Atllanka

8.5.2008: Klikněte vlevo na Vyhledávání a zadejte co hledáte, např.: Mašínové, islám, socani, atd. Nížeji se Vám zobrazí texty slovo obsahující. Rozklikněte a vyberte si článek. Hezký den, přeje Atllanka… :) … Starší aktuality

28.říjen 1918 a TGM

Nová historie Českých zemí a Slovenska…

 

Motto: T. G. Masaryk odplouvá 20. listopadu 1918 rychlou lodí z New Yorku. Opouští zde krajany, jejichž podpoře se těšil celou dobu války a bez kterých by se těžko obešel. Také opouští příbuzné své americké ženy Charlotty Garrigue, většinou významné osobnosti, úspěšné podnikatele a milionáře…

Za devět dní už je v Evropě, aby zde jednal s význačnými politiky. Zdrží se zde téměř měsíc. V té době už byl představitelem nového státu, který vznikl z vůle vítězných velmocí a z vůle vlastního lidu. Lid přijal myšlenku československého státu s nadšením, i když mu nebyla proti mysli ani myšlenka Rakouska, které si ovšem většina občanů představovala jinak než císař. 21. prosince přijíždí Masaryk za jásání davů do Prahy.

 

 

Začíná se psát nová historie Českých zemí a Slovenska, zároveň i celé střední Evropy. Ale ještě ne zcela úplně. Stát byl sice ustanoven, zajištěn alespoň v českých zemích mocensky, ale jeho hranice měla vytyčit až mírová konference v Paříži. 28. říjen byl tedy jen začátkem procesu, byl převzetím moci českými provizorními orgány od rakouské správy.

Zanedlouho po Masarykovi připlouvá do Evropy americký prezident Wilson, aby se stal účastníkem mírové konference. USA tím potvrzují to, co už rozhodly v okamžiku vstupu do války: ovlivňování evropské politiky. Wilson asi netušil, že neskončí ani začátkem jednadvacátého století. Účast USA na vítězném ukončení války byla podstatná a zachránila evropskou demokracii.

Proto také myšlenky prezidenta Wilsona na sebeurčení národů byly brány s patřičnou úctou, i když s odstupem, neboť další účastníci na vítězné straně Pařížské konference – Anglie a Francie – měli rozsáhlé koloniální říše, ve kterých nebylo možno mluvit o nějakých moderních národech, natož o jejich sebeurčení. Americká naivita byla více než zřejmá už poukazem na americké kolonie – Filipíny a Portorico. Během Pařížské konference vznikla tedy doktrína umírněnější a praktičtější.

Jednak bylo nutno přiznat, že důležitější je demokracie a životaschopnost státu. Bylo nutno uznat, že sebeurčení národů neznamená sebeurčení přesahujících menšin tam, kde to životaschopnost státu nedovoluje. Menšiny, tak časté v západní Evropě, nemohly být přece uvedeny do pohybu. Na nově vznikající státy nebylo možno mít přísnější požadavky než na vlastní. Co by řekla německá menšina v Itálii, Italská ve francouzské Provenci, co by řekli Baskové, Katalánci, Irové? Co by řekli Němci v Belgii, Dánsku a ve francouzském Alsasku a Lotrinsku?

Dále bylo nutno uznat, že sebeurčení není možné u národů, které nemají vlastní inteligenci a dostatečnou vzdělanost, kde poměry vyžadují, aby administrativu vykonával národ emancipovaný (šlo hlavně o kolonie). Proto místo striktního požadavku sebeurčení vzniká kodex lidských práv. Menšiny nemají být utlačovány, mají mít školství v mateřském jazyku a samosprávu. Zaostalé národy mají být vedeny k vyspělosti, úlohou vyspělých národů je jim pomáhat a postupně je dovést do stavu, aby zvládli demokracii vlastními silami.

Musíme si také uvědomit, že situace v emancipovanosti některých národů byla tenkráte ještě velmi nepříznivá. Proto ani německé kolonie nedostávají samostatnost, ale jsou přiděleny jako mandáty jiným velmocím. Američané se těchto zásad drželi a drží, Filipíny dostaly samostatnost poté, co se národ emancipoval. Portoričané rozhodli vždy zůstat ve svazku s USA. Ostatní koloniální velmoci je postupně váhavě následovaly.

