Atllanka

8.5.2008: Klikněte vlevo na Vyhledávání a zadejte co hledáte, např.: Mašínové, islám, socani, atd. Nížeji se Vám zobrazí texty slovo obsahující. Rozklikněte a vyberte si článek. Hezký den, přeje Atllanka… :) … Starší aktuality

Korejská polévka z nemluvňátek

Polévka z dětských hlaviček v říši soudruha císaře Kima

 

Motto: Jsou to prosté příběhy obyčejných lidí, které ti poví pravdu… Staré čínské přísloví

Jako milovníka umění mě vždy fascinoval surealismus. Je to otázka dovednosti pochopit nepochopitelné. Je to také procházka časem, který by podle všech pravidel neměl existovat. Přesto na naší planetě je jedno podivné místo – kde čas stojí nemilosrdně zmrazen.

Není to historie zažloutlých stránek knih, ani starý zrnitý černobílý film. Je to podivně krásná země – kde zelen má barvu smaragdu, kde ranní pára stoupající k z kapek rosy k nebi – jako by zpívala tu nejsmutnější písen.

Je to země – kde skoro tři miliony lidí umřelo hladem – a svět jenom stydlivě odvrátil hlavu. Neumřeli proto, že by ta jejich země byla neplodná, nebo že by ji neuměli obdělávat – ale proto, že jejich vladař dokončuje ten nejvíce surealistický sen, kterého je člověk schopen. Je to jediná země kde šílený komunistický experiment dosáhl vrcholu.

 

Vítejte v Severní Koreji

Choi je něco jako můj kamarád. Je to Korejec a podle mého názoru nejlepší zelinář v New Yorku. Jeho krámek není na nějaké luxusní třídě v Manhattanu, ani není nikterak veliký. Nemá také žádnou dlouhou tradici, Choi si ho otevřel před pěti roky v západním koutu Brooklynu.

 

 

Čtvrt nic moc, ale zase žádná mizérie. Většinou dvoupatrové a třípatrové činžáčky a lidi co pracují. Obchůdek je taková dlouhá nudle a Choi ho pravidelně otvírá v pět ráno, den co den, včetně víkendů.

Je fakt, že tak ráno nemá žádné zákazníky, ale musí tam být, protože mu z venkova vozí čerstvou zeleninu a ovoce. A také proto, že všechno to – co v krámě má – každé to ráno meje a kropí vodou, aby to bylo čistounké a lákavé. Nemá nikoho, kdo by pro něho dělal, na všechno je sám s manželkou. Ta přichází až kolem deváté, protože musí poslat děti do školy. Můj kamarád Choi je frajer, těch dětí má sedm.

Choi se narodil dlouho po skončené válce, pořádně se nepamatuje, ale někdy kolem roku 1976.(1) Žil v provinčním městečku Ch'osan u čínských hranic a jeho otec byl uředníkem na místním magistrátu. Bylo to důležité místo, které mohl zastávat jenom válečný hrdina. A to jeho otec byl, v korejské válce mu mina utrhla nohu. Dokonce si Choi vzpomíná, že každý rok, když byl slavnostní průvod k narozeninám „Velkého vůdce“, jeho otec vyměnil dřevěný pahýl co mu nahrazoval nohu za krásnou plastikovou protézu, kterou mu v Číně koupila Dělnická strana k jeho třicátým narozeninám.

 

  • (1) V Severné Koreji je užívaná varianta gregoriánského kalendáře s roky čučche.(*) Tento kalendář začal narozením Kim Il-sunga (15. dubna 1912) – toto datum je prvním dnem roku 1 (neexistuje rok 0). Tento kalendář byl oficielně v Severní Koreji zaveden 1997.
  • (*) Čučche – je překládáno volně jako „absolutní soběstačnost“ a je oficiální státní doktrínou a idelogií Severní Koreje. Autorem termínu je zakládající komunistický diktátor Kim Ir-sen, který jej použil v r. 1995 v projevu a obsahuje kombinaci myšlenek stalinsmu, maoismu a neokonfucianismu.

 

Všechno se v jeho životě začalo měnit v roce 1994. Choi byl mladý muž a dělal kariéru v armádě. Měl hodnost poručíka(2) a sloužil u ostrahy hranic s Čínou. Pravda, nebylo to nikterak prestižní místo jako dole na hranicích s Jihem, ale v té době byl přesvědčen – že když bude mimořádně dobrý, dokáže i to.

