potkat i Československé hospodářství 1. republiky.

Předcházející systém ve “stařičkém mocnářství” rakousko-uherském považuje mnoho hospodářských historiků za jeden z předobrazů jednotného hospodářství EU, systém, který měl jednoznačně vetší šanci na úspěch, než současná EU.

 

Národnostní mapa ČSR

 

Aby totiž mohla jednotná měna fungovat, je nezbytné, aby se v rámci daného území mohl volně pohybovat nejen kapitál, ale i lidé. Jedna měna totiž znamená jednu úrokovou míru, pro různě vyspělé zeměpisné oblasti musí být však výhodná různá míra. Stabilitu a vyrovnanost systému tedy musí zabezpečit buď kapitál, nebo lidé, kteří se přestěhují z “drahých” oblastí do “levnějších”.

V Rakousku-Uhersku se nejen kapitál, ale i práce přemisťovaly překvapivě volně: většina bank působila v mnoha zemích mocnářství a s němčinou (resp. maďarštinou) mohla všude. České země se více specializovaly na průmysl, uherské na zemědělství, a rakouské na služby – bankovnictví, transportní, administrativní a pod.

Nové Československo se však přidalo k obecnému poválečnému trendu zvyšování cel – reagovalo na nově zřízená cla zavedením svých vlastních. Příjmy z nich tvořily podstatnou část příjmů státní kasy, ale pro průmyslové Československo to mělo velice nešťastné následky. Nejenže nemělo kam vyvážet výrobky na které se specializovalo, ale zdražily se i dovozy toho, na co se specializovaly jiné části monarchie, tedy hlavně zemědělské produkty.

 

2. mýtus: Liberální hospodářství

Liberální hospodářství znamená, že stát nebrání rozvoji dovedností jedince tak, aby si vydělával tím, v čem je nejlepší (což vede k nejefektivnější výrobě), případně tím, co ho baví (což vede ke šťastnějším lidem). Překážkami liberálního prostředí jsou nejen daně (díky nimž se bude průměrný jedinec věnovat raději nezdaněným činnostem – kupříkladu volný čas se vlády ještě nenaučily danit přímo), ale samozřejmě i nejrůznějšími zákazy, licence, či kádrové posudky.

Po 2. světové válce bylo hospodářství 1. republiky pranýřováno za svůj “přílišný” liberalismus. Je pravda, že v porovnání s plánovaným válečným a poválečným hospodářstvím byla první republika nesrovnatelně svobodnějším hospodářstvím. Zároveň však probíhal i ve srovnání s pozdější dobou velice drsný a důsledný “hon na čarodějnice” – z hospodářského života byli mýceni všichni Němci, byť oficiálně byli na mušce všichni cizinci.

Němci zastávali z počátku velice výkonné funkce (v drtivé většině proto, že byli nejlepší), a tak jejich vytlačením dochází vlastně ke ztrátě výkonných elit. V podobném stylu roku 1492 vyhnalo Španělsko všechny Židy, kteří byli povětšinou nejvzdělanějšími lidmi, nejkvalitnějšími kupci, lékaři a řemeslníky. Tehdy odešli do Nizozemí, které v dalších stoletích rychle ekonomicky rostlo, zatímco Španělsko upadalo.

 

 

Pro tuto snahu vyjmout Němce z hospodářského života se v soudobém dějepise vžil výraz nostrifikace, nicméně v tehdejších pramenech se s tímto termínem nesetkáme. Toto vyjádření explicitního nacionalismu bylo tehdy většinou označováno termínem “znárodňování”. Na rozdíl od komunistického znárodňování nešlo zde tedy o převod soukromého, poctivě nabytého majetku do státních rukou, nýbrž do rukou soukromých – českých.

V roce 1920 byl schválen zákon o podnicích, které mají sídlo mimo území státu. Ten však byl jen završením předtím probíhajících “divoké” nostrifikace. Pokud jakákoliv zahraniční firma chtěla v Československu podnikat, musela sem přenést své sídlo. Spoustě firem se to samozřejmě nevyplatilo a v Československu tak vůbec nepodnikaly. Ve jménu podpory československé ekonomiky tak českoslovenští občané přicházeli o zaměstnavatele, a za spoustu výrobků museli platit vyšší ceny poté, co stávajícím výrobcům odešel konkurent.

Dokonce se stávalo, že firmám bylo často bráněno v přesídlení do místa svých českých závodů – a byly důrazně vyzývány, aby “kvůli narodohospodářským zájmům” přesídlily přímo do Prahy. Tento proces omezoval výkonné pracovníky přímo. Ve správních radách museli mít českoslovenští státní příslušníci většinu a ve vedení podniku mohli být jen lidé s trvalým pobytem na území ČSR. Protiněmectví bylo také jednou z motivací pozemkové reformy v letech 1919–20, kdy bylo zabráno 29% zemědělské půdy (musíme si uvědomit, že v zemědělství byla zaměstnána stále skoro polovina pracovní síly, na rozdíl od dnešních 3%).

 

Otázka vyspělosti

Navzdory všem nežádoucím opatřením životní úrověň v první republice rostla. Lidé budou ještě dlouho řešit, zda naše ekonomika byla pátá, desátá nebo třicátá nejvyspělejší na světě. Zčásti budou mít pravdu všichni, protože samozřejmě záleží na tom, jak měříme vyspělost ekonomiky. I “bohaté” země mohou svým obyvatelům připravit ekonomicky těžký život. Ekonom by navrhl aspoň dvě měřítka: srovnání reálného hrubého domácího produktu na osobu nebo vývoj reálných mezd.