Tyto zásady byly brány v úvahu při určování hranic nově vzniklých států. Nutno předem uznat, že čs. republika je dodržovala po celou dobu své existence. S příchodem nacizmu v Německu to ovšem bylo velmi nesnadné.

 

Rakousko, které zradilo vlastní princip

Habsburská monarchie plnila ve svém prostoru úlohu stabilizátoru poměrů, oponenta expanzivních sil z východu a německé expanze směrem na východ. Vznikla z úporné snahy Habsburků sjednotit středoevropské feudální státy proti tureckému nebezpečí. Jejich úsilí bylo korunováno úspěchem, turecké nebezpečí bylo zažehnáno, záborem Bosny a Hercegoviny Rakousko dokončilo tento staletý zápas.

 

 

Zároveň však dvakrát neúspěšně oponovalo expanzi Prusů, kteří potom sjednotili Německo v jednotný stát. Tento stát se stal následně mnohem mocnějším než Rakousko a již nebylo možno jej opomíjet a také mu odporovat.

Od r. 1848 se pléduje v německých zemích na obou stranách hranice velkoněmecká myšlenka. Ta nebyla ještě tenkrát spojena s vyhlazováním jiných národů nebo jejich vysidlováním na Sibiř, jak to později měli v plánu hitlerovci, ale pouze s německou hegemonií nad sousedními národy, v rámci které se mohly dočkat pouze postupné germanizace a kulturní indoktrinace.

Plány byly jasné a také rakouští Němci se jimi netajili. Jenže něco jiného je plán a něco jiného jeho realizace. Zatím tu byl císař, který to nedovolil. Jenže všeho do času. Za hranicemi byla velká mocná a bohatá říše, která nedovolila svým menšinám ani nadechnout, Poláci, Lužičtí Srbové a Francouzi v Alsasku a Lotrinsku nesměli mít jiné školy než německé. Zbytek původně českých Slezanů byl už naprosto indoktrinován.

Od r. 1871 vzniká též na východní straně hranice shodná situace. Maďaři ve svém státě zrušili téměř všechny slovenské školy. V r. 1918 Slováci už téměř neexistovali.

 

F. Peroutka o tom píše:

  • Dokonce ani jediná dětská opatrovna nebyla vedena slovensky. Děti byly navykány maďarštině od prvního styku se světem. Slovenština se udržovala pouze v malém zbytku škol obecných.

 

R. 1910 bylo na Slovensku 3 862 obecných škol. Z těch bylo jen 482 slovenských a i těm byla uložena povinnost vyučovat až 18 hod. týdně maďarsky, ostatní sloužily maďarizaci zcela.

V roce 1913 zbývalo už jen 344 škol slovenských. Zakrátko (pokud by nedošlo ke změně v r. 1918 – pozn. autora) by ani tohoto zbytku nebylo. Z 30 000 lidí ve státních službách na Slovensku se znalo pouze 2000 ke slovenskému původu. Neexistoval jediný soudce Slovák…

 

Šrobár píše:

  • Bylo nás tak málo, že sme sa temer všetci znali osobne…

 

Odhaduje se, že Slováků, kteří byli schopni národ vést, dělat úředníky a učitele, bylo sotva 300. Více jich bylo v zahraničí, mezi ně patřil i Štefánik. Podobnou politiku vedli Maďaři ve všech okrajových částech země, v rumunském Sedmihradsku, v srbské Vojvodině a Banátu a v německém Burgenlandu.

Mezi těmito dvěma zrůdnými kolosy se třásla rakouská část mocnářství, vlastně úzký pruh svobody a omezené demokracie od Haliče přes České země, Rakousko, Korutany a Kraňsko k Jaderskému moři do Terstu.

V tomto prostředí se český lid emancipoval a vyvinul v moderní vyspělý národ, hlavně ještě v dobách, kdy zrůdné kolosy na hranicích neexistovaly, kdy ještě mocnářství dbalo na křesťanské zásady a zemská šlechta měla velký vliv na politiku. Pomalému propadu do útlaku národů se císařské Rakousko nedovedlo postavit. Tím zradilo svůj princip ochránce národů.