V každém případě si však nemohl stěžovat – měl uniformu, která vzbuzovala uctu, nemusel si kupovat jídlo a našetřil si i na jízdní kolo. To si koupil také v Číně, kam jako důstojník mohl jednou ročně zajet na nákup. I když to bylo pohraničí, byl to jinný svět a hluboce to na něho zapůsobilo.

 

 

Oženit se, od soudruha povoleno

A právě v tom roce přijel do Ch'osan hostovat čínský taneční soubor z Fusongu a jak to bývá – Choi se zbláznil do jedné z učínkujících. V armádě mu dali povolení k svatbě, ale bylo samozřejmé, že rodina bude žít v Koreji. Situace se však začala komplikovat – byla špatná úroda a najednou v obchodech nebylo žádné jídlo.

I v armádě přestáli dostávat najíst třikrát denně, pouze v poledne misku rýže a něco, co mělo být polévkou. Hodně lidí odcházelo z města na venkov, protože si mysleli, že to tam bude lepší. Choi raději zařídil, aby jeho žena odjela nazpět ke své rodině do Fusongu. I jeho služba na hranicích se hodně změnila. Lidé začali přes hranice utíkat do Číny v nebývalém množství. Režim se jim přiostřil – za každého zadrženého „zrádce“ dostávali vypláceno 200 wonů a za zastřeleného 300 wonů.

 

  • (2) Struktura armády v Severní Koreji je jednou z nejbizardnějších. Krátce po Korejské válce začala tradice vojenských učilišt – kam byli převážně umístěni váleční sirotci. Dvouleté a čtyřleté učiliště opouštěli absolventi ve výchozí hodnosti poručíka. Později do učilišt přihlašovali z prestižních důvodů své syny především funkcionáři vládnoucí Dělnické strany.(*) Vyšší vojenské vzdělání později získávali v ojedinělých případech v SSSR a Číně.
  • (*) V ojedinělých případech nejvyšších funkcionářů dochází až ke komickým situacím – nejlépe slouží případ vladnoucího diktátora Kim Čong-ila, jehož syn Kim Čong-un obdržel hodnost čtyřhvězdičkového generála ve věku 27 let.

 

Podzimní mrazíky dokáží být v Koreji pěkně ostré. Byl to poslední listopadový den a Choi měl mrzutou náladu. Již časně ráno jeho hlídka chytla skupinu sedmi žen, které se snažily proklouznout přes hranici. Byly celé ušpiněnené a hrozivě vychrtlé. Neměli u sebe vůbec nic a to vojáky rozlobilo.

Jak bylo zvykem, když chytli „zrádce“, většinou utíkal s tím nejcenějším co měl. Někdy to bylo pár stovek wonů, když měli štěstí – našli u něho i starou zlatou minci. Jeho četa měla dvanáct mužů a sloužili spolu dost dlouho, aby si mohli důvěřovat. A tak vždy to, co u „zrádců“ našli, dali dohromady a rozdělili si mezi sebou. Se zlatem museli být opatrnější – vyměnovali ho za jídlo se svými čínskými kolegy na druhé straně hranic.

Začalo přituhovat a Choi a několik jeho vojáků odpočívali v baráku, který jim sloužil nejen jako ubytovna, ale také jako kancelář. Chycení uprchlíci na takový přepych neměli nárok – pro ty byla venku postavená dřevěná klec, dostatečně veliká, aby se jich tam vešlo skoro padesát. Choi měl pouze jedinou povinost – s každým chyceným sepsat krátký protokol. Jméno, místo odkud pochází a běžné osobní udaje.

Formuláře byly předtištěny a tak to byla obyčejná rutina. Dál „zrádci“ vojáky nezajímali, protože si pro ně jednou týdně přijížděl nákladák tajné policie z Taegwamu s plukovníkem, který jim vyplácel odměny. Horší to bylo s těmi, které při utěku zastřelili. Museli je přitáhnout, ofotografovat a sepsat hlášení. Také je nemohli hodit do vykopané díry a zahrabat dokud je neviděl plukovník a nedal povolení. Když bylo chladno a zima, nebyly potíže. Horší to bylo v létě. Někdy bylo takové horko, že se mrtvoly rychle rozkládaly a strašně zapáchaly.