První léta státu byla ve znamení hospodářského “transformačního” poklesu velice podobná prvním letům po pádu komunismu: ztráta trhů, protekcionismus, měnová odluka neboli vyjmutí “vlastního” oběživa za systému cizí měny.

 

 

V této souvislosti se většina bankovních historiků shoduje, že Československo zvládlo odpoutání se od mocnářského měnového systému nejlépe za všech nástupnických států, a nabyté zkušenosti potom Československo rozdávalo jiným odlučujícím se měnám a samo jich využilo v rozdělování vlastní měny v roce 1992/93.

Po zhruba pěti letech “transformačních bolestí” začalo ale hospodářství růst, až do období hospodářské krize. Během ní jsou jakákoliv světová srovnání velice problematická, protože krize 30. let se vrůzných zemích odrazila různě v různých sektorech hospodářství, což komlikuje spolehlivost jakýkoliv srovnání.

 

Sociální zabezpečení

V době krize se vlády vždy chápou otěží a slibují otevřít ochranný deštník. Nepřekvapí nás tak, že během hospodářského poklesu v prvních letech republiky to byl stát, který vyplácel podporu v nezaměstnanosti. Jako přídavek k ní existoval ještě jeden paralerní systém, nestátní a dobrovolný, založený na kolegialitě mezi pracovníky.

Když jste nastoupili někde do práce, rozhodovali jste se také, zda se stát členy odborů. Jednotlivých odborů bylo mnohem více než dnes, ale byly menší a fungoval mezi nimi konkurenční boj. Každý vás chtěl samozřejmě za člena – platíte členské příspěvky a tím zvyšujete vyjednávací schopnost toho kterého odboru.

Jednou z výhod členství byl i jakýsi druh pojištění proti nezaměstnanosti – když někde nebyly zakázky a bylo vám řečeno, že teď pár týdnů nemusíte chodit do práce, vaše odbory vám pak vyplácely podporu. Některé odbory vyplácely více než jiné, bylo to součástí konkurenčního boje.

V roce 1925 přešel stát na nový způsob vylácení podpory v nezaměstnanosti.

Místo přímých výplat nezaměstnaným dal peníze odborům, které je pak vyplácely svým nezaměstnaným. Ke každé koruně, kterou odbory vyplatily nezaměstnanému, stát jednu přidal. Pracovník se mohl mezi menšími členskými příspěvky (v penězích či odvedené práci) v odborech nabízejících menší nebo kratší podporu, nebo zda bude platit více štědřejším odborům.

Takovéto “šití na míru” vede celkově k efektivnějšímu systému pojištění proti riziku náhlé ztráty zaměstnání stejným způsobem, jakým si dnes různě rizikoví řidiči vybírají různé úrovně povinného ručení.

 

 

Douška závěrem

Máte-li pocit, že právě prožíváme celosvětovou krizi bankovního systému, nezoufejte. V meziválečném Československu akcie bank téměř nepřetržitě klesaly (s vyjímkou let 1926–28), a finanční skandály a špatné investice byly takřka na denním pořádku. Poučení si proto vezměme do následujících měsíců a let – jak vidno, i se špatnými bankami můžeme bohatnout.

Zdroj Živá historie, Petr Bartoň, MA

 

 

Vážení čtenáři, Atllanka je i na Facebooku, kde je součástí mnoha různých skupin. Pokud máte zájem a chcete v diskuzi vyjádřit svůj názor na přečtený text, obrázek, video či informaci, nebo jen prostě chcete šířit dál, tu u „vrchnosti“ tolik nepopulární, pravdu, pak neváhejte, přidejte se: pište a nebo jen čtěte, rádi vás na našich stránkách a ve skupinách uvítáme. Nestůjte mimo, jde o Vaši budoucnost..

 

Související texty:

Upozornění redakce:

  • Podtrhaná slova v textu jsou odkazy, které jsou důležité, čtěte tedy prosím i je. Pod celým textem pak jsou odkazy vedoucí na články související s tématem, text doplňují, nebo jsou jeho pokračováním. Nemáte-li čas číst texty na našem webu pořádně, nečtěte nás raději vůbec! Děkujeme.

Čtěte také:

 

Navštivte archiv textů     Vstup do diskuze zde 

 

Stáhněte si naše Prezentace       Atllanka Vás vítá – Welcome

 

Komentáře na našem webu se zobrazují s určitým zpožděním, omlouváme se Vám, ale je to nezbytná ochrana před hulváty a hlavně před reklamním spamem…

 



pošli na vybrali.sme.sk jaggni to! Linkuj.cz pridej.cz

««« Předchozí text: Oprávněná kritika muslimů je Islamofobie? Následující text: WTC - Mé neslitovně zabité lásce... »»»

Atllanka | Pondělí 20. 08. 2012, 09.10 | Česko, Videa, Osobnosti | trvalý odkaz | vytisknout | 5751x

Komentáře k textu

Rss komentářů tohoto textu - Formulář pro nový komentář
[1] První republika
bina web Úterý 11. 09. 2012, 04.34

Děkujeme za osvětu. Já mám na předválečné období památku v podobě desetikoruny z roku 1930.

[2]
Jiří Moravec Pátek 19. 10. 2012, 23.00

Upozorňuji na chybu: Nostrifikace je uznání dosaženého stupně zahraničního vzdělání (základního, středního, vyššího odborného nebo vysokoškolského) domácími úřady.- zdroj Wikipedie.


Atllanka reaguje: Proboha, přečtěte si k čemu se vyjadřujete v historickém kontextu!

http://suslikova.osoba.cz/…i-zakon-1920

Nelze přidávat nové komentáře.