 

 

Ani v omezeném pruhu nebyla situace zcela normální a demokratická. Obce měly velké pravomoci a mohly si zvolit i svoje školství, tedy rozhodnout se pro školu německou nebo českou. Pro české menšiny v německých obcích to znamenalo odnárodňování.

Odnárodňování se dělo též hospodářským tlakem. Úřednictvo bylo hlavně německé, zvláště na Moravě se vyskytovaly stížnosti tohoto druhu. Mnozí úředníci česky neznali. Vyšší státní orgány nebyly demokraticky zvolené. Bylo omezené hlasovací právo, nevolil každý, ale pouze ten, kdo platil daně, a to ještě odstupňovaně.

Kdyby byla všeobecná demokracie, nutně by ve volbách do říšského sněmu zvítězily slovanské národy, které měly ve státě většinu. To nebylo možno připustit! Nicméně český národ si krůček po krůčku, tak jak vzrůstala jeho hospodářská moc, svoje práva vydobýval a také jeho relativní početní podíl v českých zemích vzrůstal (hlavně vyšší fertilitou).

Rozpoutání války mělo věci změnit. Podle plánů rakouských Němců se mělo přejít k německému systému, k naprosté hegemonii Němců. Válka byla rozpoutána pod německým vlivem. Císař F. Josef se stal povolným nástrojem souseda, který ho dvakrát porazil, který si získal na svoji stranu německy mluvící obyvatelstvo v Rakousku, a který chtěl z Rakouska udělat povolný nástroj své expanzivní politiky na Balkán.

Rakousko a stařičký mocnář zradili původní určení svého státu. Dokonce se spojili i se svým staletým nepřítelem – s Tureckem. V tom je vidět zcela nepokrytě německý tlak. O co šlo přepadem Srbska? Snad nechtěl císař rozvinout myšlenku demokracie a lidských práv nad nepokojným srbským národem? To si chtěl do svého státu zavléci další slovanský národ, když už takto měl Slovanů více než Němců? Určitě o to nešlo. Šlo o zcela nemravný imperializmus a potlačování národních a lidských práv. Nad pádem Rakouska je možno plakat jen nostalgické slzy z dávných dob. Ne z r. 1914.

Říká se, že státy se udržují těmi myšlenkami, kterými se zrodily. Rakouské mocnářství se své rodné myšlence odrodilo v zájmu německého nacionalizmu. Bylo natolik slabé, že to nepřežilo. Nakonec jej porazily vítězné Západní mocnosti za spoluúčasti příslušníků neněmeckých národů, vlivem jejich politiky, která si vyžadovala národní státy (Polský, Rumunský, Československý, Jugoslávský).

Masaryk a Beneš na to měli svojí politikou velký, nikoliv však rozhodující vliv. Je složitá otázka, proč nešlo zachovat Rakousko a přetvořit jej na spolkový demokratický stát. Nejspíše proto, že to národy nechtěly. Poslední ránu mocnářství udělili sami rakouští Němci. První ze všech vyhlásili republiku. Měli obavy, aby se nestali menšinou ve většinově slovanském státě. Najednou se začali dovolávat principu sebeurčení národů, když měli obavu, že bez tohoto principu by jejich původní metody mohly být použity proti nim.

 

Odhodlaný národ

28. 6. 1919 byl podepsán ve Versailles mír s Německem a 10. září v Saint Germain s Rakouskem. Hranice čs. státu byly potvrzeny v hranicích, jak je známe. Od 28. října 1918 se však přihodilo mnoho věcí, které jednání Pařížské konference ovlivnily.

 

 

Český národ se v té rozhodující době osvědčil v očích velmocí svojí rozhodností, aktivitou a disciplinovaností. Jednak na Sibiři bojovaly čs. legie proti bolševikům. Je mnoho zpochybňujících argumentů, které se snaží tvrdit jak legie spolupracovaly s bolševiky, jak ukradly ruský imperiální poklad, jak byly nedisciplinované. Nicméně doba byla taková, že jiné vojenské jednotky byly v naprostém rozkladu, fronty se hroutily, vojáci dezertovali, ale čs. legie se podřídily své vládě, dezerce byly minimální, a tam, kde napřely svoji sílu, vítězily. To minimálně imponovalo.

