Atllanka

8.5.2008: Klikněte vlevo na Vyhledávání a zadejte co hledáte, např.: Mašínové, islám, rusáci, atd. Nížeji se Vám zobrazí texty slovo obsahující. Rozklikněte a vyberte si článek. Hezký den, přeje Atllanka… :) … Starší aktuality

Stalinův hrůzostrašný projekt - Ostrov kanibalů

Nazinskij, sibiřský Ostrov uprostřed řeky OB

 

Prolog: Ostrov Nazinskij uprostřed sibiřské řeky Ob získal neblahou přezdívku Ostrov kanibalů. V květnu roku 1933 sem Josif Vissarionovič Stalin nechal přemístit několik tisíc lidí, kteří zde měli založit novou zemědělskou osadu. K jídlu jim tu však zanechal jen dvacet tun mouky.

Počátkem roku 1933 přišli šéf tajné služby Genrich Jagoda a generální náčelník gulagů Matvěj Berman s originálním nápadem, jak sovětská města očistit od podvratných živlů, osob bez dokladů a bezprizorních kulaků, kteří v rámci přechodu na socialistické zřízení ztratili svá živobytí.

Zhruba dva miliony zadržených mělo být přesídleno na Sibiř, kde by začali obdělávat místní, dosud panenskou půdu a přetvořili ji na úrodná pole, která by jim zajistila zdroj vlastní obživy. Jagoda s Bermanem počítali s tím, že během dvou let by tito nedobrovolní zemědělci byli plně soběstační.

 

Stalinovi se plán zamlouval, ale na jeho uskutečnění nenašel prostředky. Vybudovat nová sídliště pro dva miliony lidí kdesi v pustině přeci jen potřebovalo vstupní kapitál.

Plán byl přesto schválen a jako místo pro pilotní „várku“ odsouzenců je vybrán nevelký ostrov Nazinskij ležící v Tomské oblasti, který z obou stranu obtéká řeka Ob. Na 5000 jeho budoucích obyvatelů režim vybírá jak z řad politických vězňů, tak mezi ně přimíchává i zloděje, násilníky a vrahy.

Na ostrově o délce tři kilometry a šířce pouhých 600 metrů byli vysazeni jak bývalí obchodníci a statkáři, tak političtí odpůrci, dále pouliční zlodějíčci i nebezpeční kriminálníci, pro které se nenašlo místo ve věznicích. Většinu osazenstva tvořili muži, žen tu bylo jen něco přes tři stovky. Skupinu hlídaly stráže, které střílely na každého, kdo se pokusil z ostrova uprchnout.

 

 

První nepokoje se mezi deportovanými vyskytly už ve chvíli, kdy se začalo rozdělovat jediné dovezené jídlo – mouka. Jednak jí nebylo dost pro všechny a jednak se z ní těžko dal vyrobit chléb, když na ostrově nebyly žádné pece ani jiné kuchyňské vybavení. Vyhladovělí lidé rozmíchávali mouku ve vodě z řeky a takto ji jedli, přičemž se mnozí nakazili tyfem. Byli i tací, kdo se moukou udusili, když se ji pokoušeli jíst jen tak.

V početné skupině deportovaných se obratem utvořily zločinné gangy, jejichž členové si pro sebe obstarávali potravu hrůzostrašným způsobem: dobíjeli umírající a jedli jejich ostatky. Ze zdravých lidí zaživa odřezávali kusy masa a s otevřenými ranami je ponechávali svému osudu.

Podle očitého svědectví zde násilníci jednu osamocenou dívku přivážou ke stromu a odřežou jí prsa a svaly. Když ji ostatní najdou, ještě žije, ale zachránit ji nelze. Nutno dodat, že kdo se z tohoto pekla pokusí utéct, toho zastřelí vojáci hlídkující na břehu.

O podmínkách v táboře se rychle dozvěděli obyvatelé okolních vesnic. Vzpomínky jedné vesničanky:

  • Jednoho dne k nám do domu přinesli ženu z Ostrova smrti. Všimla jsem si, že má odříznuté kusy lýtek. Zeptala jsem se jí, co se jí stalo, a ona mi odpověděla: Odřezali mi je a snědli.

 

 

Dokumenty ze sovětských časů, přechovávané v muzeu gulagu v Tomsku, obsahují zápisy z výslechů kriminálníků, přimíšených záměrně mezi obyvatele tábora. Když byl jeden z nich dotázán, zda jedl lidské maso, zavrtěl hlavou a řekl:

  • Ne. Jedl jsem pouze játra a srdce.

Když jej vyšetřovatelé požádali o podrobnosti, dodal:

  • Bylo to jako šašlik. Udělali jsme si z vrbových větviček špízy, nařezali to na kusy, napíchli a opékali nad ohněm.

