Atllanka

A červi se rozlezou...

Někteří lidé si myslí, že v minulém režimu byla všude Praha. Omyl. Nebyla.

 

Motto – Vybrali jsme z archivu: Ve Zlámané lhotě kluci honili holky a holky kluky – politika nikoho nezajímala, a o Chartě se dozvěděli jen z Anticharty, a protože v ní byli všichni naši umělci – mysleli si, že je vše OK…

 

Tak jedem..

Tenkrát nebyl net, radio Svobodná Evropa bylo úspěšně rušeno, navíc všichni chodili do komunistických škol, byli v Jiskrách, v Pionýru, a většina z nich byla dětmi dělníků, kteří byli dětmi těch, co ještě pamatovali meziválečnou bídu za hospodářské krize, a měli za sebou Protektorát. Po válce uvěřili tomu, že lze vybudovat spravedlivější společnost, a s nadšením se do toho vrhali…

 

 

Když začali zjišťovat, jak to doopravdy je, bylo pozdě. Režim si již s každým rychle dokázal poradit, protože svoje řady vyčistil od nadšenců a nasál mezi sebe všechen póvl republiky. Statečných lidí se svědomím a morálkou se za pomoci KGB rychle zbavil, některé popravil, jiné odsoudil k mnohaletým žalářům, ze kterých se vraceli s podlomeným zdravím, a nebo také ne, protože tam zemřeli na vyčerpání a mučení.

 

Komunistická propaganda – Major Zeman a Plastic People

 

Nikdo si nemohl být jist, že se neocitne ve spárech KGB-STB, a ve společnosti zavládl strach. Tímto chováním komunistický režim zastrašil téměř všechny ostatní potenciální odpůrce a nic již nestálo jeho panování v cestě.

 

 

Většina občanů raději mlčela, a snažila se nemít problémy. Ve společnosti zvítězilo všeobecné švejkování a schyzofrenie dostoupila vrcholu. Slovo „pohoda“ znělo ze všech stran. Nechodilo se nakupovat, ale shánět, a každý kdo něco sehnal měl pocit úspěšnosti a cítil se být více než ten, kdo nesehnal. A shánělo se všechno, toaletním papírem a WC mísou počínaje, uherákem a tvrdýma Spartama konče.

 

Čest práci soudruzi – Okres na severu

 

Nastala doba chlebu a her. Nacvičovaly se Spartakiády, jezdilo se jednou za tři roky do Bulharska, vznikaly zahrádkářské kolonie, zakládaly se brigády socialistické práce a svazy přátel Sovětského Svazu. Každý měsíc se pořádala nějaká akce, kde docházelo po většině k všeobecnému opíjení a pelešení (a i proto dnes zjišťují někteří muži, že jejich děti ani nejsou jejich děti).

 

Jak muž na radnici shání mlíko

 

Za symbolické vstupné se také tančilo v kdejaké Sokolovně a kavárně u živých kapel, alkohol a cigarety byly za babku, a kdo aspoň „chodil do zaměstnání“, měl jistotu příjmu a po svatbě dostal byt. Byt sice byl jistý jen v oblastech těžby uhlí, nebo v pohraničí, ve velkých městech byla možnost téměř nulová, a bez známostí na správných místech naprosto nemožná, ale bylo módní stěhování daleko od rodičů, a tak se tedy mladí od rodičů za prací a byty stěhovali.

Při všem tom velikém pidinožení za kde čím a šetření na kde co (na auto se většina dělníků zmohla až tak okolo 40 let), většina dospívajících odmítala slyšet pravdu od rodičů a prarodičů a měla vlastní, socialistickou výchovou zformovaný názor – vždyť v tom kapitalismu je všechno o tolik dražší, že ale ti vykořisťovaní kapitalističtí dělníci mají také několikanásobně větší příjem, a mnohem lepší zdravotnictví a sociální zabezpečení, o tom netuší mnozí dodnes, a není divu, „vždyť co se v mládí nenaučíš…“

 

Česká televize se investigativně ptá: Proč není Magi?

 

A o Miladě Horákové a ostatních zvěrstvech režimu? O těch se šířily jen ústní zvěsti, a nikdo jim nevěřil stejně, jako jim nevěří dnešní mládež, protože o nich neslyšela a neučila se nic v dětství ani doma, ani ve škole. Totalitou byla přerušena kontinuita jak ve výchově na školách, tak i doma v rodině, a tyto škody jsou zřejmě nevratné.

Charakter nejméně dvou generací tu v prachu leží, v prachu leží, a červi se rozlezou…

 

 

Možná proto taky je dnes tolik mladých lidí zblblých opět socany a komunisty, protože jim nikdo nikdy do hlav „socialisticky netloukl“ nic o politice a jsou pole neorané, co slyší na slovo rovnost, bratrství, láska…

Že rovni si mají být především s těmi co jsou níž než oni, nechápou, koukají jen na ty co jsou nad nimi a kterých je pár, zatímco práce se štítící lůzy je daleko víc – jen kolik je různých ghet… A to dnes žijí v době internetu a maximálního množství informací…

 

Závěrem něco optimistického

 

Můj bratr má dcerku, je jí 12 let, a ta už ví o komunismu své, vyzná se v internetu, plynně hovoří anglicky, má ráda Ameriku, ví že islám je středověk, a je pro radar. Není divu, vyrůstá v době internetu… A pozor, vy rudí lháři! Není sama!

autor A.A.Nemo  

 

 

Vážení čtenáři, Atllanka je i na Facebooku, kde je součástí mnoha různých skupin. Pokud máte zájem a chcete v diskuzi vyjádřit svůj názor na přečtený text, obrázek, video či informaci, nebo jen prostě chcete šířit dál, tu u „vrchnosti“ tolik nepopulární, pravdu, pak neváhejte, přidejte se: pište a nebo jen čtěte, rádi vás na našich stránkách a ve skupinách uvítáme. Nestůjte mimo, jde o Vaši budoucnost..

 

 

Související texty:

• Bezmorální postkomunismus – plod osvícenství a komunismu
• Kdo se bojí, sere doma v síni
• Pánbů s námi a komunisti do prdele
• Komunismus zotročuje

Upozornění redakce:

• Podtrhaná slova v textu jsou odkazy, které jsou důležité, čtěte tedy prosím i je. Pod celým textem pak jsou odkazy vedoucí na články související s tématem, text doplňují, nebo jsou jeho pokračováním. Nemáte-li čas číst texty na našem webu pořádně, nečtěte nás raději vůbec! Děkujeme.

Čtěte také:

• Komunistické peklo VIII. část
• Mozkový lívanec Lukáš Kollarčík
• Chléb a hry aneb Poslední zhasne
• Socialismus je pouhým předvojem moru pokroku – komunismu

 

Navštivte archiv textů     Vstup do diskuze zde 

 

Stáhněte si naše Prezentace       Atllanka Vás vítá – Welcome

 

Komentáře na našem webu se zobrazují s určitým zpožděním, omlouváme se Vám, ale je to nezbytná ochrana před hulváty a hlavně před reklamním spamem…

 

---

jaggni to! Linkuj.cz

««« Předchozí text: Jakou cenu má Nobelova cena míru.. Následující text: Nesahejte nám na Klause »»»

Atllanka | Neděle 30. 11. 2008, 23.07 | Česko, Videa, Totalita | trvalý odkaz | vytisknout | 2403x