Dále tu byla situace doma. Většina území poražených států byla v rozkladu. Německá města se proměnila v řádění luzy. Vídeň se zmítala lidovými nepokoji. V Maďarsku se ustanovil komunistický režim. Podobně v Bavorsku. V čs. státě ministr Rašín zachránil měnu tím, že nechal kolkovat bankovky a odtrhl čs. měnu od rakouské a tím zachránil vklady. Kdo měl uloženy peníze ve Vídni, o ně přišel, kdo v Praze, tomu zůstaly.

Lidé na to vzpomínali ještě dvacet let. Mnozí se chytali za hlavu, že nevěřili čs. republice. Vláda rozhodně vystupovala proti nepokojům, obsadila pohraničí bez velkých ztrát. Lidé ji respektovali. Italští a francouzští legionáři vedli armádu, která byla ustanovena z bývalých rakouských vojáků a zajatců, kteří se vrátili. Vládla disciplína, dezerce se téměř nevyskytovaly.

Masaryk jezdil na dělnické srazy a pronášel proslovy vyzývající ke klidu, demaskoval komunistické propagátory, vysvětloval lidem, jaký nesmysl je bolševizmus. Odhodlaný národ nepropadl ani komunizmu, později ani fašizmu nebo nacizmu. Začal být oním ostrůvkem demokracie a spěl rychle k vyspělému západnímu světu. Přesto Masaryk tvrdil, že to potrvá ještě 50 let klidu, který ovšem nebyl odhodlanému národu dopřán.

 

Demokracie

Argumenty zpochybňující demokracii v čs. státě jsou obvykle velmi nedostatečné. Komunisté lživě tvrdili, že Masaryk nechal střílet do dělníků. Do dělníků vystřelili policisté, kteří tak učinili v sebeobraně a ve složité situaci. Stát zajišťoval všechna práva, která se dnes uznávají. To platí i pro menšiny. V obcích byly zřízeny menšinové školy.

 

 

Na Slovensku a na Podkarpatské Rusi byly zřízeny školy v jejich jazyce. Byla spolčovací svoboda. Byla svoboda slova. Byla všeobecná demokracie a parlamentní systém. Malá pochybení v této oblasti jsou obvykle zveličována a neodpovídají převažující situaci.

Mnohdy se tvrdí, že státní úředníci byli z 80% Češi. To je pravda. Ovšem na Slovensku museli nastoupit jak čeští úředníci, tak i učitelé. Slováci a Rusíni neměli svoji inteligenci. Také některá opatření na začátku existence státu v těchto územích připomínala koloniální politiku. To ovšem může tvrdit jen ten, kdo vyjímá události ze souvislostí.

Slovenský národ si opravdu do určité doby nemohl vládnout. Tvrdil to i jeho představitel, ministr se zvláštní pravomocí pro Slovensko, Šrobár. Kolik Slováků znalo vůbec spisovnou slovenštinu, když vychodili maďarské školy? U Rusínů to bylo ještě horší. Čs. republika dělala jen totéž, co jiné demokratické státy ve světě. Další okolností bylo, že mnoho německých úředníků muselo opustit místa ve státní správě proto, že se ve stanoveném limitu dvou let nenaučili česky. Mluvit o diskriminaci Němců je nesmysl.

Extrémní liberálové někdy zpochybňují pozemkovou reformu jako socialistický až marxistický čin. Přitom si neuvědomují, že to byl čin zcela konzervativní. Půl milionu občanů se proměnilo z proletářů ve vlastníky.

Vlastník obvykle zanechá revolucí a začne pracovat na svém majetku. Bolševici utřou nos. Nemají komu přednášet své krvelačné teorie.

Stát, který ve své doktríně měl poctivou práci na předním místě, nemohl nechat lidi, aby svoji práci neměli do čeho investovat. Udělal tedy alespoň to, co bylo v jeho silách, aby lidé mohli svůj osud změnit vlastním přičiněním. Je otázka, do jaké míry to bylo účelné, ale myšlenka to byla upřímná. K tomu dodám, že Čangajšek v Číně se k tomu neodhodlal, komunisté potom měli ve vykořisťovaných rolnících bez vlastní půdy hlavní oporu a díky tomu zvítězili (dělnictvo v Číně téměř neexistovalo).

