
Praktiky estebáků v ČSSR
Jak StB zbavovala lidi domovů a nutila je k emigraci
Motto: Jaroslav Hutka je českou legendou o svobodě. Jeho návrat z exilu v roce 89 byl symbolem změn v tehdejším Československu a píseň Stůj, břízo zelená si s ním zpívala celá Letenská pláň a u TV i celá republika…
Dnes žije Jarda v Praze s báječnou rodinou a psem, píše, a hraje někdy i patnáctkrát do měsíce všude po Čechách. Ani nemusí prohlašovat, že je šťastný, je to na něm vidět. Nosí však v sobě jednu z nejtemnějších třináctých komnat vůbec: zážitek jedenáctiletého exilu.
Trauma exilu žije dál ve velké části české populace a odumřelo jen v těch, kterým je dnes pod třicet. Všichni ostatní se možná někdy v životě ptali sami sebe: Mám zůstat nebo odejít? Stejně se rozhodovala i publicistka a spisovatelka Tereza Brdečková, která nás na cestě do Hutkovy třinácté komnaty provází.
Hutka je jeden z mála navrátilců, který tohle téma poctivě zkoumá a je ochoten se o své postřehy podělit i s námi, kteří jsme zůstali. Má potřebu tohle téma sdílet, a tím ho vysvětlit i sám sobě. Jakoby se od něj chtěl osvobodit, protože se mu to dodnes úplně nepodařilo.
13.komnata Jaroslava Hutky
Hutka se do exilu dostal, protože byl legendou, protože zůstal vnitřně svobodný i po sovětské okupaci a protože podepsal Chartu 77. A také proto, že miloval svou ženu. Teprve když byl „tam“, poznal, že se rozhodl špatně.
„Dnes je to pro mě pozitivní zážitek a nejcennější životní zkušenost. Ale jen proto, že to skončilo,“ říká Hutka. „Ale úplně za sebou to nemám.“
O tom, co emigrace znamenala, mluví Tereza Brdečková nejen s Jaroslavem, ale také s jeho přáteli, kteří podobný životní krok ve své době sdíleli či zvažovali – ať už vstoupili či zůstali za dveřmi. Se spisovatelem Ivanem Klímou, písničkářem Vlastou Třešňákem, s podnikatelem panem Kohoutkem (který má pro Hutkův život skoro magický význam). S Hutkovou druhou ženou Kateřinou, s kterou se seznámil v emigraci. A také s Václavem Havlem, kterého státní bezpečnost nutila k vystěhování pod hrozbou, že jinak ohrozí své blízké.
Zdá se to dávno, bylo to v minulém století. Ale trvá to dál. Protože jedna věc je žit v cizině dobrovolně a druhá věc je, když se člověk nemůže vrátit domů – ať už kamkoliv. Není exulanta, který by neměl tohle stigma. Ale ten, kdo exil nezažil, to nikdy nepochopí. Exil je to jedna z nejpodivnějších třináctých komnat vůbec. Je temná i tehdy, když je zalitá světlem a plná drahého kamení.
A ať chceme nebo ne, příběh exilu je příběhem celé české společnosti.
Sirotci padlého bolševika
- Co jsme to zdědili za divnou zemi
- Rozbitou, zemdlenou, co bude s námi?
- Zemdleni, zmateni, nevíme kudy
- Rozum se vytrácí, zůstávaj pudy
- Rozum nám zůstává, rozum se ztrácí
- K čemu je svoboda, hledáme práci
- Nemáme odvahu, strach s náma smýká
- Sirotci padlého bolševika
- Co jsme to zdědili za divná města
- Zbořená, špinavá, z černého těsta
- Omítky žalují, komíny čudí
- Děti se ze spaní kašláním budí
- Děti se budí a dospělí nespí
- Štěstí je ztracené, život je ve psí
- Nemáme odvahu, strach s náma smýká
- Sirotci padlého bolševika
Akce Zpěvák – Praktiky StB
- Co jsme to zdědili za divné lidi
- Nenávist milují, lásky se stydí
- Nuda je zajímá, život je děsí
- Budoucnost umírá, mrtvé jsou lesy
- Mrtvé jsou lesy a louky jsou šedé
- Kdo nás teď zachrání, co s námi bude
- Nemáme odvahu, strach s námi smýká
- Sirotci padlého bolševika
- Co jsme to zdědili, co tady máme
- Nemáme odvahu, co uděláme
- Zalezem do díry, tam budem bydlet
- Dělat nic nebudem, nebudem myslet
- Budem jen proklínat, dupat a kopat
- Opilost vyznávat, viníka hledat
- Nemáme odvahu, strach s námi smýká
- Sirotci padlého bolševika
Jaroslav Hutka oslaví 21.dubna 2012 pětašedesátiny – Atllanka mu přeje ještě mnoho a mnoho hezkých dní, hodně radosti a hlavně: Zůstaň vždy svůj, tvé písně nešidily… zůstaň vždy svůj, ač by se uvztekali..... Máme tě rádi! Hutka forever!