 

Se soudruhem v kuchyni

Když Choi jednou vyslýchal skupinu dopadených žen, zjistil, že všechny pocházejí z malé osady, vzdálené necelých dvacet kilometrů.

 

 

Svorně tvrdily, že utíkaly – protože ve vesnici nebylo žádné jídlo a lidé hlady umírali. Choi věděl, že všude je opravdu málo jídla, ale také věděl z rozhlasu a novin – že „Velký vůdce“ osobně problémy řeší a že se situace zlepšuje a brzo každý člověk bude mít zaručené dvě teplá jídla denně. To, že by někdo hlady umíral musela být lež a pomluva.

První co ho rozrušilo bylo to, že neviděl nikde povinný portrét „Velkého vůdce“. Do vesnice se vydal proto, aby si sám sobě dokázal, že má pravdu. Ze silnice musel sjet už v polovině cesty a tak s džípem jel dost pomalu, protože země začala zimou tvrdnout a všude byly díry a volně ležící kameny. Bylo tam jen pár domků, všechny v prabídném stavu, dokonce dva vyhořelé. Nikde neviděl lidi. Bylo tam takové podivné ticho, obloha měla barvu olova a začalo pršet.

 

 

Zaparkoval u největší budovy, která určitě měla uřad místního zástupce Dělnické strany a nejistě se rozhlížel. A právě tehdy mu to došlo – velká vitrína vedle dveří měla vymlácené sklo a nebyl v ní ten portrét!

To bylo tak neskutečné, že tomu nemohl uvěřit. Znovu se pozorně rozhlížel a náhle na vzdáleném konci vesnice zahlédl kouř. Vycházel z malého stavení z části zakrytého polorozpadlou boudou plnnou nalámaného dřeva.

Když vstoupil do místnosti, ovanulo ho příjemné teplo a vůně jídla. Jeho uniforma zapůsobila jako výstřel do houfu divoké zvěře. Podivné stíny, připomínající lidské postavy se nahrnuly k protější stěně a mlčky na něho zíraly vytřeštěnýma očima. Uprostřed místnosti byla dřevěná podlaha vytrhaná a z kamenů postavené primitívní ohniště. Nahoře ležel železný rošt rozpálený do červena a na něm veliký hrnec plnný bublající tekutiny – svůdně vonící a lákající.

Sebejistě přistoupil a uchopil na stole ležící lžíci. Ponořil ji do mastné tekutiny, opatrně vrchovatou vyndal a přiblížil k ustům. Opatrně ochutnal a slastně přivřel oči. Polévka byla hustá a blahodárně mu sklouzala do žaludku. Neváhal a bez optání uchopil velký hrnek a naběračku s dlouhou rukovětí. Ponořil ji do hrnce a pořádně s ní zamíchal až u dna.

Jako když spolkne návnadu chycená ryba a plovák na hladině začne tančit, na povrch vypluly tři podivné předměty. Choi zůstal jako jako zmrazený – beztvárná hmota tří maličkých dětských hlav nepřipouštěla pochybností. Vyrazil výkřik hrůzy a s neuvěřitelnou zuřivostí kopl do nádoby, která se s rachotem zřítila.

Zamotala se mu hlava a začal dávivě zvracet. Zachvátila ho křeč, bodavá bolest v žaludku mu rvala vnitřnosti a ztrácel vědomí. Nepamatuje si jak dlouho se zmítal ve vlastních zvratkách. Když se trošku vzpamatoval, místnost byla prázdná. Vypotácel se ven a začal osadu prohledávat. Choi zatím nikoho ve svém životě nezabil, ale v té chvíli s odjištěnou pistolí věděl, že bez milosti zastřelí každého, koho v této vesnici najde.

 

Když se soudruh naštve

Na velitelství jeho útvaru v Kopungu ho okamžitě postavili mimo službu a zavřeli do malé kanceláře. Před dveře postavili stráž a dostal příkaz sepsat podrobné hlášení. Byl tam celé dva týdny, nesměl vycházet ven a pokaždé když odevzdal to co sepsal, dostal rozkaz napsat to znovu.

 

 

Nakonec ho jeden večer odvedli do velké místnosti a tam se setkal se svým otcem a matkou. Ani je nepoznal. Měli strhané obličeje a neodvažili se mu ani podívat do očí. Vojenskému soudu skládajícího se ze třech důstojníků předsedal generál s dvěma hvězdičkami.