 

 

Nemůžeme první čs. republiku jen chválit. Světem obcházela hospodářská krize jako zlý přízrak, zanechávající za sebou nezaměstnanost a bídu, a stát nebyl schopen řešit sociální problémy, které přinesla. Německý národ v pohraničí se s republikou nesžil. Je otázkou, do jaké míry převažovaly resentimenty na staré Rakousko, které Němce privilegovalo, a do jaké míry to byl vliv nacizmu v sousedním státě.

Případy útlaku Němců jsou ojedinělé, jenže v nacionalisticky vyhrocené situaci třicátých let mohly hrát roli rozbušky. Republika se stala útočištěm uprchlíků ze sousedního nacistického Německa a zachovala si do poslední chvíle svojí existence demokratický charakter. Lákadlo nastolit diktaturu a vyřešit věci snadno tvrdou rukou bylo veliké. Nedostalo se mu však prostoru.

Vlastimil Podracký 

 

 

zpracovalo st@tll l.p.2010

 

 

Vážení čtenáři, Atllanka je i na Facebooku, kde je součástí mnoha různých skupin. Pokud máte zájem a chcete v diskuzi vyjádřit svůj názor na přečtený text, obrázek, video či informaci, nebo jen prostě chcete šířit dál, tu u „vrchnosti“ tolik nepopulární, pravdu, pak neváhejte, přidejte se: pište a nebo jen čtěte, rádi vás na našich stránkách a ve skupinách uvítáme. Nestůjte mimo, jde o Vaši budoucnost..

 

 

 

Související texty:

Upozornění redakce:

  • Podtrhaná slova v textu jsou odkazy, které jsou důležité, čtěte tedy prosím i je. Pod celým textem pak jsou odkazy vedoucí na články související s tématem, text doplňují, nebo jsou jeho pokračováním. Nemáte-li čas číst texty na našem webu pořádně, nečtěte nás raději vůbec! Děkujeme.

Čtěte také:

 

Navštivte archiv textů     Vstup do diskuze zde 

 

Stáhněte si naše Prezentace       Atllanka Vás vítá – Welcome

 



pošli na vybrali.sme.sk pridej.cz

««« Předchozí text: Bylo Československo omylem politiků? Následující text: Komunisté vraždili československé hrdiny »»»

Atllanka | Sobota 27. 10. 2012, 12.47 | Česko, Historie, Politika | trvalý odkaz | vytisknout | 3690x

Komentáře k textu

Rss komentářů tohoto textu - Formulář pro nový komentář
[1]
petas mejl Čtvrtek 28. 10. 2010, 21.43

Nemám čas si přečíst celý článek, píšete v něm o Masarykovi v kladném nebo záporném smyslu ?

[2] petas
vitak69 mejl Pátek 29. 10. 2010, 13.30

S tím komentem jsi to určitě nemohl myslet vážně. Zřejmě hloupý pokus o vtip, ale jako vtip mi to připadá nevhodné.

Nemáš čas přečíst tento článek? Jak pak tedy získáváš svoje informace? Zřejmě sledováním zpráv na Nově. Tímto komentem jsi mě velmi zklamal. Ať dělám co dělám připadá mi to jako opravdu nepovedený vtip od tebe.

Dál už to komentovat nehodlám, člověk který nečte, nemůže přece diskutovat. Ach jo. :-|

[3]
petas mejl Pátek 29. 10. 2010, 18.16

[2] vitak69: Eh,a ty tento svůj koment myslíš vážně? To jako že posledních několik dní jsem dost zaneprázdněnej tak, že opravdu nemám čas přečíst si jeden jediný článek, tak to je vtip ? No to teda zírám… zvlášť potom, co jsi mi napsal do návštěvní knihy. Jinak jsem se ptal proto, že jsem se už setkal s názory, že Masaryk byl sobec kterej chtěl stůj co stůj vládnout, a proto nechal české země odtrhnout od Rakouska-Uherska, a že kdybychom zůstali jeho součástí bylo by to lepší. Jo a zprávy na TV nesleduju vůbec.