Vězeň pak ještě upřesnil, že zabíjeli jen ty, kdo už beztak umírali:

  • Bylo to pro ně lepší. Nemuseli strádat další dva nebo tři dny.

Otřesné podmínky v táboře byly příliš i na jednoho z místních komunistických funkcionářů Vasilije Vělička, který v červenci 1933 poslal do Moskvy na základě vyprávění vesničanů jedenáctistránkovou zprávu, která mezi sovětským vedením vyvolala poprask. Veličko psal:

  • Lidé byli ponecháni bez jídla ve sněhu a mrazu, každý čtvrtý nebo pátý den sice dostanou trochu rýžové mouky, ale nemají jak si ji upravit. Většinou ji okamžitě ji smíchají v čepkách s vodou a snědí. Někteří jedli mouku jen tak a udusili se.

 

 

O zrušení osady se rozhodlo po několika málo měsících od jejího založení, v té době už však z původních 6000 deportovaných byla naživu jen necelá třetina. Tábor byl bleskově evakuován a jeho velitelé dostali tříleté tresty vězení.

Zhruba dva tisíce lidí se stalo obětí hladu, nemocí, šarvátek a vražd, další dva tisíce zmizely beze stopy a byly prohlášeny za mrtvé. Identifikaci mrtvých ztížil fakt, že spousta osadníků byla deportována na ostrov bez jakýchkoli dokladů – ty jim byly zabaveny už při zadržení, případně odcizeny během transportu.

Když jej Věličko navštívil koncem léta osobně byl už prázdný, v další zprávě napsal:

  • Tráva na ostrově mi sahá až po hlavu. Místní lidé, kteří se sem vydali sbírat jahody, v ní narazili na mrtvoly. Chatrče byly také plné koster.

Jeho zpráva zůstala označena jako přísně tajná a výňatky z ní byly zveřejněny až v roce 1994. O svůj stranický post ale Věličko přišel, později se stal novinářem a s Rudou armádou se dostal až do Berlína.

 

 

Gulagy v Rusku prošly stamiliony lidí. Nejméně desítky milionů v nich přišly o život. Oběťmi stalinského teroru se až do diktátorovy smrti v roce 1953 stalo podle odhadů až 100 milionů osob.

Současný režim Vladimíra Putina o gulazích mlčí. A pokud hovoří o Stalinovi, vyzdvihuje jeho zásluhy o rozvoj sovětské společnosti a úlohu, kterou sehrál ve válce proti Hitlerovi.

Jediné muzeum o represích, ke kterým došlo v Rusku za sovětské éry, je ohroženo. Historiky, kteří ho zakládali, nahradili státní úředníci a ti se teď snaží staré zločiny zamést pod koberec.

zpracovalo st@tll 2020

Související texty:

Upozornění redakce:

  • Podtrhaná slova v textu jsou odkazy, které jsou důležité, čtěte tedy prosím i je. Pod celým textem pak jsou odkazy vedoucí na články související s tématem, text doplňují, nebo jsou jeho pokračováním. Nemáte-li čas číst texty na našem webu pořádně, nečtěte nás raději vůbec! Děkujeme.

 

 

Vážení čtenáři, Atllanka je i na Facebooku, kde je součástí mnoha různých skupin. Pokud máte zájem a chcete v diskuzi vyjádřit svůj názor na přečtený text, obrázek, video či informaci, nebo jen prostě chcete šířit dál, tu u „vrchnosti“ tolik nepopulární pravdu, pak neváhejte, přidejte se: pište a nebo jen čtěte, rádi vás na našich stránkách a ve skupinách uvítáme. Nestůjte mimo, jde o Vaši budoucnost..


Vaše případné komentáře se na našem webu zobrazují s určitým zpožděním, omlouváme se Vám, ale je to nezbytná ochrana před hulváty a hlavně před tím dnešním šíleným reklamním spamem… Klidně naše texty komentujte, či se ptejte na to, co vás zajímá, vždy vám odpovíme.


Nezapomeňte také navštívit náš archiv textů

 


««« Předchozí text: Uljanov Lenin a krupobití Naděžda Následující text: Vágnerovci, Putinovi nájemní žoldáci »»»

Atllanka | Sobota 6. 08. 2022, 14.35 | Násilí, Islamizace, Women | trvalý odkaz | vytisknout | 5196x

Komentáře k textu

Rss komentářů tohoto textu - Formulář pro nový komentář

K textu nebyl napsán žádný komentář.

Přidej komentář!



Kliknutím vložíš: Vlož smajla :-) Vlož smajla :-( Vlož smajla ;-) Vlož smajla :-D Vlož smajla 8-O Vlož smajla 8-) Vlož smajla :-? Vlož smajla :-x Vlož smajla :-P Vlož smajla :-|
Příspěvěk je formátován Texy! syntaxí. Není povoleno HTML, odkazy se převádějí automaticky.
Jsem robot?