Choi byl obžalován z vlastizrady a šíření pomluv v žoldu amerických imperialistů. Podle zaběhnutých pravidel, na vině se podílí celá zločincova rodina a všichni jsou potrestáni. Jeho rodiče dostali trest 20 roků těžkého želáře a on 30 let. Rozsudek nabyl okamžité platnosti.

 

Otřesné svědectví Češky žijící po jistou dobu v Severní Koreji

 

Od počátku mu bylo jasné, že dlouho nevydrží. Byl v jednom z nejtajnějších táborů v Kwan-li-so nedaleko vesnice Kulsal-li. To místo bylo jedním z největších a ročně zahynula celá pětina věznů. První tři roky byly nejhorší. Pobyt v koncentráku mu dokonale otevřel oči.

 

Bez soudruha za svobodou

Věděl, že jediný způsob jak se zachránit je, když se mu podaří uprchnout. Ze samotného tábora to bylo absolutně nemožné, ale vězni byli odváženi často na práci ven. Problém byl v tom, že ani neexistovala nějaká možnost se na něco takového přihlásit dobrovolně, protože výběr zásadně provádělo vedení tábora.

A tak Choi čekal další čtyři roky. To místo bylo také hodně na severu, blízko čínské hranice a armáda tam stavěla nějaké tajné zařízení. Bylo to hodně hluboko v podzemí a doslova otrocká práce. Vězně tam dováželi vždy po dvou stech jednou za měsíc, protože umrtnost byla šílená. Choi se do transportu dostal v srpnu 1999.

Využil hned prvního závalu dole v šachtě. Zůstalo tam tenkrát několik desítek věznů a než to prokopou znovu, bude to trvat nejmín dva týdny. Teprve potom až vytahají mrtvoly tak zjistí, že se jim pořád jedna nedostává, ale v té době by měl být v bezpečí.

Měl to vypočítané, že mu to zabere asi deset dní, než se dostane do známé oblasti u hranice kde dříve sloužil. Jediné co potřeboval bylo jídlo na těch deset dní a tmu. Mohl cestovat jenom v noci. Získat jídlo bylo největší riziko – nepotřeboval moc, ale věděl, že se o to nemůže pokoušet během cesty a tak zariskoval.

Blízko bylo malinké městečko, většinou tam právě bydleli vojáci a bylo tam i pár obchodů. Bylo mu jasné, že právě proto v nich nějaké jídlo bude, protože armáda měla vždy přednost. Měl štěstí, hned na kraji objevil „kulturní středisko“, které mělo jídelnu a tělocvičnu. Dovnitř se dostal střechou, stačilo sundat pár tašek.

Nejen že objevil v kuchyni řadu čínských konzerv, ale i celou řadu skříněk ve kterých bylo civilní oblečení. Vybral si tmavou košili a kalhoty, našel i pěkný nůž a šikovnou plátěnou brašnu s popruhy. Zklamáním bylo, že nikde nebyly žádné boty.

Dokázal to za pouhých osm dní. Vytvořil si rituál – pohyboval se pouze v noci a pečlivě se vyhýbal místům s lidmi. K ránu si našel ukryt, snědl jednu konzervu a napil se přesně deset doušků vody z plastikové láhve, kterou si naplnil před tím než vyrazil. Den prospal a odpočíval. Hranici se mu podařilo přejít snadno. Znal tam každý kámen, každé křoví. Dokázal to.

 

Happyend – soudruhovi navzdory

Jeho bývalá manželka se k němu zachovala podivuhodně hezky. Byla sice znovu vdaná a měla rodinu, ale pomohla mu dostat se k lidem, co pomáhali uprchlým Korejcům.(3)

 

Útěk ze Severní Koreje

 

Byla to jakási katolická organizace se sídlem v Jižní Koreji, která mu obstarala falešné doklady. S těmi potom procestoval Čínu vlakem až do Mongolska a tam dostal azyl. Po dalších šesti měsících odletěl do Jižní Koreje. K nám do Ameriky se Choi přistěhoval v roce 2001 se svojí novou manželkou, s kterou se seznámil v Soulu.