[4] petas
vitak69 mejl Pátek 29. 10. 2010, 19.14

Jj, svůj koment jsem myslel smrtelně vážně. Pokud nemám čas, tak nepíšu dotazy formou komentu, ale článek případně komentuji teprve, až si udělám čas na jeho přečtení. Co má společného můj zápis v návštěvní knize s tím, že nemáš čas? Na těchto stránkách se určitě nic špatného o T.G.M. nedočteš. Na druhou stranu, rozpad Rak.-Uherska považuji za chybu, která se vymstila o 20 let později, ale to už jsem psal několikrát a nehodlám se opakovat. To ale neznamená, že bych nebyl hrdý na T.G.M a nepovažoval ho za jednoho z největších humanistů nejen u nás, ale i na světě. ;-)

[5]
petas mejl Pátek 29. 10. 2010, 21.32

Vadí ještě někomu jinému můj první komentář k tomuto článku ?

[6] Milý petasi.
Karel Jemelka mejl Pátek 29. 10. 2010, 22.16

Tvůj první komentář mi nevadí. Ovšem, mohl jsi jistě udělat jinou věc. Místo času stráveného hloupým „novinkovským dotazem“ jsi mohl obětovat čas na dočtení článku.

Tedy naprosto mi nevadí Tvůj první komentář, vadí mi Tvůj přístup k psanému.

Nicméně mít čas na hloupý komentář a tvrdit, že na dočtení čas nemáš je poněkud podivné.

[7] Vadí,nevadí... Vadí!
Korytnačka Sobota 30. 10. 2010, 10.21

Že se vám do toho pletu, vašnosti, ale:

Na vašem komentáři petasi jsou dvě věci, které mě dost pobavily. Tak nejprve, koho tím dotazem oslovujete? Dá se předpokládat, že autota textu pana Podrackého.

Ergo tím vysíláte minimálně 2 signály: za 1/že autora neznáte, za 2/že jestli píše v rozporu s vaším náhledem na Masaryka, nebudete to ani číst – zbytečnost, sám víte totiž vše nejlépe.

Dále: Evidentně se domníváte, že autor textu je povinnen vám na konci svého článku udělat jakýsi výcuc, shrnutí, tedy defakto skripta, abyste mohl zvážit zda jeho článek vůbec číst. Toto je velmi půvabně snobské a zcela korespondující s dnešní dobou – a domnívám se, že i poučné.

Nač něco studovat, s někým polemizovat nebo dokonce něco chápat – najmeme si tým a ten to přečte za nás.., vyhodnotí, doporučí a navrhne nám naše postoje, popřípadě vydáme prohlášení. Co na tom, že se staneme loutkami odtrženými od reality, co na tom, že přestaneme profesně, ale hlavně lidsky růst, hlavní je, držet se toho, co jsme se dosud naučili – už jsme dokonalí, více netřeba. Tak nějak vznikají kulty osobností. Kam to vede, se ptám…

Shrnuto – podtrženo

Pokud jste petasi mladý, možná ještě lecos pochopíte. Například to, že zprostředkované informace jsou poloviční, a vytvářejí poloviční osobnosti.

Ale hlavně, člověče, článek stál autora nemalou námahu, jednak musel něco nastudovat, pak do toho vložit své znalosti a životní zkušenosti – troufnu si odhadnout, že to psal několik hodin, ne-li dní. A vy nemáte 5 minut čas si to přečíst a ještě mu to napíšete!

Pokora. Pokora je to, co vám chybí. Jestli nejste na cestě do politiky, pak vás ujišťuji, máte na to ty nejlepší předpoklady, ovšem chraň nás už teď všichni od všeho zlého. Jestli se z tohoto nepoučíte, obávám se, že nám ve vás brzy vyroste nový Stalin či Hitler – si vyberte.

*

Pane Jemelko, máte naprosto pravdu – s tou podivností… Asi jen ze slušnosti jste nenapsal, že to zavání nadutou arogancí.

*

Pane vitak69, ano, je to přesně obraz doby – nic se neučím, nic nečtu, hlavně oponenty, ale všemu rozumím a mohu o tom hodiny diskutovat.

*

Pane petas, tak co?

