Atllanka

8.5.2008: Klikněte vlevo na Vyhledávání a zadejte co hledáte, např.: Mašínové, islám, socani, atd. Nížeji se Vám zobrazí texty slovo obsahující. Rozklikněte a vyberte si článek. Hezký den, přeje Atllanka… :) … Starší aktuality

František Josef Otto von Habsburg - Lothringen

Aktualizace – Syn posledního českého krále zemřel

 

Motto: 20. listopadu 2007 si připomínáme – za tradičního ostudného nezájmu českých médií – významné životní jubileum jedné z největších evropských osobností 20. století – českého prince a rakouského arcivévody, Jeho Císařské a Královské výsosti Otty Habsbursko – Lotrinského.

František Josef Otto von Habsburg – Lothringen se narodil v roce 1912 jako prvorozený syn budoucího českého krále, blahoslaveného Karla I. a Zity Bourbonsko-Parmské.

Své dětské roky prožil na zámku v Brandýse nad Labem, kde byl jeho otec delší dobu posádkou, a který byl v té době také v majetku rodiny . Mladý Otto byl systematicky vyučován ve všech hlavních jazycích monarchie : v němčině, maďarštině i češtině ( jako dítě hovořil ale například také slovensky). Z českých zemí musela rodina odejít v roce 1916 do Vídně, kde se arcivévoda Karel stal po smrti Františka Josefa I. rakouským císařem a maďarským a českým králem; malý Otto tím pádem získal jako prvorozený automaticky pozici následníka trůnu ve všech dědičných habsburských zemích.

Vzhledem k tomu, že se novému panovníkovi nepodařilo zastavit vlnu sílících nacionálních tendencí ( což bylo zejména v době konce války a po ní velmi obtížné ), došlo k rozpadu Rakouska-Uherska a císařská a královská rodina byla nucena odejít v roce 1919 do exilu. Nejprve nalezla útočiště ve Švýcarsku, po dvou neúspěšných pokusech císaře Karla o restauraci monarchie alespoň v Maďarsku byla ale odsunuta bez jakýchkoliv prostředků na ostrov Madeira, kde Ottův otec v nevyhovujících podmínkách zemřel brzy na zápal plic. Hlavou rodiny se tak do doby Ottovy plnoletosti stala císařovna a královna Zita.

Po smrti Karla I. bylo již pro rodinu jednodušší získat prostor k živobytí v kontinentální Evropě. Usídlili se nejprve ve Španělsku, kde Otto také v roce 1930 s vyznamenáním odmaturoval a stal se hlavou rodu. Rodina dále přesídlila do Belgie, kde Otto pod jménem vévoda de Bar ( jedno z cenných dědictví Lotrinského rodu) vystudoval politické a zahraniční vědy na katolické universitě v Lovani a to opět s vyznamenáním ( později získal i doktorát ).

Během tohoto jeho dospívání v zahraničí se však vyostřovala situace v zemích bývalého Rakouska-Uherska. Princ Otto se do politického řešení situace zapojil poměrně záhy. Důvodem pro jeho rozhodnost byl především sílící německý nacionalismus, kterého se obával a se kterým kategoricky nesouhlasil. Hitler například toužil získat Ottu na svoji stranu předstíráním monarchistických úmyslů, Otto však setkání s ním rozhodně odmítnul. Po anšlusu Rakouska pak byli klíčoví reprezentanti rakouského monarchismu popraveni a stovky řadových monarchistů zavlečeny do koncentračních táborů. Na Ottu samotného byl vydán zatykač a na příkaz Hitlera byl majetek panovnické rodiny zkonfiskován ve prospěch Německé Říše.

Rodina se usadila opět ve Španělsku, odkud Otto organizoval vydávání víz pro desetitisíce lidí do zámoří, čímž je zachránil před jistou smrtí. Sám v USA žil mezi lety 1940–1944 a svými osobními styky s vlivnými politickými činiteli té doby se zasadil o měkčí dopad poválečných útrap na bývalé dědičné korunní země svého otce – zejména o zachování státní svébytnosti Rakouska.