st@tll
Vážení čtenáři, Atllanka je i na Facebooku, kde je součástí mnoha různých skupin. Pokud máte zájem a chcete v diskuzi vyjádřit svůj názor na přečtený text, obrázek, video či informaci, nebo jen prostě chcete šířit dál, tu u „vrchnosti“ tolik nepopulární, pravdu, pak neváhejte, přidejte se: pište a nebo jen čtěte, rádi vás na našich stránkách a ve skupinách uvítáme. Jde především o Vaši budoucnost, tak nestůjte mimo
Související texty:
- Jaroslav Hutka – Dršťky v mrazáku
- Banánové rybičky a Jaroslav Hutka
- Udavač z Těšína
- Jaroslav Hutka – Jarní zpívání
- A Stříhali do hola, malého chlapečka
Upozornění redakce:
- Podtrhaná slova v textu jsou odkazy, které jsou důležité, čtěte tedy prosím i je. Pod celým textem pak jsou odkazy vedoucí na články související s tématem, text doplňují, nebo jsou jeho pokračováním. Nemáte-li čas číst texty na našem webu pořádně, nečtěte nás raději vůbec! Děkujeme.
Čtěte také:
- Tichý Don a Kozáci
- Kozák v exilu
- Janové Palach a Kaplický – Jak se to rýmuje?
- Komunistické peklo VII. část
- Václav Havel – Jednou budem dál
Navštivte archiv textů Vstup do diskuze zde
Zhlédněte Inkubátor Atllanky Atllanka Vás vítá – Welcome
Komentáře na našem webu se zobrazují s určitým zpožděním, omlouváme se Vám, ale je to nezbytná ochrana před hulváty a hlavně před reklamním spamem…
««« Předchozí text: Smrt naší civilizace je neodvratná? Následující text: Židovské příběhy I.část »»»
Atllanka | Neděle 26. 01. 2014, 23.25 | Česko, Music, Osobnosti | trvalý odkaz | vytisknout | 5577x
Komentáře k textu
Rss komentářů tohoto textu - Formulář pro nový komentářNádhera, miluju Hutkovo písně, konečně se dostaly i na net – moc krásná prezentace…
Nechápu, proč někteří pořád obhajují hajzla, nemáme dost lidí, kteří jsou čestní?
Nohavicova bída je hlavně v tom, že on lže stále dál. Lže kdykoli vyleze na jeviště a těží ze své popularity protirežimního hrdinného písničkáře, protože v podstatě je a vždycky byl ubohý zbabělec, který se neštítil nechat se vyslat od estebáků do Vídně a mapovat tam tehdejší opravdové režimní odpůrce a hrdiny.
Je mi líto, ale jako písničkář ztratil jednou provždy kredit, stejně jako jeho kolega Landa.
On totiž každý kdo chce něco ostatním ze sebe dávat, by si měl hlavně nejprve zachovat svůj vlastní čistý štít, a pokud to nedokázal a v minulosti – byť pomalu prenatální, jako Landa – selhal, musí počítat s tím, že slušní lidé ho jednou pro vždy zavrhnou.
A to, že se k němu hlásí ta zbylá, většinová bezcharakterní banda, to myslím ani jeho, i přes ty prachy co z toho má, netěší.
A v tom je právě ten jejich trest, neustále být v opovržení u lidí, co jsou čistí. A proto má smysl, jim to stále připomínat. A pokud se jim to nelíbí, ať opravdu spálí svoje kazety, a jdou do těch dolů – myslí si snad, že to je nějaké ponížení a vězení denně pracovat?
Co si vlastně myslí o těch, kterým zpívají?
Pane Hutka, všechno nej, a díky za to, že jste jaký jste, mám moc ráda vaše písničky, jsou o něčem a jsou od srdce.
Markéta.
Skvělý příspěvek. Takových lidí je málo. Blahopřeji.
Připojuji se k narozeninovému blahopřání chlapovi, kterého považuji za jednu z největších osobností v tomto státě. Zůstaňte svůj i druhou polovinu života, Jardo.