[8]
petas mejl Sobota 30. 10. 2010, 11.09

Pro Korytnačku: No,aspoň jsem se po ránu dobře pobavil nad vašimi komentáři.Netušil jsem že to až tak žerete.každopádně smekám jak dobře mě znáte,dokonce líp než moji rodiče :)Korytnačka: jestliže jsem nečetl článek,nevím ani kdo jej napsal,předpokládal jsem že Atllanka.Jak jste přišla na to,že se domnívám že mi autor udělá jakýsi výcuc,shrnutí,tedy de facto scripta ?Při práci na pc jsem si udělal 2 minuty přestávku tak jsem rychle zaskočil sem abych viděl co je tu nového.Článek jsem si chtěl přečíst později,a protože jsem se setkal s vícero negativními názory na Masaryka (co jsem už napsal Vitakovi69) jsem se zeptal jak se o něm v článku píše.Toť vše.Já osobně stavím Masaryka mezi 5 nejvýznamnějších lidí v celé historii českých zemí.

[9]
petas mejl web Sobota 30. 10. 2010, 11.42

pokračování: obáváte se že ze mně vyroste nový Hitler nebo Stalin-to si trošku protiřečí, jestliže zveřejňuju zločiny nacismu a komunismu, nemyslíte ? A tím pádem je mimo i váš názor že nic nečtu a nic nezjišťuji. K tvorbě těchto stránek je naopak potřeba přečíst a zjistit velké množství informací (já čerpám hlavně z literatury a rozhovorů s pamětníky).Co je pokora vím dobře-obzvlášť tehdy,když vám jedna paní řekne,že 40 členů její rodiny zemřelo v plynové komoře,a ukáže vám jejich seznam,kde dvěma těmto členům nebyl ani rok. Ještě mám jeden dotaz pro všechny: když tak dobře znáte dnešní dobu,a ještě lépe dokážete o ní hovořit,co jste udělali aktivně pro její změnu k lepšímu (kromě toho,že možná odevzdáte hlas politické straně ve volbách) ???

petas mejl web Sobota 30. 10. 2010, 11.46

Možná jsem udělal chybu v tom,že jsem k prvnímu komentáři měl dopsat,že si článek chci přečíst,ale později,protože momentálně mám práci na pc.

[11] petas
vitak69 mejl Sobota 30. 10. 2010, 12.14

Přesně tak, vy mladí dnes máte neuvěřitelné možnosti jak získávat informace díky internetu, který je neuvěřitelnou studnicí iinformací, bohužel i těch špatných. Jenže je problém, že Vaše generace nechce číst. Čtení knih je pro ně něco strašně starého a dávno překonaného. Problém je, že dnešní mladou generaci nebaví číst ani na internetu.

Když jsme potřebovali informace před 30 lety, tak jsme prostě museli jít do Veřejné knihovny, půjčit si knihu a celou ji přečíst. Ve škole nikoho nezajímalo, že nemám čas.

Mladé lidi dnes píchne v boku nebo v hlavě a už je na smrt nemocný s tím, že nemůže do školy. Mě když bolela hlava a řekl jsem to svojí mámě, tak mi odpověděla – A co má podle tebe ta tvoje blbá hlava dělat? Koukej mazat do školy. Maximálně mi dala na cestu prášek.

Informace jsou a byly velmi důležité. Když chceš poznat nepřítele, musíš znát inforace i o něm.

V první válce v zálivu, kdy Husajnova elitní tanková brigáda byla zakopaná hluboko v poušti jej spojenci překvapili tím, že poprvé ve válce použili GPS. Husajn vůbec nevěděl co to je a už vůbec, že by to spojenci mohli použít. Díky tomu zcela tuto elitní tankovou brigádu spojenci rozprášili! Elitní brigáda měla tanky T-72, kde se hlaveň otáčela ještě ručně a jelikož spojenecké tanky dokáží vyvinout rychlost až 80km/h., nestačili hlavně ani otočit, tím spíš, že tyto americké tanky dokáží střílet na cíl za plné rychlosti.

A jsme u další věci-tanky T-72. Večně se dočítám, jak jsou USA křiváci, že všude dodávají svoje zbraně a pak se diví, že proti nim střílí jejich vlastní tanky.

No, co vím, tak většina diktátorů vždy používala především zbraně vyrobené ve východním bloku, především pak v SSSR. Viz. T-72, dále letadla Mig a Su, nejpoužívanější zbraň teroristů, partizánů a dalších je poloautomatická puška Kalašnikov. Je oblíbená díky své nízké ceně a hlavně díky spolehlivosti.