Po skončení války žil Otto ve Francii a Španělsku, než se roku 1954 přestěhoval do Bavorska (stále měl – přes své mimorádné zásluhy v protinacistickém odboji -zakázaný vstup do bývalých zemí Rakouska-Uherska), kde od té doby žije dodnes. Aby napomohl zmírnění důsledků dopadu diskriminačního, tzv. Habsburského, zákona v Rakousku a umožnil tím i členům rodiny návrat do vlasti spojený s vyhlídkou možného restituování zabavených majetků, zřekl se v roce 1961 nároku na císařský trůn. Nároky jeho synů však tímto aktem zůstávají nedotčeny!

Vzhledem k tomu, že tehdejší československá vláda podobný krok z jeho strany nežádala, dochází tak k paradoxní situaci v případě obnovení monarchie v Rakousku a v Česku. Zatímco u nás je Otto stále korunním princem českým, v Rakousku by z výše uvedeného důvodu musel na trůn usednout už Ottův prvorozený syn arcivévoda Karel.

 

Král Karel I s královnou Zitou

 

V roce 1982 vstoupil Otto do politiky – přijal členství v bavorské Křesťansko-sociální unii ( zároveň mu vznikl nárok na německé občanství ) a v letech 1979–1999 byl jako její člen opakovaně volen poslancem evropského parlamentu. Stal se tak vlastně nejdéle sloužícím člověkem na tomto postu. Díky své impozantní jazykové výbavě nepotřeboval nikdy při jednáních tlumočníka. Své knihy píše ve francouzštině, maďarštině a němčině, hovoří však celkem čtrnácti jazyky, započítáme-li i češtinu. Při setkání s českými monarchisty v roce 2006, kdy opět navštívil zámek v Brandýse nad Labem, se ale přiznal, že za 80 let nepoužívání češtiny si v ní není, na rozdíl od dětství, příliš jistý. Česky však nadále rozumí i čte.

Dlouhá léta byl JCKV Otto prezidentem Panevropské unie, jež se snaží o sjednocení Evropy nikoli na obchodních, nýbrž na duchovních základech. Je respektovaným politikem, politologem i publicistou.

V březnu roku 1989 zemřela jeho maminka, císařovna a královna Zita. Je až neuvěřitelné, že poslední česká královna zemřela jen půl roku před „sametovou revolucí“ ! Po pádu železné opony se Otto zúčastnil v Praze v katedrále sv. Víta zádušní mše svaté na její památku. Navštívil s dětmi také kapli s. Václava, s nímž je jakožto potomek Přemyslovců a jejich dědic české koruny, spřízněn.

Jeho Císařská a Královská Výsost Otto má kromě německého také rakouské, maďarské a chorvatské občanství. Je velkou ostudou, že se náš stát, podobně jako Slovensko, zdráhá tomuto následníkovi tuto poctu udělit. Přesto Otto České země rád navštěvuje. Bylo mu uděleno alespoň čestné občanství města Františkových Lázní, kde se opětovně setkal se členy Koruny České a opakovaně navštívil Brandýs nad Labem, kde vyrůstal. Cennou příležitostí pro setkání s ním i s jeho dvěma syny bylo také blahořečení jeho otce císaře a krále Karla I. papežem Janem Pavlem II. v říjnu roku 2004 ve Vatikánu.

 

RODOKMEN HABSBURKŮ

 

Otto Habsburský je českým korunním princem. Českou korunu měl zdědit po svém otci blahoslaveném Karlu I., který byl jakožto potomek Jagellonců a Lucemburků také potomkem Přemyslovců. Mezi Ottovy české předky tak náleží tak význačné osobnosti jako např.: poslední římský císař František II. ( 5. generace), jediná žena na českém trůnu královna Marie Terezie ( 7. generace), „Otec Vlasti“ císař Karel IV. (18. generace), Přemysl Otakar I. ( 23. generace), kníže Oldřich i s Boženou (28. generace) nebo sv. kněžna Ludmila s prvním doloženým českým knížetem Bořivojem I. (32. generace).