Ani Hutka a ani Nohavica nejsou žádní super umělci. Oba jsou si zjevem pododobní. Jen Nohavica má líbivěší písničky. Ale kdyby nebyl ani jeden z nich „zpěvákem“, tak by se vůbec nic nestalo. Pěkné dny.
Ty jsi hudební kritik? Že se někdo nelíbí tobě je to správné měřítko? Z televize ani z rádia tě neznám, zneuznaný zpěváku, ale z tvého komentáře je jasné, co jsi zač. Tak už jen parafrázi z pohádky Mrazík: Kdybys nebyl hlupákem, nestal by ses Bahníkem
Jak snadné otírat se o lidi, kterým nesaháš ani po kotníky. Ale jak snadné, tak i ubohé, chlapečku.
Kdyby nebylo Vás, to by se teprvá nic nestalo, jen by možná některý ženy poznaly jiné syny a jiné muže, a někteří otcové by se nemuseli stydět za své potomky…
Opravdu, ale opravdu nemusím Nohavicu, a od jisté doby už vůbec ne, je to takový stádní vyvolávač, a burcovač a zarputilec, což není zrovna pro mě, ale to neznamená, že řeknu, že nic neznamenal… Pro jistou čásť populace znamenal dokonce mnoho, některým byl vzorem a některým dal i smysl jejich pidinožení se, a myslím, že i tím svým udavačstvím se tak nějak „výchovně“ podílí na spoustě českých jedinců.
Jaroušek Hutka je jiná káva, je to renesanční člověk, sluníčko, světýlko na konci tunelu, a pro mě opravdu symbol svobody, symbol orla kroužícího vysoko nad námi, symbol lidství a takového líbezného češství – ne čecháčství jako Nohavica, ale češství.
Nicméně, každý národ potřebuje jak trubače Nohavici, tak vzory člověčenství Hutky… jinak už totiž přestane být národem, to věděl i ten bolševik, a proto vyvinul tak enormní snahu podrobit si tyto přirozené národní autority – jeden selhal, druhý odolal, jeden zůstal, spolupracoval a požíval za to výhody, druhý byl vyobcován, pomluven a rádoby uvržen v zapomnění… Ten první se dodnes vyhřívá na podstavci v čele vymírajícího máslového stáda, ten druhý se jako Fénix z popela znovu rodí, rodí se pro novou generaci, rodí se pro naší budoucnost, rodí se pro nové (ach, jak komunisty zprofanované úsloví – co ale nezprofanovali, že?) zítřky národa českého.
Nevím kdo jste Vy, pane – Vy, co jste tu tak necitlivě a z patra bohorovného nadčlověka hodil tyto dva pány do jedného pytle, ten zavázal hodil do řeky a sedě na břehu vybíráte do klobouku desátky, ale vím zcela jistě kdo nejste: Nejste člověk, se kterým bych se chtěla přátelit.
Ještě něco, až teď jsem si všimnula, že tu píšete 2×, jednou chválíte podruhé zastracujete – děláte si srandu a nebo jste schyzofrenik?
A málem jsem zapomněla, také se připojuji – Hutka forever!
Prima diskuze. Ale opravdu nemusím poslouchat Hutku ani Nohavicu. Prostě se mi tento styl nelíbí. To je podle to co tu píšete zločin. Skutečně demokratické. Přesto pěkné dny.
Skoro každý z nás, když byl malé dítě a pochopil, co to znamená mít někoho rád a někoho mít nerad, úmyslně komolil jména těch druhých, aby je urazil. Obyčejně kolem 12-tého roku svého života příšel na to, že zesměšňuje sám sebe a vlastně je to k ničemu. Tak toho nechal. Těm méně inteligentním to třeba trvalo o 2 roky déle, ale taky jim to došlo. Že pampeliško?
ty posuzuješ lidi podle ksichtu? No to ses teda předved, opravdu, a víš o tom, že ti největší úchyláci obvykle i velmi, velmi dobře vypadají? Vsadím se, že ty taky zřejmě sázíš hlavně na ten svůj vzhled, zřejmě tě i nějaká pipka miluje pro tvý modrý voči, protože na 99% budeš jinak odpornej a zneuznanej jak minerálka po vepřu, knedlu, zelu…
Jo a k tomu komolení jmen, to není komolení, to je tvá charakteristika Bahníku, víme? A ještě kdyby sis tak zamet u vlastního práhu, co to tvoje Fur die Konigin?
Pěkné dny