Tyto informace jsem čerpal z dokumentu v tv-Největší tankové bitvy v dějinách a z knihy „Boží Pěst“, kterou napsal bývalý člen britských SAS a pojednává právě o první válce v zálivu i tomu co jí předcházelo. K tomu se opět váže jedna informace.

Spojenci na dálku bombardovali Bagdád, jednalo se o vojenské cíle, přesto jedna raketa zasáhla civilní čtvrť. Okamžitě o tom informovala světová media včetně detailního záběru mrtvé ženy. Tyto media už ovšem neinformovala o tom, že tuto raketu zasáhla protiletadlová obrana Bagdádu a tím zničila naváděcí systém rakety. A ona mrtvá žena? Patřila mezi agenty, které měli spojenci v Bagdádu a mrtvou ji tam pohodila husajnova tajná služba, kdy žena nepřežila její výslech. Její tělo umístila tajná služba do prostřed kráteru oné rakety a následně natočila video o kterém je řeč, a poslala jej všem světovám agenturám.

Další příklad. není to tak dávno co se tady rozhodovalo o stavbě amerického radaru. Jeden z těch co nejvíce hřímal proti stavbě radaru u nás byl starosta obce Trockavec. Prý v letech 1970–74 studoval na střední škole radarové systémy a prý ten americký nemůže fungovat tak, jak američané uvádějí.

Ptám se sám sebe? Jak to může vědět? Copak už před 40 lety věděli u nás na středních civilních školách, jak budou americké radary za 40 let fungovat?

Tomuto starostovi jsem posílal email s podobným dotazem a odpovědi jsem se do dnes nedočkal.

Další příklad – Sňatky z Rozumu či Zlá Krev, bezpochyby výborně natočený seriál podle stejnojmených románů Vladimíra Neffa. Bohužel tento nadaný spisovatel, syn bohatého obchodníka se už za dob monarchie a poté i za 1.republiky přidal na stranu bolševiků. V roce 77 podepsal antichartu a v roce 79 se stal Národním umělcem.

Proč o tomto píšu? V jeho románecch vystupuje postava Martina Nedobyla. Bohatého podnikatele, který sám a za svoje peníze postavil celou čtvrť v Praze-Žižkov, včetně všech parků. V románu vystupuje jako bezcharakterní podnikatel, kterému jde především o zisk a proto šidí stavby, díky čemuž mu spadne celý dům a v jeho troskách zahyne několik dělníků.

Samozřejmě, že je to jedna velká lež. Bez jakékoliv údržby stojí tato čtvrť už cca 150 let, především navzdory 40-ceti leté bolševické „údržbě“…

petas mejl web Sobota 30. 10. 2010, 13.10

[11] vitak69:Přečetl sis dobře moje poslední tři komentáře ???

[13] petas
vitak69 mejl Sobota 30. 10. 2010, 13.21

Pokračování: Kdy se lešení stavělo jen proto, aby omítka nepadala na chodce. Největší genocidu zažil Žižkov na počátku 80tých let, kdy bolševik srovnal se zemí pár bloků a místo nich vysmahnul pár paneláků, které mají životnost cca 40 let. Zbytečně se neříkalo za minulého režimu Žižkovu a Libni zdaleka se vyhni.

Vše mám z prvé ruky, moje prababička prožila na Žižkově celý život a vzpomínala pořád na Klému a jeho parťáky, když za krize pochodovali do žižkovkých hospod s podporou v kapsách a skandovali protimasarykovská hesla. Tehdy na ně lidé z oken plivali a řvali, že jim padají buřty z kapes!

Neber tuto kritiku ve zlém, jen se ti snažím říct, jak naložit s informacemi a že je třeba nad nimi přemýšlet. Bezpochyby jsi chytrý, máš hezké stránky o holokaustu a doufám, že dál budeš navštěvovat tyto stránky. Jsem s pozdravem a užij si víkendu. :-D

[14] petas
vitak69 mejl Sobota 30. 10. 2010, 14.14

Jj, přečetl, ale až poté co jsem psal tyto komentáře. chvíli mi to trvalo, pořád jsem musel od pc odbíhat, jelikož jsme odlednovali mrazák a ještě se ucpal odtok od pračky, proto jsem to dopsal až poté co jsi uveřejnil svoje komenty. Přesto to nic nemění na tom co jsem v nich napsal. ;-)

Nelze přidávat nové komentáře.