Jeho císařská a královská Výsost Otto von Habsburg je od roku 1951 ženatý s princeznou Reginou Sasko-Meiningenskou. Spolu mají 7 dětí (5 dcer a 2 syny) a celkem 22 vnoučat. V pořadí následnictví po Ottovi je jeho starší syn Karel (1961), následně pak Karlův syn Ferdinand-Zvonimír (1997). Druhorozený syn Jiří žije a působí v Maďarsku, kde je vysoce váženou a oblíbenou osobností. Zastupoval velmi účinně zájmy Maďarska v Bruselu ještě před vstupem této země do EU a byl dokonce několikrát různými stranami, hnutími a významnými osobnostmi navrhován na prezidentskou kandidaturu.

Jeho Císařské a Královské Výsosti přejeme k letošním kulatým narozeninám všechno nejlepší, pevné zdraví, Boží požehnání, mnoho potomků v dalších generacích a ještě spoustu příjemných návštěv Českých zemí.

 

Rodiče a předci:

  • otec: bl. Karel I., císař rakouský a král český
  • matka: Zita, princezna Bourbon-Parma
  • I. děda: Otto, princ český a arcivévoda rakouský
  • I. babička: Marie Josefa, princezna saská
  • II. děda: Robert, vévoda parmský, princ bourbonský
  • II.babička: Marie Antonie, princezna portugalská

 

Manželka:

  • Regina princezna Sasko-Meiningenská (*1925)

 

Děti:

  • Andrea (*1953)
  • Monika a Michaela (*1954)
  • Gabriela (*1956)
  • Walburga (*1958)
  • Karel (1961) syn: Ferdinand-Zvonimír (1997)
  • Pavel Jiří (1964) syn: Karel-Konstantin (2004)

 

Jak je možné, že Ottův otec byl potomkem Karla IV. a jmenoval se Karel I.?

Jedná se o rozdílné číslování panovníků. U císaře Karla IV. označovala číslovka „IV“ jeho pořadí na římském císařském trůně. Podle českého číslování, tj. dle pořadí českých králů, nesl označení Karel I., neboť žádný král toho jména na českém trůně před ním neseděl. Jako Karel I. je znám i v literatuře. Druhým Karlem na českém trůně byl potomek Karla IV./I., který se jmenoval Karel VI. (otec Marie Terezie).

Opět se jedná o římské číslování – v Českých zemích vládl jako Karel II. Posledním Karel na českém trůnu byl pak zatím již zmíněný Ottův otec bl. Karel I. (1916–1918). Tento Karel vládl v Českých zemích jako Karel III.; jeho označení „I.“ vyplývá z rakouského číslování po rozpadu Svaté říše římské, kdy vzniklo Rakouské císařství a on byl prvním Karlem na rakouském císařském trůnu. Při uvádění jedné číslovky se v literatuře dává přednost té, která se pojí s nejvyšším titulem.

Ve výše uvedených případech jména Karel se jedná o římské číslování IV. a VI. a následně rakouské císařské – I. Zajímavostí tak zůstává, že při obnově monarchie v Českých zemích byl následník jména Karel musel nastoupil jako Karel IV. (dle správného českého číslování).

Václav Bělohorský 23.11.2007 

 

AKTUALIZACE

 

 

 

Arcivévoda Ludvík Salvátor Toskánský

 

 

Bonus od Atllanky – Jede král, jede král…

 

 

Související texty:

Upozornění redakce:

  • Podtrhaná slova v textu jsou odkazy, které jsou důležité, čtěte tedy prosím i je. Pod celým textem pak jsou odkazy vedoucí na články související s tématem, text doplňují, nebo jsou jeho pokračováním. Nemáte-li čas číst texty na našem webu pořádně, nečtěte nás raději vůbec! Děkujeme.