 

  • (3) Pomocná sít náboženských organizací uprchlíkům ze Severní Koreje existuje dlouho a stále se rozrůstá. V Číně mají dobře vybudovanou strukturu tajných azylových domů a především podporu Korejců. kteří tam žijí (např. nejvíce v městě Yanji City v provincii Yanbian – žije tam 350.000 obyvatel a z toho je přibližně 210.000 Korejců). Čína se snaží počet uprchlíků omezovat a deportovat zpět do Severní Koreje, ale množství je tak obrovské, že to není možné. K nejznámějším trasám cest za azylem patří „vlaky svobody“ – vlakové spojení do Mongolska či Ruska. Za pomocí falešných dokumentů – v Číně žije 2,2 milionů etických Korejců – různé náboženské organizace během let pomohly do bezpečí více než 64.000 uprchlíků.(*)
  • (*) Nejznámější případ – američan, 69letý pastor Phillip Buck. Jeho organizace křestanských církví pomáhá uprchlíkům z Koreje právě v Číně od roku 1997. Byl zatčen a strávil dlouhé měsíce ve vězení, ze kterého byl nakonec na nátlak humanitárních organizací propuštěn na svobodu.

 

Já poznal Choi tak trochu náhodou. Chodil jsem občas v neděli do jednoho parku na partičku šachu a všimnul jsem si chlapíka co se válí v trávě a pořád se řehtá. Kolem něho řádilo sedm malých dětí, všechno kluci a velikostí jako schody do nebe. Nikdy jsem snad neviděl tak štastnou rodinku a protože jsem zvědavý a drzý, dal jsem se s ním do hovoru.

Chodil jsem tam potom pravidelně a povídali jsme si. A právě tehdy, dlouho potom co jsme se stali kamarády – položil jsem mu tu neslušnou otázku – proč má tolik dětí. A Choi mi vyprávěl svůj příběh..

George Novotný   zdroj 

 

 

Vážení čtenáři, Atllanka je i na Facebooku, kde je součástí mnoha různých skupin. Pokud máte zájem a chcete v diskuzi vyjádřit svůj názor na přečtený text, obrázek, video či informaci, nebo jen prostě chcete šířit dál, tu u „vrchnosti“ tolik nepopulární, pravdu, pak neváhejte, přidejte se: pište a nebo jen čtěte, rádi vás na našich stránkách a ve skupinách uvítáme. Nestůjte mimo, jde o Vaši budoucnost..

 

Související texty:

Upozornění redakce:

  • Podtrhaná slova v textu jsou odkazy, které jsou důležité, čtěte tedy prosím i je. Pod celým textem pak jsou odkazy vedoucí na články související s tématem, text doplňují, nebo jsou jeho pokračováním. Nemáte-li čas číst texty na našem webu pořádně, nečtěte nás raději vůbec! Děkujeme.

Čtěte také:

 

Navštivte archiv textů     Vstup do diskuze zde 

 

««« Předchozí text: Kupředu levá Následující text: Kterak proletáři přetvářejí svět »»»

Atllanka | Úterý 9. 11. 2010, 12.55 | Komunismus, Totalita, Genocida | trvalý odkaz | vytisknout | 5690x

Komentáře k textu

Rss komentářů tohoto textu - Formulář pro nový komentář
[1] Tedy
vitak69 mejl Úterý 9. 11. 2010, 14.44

komunismus s fašismem opravdu nelze srovnávat, komunismus je daleko hoší. Pinochet a Franco jsou učitelé z mateřské školky proti zvířatům v Severní Koreji. I když asi urážím zvířata, protože ta se k sobě takto nechovají. :-x

[2] Fašista?
Karel Jemelka mejl Úterý 9. 11. 2010, 23.18

[1] vitak69:Čtu vaše komentáře rád. Máte to v hlavě vcelku srovnáno. Nicméně bych Vás rád požádal, abyste vypustil pana Pinocheta ze svého seznamu fašistů. Pinochet byl komunisty jako fašista onálepkován z jednoho prostého důvodu. Studoval vojenství v SSSR a pochopil dříve než jiní, jaké nebezpečí jeho zemi hrozí. Jistěže nastolil diktaturu, ale zabránil tím nástupu diktatury jiné. Tedy komunistické. Jistěže jeho diktatura stála životy, nicméně v daleko menší míře, než by tomu bylo kdyby nezasáhl. Historicky jsou počty obětí známy a v Chile ani zdaleka nedosahují počtů mrtvých v zemích, kde se to komunistům povedlo. Byl fakticky jediný, komu se podařilo zabránit nástupu komunismu vlastními silami. Že k tomu použil právě prostředky komunistům vlastní není jeho vinou. Jinak se s komunisty bohužel jednat nedá. K jeho cti slouží i fakt, že zemi předal zpět (asi po dvou referendech) demokracii nezruinovanou. Chile je i přes jeho období nejstabilnější zemí tamního kontinentu. Pan Pinochet neudělal vic jiného, než že použil českého přísloví, „Jak se do lesa volá, tak se z něj ozývá“. Fašistické režimy (tedy ultrapravicově laděné) se objevily v historii dva. Tedy režim caudilla Franca a režim duceho Mussolinniho. Kolik se objevilo diktátorů komunistických? Hanba to vypočítávat. Domnívám se, že jste ve svém příspěvku z nějakých důvodů pouze zaměnil fašismus s nacismem. Přeji hezký den.

[3] Karel Jemelka
vitak69 mejl Středa 10. 11. 2010, 07.34

Naprosto s Vámi souhlasím. Pinochet dokonale stabilizoval ekonomiku Chile, kde před jeho nástupem k moci dosahovala inflace několik tisíc(ano tisíc)% ročně. Osobně Pinocheta do škatulky mezi nacisty neřadím, ale svět ho tak má bohužel zaškatulkovaného. Dokonce volby v Chile byly v 80tých letech svobodnější než ve státech východní Evropy, tedy i u nás. V minulých letech se chilská komise národního usmíření shodla na tom, že Pinochet nechal zabít cca 3000 lidí za celou délku své vlády. Jak směšné oproti Stalinovi, který nechal zavraždit 6600 lidí jedním podpisem. Stačí jen logicky přemýšlet. Spousta lidí z Chile emigrovala, především levicově smýšlejících. A kam emigrovala? USA, Velká Británie, Špaňelsko, Švédsko . . . Velká Británie a USA přímo i nepřímo podoporovali Pinocheta, ve Španělsku vládl ještě do roku 1975 Franco a Švédsko. Nechápu, jak někdo mohl emigrovat z fašistického režimu(Chile) do fašistického režimu(Španělsko). Proč se nikdo z těchto emigrantů neusadil v nějakém státě socialistického bloku? Proč? Jistě by to byla skvělá propaganda pro tábor míru. I když si jistě Pinochetova tajná policie DINA nebrala servítky s oponenty, oproti KGB, Stasi či STB to byla opravdu mateřská školka. Pinocheta jsem v prvním komentu uvedl jako fašistu, jelikož svět ho má takto zaškatulkovaného. Já osobně ne. Jen jsem se naučil být opatrný, protože když jsem toto kdekoliv napsal, byl jsem označen za nácka. A to opravdu nejsem. Dokonce italský fašismus byl ve svém počátku demokratický, italští fašisté měli ve vládě menšinu. Dalo by se říct, že fašismus totálně zdiskreditoval Hitler, který ho propojil s nacismem a zabíjení lidí dovedl k dokonalosti.

[4] když už jsme u těch extrému
p.o mejl Čtvrtek 11. 11. 2010, 23.08

Když už jsme u těch extrémů, tak v koncetrácích se házeli živá NOVOROZEŇATA do pecí.Pro člověka kdo držel mimino v náruči to je na doraz.To co se děje v sev. K. múže být i důsledkem ek. blokády a otřesná bída. Sev. Kor. se přece nemůže porovnávat s Československem 80.let. Severní Kor. se komunistickou pouze nazývá.Je to náboženský fanatismus ve zbožstělé faraony kimirseny a vojenská chunta.Kdo vás platí za takové bigromány, při průměrným nebo menším platě by jste na to čas neměli. Jestli na tom nejste líp tak na vás taky dojde třeba exekutor.

[5] Milý komunistický pšouku
Jan Krasl Pátek 12. 11. 2010, 10.10

[4] p.o:Myslíš, že vše na světě je za peníze? Jak tedy můžeš hájit komunismus, ten přece tvrdí, že peníze nejsou potřeba. V Koreji to právě už z větší části nastolili, maká se tam za hrst kukuřice.

Pro tvoji dutou lebeňu: V Severní Koreji vládne zločinná komunistická banda. Tvoji soudruzi. V Boha rozhodně nevěřící dědičný rudý režim, s kultem osobnosti v čele, že i Stalin a Mao v pekle závidějí.