Čtěte také:

 

Navštivte archiv textů     Vstup do diskuze zde 

 

Stáhněte si naše Prezentace       Atllanka Vás vítá – Welcome

 

Komentáře na našem webu se zobrazují s určitým zpožděním, omlouváme se Vám, ale je to nezbytná ochrana před hulváty a hlavně před reklamním spamem…

 



pošli na vybrali.sme.sk jaggni to! Linkuj.cz pridej.cz

««« Předchozí text: Odbory - osvědčená pěst levice Následující text: Nemohli bychom nechat Židy už konečně v klidu žít? »»»

Atllanka | Středa 6. 07. 2011, 14.19 | Česko, Politika | trvalý odkaz | vytisknout | 4907x

Komentáře k textu

Rss komentářů tohoto textu - Formulář pro nový komentář
[1] A co minulost?
Jaro Úterý 4. 12. 2007, 19.16

Ja som slovák nemali sme nikdy kráľov ja nenávidím monarchiu prečo sa nikto neopýta odkial maju títo monarchovia majetok prečo nikto nerpizná ako zdierali svojich poddaných?Ako sa nad ľudmi vyvšovali?Nech žije republika monarchiu nikdy viac hambil by som sa žiť v monarchii

[2] Pro Slováka co neví nic o svých dějinách
Samakissek web Úterý 4. 12. 2007, 22.11

Prvním státním útvarem na území Slovenska v 1. století bylo Vanniovo království, kterého byla větší část území několik let součástí. Slovanské osídlení se objevilo přibližně od 5. století. Od roku 568 země sousedila a byla pod nadvládou nomádských Avarů. V 7. století se stala součástí tzv. Sámovy říše. V roce 791 Karel Veliký porazil Avary, Slované, kde pokročil rozpad kmenových vztahů, vytvořili samostatné Moravské knížectví a Nitranské knížectví (od konce 8. století), po roce 833 následovala integrace obou knížectví do státního celku Velká Morava, nazývaného v období vlády Svatopluka Velkomoravská říše. Po zániku říše okolo roku 907 (bitva u Bratislavy) Slovensko postupně obsazují Maďaři na téměř tisíc let.

Až do roku 1918 tak bylo součástí Uherského království (tzv. Horní Uhry) v kterém do začátku 12. století tvořilo jeho součást opět Nitranské knížectví (Nitransko). Po bitvě u Moháče v 1526 nastoupil Ferdinanda I. Habsburského na uherský trůn a Slovensko se stalo součástí Habsburské monarchie. Po osmanské expanzi se území bývalého Uherska v 16. a 17. století dočasně zredukovalo prakticky jen na hornatou část Slovenska, dnešní Burgenland a západní Chorvatsko) (tzv. Královské Uhersko). Tím se Slovensko stalo jádrem tohoto habsburského státu. Bratislava se stala hlavním (1536–1784/1848), korunovačním (1563–1830) městem a sídlem sněmu (1542–1848) Královského Uherska. Trnava se pak následně stala sídlem ostřihomského arcibiskupa, čili centrálním městem uherské římskokatolické církve…

[3]
Samakissek web Úterý 4. 12. 2007, 22.13

[2] Samakissek: Za revoluce v letech 1848–1849 se Slováci přidali na stranu Rakušanů, aby se oddělili od Uherska jako samostatná část Rakouské monarchie. To se jim však nepodařilo. Nejhoršímu tlaku maďarizace čelili Slováci po rakousko-uherském vyrovnaní v letech 1867–1918, kdy Uhersko získalo větší podíl na rozhodování na svém území.

Mezi lety 1918–1939 se Slovensko v téměř moderních hranicích stalo jako samosprávná Země Slovenská součástí nově vzniklé Československé republiky a vymanilo se z vlivu Budapešti. V dobách druhé světové války (1939–1945) získalo formální samostatnost (tzv. Slovenský štát, oficiálně Slovenská republika), fakticky však bylo satelitem nacistického Německa. V roce 1944 vypuklo Slovenské národní povstání (SNP) proti fašistickému ľuďáckému režimu.