[6] p.o
vitak69 mejl Sobota 13. 11. 2010, 11.45

To co se děje v Severní Koreji není důsledkem ekonomické blokády. To, že režim není schopen nakrmit svoje obyvatele, zajistit jim základní lidské potřeby není důsledkem žádné blokády! Je to jen vždy důsledkem neschopnosti jejich vůdců, kterým jde o blaho lidu stejně asi jako lvu, který dostane hlad a hledá první antilopu k obědu. Blokádu používají komunisté jako záminku v Severní Koreji, když národ umírá hlady a o kanibalismu v Severní Koreji jsem už slyšel dávno, ještě v době, kdy žádná blokáda nebyla. Tehdy za to mohla asi příroda ovládaná imperialisty řízených z Bílého domu. Národ nemá co jíst, za to mají největší armádu na světě v přepočtu na obyvatele. Ještě by k tomu chtěli přidat pár raket s jadernými hlavicemi. Taková zbraň v rukou těchto lidských zrůd je opravdu nebezpečná.

[7] Hnus!
Krasl Neděle 28. 07. 2013, 08.16

Absolutní lidský hnus je komunismus ve všech svých podobách! A každý komunista by se měl pověsit! A nezapomenout ani na ty, co si říkají Emanovci a ČSSD!

[8] o komunismu
Vlad. Středa 31. 07. 2013, 10.20

Vysvetleni komunismu:

Je to o tom, ze z deseti lidi jsou dva, tri schopni jedinci co studovali, byli radne vychovani, maji moralni kodex, investovali, riskovali a tudiz se maji tak jak se maji (zacali podnikat, otevirat bussinesy, dale investovali a zvetsovali firmy atd… v neposledni rade zamestnavaji nektere z tech sedmi zbylych......)

Zbylych sedm je absolutne neschopnych, jsou to lide co nestudovali, co nebyli radne vychovani, co rostli jako stromy v lese, bez moralniho a mravniho kodexu… a hlavne zavidi tem trem, ze se maji jak se maji.

Komunisticka ideologie dava tem sedmi do rukou moznost pripravit o vsechno ony tri schopne. Seberou jim majetek, zavrou je do vezeni a zacnou (hospodarit) – na zacatku to jde, ponevadz maji onen ukradeny capital. Vsak nevi jak se ridi firma, nemaji zkusenosti, nemaji moralni kodex… inu jsou to hlupaci… atd… tudiz firmu brzy privedou na buben.

Deje se to vsude na svete stejne. Je jedno, kde ten komunismus je. Korea, Kuba, Ceskoslovensko, napric celou planetou. Na vsech kontinentech, at se jedna o lidi bile, cerne, zlute, ci cervene. Je to uplne jedno. Vsude je vysledek stejny.

Nejhorsi na tom je, ze tech sedum jednicu ma pravo volit a tudiz vyhrat volby a znicit tvrdou praci onech trech chytrych, pracovitych. To se stalo v CR. Jak je mozne, ze nevyhral slechtic ale losser Zeman? Uz si nekladu onu otazku, ponevadz znam odpoved.

Mohli jsme jako narod byt uplne nekde jinde, kdybychom nechali hospodarit pana Batu a jemu podobne. Je to proste tak, ze luza vladne svetu. Je to smutne, ale je to tak.

Jsem s pozdravem Vlad.

[9] To p.o.......u N e
Vlad. Středa 31. 07. 2013, 10.33

Tak mistre p.o. to co vy pisete je dukaz toho o cem je muj predchozi clanek. Je mi jasne do ktere skupiny nalezite. Tady uz ani nema cenu neco psat a vysvetlovat. Severni Korea je tam kde je diky Spojenym Statum :-) Odkud se berete? Co vam cetli rodice, kdyz jste usinal, kam vas brali na vylety? Jak jste prozival skolni prazdniny? Kolik knih jste precetl? Vite kdo to byl Homer? A v neposledni rade kolik zameskanych hodin jste mel na zakladni skole?

p.s. Jestli ti do hlavy prisel Simpson tak ver, ze to co je napsano vyse je pravda o tobe.

[10] omluva pro P.O.
Vlad Čtvrtek 1. 08. 2013, 22.31

Omlouvam se p.o. nejak jsem si zle vylozil tvuj nazor a zle na nej zareagoval. Jeste jednou velka omluva.

Jsem s pozdravem Vlad.

Nelze přidávat nové komentáře.