Roku 1945 se země navrátila k Československu, které se roku 1948 změnilo v socialistický stát. Snaha o federaci vedla k vytvoření asymetrického modelu institucí (slovenský sněm a vláda), po komunistickém převratu roku 1948 byly všechny otázky řešené na půdě komunistické strany. Ze západní poloviny země byl zároveň zahájen masivní plán industrializace Slovenska. Od 1. ledna 1969 na základě zákona o česko-slovenské federaci byla ustavena Slovenská socialistická republika (SSR), která spolu s Českou socialistickou republikou (ČSR) tvořila Československou socialistickou republiku (ČSSR. Po tzv. sametové revoluci v roce 1989 došlo k demokratizaci života v Československu a i ze Slovenska se začaly ozývat hlasy pro větší autonomii, ba i samostatnost.

Z jara 1990 došlo v politickém názvu Československa nejprve k nahrazení přívlastku „socialistická“ atributem „federativní“ (ČSFR), o necelý měsíc později přijat jazykově i věcně nepříliš vhodný název Česká a Slovenská federativní republika (spor se jmenoval Pomlčková válka). K 1. lednu 1993 přestává ČSFR existovat a Slovensko (polit. název Slovenská republika) i Česko (polit. název Česká republika) se stávají novými samostatnými státy.

Dne 29. března 2004 se Slovensko stává členem Severoatlantické aliance (NATO) a dne 1. května 2004 členem Evropské unie…

Tož tak Vávro :-P

[4] Konečně dobré stránky
SD Sobota 22. 12. 2007, 16.36

Jen tak dál! Ať žije České království!

[5] otto von habsburg
macicecicek mejl Pondělí 5. 05. 2008, 16.13

prosím potřebuji pomoc potřebovala bych nějakej erb od toho otto von habsburg nevíte kde bych něco takového mohla sehnat.předem děkuji 8-O :-)

[6] Macíčku
Královna Pondělí 5. 05. 2008, 17.26
[7] Rodokmen Habsburků
Veu mejl Pátek 17. 10. 2008, 21.09

Nevíte někdo, kde bych sehnala podrobný rodokmen habsburské dynastie? Kromě :http://www.sweb.cz/royal-history/ Moc děkuji.

[8] Veu
Dolly Neděle 19. 10. 2008, 01.13

Zkus třeba tady

http://1.bp.blogspot.com/…rk%C5%AF.jpg

nebo kdekoliv jinde za pomoci googlu, třeba i tady v článku :)

[9] Karel IV
anonym Čtvrtek 27. 11. 2008, 07.22

potřebovala bych najít něco o synu Karla IV Karlovi ale na internetu nemůžu nic najít nemohli by ste mi poradit kde bych ho našla dík předem :-x


Atllanka reaguje:

Milá anonymko, zkus třeba tohle:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_IV._

Jestli myslíš toho Karla IV. co byl i císař římský, pak jeho syn Karel se narodil ze svazku s Annou Lucemburskou v roce 1372 a zemřel jako roční batole, tudíž o něm asi jen velmi těžko něco najdeš kdekoli, nejen na netu ;)

Ale jestli myslíš francouzského krále Karla IV., řečeného Sličného, tak ten zemřel bez potomků, jen náš český Karel IV. po něm převzal jméno Karel, původně se totiž jmenoval Václav.

P.s. Kdybys tu napsala email, poslali bychom ti to ;)

[10] ???
Zed Úterý 24. 05. 2011, 15.18

Fuha, asi dokážeš doceniť vládu pernamentne sa striedajúcich zlodejov. Každé volebné obdobie majú šancu dostať sa ku korytu nové a nové hladné indivíduá. Mnoho ľudí si mýli zriadenie parlamentnej monarchie s absolutistickým režimom vládcu, no tie dva pojmy sú si diametrálne odlišnejšie ako prezident (parlamentnej demokracie) a prezident (autokrat). nuž a napriek tomuto faktu ľudia skôr z nevedomosti uprednosňujú prezidenta… na vlastnú škodu …

Nelze přidávat nové komentáře.